Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
5 C 268/2021-23
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku částka, kapitalizované úroky ve výši částka a zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku [částka], kapitalizované úroky ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, kapitalizovaným úrokem ve výši částka, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka a dále částky částka. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti částku částka, jejíž převzetí žalovaný potvrdil podpisem smlouvy, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ve výši částka spočívajícím v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkem se žalovaný zavázal vrátit částka ve 14 měsíčních splátkách ve výši částka, přičemž první splátka byla splatná do měsíce po podpisu smlouvy, poslední splátka byla splatná dne datum. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě údajů, které o sobě uvedl v žádosti o úvěr. Žalovaný úvěr řádně a včas nehradil, na poskytnutou částku uhradil celkem částka. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo mj. právo na zaplacení jistiny ve výši částka, smluvního příslušenství ve výši částka, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení (tj. od datum do datum, celkem částka), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka (od prvního dne prodlení dne datum do datum z jistiny částka), zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky (tj. od datum) do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka (tj. 3 cesty terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu žalovaného ve výši částka za jednu cestu). Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne datum postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Na dlužnou částku nebylo od postoupení ze strany žalovaného ničeho uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, k věci se nijak nevyjádřil.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice. Z listiny označené jako smlouva o úvěru číslo vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne datum se žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti při uzavření smlouvy částku částka a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka, složeným z úroku ve výši částka, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka, nákladů za vyhodnocení úvěru ve výši částka a inkasního poplatku ve výši částka Celkem se žalovaný zavázal vrátit částka ve 14 měsíčních splátkách po částka, přičemž první splátka byla splatná do měsíce po podpisu smlouvy a každá další do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný o sobě uvedl, že je zaměstnaný s čistou měsíční mzdou ve výši částka. Jeho výdaje tvořily výdaje na bydlení ve výši částka, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši částka a výdaje na exekuce ve výši částka, celkem částka. K doložení uvedených údajů žalovaný dle odškrtaných položek předložil výplatní pásky a pracovní smlouvu, tyto listiny však soudu předloženy nebyly. Dále žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, nevyživuje žádné dítě a má základní vzdělání. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy, potvrzením o úplatě za postoupené pohledávky a oznámením postoupení pohledávky spolu s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku žalobkyni a žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne datum. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne datum k úhradě dluhu.
4. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne datum listinu s názvem smlouva úvěru, na základě níž mu v hotovosti poskytnuta částka částka. Tato listina obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s úvěrem též poplatek za poskytnutí úvěru. Do dnešního dne žalovaný dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částka. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla smlouvou ze dne datum postoupena žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila. Ani přes výzvu k plnění žalovaný ničeho dalšího neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena pouze na základě údajů, které o sobě uvedl v žádosti o úvěr.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
15. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 96/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.
16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru podepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
17. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
18. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvedla, že tuto posoudila pouze na základě údajů, které o sobě dlužník uvedl v žádosti o úvěr. Takový způsob posouzení úvěruschopnosti dlužníka je však ve smyslu shora uvedené judikatury zcela nedostatečný. Žalobkyně sice v žádosti uvedla, že jí žalovaný předložil k doložení svých příjmů pracovní smlouvu a výplatní pásky, žádná z těchto listin však soudu doložena nebyla. Posouzení úvěruschopnosti je přitom myšlenkový proces, který musí být přezkoumatelný tak, aby soud měl možnost zjistit, zda právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet úvěr řádně posoudila. Přezkoumávat přitom musí nejen příjmovou, ale i výdajovou stránku dlužníka. To však v daném případě nebylo řádně tvrzeno ani prokázáno a vzhledem ke své neúčasti u jednání se žalobkyně vzdala práva obdržet od soudu poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., v jakému směru má doplnit svá tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání. Žalobkyně tak dostatečně netvrdila, ani neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala.
19. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku částka, na kterou žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil částka, zbyla mu tedy povinnost žalobkyni vydat částku částka. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z poplatku za poskytnutí úvěru (má oporu v neplatné smlouvě) a z úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné) a včetně smluvní pokuty (opět má oporu v neplatné smlouvě). Shora uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).