Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 170/2021-69

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci

manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátkou titul jméno příjmení

sídlem adresa

a

manžela: osobní údaje manžela zastoupený advokátkou titul jméno příjmení

sídlem adresa

o rozvod manželství

takto:

I. Manželství manželů celé jméno manželky, rozené příjmení, a celé jméno manžela, uzavřené dne 2. 3. 1991 před stát. instituce, se rozvádí.

II. Žádný z manželů nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Manželství manželů [celé jméno manželky], rozené [příjmení], a [celé jméno manžela], uzavřené dne 2. 3. 1991 před [stát. instituce], se rozvádí. II. Žádný z manželů nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem daného řízení byl rozvod manželství účastníků.

2. V dané věci se soud nejprve musel zabývat otázkou, zda je založena jeho pravomoc k projednání věci, když v řízení se vyskytl cizí prvek na straně manžela, který je občanem označení státu. Mezi Českou republikou a označení státu přitom není uzavřena dvoustranná smlouva o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech rodinných, nicméně jak Česká republika, tak označení státu jsou členy Evropské unie a jsou tedy vázány i předpisy práva EU. Vzhledem ke skutečnosti, že pro Evropskou unii bylo přijato nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, a toto nařízení je přímo použitelným právním aktem sekundárního práva v členských státech EU ve smyslu Smlouvy o fungování evropské unie, které má, na rozdíl od mezinárodních smluv, v rozsahu své působnosti vždy aplikační přednost jak před , o mezinárodním právu soukromém a procesním, tak podle svého , v němž nařízení stanoví, že nahrazuje mezi členskými státy smlouvy platné v okamžiku vstupu tohoto nařízení v platnost, které byly uzavřeny mezi dvěma nebo více členskými státy ve věcech upravených tímto nařízením. Pravomoc českého soudu je pak v souladu s tímto nařízením dána podle kapitoly I, článku 1, bodu 1., písm. a) nařízení, podle něhož se toto nařízení bez ohledu na druh soudu vztahuje mimo jiné na občanskoprávní věci týkající se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné; podle kapitoly II, oddílu 1, článku 3, bodu 1., písmene a), ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště, nebo měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, nebo má odpůrce bydliště, nebo v případě společného návrhu na zahájení řízení má alespoň jeden z manželů obvyklé bydliště, nebo má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, nebo má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je buď státním příslušníkem tohoto členského státu, nebo, v případě Spojeného království a Irska, zde má„ domicil“; podle kapitoly II, oddílu 1, článku 6 nařízení pak platí, že manžel, který a) má obvyklé bydliště na území některého členského státu nebo b) je státním příslušníkem některého členského státu nebo, v případě Spojeného království a Irska, má v některém z těchto států„ domicil“, může být v jiném členském státě žalován pouze podle článků 3, 4 a 5. Vzhledem k výše citovaným ustanovením nařízení pak má soud za to, že je dána jeho pravomoc ve věci rozvodu manželství účastníků, když jak manželka, tak manžel měli a nadále mají na území České republiky své obvyklé bydliště. Místní příslušnost Okresního soudu ve Frýdku – Místku je pak dána podle , o zvláštních řízeních soudních, posledním společným bydlištěm manželů, když v obvodu zdejšího soudu nadále oba bydlí. Pokud jde o hmotné právo, které bylo v dané věci použito, pak vzhledem k tomu, že jak Česká republika, tak označení státu přistoupili k nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. prosince 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky (tzv.„ nařízení Řím III“), použije se pro aplikaci hmotného práva právě tato úmluva, přitom vzhledem k tomu, že si strany nezvolily rozhodné právo, soud aplikoval č.l. 8 úmluvy, podle něhož v případě, že nedojde k volbě podle článku 5, řídí se rozvod a rozluka právem státu: a) v němž mají manželé obvyklé bydliště v okamžiku zahájení řízení u soudu, nebo popřípadě b) v němž měli manželé poslední obvyklé bydliště, pokud k ukončení pobytu nedošlo dříve než rok před zahájením řízení u soudu a jeden z manželů v tomto státě pobývá ještě v okamžiku zahájení řízení u soudu, nebo popřípadě c) jehož státní příslušnost mají oba manželé v okamžiku zahájení řízení u soudu, nebo popřípadě d) u jehož soudu bylo zahájeno řízení. S ohledem na tyto skutečnosti pak soud aplikoval pro rozvod daného manželství české hmotné právo, když v době zahájení řízení měli oba manželé svoje obvyklé bydliště na území České republiky.

3. Na podkladě výsledků provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že manželství účastníků uzavřené dne 2. 3. 1991 před státní instituce anonymizována dvě slova obec, kdy u manželky se jednalo o manželství druhé a u manžela o manželství prvé, doposud trvá, účastníkům se z něj narodila dnes již zletilá dcera jméno jméno, přičemž toto jejich manželství je již po dobu 5 let nesouladné a rozvrácené, od r. 2018 pak spolu manželé nežijí ve společné domácnosti, intimně se nestýkají, a ani nebydlí, když manžel se z dřívější společné domácnosti odstěhoval, přičemž důvodem rozpadu manželství bylo vzájemné citové odcizení účastníků, pro které si tito postupně přestali rozumět ve všech oblastech týkajících se manželského života.

4. Podle , , manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

5. Podle , , soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

6. Po provedeném řízení dospěl soud s ohledem na zjištěný skutkový stav k závěru, že manželství účastníků je skutečně hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze přitom zejména vzhledem k postoji obou účastníků očekávat obnovení jejich manželského soužití, když účastníci spolu již dlouhou dobu společně nežijí jako manželé, dlouhodobě se intimně nestýkají a společně nehospodaří a naopak žijí již odděleně, každý svým způsobem života, když manžel se po dohodě stran z dřívější společné domácnosti odstěhoval, přičemž ani jeden z nich v této chvíli nemá zájem na obnovení společného manželského vztahu a považuje takové případné obnovení společného soužití za zcela nemožné. Soud proto posoudil věc po právní stránce v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když byly splněny všechny podmínky předpokládané ustanoveními a , , a je na místě žalobě vyhovět a manželství účastníků rozvést, a to aniž by ve smyslu zákona o zvláštních řízeních soudních, byl prováděn výslech účastníků řízení, neboť skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o rozvodu manželství jsou nepochybné z ostatních provedených důkazů i ze shodných tvrzení účastníků, o nichž pak není rozumný důvod pochybovat (k tomu blíže: nakladatelství C.H.Beck, zákon o zvláštních řízeních soudních, první vydání, 2015, str. 739 – 740).

7. Příčiny rozvratu manželství účastníků soud spatřuje na straně obou účastníků v jejich vzájemném citovém odcizení, díky kterému si tito přestali rozumět ve všech otázkách týkajících se manželského a rodinného života.

8. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení , o zvláštních řízeních soudních, podle kterého bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení; náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. V daném případě přitom byly sice příčiny rozvratu manželství účastníků shledány soudem výlučně na straně manžela a byly by zde tak splněny podmínky pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení manželce, avšak tato se svého práva výslovně vzdala, pročež soud rozhodl tak, že žádný z manželů na náhradu nákladů řízení nemá právo.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Ostravě písemně ve dvojím vyhotovení. Toto právo nepřísluší tomu, kdo se jej výslovně vzdal.

Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat na příště jen své dřívější příjmení.