Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 240/2021-41

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 94 157,50 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 46 000 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 48 157,50 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 999 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 6 427,53 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 50 500 Kč od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021, co do zákonného úroku z prodlení z částky 4 500 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení a co do úroku ve výši 29 % ročně z částky 50 500 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 941 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet číslo, variabilní symbol, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 46 000 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 48 157,50 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 999 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 6 427,53 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 50 500 Kč od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021, co do zákonného úroku z prodlení z částky 4 500 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení a co do úroku ve výši 29 % ročně z částky 50 500 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 941 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 7. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 94 157,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 999 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 427,53 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 50 500 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku 29 % ročně z částky 50 500 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 13. 7. 2018 se společností právnická osoba smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě převzal finanční hotovost 55 000 Kč. Spolu s jistinou zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit částku 52 739 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit v 24 měsíčních splátkách po 4 490 Kč. Žalovaný však uhradil pouze 9 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu , (dále jen „ “) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. ). Žaloba i předvolání k prvnímu jednání byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením odst. odst. 2 ve spojení s  , a to ke dni 26. 8. 2021. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 21. 7. 2021 bez omluvy nedostavil, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle

3. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

4. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.

5. Ze zákaznické karty na č.l. 16 spisu bylo zjištěno, že žalovaný požádal dne 13. 7. 2018 původní věřitelku společnost právnická osoba o poskytnutí zápůjčky ve výši 45 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, má dvě vyživovací povinnosti, je zaměstnán jako rodič a jeho čistý měsíční příjem činí 27 799 Kč, což bylo ověřeno z výplatních pásek za duben a květen 2018. Další tvrzený příjem žadatele měl činit 15 200 Kč, tento příjem však nebyl ověřen. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 3 000 Kč. Ze zákaznické karty nevyplývá, že by tvrzené výdaje žalovaného byly nějakým způsobem ověřovány.

6. Smlouvou o zápůjčce č.l. 14 až 15 spisu bylo prokázáno, že původní věřitelka společnost právnická osoba a žalovaný podepsali dne 13. 7. 2018 smlouvu o zápůjčce, ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli jistinu ve výši 55 000 Kč a zaplatit celkovou částku 52 739 Kč, to vše v 24 měsíčních splátkách po 4 490 Kč RPSN činila 107,3 %.

7. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 17 až 23 spisu) a postoupení pohledávky žalovanému oznámila dopisem ze dne 6. 1. 2021 (viz č.l. 25 spisu), který byl odeslán doporučeně žalovanému dne 25. 1. 2021.

8. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

9. Soud poučil žalobkyni u jednání dne 15. 9. 2021, že je povinna prokázat, zda a jakým způsobem původní věřitelka zjišťovala výdaje žalovaného, jinak nemusí být se svou žalobou v plném rozsahu úspěšná. Žalobkyně nenavrhla doplnění dokazování.

10. Z provedeného dokazování vyplývá následující skutkový stav:

11. Předchozí věřitelka důsledně nezjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť nezjistila, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného, když se spolehla na tvrzení žalovaného, že jeho měsíční výdaje činí pouze 3 000 Kč. Tato částka se jeví soudu značně podhodnocená, a to už z toho důvodu, že žalovaný měl v té době 2 vyživovací povinnosti. Ani tvz. další příjem žalovaného ve výši 15 200 Kč nebyl nijak doložen. Předchozí věřitelka neprovedla ani lustrace žalovaného v příslušných registrech (nebo to alespoň neprokázala), přesto poskytla žalovanému úvěru ve výši 55 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nerozporoval, ačkoliv má v tomto směru břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že žalovaný uhradil celkovou částku 9 000 Kč.

12. Soud posuzoval věc dle , (dále jen o. z.) a dle , o spotřebitelském úvěru.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. ,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.

18. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ).

19. Soud má tedy v dané věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne 13. 7. 2018 absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Soud především podotýká, že předchozí věřitelka důsledně nezkoumala výdaje žalovaného, když se spolehla na tvrzení žalovaného, že jeho osobní měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Předchozí věřitelka nezohlednila to, že žalovaný měl v době podpisu smlouvy dvě vyživovací povinnosti.

20. Původní věřitelka tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce, a to konkrétně ve výši 55 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný dosud uhradil pouze částku 9 000 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, jistinu ve výši 46 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.

21. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjčky sjednané v neplatné smlouvě o zápůjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byl žalovaný povinen splnit dluh (vrátit jistinu zápůjčky) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění byla odeslána doporučeně žalovanému dne 25. 1. 2021, dne 28. 1. 2021 se tedy tato výzva dostala do dispozice žalovaného. Žalovaný byl povinen plnit bez ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy, tj. do 7. 2. 2021. Pokud neplnil, ocitl se dnem 8. 2. 2021 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené , tedy ve výši 8,25 % ročně.

22. Žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

23. Soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz, a proto doměřil žalobkyni soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, která je přílohou , o soudních poplatcích. Předmětem řízení byla částka 94 157,50 Kč, z toho soudní poplatek činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 4 708 Kč. Žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 3 767 Kč, k úhradě tak zbývá soudní poplatek 941 Kč.

24. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení věta první po středník

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.