Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
12 C 131/2020-69
název soudu rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci
žalobců: A. celé jméno žalobce, datum narození
bytem adresa žalobce a žalobkyně
B. celé jméno žalobkyně, datum narození
bytem adresa žalobce a žalobkyně
oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno celé jméno žalobce
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových
sídlem adresa
pro zaplacení 59 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, jíž se žalobci domáhali zaplacení částky 59 500 Kč, se zamítá.
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, jíž se žalobci domáhali zaplacení částky 59 500 Kč, se zamítá. II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou ze dne datum, a jejím doplněním ze dne datum, se žalobci domáhali zaplacení částky částka (2 x částka) coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u název soudu (dále jen„ OS“) pod sp.zn. spisová značka. Zmíněné řízení trvalo po dobu 10 let a 11 měsíců, což je dle žalobců nepřiměřená délka. Žalobci proto požadovali odškodnění za takto vzniklou nemajetkovou újmu. Žalobci dále uvedli, že předmětem namítaného řízení bylo zjištění ceny stavebních prací díla, a řízení tedy nebylo složité. OS po celou dobu řízení neměnil znalecký úkol, ani jinak neřešil se znalci jejich zadání. Za celou dobu namítaného řízení byly zpracovány pouze 2 znalecké posudky. OS nebyl po dlouhou dobu řízení schopen vybrat kvalifikovaného znalce a opakovaně chybně ustanovoval znalce, kteří znalecký úkol odmítali s odůvodněním, že nemají potřebnou kvalifikaci. OS dále nedbal na lhůty stanovené pro vypracování znaleckých posudků.
2. V podání ze dne datum žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobci dne datum uplatnili svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy. Žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku, kterou odůvodnila tím, že namítané řízení o zaplacení částky částka bylo zahájeno podáním žaloby dne datum a bylo skončeno pravomocně dne datum, pročež nejzazší lhůta k podání žaloby byla datum. Žaloba, která byla podána dne datum, byla tedy podána opožděně. Žalovaná proto navrhla zamítnutí žaloby.
3. Dne datum se ve věci konalo jednání, během něhož žalovaná setrvala na námitce promlčení. Na to žalobci reagovali tak, že žalovaná vyhověla žádosti žalobců pouze částečně, a to navíc po uplynutí zákonné 6 měsíční lhůty. Žalobní nárok přitom představuje 25 % původně u žalované požadované částky, kterou žalovaná odmítla. Na daný nárok se tedy vztahuje dle žalobců 3 letá promlčecí lhůta, a žaloba byla tedy podána včas. Žalobci dále tvrdili, že žalují stanovisko žalované, nikoliv požadavek na odškodnění jako takové. Dle žalobců je stanovisko žalované správním rozhodnutím, které lze žalovat v obecné 3 leté promlčecí době.
Skutková zjištění:
4. Ze shodných tvrzení stran stejně jako z listinných důkazů (tj. žádost žalobců adresovaná žalované ze dne datum, potvrzení o doručení žalované téhož dne a stanovisko žalované ze dne datum) vzal soud za prokázané, že žalobci se dne datum a dne datum obrátili na žalovanou s žádostí o zaplacení újmy z důvodu uvedeného v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žalovaná dospěla k závěru o nesprávném úředním postupu v podobě nepřiměřené délky řízení, za což každého žalobce odškodnila ve výši částka.
5. Soud tedy konstatuje, že žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody, resp. poskytnutí zadostiučinění způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady číslo Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).
6. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. spisová značka soud zjistil následující skutečnosti:
rozsudkem OS byla žaloba původního žalobce jméno příjmení proti žalovaným (zdejší žalobci) zamítnuta.
Usnesením název soudu byl rozsudek částečně změněn a částečně potvrzen, dle doložky nabylo rozhodnutí právní moci datum.
Usnesením OS ze dne datum byla uložena povinnost náhrady nákladů řízení státu. Proti zmíněnému usnesení podali žalovaní, tedy zdejší žalobci, odvolání.
Usnesením ze dne datum OS doplnil usnesení ze datum o další výrok ve vztahu k náhradě nákladů řízení žalovaných. Navazovalo odvolací řízení.
Usnesením ze dne datum rozhodl název soudu o odvolání žalobce a žalovaných proti usnesení OS ze dne datum tak, že odvolání žalovaných, tedy zdejších žalobců, odmítl. Dále částečně potvrdil napadené rozhodnutí a částečně jej změnil. Dle doložky právní moci vyznačené na usnesení název soudu ze dne datum nabylo toto rozhodnutí právní moci dne datum. Dne datum tedy došlo k pravomocnému skončení namítaného řízení.
7. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.
Právní úprava:
8. Soud věc posoudil ve světle níže uvedených zákonných ustanovení.
9. Podle ustanovení § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.
10. Podle § 3 písm. a), b), c) zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.
11. Dle § 5 písm. a) , b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.
12. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
13. Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ustanovení § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
14. Dle ustanovení § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
Právní posouzení dané věci:
15. Jak plyne ze shora uvedeného, žalobci se domáhali zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délku posuzovaného řízení, resp. doplatku částky, kterou žalovaná v rámci mimosoudního projednání neuznala.
16. Soud v prvé řadě posuzoval námitku promlčení tvrzeného nároku, kterou vznesla žalovaná, neboť uplatní-li odpovědný subjekt v občanském soudním řízení důvodně námitku promlčení, velí zásada hospodárnosti řízení, aby soud nejprve posoudil, zda je námitka důvodná, a pokud tomu tak je, aby žalobu zamítl, aniž bude najisto postavena otázka splnění podmínek odpovědnosti za újmu či prokázána její výše.
17. Dle § 32 odst. 3 zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.
18. Dle § 35 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.
19. Z uvedeného ustanovení plyne, že nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu se promlčuje ve zcela speciálně konstruované promlčecí lhůtě. Počátek běhu šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůty se odvíjí od vědomosti poškozeného, že došlo k nemajetkové újmě, tedy kdy se dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky. Objektivní desetiletá lhůta pak počíná běžet od okamžiku této okolnosti (právní skutečnosti), která je coby nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup pro vznik újmy vyvolávajícím činitelem. Ve vztahu k újmám vyvolaným nepřiměřenou délkou řízení je pak běh obou lhůt modifikován konstrukcí nemožnosti uplynutí lhůty před koncem řízení, v němž k průtahům došlo. Promlčení (skončení subjektivní ani objektivní lhůty) tedy nemůže nastat dříve, než uplyne doba šesti měsíců od skončení takového řízení. Uvedenou konstrukcí se zdůrazňuje význam pohledu na řízení jako na jeden celek, neboť náhradu nemajetkové újmy lze požadovat do šesti měsíců od skončení řízení i tehdy, nastaly-li průtahy jen v některé z dřívějších fází řízení (srov. Vojtek, P., Bičák, V.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 374 – 399.
20. Z provedeného dokazování vyplynulo, že posuzované řízení vedené u OS bylo pravomocně skončeno dne datum, kdy se tak žalobci nejpozději dozvěděli o tvrzené nemajetkové újmě způsobené v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky soudního řízení. Od tohoto dne počala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta k uplatnění práva na zadostiučinění, která by skončila dne datum. Žalobci uplatnili svůj nárok u žalované dne datum, kdy došlo ke stavění promlčecí doby po dobu předběžného projednání nároku u žalované, nejdéle však na 6 měsíců, tj. do datum. Před podáním žádosti uplynulo z promlčecí lhůty období 2 měsíců a 5 dní. Žalovaná vyřídila žádost žalobkyně stanoviskem ze dne datum, tj. po uplynutí zákonné 6 měsíční lhůty. Uvedená skutečnost je však bez vlivu na automatické pokračování běhu (zbytku) zákonné promlčecí lhůty dle shora citovaného ustanovení § 35 zákona, po uplynutí lhůty k vyřízení žádosti u žalované.
21. Z uvedeného je patrné, že poslední den promlčecí lhůty k uplatnění nároku žalobců u soudu nastal datum. Žaloba doručená soudu dne datum tudíž nebyla podána včas, resp. až po marném uplynutí zákonem stanovené promlčecí lhůty.
22. Právní konstrukce žalobců, že lze podat žalobu ve lhůtě 3 let od vydání stanoviska, neboť žaloba nesměřuje na zaplacení zadostiučinění jako takového, ale napadá stanovisko žalované, je nesprávná a nemá jakoukoli oporu v zákoně. Jednak stanovisko žalované není klasickým správním rozhodnutím vydaným ve správním řízení, pročež jej ani nelze napadnout správní či jinou žalobou. Nadto vydání stanoviska žalované není podmínkou pro podání žaloby na odškodnění dle shora citovaného zákona (podmínkou je pouze uplatnění nároku u žalované). Konstrukce žalobců by tak zcela obcházela speciální zákonnou úpravu promlčecí lhůty nároku na nemajetkovou újmu.
23. Soudu tedy nezbylo než námitce promlčení vznesené žalovanou vyhovět a uzavřít, že nárok žalobců na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem je promlčen. Žalobcům tudíž nelze nárok přiznat, i kdyby jinak byl shledán po právu.
24. Pokud by však nárok nebyl promlčen, bylo by namístě posoudit otázku nezákonného rozhodnutí, dále příčinnou souvislost a v souladu se shora citovaným § 31a zákona rovněž zkoumat intenzitu tvrzené nemajetkové újmy žalobkyně, a v závislosti na tom posoudit formu a případně výši požadovaného zadostiučinění.
25. S ohledem na skutečnost, že nárok žalobkyně na poskytnutí zadostiučinění je promlčen,
se soud shora uvedeným již nezabýval, neboť by to nemělo žádný praktický dopad a odporovalo by to zásadě hospodárnosti řízení. Soud tedy žalobu bez dalšího zamítl (srov. výrok I.).
K nákladům řízení:
26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. , dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř. , dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.
27. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí částka za každý úkon.
28. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši částka odpovídající paušální náhradě za 3 úkony (písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu a 1x příprava k jednání). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
Ke lhůtě k plnění:
29. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k název soudu prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.