Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 10/2021-61

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Douděrou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 155 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 155 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 142 500 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení v částce 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 155 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 142 500 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení se zamítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení v částce 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 155 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 142 500 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že se jedná o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla žalobci vzniknout nepřiměřenou délkou a průtahy v řízení vedeném u název soudu pod sp. zn. insolvenční spisová značka (dále jen„ posuzované řízení“) podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady číslo Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“). Posuzované řízení bylo zahájeno podáním insolvenčního návrhu dne 4. 3. 2009 a nebylo do dnešního dne skončeno. Žalobce v posuzovaném řízení vystupuje jako poškozený zaměstnanec, dne 14. 9. 2009 uplatnil své mzdové nároky a ty po více než 11 let nebyly plně uspokojeny, když v lednu 2020 došlo pouze k částečné úhradě. Přitom pracovněprávní nároky mají být uspokojovány z důvodu vyššího významu pro poškozené zaměstnance přednostně. Řízení není složité, bylo přihlášeno 30 pohledávek a nevedl se žádný incidenční spor. Žalobce k délce řízení nijak nepřispěl.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok žalobce neuznává a že shledala délku řízení jako přiměřenou. Řízení ve vztahu k žalobci trvá od 14. 9. 2009, kdy uplatnil svou pohledávku v částce 183 306 Kč. příjmení 91 653 Kč byla žalobci uhrazena na základě částečného rozvrhu v dubnu 2020 a zbývající část by měla být žalobci vyplacena na základě usnesení o schválení konečné zprávy ze dne 14. 12. 2020. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, soud I. stupně rozhodoval meritorně 4x a opakovaně procesně, odvolací soud rozhodoval 1x. Ve věci postupně rozhodovalo více insolvenčních soudců a řízení bylo ztíženo komplikovaným zpeněžováním majetku, řešením otázky vypořádání zajištěných věřitelů. Část majetku dlužníka byla umístěna v prostorách provozovny jiného subjektu, o jehož majetku rovněž probíhalo insolvenční řízení, proto bylo nutné provést delimitaci majetku a vzájemných vztahů. V řízení nebylo shledáno žádné období nečinnosti, insolvenční soud řádně prováděl dozorovací a dohledací činnost. A konkursní řízení nemohlo skončit dříve. Žalovaná proto navrhuje žalobu zamítnout.

3. Podle (dále jen „ “), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Vzhledem k tomu, že účastníci souhlasili s projednáním a rozhodnutím bez nařízení jednání, postupoval soud podle citovaného a věc rozhodl bez nařízení jednání.

5. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce dopisem ze dne 14. 3. 2020, podaným žalované dne 14. 4. 2020, uplatnil nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení a požadoval zaplacení částky 142 500 Kč jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona. Žalovaná dne 13. 5. 2021 vydala k nároku zamítavé stanovisko.

6. Dále bylo v řízení prokázáno, že dne 4. 3. 2009 podal dlužník právnická osoba návrh na zahájení insolvenčního řízení.

Dne 9. 3. 2009 předseda soudu opatřením přidělil věc ke společnému řízení k věci sp. zn. insolvenční spisová značka.

Dne 10. 3. 2009 soud vyzval dlužníka k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Dne 12. 3. 2009 dlužník složil zálohu.

Dne 16. 3. 2009 byl zjištěn úpadek dlužníka, insolvenčním správcem byl stanoven JUDr. jméno příjmení, soud vyzval věřitele k podání přihlášek a na den 13. 5. 2009 nařídil přezkumné jednání.

Dne 24. 3. 2009 dlužník požádal o prodloužení lhůty k sestavení a odevzdání seznamu majetků a závazků.

Dne 29. 4. 2009 úřad práce oznámil soudu uspokojení mzdových nároků zaměstnanců dlužníka.

Dne 30. 4. 2009 insolvenční správce doručil soudu seznam přihlášených pohledávek.

Dne 13. 5. 2009 se konalo přezkumné jednání, byl jmenován prozatímní věřitelský výbor a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs. Dále soud uložil insolvenčnímu správci, aby předkládal soudu čtvrtletní zprávy o průběhu řízení s tím, že první bude předložena ke dni 30. 9. 2009.

Dne 29. 5. 2009 insolvenční správce doručil soudu soupis majetkové podstaty.

Dne 23. 7. 2009 úřad práce oznámil soudu uspokojení mzdových nároků zaměstnanců dlužníka.

Dne 14. 9. 2009 uplatnil žalobce své mzdové nároky ve výši 183 306 Kč u insolvenčního správce.

Dne 30. 9. 2009 podal insolvenční správce zprávu o průběhu insolvenčního řízení.

Dne 10. 11. 2009 dlužník podal vyjádření ke zprávě insolvenčního správce.

Dne 28. 12. 2009 podal insolvenční správce zprávu o průběhu insolvenčního řízení.

Dne 1. 4. 2010 podal insolvenční správce zprávu o průběhu insolvenčního řízení (proběhla schůze věřitelského výboru a byla schválena dražební vyhláška).

Dne 9. 7. 2010 podal insolvenční správce zprávu o průběhu insolvenčního řízení (proběhla neúspěšná dražba nemovitostí dlužníka a nabídky movitých věcí).

Dne 27. 10. 2010 vyzval soud insolvenčního správce k podání zprávy.

Dne 5. 11. 2010 podal insolvenční správce zprávu o průběhu insolvenčního řízení (proběhla úspěšná dražba, věřitelský výbor schválil nižší cenu movitých věcí určených k prodeji, byly vyhotoveny znalecké posudky k ocenění).

Dne 4. 1. 2011 požádal insolvenční správce soud o souhlas s prodejem movitých věcí mimo dražbu.

Dne 18. 1. 2011 soud vyslovil souhlas s prodejem movitých věcí dlužníka mimo dražbu.

Dne 8. 2. 2011 vyzval soud insolvenčního správce k podání zprávy.

Dne 14. 2. 2011 předložil insolvenční správce průběžnou zprávu, dle které probíhá příprava zpeněžování pohledávek dlužníka a je projednávána smlouva o prodeji movitých věcí.

Dne 7. 3. 2011 předložil insolvenční správce zprávu o uplatněných nárocích zajištěných věřitelů.

Dne 31. 3. 2011 podal insolvenční správce zprávu o průběhu insolvenčního řízení, ohledně výtěžku z prodeje nemovitostí probíhá spor mezi věřiteli právnická osoba a název sportovního klubu anonymizována dvě slova, kteří oba tvrdí, že jsou zajištěnými věřiteli.

Dne 30. 8. 2011 soud vyzval insolvenčního správce k předložení průběžné zprávy.

Dne 8. 9. 2011 insolvenční správce předložil soudu průběžnou zprávu, zpeněžování majetku závisí na vyřešení sporu mezi věřiteli.

Další zpráva byla insolvenčním správcem předložena dne 13. 12. 2011, 16. 3. 2012, 28. 6. 2012, 1. 10. 2012 a 2. 4. 2013. Do rozhodnutí sporu mezi věřiteli o uplatnění práva ze zajištění soudem nelze provést výplatu prostředků z prodeje a ani uspokojit pracovněprávní nároky. Dále probíhá prověrka pohledávek dlužníka a prodej movitých věcí.

Dne 2. 7. 2013 insolvenční správce předložil soudu průběžnou zprávu.

Dne 6. 8. 2013 soud uložil insolvenčnímu správci, aby podal návrh na vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli.

Dne 26. 8. 2013 podal insolvenční správce návrh na vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli právnická osoba

Dne 1. 10. 2013 soud usnesením návrhu vyhověl.

Dne 3. 10. 2013 předložil insolvenční správce soudu zprávu o tom, že došlo ke zpěněžení movitých věcí.

Dne 13. 11. 2013 podal věřitel název sportovního klubu anonymizována dvě slova odvolání proti usnesení o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení.

Dne 4. 12. 2013 byl k výzvě soudu ze dne 26. 11. 2013 zaplacen soudní poplatek za odvolání.

Dne 7. 1. 2014 byla věc předložena odvolacímu soudu.

Dne 17. 1. 2014 a dne 8. 4. 2014 podal insolvenční správce soudu zprávu.

Dne 24. 4. 2014 odvolací soud odvolání odmítl.

Dne 10. 7. 2014 soud vyzval správce k předložení průběžné zprávy.

Dne 4. 7. 2014 podal insolvenční správce zprávu, dle které již o sporu mezi právnická osoba a název sportovního klubu anonymizována dvě slova již bylo rozhodnuto a právnická osoba byl vydán výtěžek zpeněžení, správce dále čeká uplynutí lhůty pro podání dovolání.

Dne 18. 8. 2014 a 1. 10. 2014 a 6. 1. 2015 a 2. 7. 2015 a 2. 10. 2015 a 30. 12. 2015 a 31. 3. 2016 a 29. 6. 2016 a 30. 9. 2016 a 30. 12. 2016 a 28. 3. 2017 a 29. 6. 2017 a 27. 9. 2017 a 27. 12. 2017 a 27. 3. 2018 a 29. 6. 2018 a 27. 9. 2018 a 27. 12. 2018 a 27. 3. 2019 a 15. 5. 2019 a 26. 6. 2019 a 5. 8. 2019 a 2. 10. 2019 správce podával zprávy, předložení konečné zprávy bránilo dražení pohledávek dlužníka a provádění archivace a skartace dokumentů dlužníka. Dále se objevila nová pohledávka za podstatou anonymizována dvě slova a anonymizováno a správce prováděl prověřování pohledávek. Dále správce prověřoval pohledávky na sociální a zdravotní pojištění a Finančního úřadu, kdy bylo zjištěno, že někteří ze zaměstnanců, kteří požadují náhradu mzdy, byli zaměstnáni v téže době u jiných firem či pobírali starobní důchod. příjmení toho bylo třeba vypořádat vztahy mezi dlužníkem a společností právnická osoba, v jejích prostorách se nacházela část majetku dlužníka, která je také v konkursu.

Dne 21. 7. 2014 insolvenční správce požádal o souhlas soudu s výplatou mzdových nároků zaměstnanců.

Dne 13. 8. 2014 soud uložil správci, aby mzdové nároky zaměstnanců uspokojil až po schválení konečné zprávy.

Dne 24. 5. 2019 insolvenční správce požádal o souhlas soudu s výplatou mzdových nároků zaměstnanců z důvodu ukončení zpeněžování majetku.

Dne 19. 7. 2019 soud vyzval insolvenčního správce, aby předložil soudu návrh na částečný rozvrh pro zaměstnance.

Dne 6. 8. 2019 insolvenční správce podal návrh na částečný rozvrh, který doplnil dne 2. 10. 2019.

Dne 6. 12. 2019 soud rozhodl o částečném rozvrhu, a to tak, že nezajištěné pohledávky budou uspokojeny v rozsahu 50 % a k uspokojení bude použita částka 524 014,50 Kč. Z pohledávky žalobce ve výši 183 306 Kč bude uspokojeno 91 653 Kč a zůstává neuspokojeno 91 653 Kč.

Dne 2. 1. 2020 předložil insolvenční správce soudu zprávu, konečná zpráva bude předložena po dokončení výplaty mzdových nároků.

Další zprávy byly insolvenčním správcem předloženy dne 10. 4. 2020 a 30. 6. 2020, podání konečné zprávy bránila potřeba podat název soudu návrh na přijetí částky 1 650 Kč do úschovy za účelem splnění mzdového nároku vůči zaměstnanci dlužníka anonymizováno. příjmení.

Dne 3. 10. 2020 správce podal zprávu, ze které vyplývá, že anonymizováno. příjmení nesouhlasí s tím, že částka 1 650 Kč jí byla složena do úschovy soudu.

Dne 16. 11. 2020 insolvenční správce podal konečnou zprávu.

Dne 14. 12. 2020 soud schválil konečnou zprávu s tím, že nevyplacený mzdový nárok žalobce ve výši 91 653 Kč bude uspokojen v plné výši z příjmů majetkové podstaty.

Dne 5. 2. 2021 správce soudu sdělil, že již byly uspokojeny všechny pohledávky za majetkovou podstatou a jim postavené na roveň.

Dne 8. 4. 2021 soud vydal rozvrhové usnesení.

Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu název soudu, sp. zn. insolvenční spisová značka.

7. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

Podle zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

Podle § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

Podle § 13 odst. 2 zákona, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

Podle § 31a odst. 2 zákona, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

Podle § 31a odst. 3 zákona, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

8. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobce požadoval zaplacení částky 155 000 Kč s příslušenstvím, která má představovat finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona jsou jednak existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody na straně poškozeného subjektu a příčinná souvislost mezi uvedenými.

9. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který byl do právního řádu České republiky zakotven novelou , provedenou , s účinností od 27. 4. 2006 ( zákona). Zakotvením tohoto nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z č. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle věta prvá Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k čl. II („ …přechodné ustanovení umožní v určitém rozsahu aplikaci nových ustanovení na případy, které vznikly před nabytím účinnosti tohoto zákona, čímž se otevře možnost jejich případnému vyřešení před českými orgány a na základě českého právního řádu, bez toho aniž by je musel vyřizovat Evropský soud pro lidská práva“). Není proto pochyb o tom, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou ESLP, tj. zejm. aby výklad rozhodujícího pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci koreloval výkladu podávanému ESLP.

10. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Nutno zdůraznit, že ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení (přiměřenost jeho délky) s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek ESLP ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005, § 36), a to s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (srov. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. 7. 2003, § 73).

11. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud neshledal splnění tohoto předpokladu, když v tomto řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ).

12. Posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo ode dne 14. 9. 2009, kdy uplatnil své mzdové nároky ve výši 183 306 Kč u konkursního správce, a skončilo nejpozději dne 5. 2. 2021, kdy konkursní správce sdělil soudu, že veškeré nevyplacené mzdové nároky byly uspokojeny, celkem tak trvalo 11 let a 4 měsíce, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu ještě přiměřená.

13. Stát totiž nenese přímou odpovědnost za nesprávný výkon funkce správce konkursní podstaty; stát může nést odpovědnost až za nesprávný úřední postup soudu při výkonu jeho dohlédací činnosti nad správcem konkursní podstaty, podstatné však je, zda nečinnost soudu byla nečinností odůvodněnou (opodstatněnou či ospravedlnitelnou). V tomto směru však soud žádné pochybení či nesprávný postup konkursního soudu neshledal. V případě, že se jedná o zjistitelné a oprávněné důvody, pro něž dochází k prodloužení zákonem stanovených lhůt, nejedná se o pochybení soudu. Jak se podává z průběhu posuzovaného řízení, konkursní soud postupoval v posuzované věci plynule a ve věci nedocházelo k nečinnosti na straně soudu. Přiměřenost délky konkursního řízení je třeba posuzovat s ohledem na specifika tohoto typu řízení. Konkursní řízení se člení na několik relativně samostatných fází, z nichž první, přípravná fáze počíná podáním návrhu na prohlášení konkursu a končí prohlášením konkursu, druhá, realizační fáze se v době od prohlášení konkursu do podání konečné zprávy správcem konkursní podstaty pojí s přihlašováním pohledávek věřitelů, zjišťováním majetku patřícího do konkursní podstaty a zpeněžováním tohoto majetku, a třetí, závěrečná fáze počínající rozvrhovým usnesením, postihuje vlastní rozvrh výtěžku konkursní podstaty mezi věřitele a zrušení konkursu (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 95/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí B a stanovisek).

14. Naprostá většina posuzovaného konkursního řízení se odehrávala v tzv. realizační fázi řízení. Konkursní řízení bylo složité zejména z důvodu zjišťování a komplikovaného zpeněžování nemovitého a movitého majetku, který se částečně nacházel také v provozovně jiného subjektu, na jehož majetek byl rovněž prohlášen konkurs, proto bylo nutné provést úpravu vzájemných vztahů mezi dlužníkem a tímto subjektem. Za účelem ocenění majetku dlužníka byly vypracovány znalecké posudky. Rovněž bylo nutné vyřešit otázku okruhu zajištěných věřitelů, a to zejména ve vztahu k věřitelům právnická osoba a název sportovního klubu anonymizována dvě slova. Po dobu cca 2,5 let, než došlo k vyřešení sporu o tom, kdo je zajištěným věřitelem, nebylo možné přistoupit ke zpeněžení majetku dlužníka a k výplatě nároků věřitelů. Soud opakovaně rozhodoval s ohledem na rozsah majetkové podstaty o udělení souhlasu s prodejem části majetkové podstaty mimo dražbu, z důvodu neúspěšné dražby nemovitého majetku musela být tato dražba opakována. Dále byla konána dražba pohledávek dlužníka. Bez uvedeného nemohl konkurs přejít do závěrečné fáze. Soud nejprve vydal dne 6. 12. 2019 rozhodnutí o částečném rozvrhu k uspokojení mzdových pohledávek, kdy pohledávka žalobce byla uspokojena ve výši 1/2, a následně dne 14. 12. 2020 byla soudem schválena konečná zpráva, na základě které byl proveden postupně rozvrh výtěžku konkursu a pohledávka žalobce byla ve zbývající části vyplacena.

15. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel a řízení až na 1 rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání do rozhodnutí o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, probíhalo výhradně před soudem I. stupně.

16. Soud ve věci neshledal žádné průtahy ani období nečinnosti, správce konkursní podstaty pravidelně podával zprávy o průběhu konkursního řízení a soud na jeho činnost řádně dohlížel a opakovaně prodlužoval správci lhůtu k předložení konečné zprávy z objektivních důvodů.

17. Posuzované řízení, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, (dostupného na stránkách www.nsoud.cz), dále jen„ stanovisko Nejvyššího soudu“ nelze typově zařadit mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky. Podle judikatury ESLP poskytují poškozenému zvýšený význam řízení řízení typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. ).

18. V projednávaném případě se jednalo o konkursní řízení a soud dospěl k závěru o nepatrném významu řízení pro žalobce. O tomto svědčí sama jednak povaha konkursního řízení, které není typickým řízením sporným, ale jedná se o speciální řízení, jehož účelem je uspořádat majetkové poměry dlužníka, který se dostal do úpadku, a dále absence nejistoty ohledně výsledku řízení u žalobce. Žalobce nebyl věřitelem, který by podal návrh na zahájení konkursního řízení, účastnil se řízení jako věřitel, který uplatnil svůj mzdový nárok. V konkursním řízení věřitelé hromadně uplatňují své pohledávky vůči majetku úpadce a jsou si plně vědomi toho, že budou uspokojeni jen poměrně. V tomto ohledu je třeba rovněž zdůraznit, že podstatou odškodnění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení je odškodnit žalobce za nejistotu, které je vystaven ohledně výsledku tohoto řízení. Z provedeného dokazování se však podává, že žalobci bylo dlouhodobě známo, že k uspokojení jeho pohledávky dojde v plné výši, a to s ohledem na zjištěný majetek dlužníka, průběh jeho zpeněžování a postavení jeho pohledávky. Tedy žalobce fakticky zásadní nejistotě ohledně výsledku tohoto konkursního řízení vystaven nebyl, a proto soud shledal význam řízení pro něj nepatrným. Samotné odškodnění přitom nemá plnit funkci náhradního plnění za předmět posuzovaného řízení a není ani svou povahou sankcí ve vztahu ke státu.

19. Délka posuzovaného řízení tak byla přiměřená procesní složitosti a specifikům konkursního řízení, náročnosti věci, významu řízení pro žalobce a postupu soudů. Posuzované řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat, celkovou délku nelze hodnotit jako nepřiměřenou a v důsledku toho nedošlo ke vzniku nemajetkové újmy žalobce.

20. Jelikož v dané věci soud neshledal existenci nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení, nebyl tak splněn základní předpoklad pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona, a proto soud žalobu jako zcela nedůvodnou ve výroku I. zamítl, aniž by se zabýval otázkou opodstatněnosti žalobcem požadované částky jakožto finančního zadostiučinění.

21. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn podle podle úspěchu ve věci za použití , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V posuzovaném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, a vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni, které jsou ve smyslu ve spojení s  , c) představovány částkou 300 Kč za jeden úkon (vyjádření k žalobě). Ve smyslu byla lhůta k plnění stanovena v délce tří dnů.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).