Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 35/2021-47
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 7 000 Kč
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 7 000 Kč se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 7 000 Kč se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 3. 3. 2021 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 7 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba (dále jen„ právnická osoba“), s žalovanou dne 31. 10. 2018 uzavřela Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo v souvislosti s níž poskytla žalované dvě přijímací zařízení – Dawn Gateway HDD DMC7002KLG (SN číslo, příjmení anonymizováno) a modem Compal CH7465LG ED3 WIFI EMTA (příjmení anonymizováno). Součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (dále jen„ VOP“), na jejichž základě byla právnická osoba oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty, pokud žalovaná nevrátí přijímací zařízení do 7, resp. 14 dnů od ukončení smlouvy. Jelikož žalovaná nehradila řádně a včas ceny za poskytované služby elektronických komunikací, právnická osoba dopisem ze dne 19. 6. 2019 od předmětné smlouvy odstoupila, avšak žalovaná jí poskytnutá přijímací zařízení nevrátila. Žalobkyně, na niž v důsledku fúze sloučením přešlo ke dni 1. 4. 2020 veškeré jmění zanikající právnická osoba, tak po žalované požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácení zařízení Dawn Gateway HDD DMC7002KLG a smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za nevrácení modemu Compal CH7465LG ED3, to vše s odkazem na ceník právnická osoba. Žalovaná uvedené dlužné částky neuhradila ani přes písemnou výzvu, kterou jí žalobkyně odeslala před podáním žaloby.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv ji k tomu soud vyzval.
3. Soud ve věci jednal dne 21. 9. 2021. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ač k němu byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou dle zvláštního právního předpisu. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.
4. Při jednání soud provedl listinné důkazy označené a předložené žalobkyní, z nichž dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a skutkovému závěru:
5. Dne 29. 10. 2018 uzavřela právnická osoba s žalovanou Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ke klientskému účtu číslo jíž se zavázala poskytovat žalované služby elektronických komunikací ve sjednaném rozsahu, včetně pronájmu přijímacích zařízení za účelem užívání služeb. Součástí smlouvy jsou ustanovení (psaná velmi drobným písmem), v nichž je uvedeno, že účastník (žalovaná) prohlašuje, že se seznámil a souhlasí se specifikací služeb, ceníkem a VOP právnická osoba a zavazuje se uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení v pořádku a včas, s odkazem na čl. 7 a 7.5 VOP; stran bližších podmínek vzniku povinnosti zaplatit smluvní pokutu a její výše smlouva neobsahuje žádná další ujednání. Z obsahu smlouvy též vyplývá, že žalovaná při jejím sjednávání nevystupovala jako podnikatelka. Dne 30. 10. 2018 žalovaná převzala od právnická osoba v rámci pronájmu přijímací zařízení Dawn Gateway HDD DMC7002KLG, číslo modem příjmení anonymizováno, přičemž z VOP vyplývá, že je žalovaná povinna tato zařízení právnická osoba vrátit ve lhůtě 14 dnů od ukončení předmětné smlouvy (čl. 7) a v pořádku (čl. 7), jinak může právnická osoba žalované naúčtovat smluvní pokutu dle ceníku (čl. 7). V Ceníku služeb stanovila právnická osoba, s účinností od 22. 5. 2019, smluvní pokutu za nevrácení pronajatého zařízení ve výši 2 000 Kč, resp. 5 000 Kč (dle typu zařízení). Dopisem ze dne 19. 6. 2019 vyzvala právnická osoba žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 4 073,04 Kč za poskytované služby s tím, že splatnost stanovila ke dni 28. 6. 2019 a žalovanou upozornila, že v případě nezaplacení dlužné částky ve lhůtě splatnosti odstupuje od všech smluv o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, které s žalovanou uzavřela. Ke dni 1. 4. 2020 právnická osoba zanikla v důsledku fúze sloučením s žalobkyní, na niž (jako nástupnickou společnost) přešlo veškeré jmění zanikající právnická osoba. Dopisem ze dne 24. 9. 2020 vyzvala žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovanou k úhradě celkové dlužné částky (7 000 Kč); dopis byl předán k poštovní přepravě téhož dne.
6. Soud shledal, že v této věci nejde o spor týkající se služeb elektronických komunikací podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a pravomoc k jejímu rozhodnutí náleží soudu, nikoliv Českému telekomunikačnímu úřadu (srov. též zejména § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích). Po právní stránce soud právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou posoudil podle příslušných ustanovení zákona o elektronických komunikacích a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), a dospěl k závěru, že právnická osoba a žalovaná uzavřely smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací podle § 63 zákona o elektronických komunikacích a v jejím rámci rovněž smlouvu o nájmu dle § 2201 a násl. OZ, přičemž součástí smluvních ujednání bylo též ustanovení týkající se smluvní pokuty dle § 2048 a násl. OZ (psané drobným písmem), co do podmínek a výše smluvní pokuty upravené ve VOP, resp. ceníku právnická osoba (viz výše). Dané ujednání však soud shledal nepoctivým, a to při respektování závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud deklaroval, že v praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek, ve vztahu k nimž Ústavní soud dále konstatoval, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí všeobecných obchodních podmínek, nýbrž spotřebitelské smlouvy samotné (tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). V případě smlouvy uzavřené mezi právnická osoba a žalovanou je však uplatněná smluvní pokuta v samotném textu smlouvy pouze stručně vymezena jednou větou (nadto zmíněným drobným písmem), její podrobnější podmínky lze zjistit až zevrubným pročtením VOP a její konkrétní výši prostudováním ceníku právnická osoba, který je rovněž psán velmi drobným písmem, a pod který – stejně jako pod VOP – žalovaná podpis nepřipojila. Ceník je navíc dokumentem, který žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně jednostranně mění (ostatně smlouva byla uzavřena dne 29. 10. 2018 a žalobkyně se dovolávala ceníku účinného od 22. 5. 2019). Předmětné ujednání o smluvní pokutě, v rámci smlouvy uzavřené se spotřebitelem, tedy nelze považovat za poctivé a věřiteli nelze právo na (takto sjednanou) smluvní pokutu přiznat (srov. § 6 OZ).
7. Z výše vyložených důvodů soud žalobu zcela zamítl.
8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. by žalovaná, která ve věci byla úspěšná, měla vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva. Jelikož však žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).