Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
4 C 118/2021-65
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení titul.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 47 232 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nároku č. 1 částku ve výši 20 027 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 192,22 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a na nároku č. 2 částku ve výši 15 205 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 979,51 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 709,62 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v nároku č. 1 co do částky 12 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 000,42 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a v nároku č. 2 co do kapitalizovaného úroku ve výši 5 886,80 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 11 709,62 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 2 034 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nároku č. 1 částku ve výši 20 027 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 192,22 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a na nároku č. 2 částku ve výši 15 205 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 979,51 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 709,62 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v nároku č. 1 co do částky 12 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 000,42 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a v nároku č. 2 co do kapitalizovaného úroku ve výši 5 886,80 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 11 709,62 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 2 034 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil zaplacení částky 47 232 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného ze dvou smluv o zápůjčce. Žalobkyně svůj nárok č. 1 odůvodnila tím, že společnost právnická osoba (dále jen„ právnická osoba“) posoudila úvěruschopnost žalovaného a následně s ním uzavřela dne 5. 12. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě této smlouvy poskytl právnická osoba žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnická osoba zpět úrok ve výši 2 800 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Dále bylo mezi smluvními stranami sjednáno životní pojištění, na které se žalovaný zavázal zaplatit 522 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 58 týdenních splátkách po 609 Kč, poslední splátka tak byla stanovena na 15. 1. 2018. Žalovaný na pohledávku za celou dobu splácení uhradil pouze částku 3 295 Kč (poslední platba uhrazena dne 11. 5. 2017), která byla započtena v částce 2 413,42 Kč na jistinu, částce 827,58 Kč na hotovostní inkaso splátek a v částce 54,00 Kč na poplatek za životní pojištění. Vzhledem k tomu, že celková dlužná částka nebyla zaplacena do 15. 1. 2018, žalobkyně úročí nezaplacenou jistinu úrokem ve výši 23,72 % ročně od 16. 1. 2018 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla dne datum postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném na nároku č. 1 uhradit částku 32 027 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 20 000 Kč, dlužného úroku ve výši 386,58 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 172,42 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 468 Kč. Dále žalobkyně požaduje uhradit kapitalizovaný úrok ve výši 9 000,42 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2018 do 29. 11. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 192,22 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 23. 1. 2018 do 29. 11. 2019), úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné částky ve výši 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
2. Nárok č. 2 žalobkyně odůvodnila tím, že společnost právnická osoba (dále jen„ právnická osoba“) posoudila úvěruschopnost žalovaného a následně s ním uzavřela dne 16. 9. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě této smlouvy poskytl právnická osoba žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnická osoba zpět úrok ve výši 1 680 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, poslední splátka tak byla stanovena na 27. 10. 2017. Žalovaný na pohledávku za celou dobu splácení uhradil pouze částku 5 675 Kč (poslední platba uhrazena dne 11. 5. 2017), která byla započtena v částce 290,38 Kč na jistinu, částce 1 680 Kč na úrok, v částce 2 400 Kč na poplatek za administrativní činnost a v částce 1 304,62 Kč na hotovostní inkaso splátek. Vzhledem k tomu, že celková dlužná částka nebyla zaplacena do 27. 10. 2017, žalobkyně úročí nezaplacenou jistinu úrokem ve výši 23,72 % ročně od 28. 10. 2017 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla dne datum postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném na nároku č. 2 uhradit částku 15 205 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 11 709,62 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 495,38 Kč. Dále žalobkyně požaduje uhradit kapitalizovaný úrok ve výši 5 886,80 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 11 709,62 Kč od 28. 10. 2017 do 29. 11. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 979,51 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 11 709,62 Kč od 4. 11. 2017 do 29. 11. 2019), úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 709,62 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky ve výši 11 709,62 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
4. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
5. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku , při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
7. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 2575/ 2016 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Dle ustanovení § 2758 odst. 1 občanského zákoníku , pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.
10. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Nejprve se soud zabýval nárokem č. 1:
12. Z karty zákazníka ze dne 5. 12. 2016 vyplývá, že žalovaný požádal o poskytnutí částky 20 000 Kč v hotovosti, uvedl, že žije v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje jako OSVČ s příjmem ve výši 20 000 Kč měsíčně, což bylo údajně ověřeno. Jeho měsíční výdaje činí 4 200 Kč na bydlení, 4 000 Kč na osobní výdaje, 1 200 Kč na vyživovací povinnost, 1 600 Kč na splátky (zápůjčka u právnická osoba), celkem tak jeho výdaje činí 11 000 Kč. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 16. 9. 2016 (dále jen„ smlouva o zápůjčce“) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právnická osoba ujednání, dle kterého mu byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, kdy žalovaný zvolil platbu v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku 35 322 Kč, která se skládá z celkové výše spotřebitelského úvěru (jistiny) ve výši 20 000 Kč a celkových nákladů spojených se spotřebitelským úvěrem (tj. úrok ve výši 2 800 Kč, administrativní poplatek (dále ve smlouvě označený jako poplatek) ve výši 14 800 Kč (za poskytnutí spotřebitelského úvěru, činí 20 % z výše spotřebitelského úvěru) a dále poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč a pojištění název pojištění ve výši 522 Kč). Celkově se tak žalovaný zavázal zaplatit částku 35 322 Kč. Dle čl. 1 smlouvy o spotřebitelském úvěru zaplatí žalovaný za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou splatnou po celou dobu trvání smlouvy, v případě smlouvy uzavřené na 58 týdnu činí úroková sazba 23,72 % ročně. Žalovaný zvolil hotovostní variantu splácení, kdy bude celkovou dlužnou částku hradit do rukou oprávněného zástupce či zaměstnance právnická osoba v hotovosti v 58 splátkách ve výši 609 Kč, přičemž první splátku je povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce následujícího týdenního období, dále žalovaný zvolil pojištění název pojištění. Dle čl. 9 smlouvy se smluvní strany dohodly, že čerpaný spotřebitelský úvěr bude použit v částce 3 288 Kč na splacení části spotřebitelského úvěru číslo který zákazník u právnická osoba čerpal v minulosti, žalovanému tak bude vyplacena pouze částka 16 712 Kč. Dle čl. 2 smlouvy úhrady žalovaného v podobě týdenních splátek se započítávají nejprve na (i) úrok, poté na (ii) poplatek, poté na (iii) náklady na doplňkové služby hotovostního inkasa splátek a životního pojištění název pojištění a až následně po splacení úroku, poplatku a nákladů na doplňkové služby splácí zákazník v následujících týdnech jistinu spotřebitelského úvěru. Dle čl. 2 smlouvy o úvěru je tato smlouva uzavřena na dobu určitou, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru do dne vypořádání veškerých závazků. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že právnická osoba postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém byl rovněž vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto přípisu. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 30. 9. 2020 vyplývá, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání.
13. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným ujednání, na základě kterého poskytla žalovanému v den podpisu ujednání částku 20 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku 35 322 Kč, který se skládá z poplatku, jistiny, úroku, administrativního poplatku, poplatku za hotovostní inkaso splátek a pojistného. Žalovaný na pohledávku celkem zaplatil částku 3 295 Kč.
14. právnická osoba jako podnikatel (věřitel) a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 5. 12. 2016 smlouvu o zápůjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku je žalovaný povinen peněžitou zápůjčku vrátit. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl právnická osoba dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr, což právnická osoba splnil a po ověření, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, zápůjčku poskytl.
15. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky.
16. Dle § 2392 občanského zákoníku , lze ujednat úroky (smluvní úroky ze zápůjčky), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny. Tyto lze sjednat v procentuální, nebo pevné výši. V případě spotřebitelské smlouvy je nutno nahlížet na smluvené úroky ze zápůjčky jako na ujednání dle § 1815 občanského zákoníku , cena plnění, a proto na něj nedopadají důvody, pro které by se k nim nemělo přihlížet dle § 1815 občanského zákoníku . Mezi právnická osoba a žalovaným byly sjednány úroky pevnou částkou ve výši 2 800 Kč, čemuž odpovídá úrok asi 12,55 % ročně. O výši kapitalizovaného úroku byl žalovaný zcela jasně a konkrétně informován v samotné smlouvě o zápůjčce. Průměrné úrokové sazby se pohybovaly v měsíci prosinci 2016 okolo 9,53 % ročně (údaje čerpány z www.cnb.cz). Soud proto shledává výši pěvně stanoveného úroku ve výši 2 800 Kč jako přiměřenou, resp. takové ujednání za platné, a proto soud návrhu žalobkyně na přiznání úroku vyhověl.
17. Žalobkyně dále požaduje dále přiznání kapitalizovaného úroku ve výši 9 000,42 Kč (jedná se o úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 16. 1. 2018 do 29. 11. 2019) a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Částka 20 000 Kč představuje žalobkyní tvrzenou dlužnou jistinu. Soud posouzením textu smlouvy o půjčce dospěl k závěru, že mezi právnická osoba a žalovaným žádný další procentně ujednaný úrok sjednaný nebyl. Ve smlouvě o půjčce bylo jasně a jednoznačně ujednáno, že žalovaný na úrocích zaplatí 2 800 Kč, kdy i tato částka byla zahrnuta do výpočtu celkové částky k zaplacení. Ze smlouvy však nevyplývá, jaký je vztah mezi pevně stanovenou výší úroků a jejich procentuálně stanovenou výši. Soud je toho názoru, že pokud by žalovaný měl hradit i procentně stanovené úroky, byly by tyto kapitalizovány a zahrnuty do celkové částky k zaplacení. Soud taktéž přihlédl ke skutečnosti, že žalovaný byl v daném závazkovém právním vztahu v postavení spotřebitele, tj. slabší strany, která byla v souladu se smlouvou o zápůjčce seznámena s výší úroků pevně stanovených, kdy ujednání o procentně stanoveném úroku nebylo poskytnuto jasným a srozumitelným způsobem. Běžný spotřebitel by se takto mohl domnívat, že onen úrok 23,72 % je pouhým procentním vyjádřením úroku ve výši 2 800 Kč, přičemž nelze po spotřebiteli spravedlivě požadovat, aby si takto procentně vyjádřený úrok přepočítával s pevně stanoveným úrokem. S ohledem na uvedené není žaloba pro částku 9 000,42 Kč (jedná se o úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2018 do 29. 11. 2019) a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2020 do zaplacení, důvodná.
18. Dále byl mezi smluvními stranami sjednán administrativní poplatek ve výši 20 % z výše spotřebitelského úvěru, který má být dále označen ve smlouvě pouze jako„ poplatek“. Dle čl. 1 smlouvy činí poplatek 14 800 Kč, čemuž však neodpovídá ujednání, že bude činit 20 % z poskytnuté jistiny, tedy 4 000 Kč. Rovněž ani součet celkových nákladů v čl. 1 smlouvy neodpovídá celkové částce ke splacení. Dle tvrzení žalobkyně v žalobě pak měl být ve smlouvě poplatek za administrativní činnost ujednán ve výši 4 000 Kč. Administrativní poplatek lze považovat ve smyslu ujednání § 1813 za ujednání o ceně a jako takové musí být spotřebiteli poskytnuto jasným a srozumitelným způsobem. V tomto konkrétním případě, však vůbec není ze smlouvy jasná výše administrativního poplatku, a proto soud dospěl k závěru, že takové ujednání zakládá nerovnováhu práv a povinnosti stran v neprospěch spotřebitele, a k takovému ujednání se dle ustanovení § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží. Žalovaný proto nebyl povinen tento poplatek zaplatit.
19. Smluvní strany si dále ujednaly poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Vzhledem k tomu, že si žalovaný sám zvolil hotovostní režim splácení a s ohledem na jeho výši, kdy při přepočtu na jednotlivé splátky výběru jedné splátky odpovídá asi částka 138 Kč, dovodil soud, že tento poplatek byl mezi smluvními stranami platně ujednán. Přesto, že žalovaný tuto variantu splácení sám zvolil, soud výši poplatku posoudil z hlediska souladu s dobrými mravy, když dovodil, že výše poplatku za hotovostní inkaso splátek dobrým mravům odporuje. Je skutečností, že je žalovanému poskytována určitá služba spočívající v tom, že se zástupce právnická osoba sám dostaví do místa bydliště žalovaného. Výše poplatku za hotovostní inkaso splátek neodráží skutečné náklady na výběr splátek ale je vypočtena poměrně dle poskytnuté částky (tj. 40 % z jistiny) S ohledem na výši odměny za jednotlivou splátku soud dospěl k závěru, že tento poplatek byl sjednán v rozporu s dobrými mravy a je proto neplatný. Žalovaný tak není povinen tento poplatek zaplatit.
20. Dále byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni pojistné ve výši 522 Kč, k čemuž se ve smlouvě zavázal.
21. Žalovaný měl tedy na spotřebitelském úvěru vrátit částku 20 000 Kč na jistině, částku 2 800 Kč na úroku a pojistné ve výši 522 Kč Celkem tak měl žalovaný uhradit částku 23 322 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 3 295 Kč, když dle čl. 2 smluvních podmínek se tato částka měla započíst nejprve na úrok a pojištění a až následně na jistinu. Žalovaný tak je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 027 Kč (tj. 23 322 Kč – 3 295 Kč). Soud pak žalobu v rozsahu částky 12 000 Kč zamítl. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil celkovou dlužnou částku v době splatnosti poslední splátky dne 15. 1. 2018, je v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z jistiny zápůjčky. Žalobkyně pak tento zákonný úrok z prodlení za dobu od 23. 1. 2018 do 29. 11. 2019 kapitalizovala na částku 3 192,22 Kč a dále je žalovaný povinen zaplatit i zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Soud pak zamítl požadavek žalobkyně na úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 9 000,42 Kč a úroku ve výši 23,72 % z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, když má za to, že tento poplatek nebyl platně sjednán.
22. Dále se soud zabýval nárokem č. 2:
23. Z karty zákazníka ze dne 16. 9. 2016 vyplývá, že žalovaný požádal o poskytnutí částky 12 000 Kč, uvedl, že bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje jako OSVČ s příjmem ve výši 20 000 Kč měsíčně, což bylo údajně ověřeno. Jeho měsíční výdaje činí 4 000 Kč na nájem/inkaso, 6 000 Kč jako výdaje na domácnost, splátky úvěrů 1 700 Kč a ostatní náklady 300 Kč, celkem tak jeho výdaje činí 12 000 Kč. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 16. 9. 2018 (dále jen„ smlouva o zápůjčce“) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právnická osoba ujednání, dle kterého mu byla poskytnuta částka ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí těchto peněžních prostředků poplatek ve výši 8 800 Kč, který se skládá z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, úroku ve výši 1 680 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkově se tak žalovaný zavázal zaplatit částku 20 880 Kč, a to hotovostním režimem. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku v 58 hotovostních splátkách ve výši 360 Kč, přičemž první splátku je povinen uhradit 7. kalendářní den od data uzavření. Dle čl. 1 smluvních podmínek, činí výše úrokové sazby 23,72 % ročně. Úroková sazba je stanovena jako pevná po celou dobu trvání této smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. V případě, že dojde ve smyslu čl. 9 věty druhé (správně má být pravděpodobně uvedeno čl. 9 věty druhé) těchto podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Dle čl. 2 smluvních podmínek, v případě poskytnutí spotřebitelského úvěru splácí žalovaný v týdenních splátkách nejprve poplatky a životní pojištění, a teprve po jejich zaplacení se splácí v následujících týdnech jistina. Dle čl. 8 smluvních podmínek v případě prodlení žalovaného se zaplacením příslušné splátky vzniká právnická osoba právo požadovat zaplacení celého zbývajícího dosud neuhrazeného dluhu, zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky a zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním dluhu. Dle čl. 9 smluvních podmínek bude-li žalovaný v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že právnická osoba postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém byl rovněž vyzvána k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto přípisu. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 3. 9. 2020 vyplývá, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání.
24. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným ujednání, na základě kterého poskytla žalovanému v den podpisu ujednání částku 12 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit poplatek ve výši 8 880 Kč, který se skládá z úroku, administrativního poplatku, poplatku za hotovostní inkaso splátek a pojistného. Žalovaný na pohledávku celkem zaplatil částku 5 675 Kč.
25. právnická osoba jako podnikatel (věřitel) a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 16. 9. 2016 smlouvu o zápůjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 12 000 Kč. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku je žalovaný povinen peněžitou zápůjčku vrátit. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl právnická osoba dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr, což právnická osoba splnil a po ověření, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, zápůjčku poskytl.
26. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky.
27. Dle § 2392 občanského zákoníku , lze ujednat úroky (smluvní úroky ze zápůjčky), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny. Tyto lze sjednat v procentuální, nebo pevné výši. V případě spotřebitelské smlouvy je nutno nahlížet na smluvené úroky ze zápůjčky jako na ujednání dle § 1815 občanského zákoníku , cena plnění, a proto na něj nedopadají důvody, pro které by se k nim nemělo přihlížet dle § 1815 občanského zákoníku . Mezi právnická osoba a žalovaným byly sjednány úroky pevnou částkou ve výši 1 680 Kč, čemuž odpovídá úrok asi 12,55 % ročně. O výši kapitalizovaného úroku byl žalovaný zcela jasně a konkrétně informován v samotné smlouvě o zápůjčce. Průměrné úrokové sazby se pohybovaly v měsíci září 2016 okolo 10,39 % ročně (údaje čerpány z www.cnb.cz). Soud proto shledává výši pěvně stanoveného úroku ve výši 1 680 Kč jako přiměřenou, resp. takové ujednání za platné, a proto soud návrhu žalobkyně na přiznání úroku vyhověl.
28. Žalobkyně dále požaduje dále přiznání kapitalizovaného úroku ve výši 5 886,80 Kč (jedná se o úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 11 709,62 Kč za dobu od 28. 10. 2017 do 29. 11. 2019) a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 11 709,62 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Částka 11 709,62 Kč představuje žalobkyní tvrzenou dlužnou jistinu. Soud posouzením textu smlouvy o půjčce a především smluvních podmínek dospěl k závěru, že mezi právnická osoba a žalovaným žádný další procentně ujednaný úrok sjednaný nebyl. Ve smlouvě o půjčce byla ujednána pouze úhrada úroku ve výši 1 680 Kč, o žádném dalším úroku smluvní ujednání nehovoří, kdy tento kapitalizovaný úrok je zahrnut do celkové dlužné částky. V čl. 1 smluvních podmínek je sice uvedeno, že v případě ujednání 58 splátek činí úroková sazba 23,72 % ročně, avšak hned v další větě je uvedeno, že v případě prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Dle čl. 9 smluvních podmínek však došlo k prodloužení doby trvání smlouvy tím, že žalovaný byl v prodlení se zaplacením některé ze splátky v době splatnosti poslední celkové dlužné splátky. Jelikož tedy došlo k prodloužení účinnosti smlouvy, nemůže být dle čl. 1 smluvních podmínek jistina dále úročena v období překračující původně sjednanou dobu splatnosti poslední splátky. Soud tak nárok žalobkyně na úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 5 886,80 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 11 709,62 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítl.
29. Dále byl mezi smluvními stranami sjednán poplatek administrativní činnosti ve výši 2 400 Kč. Ve smlouvě není nikde uvedeno za jakou konkrétní administrativní činnost má být tento poplatek uhrazen, dle jeho označení se však bude pravděpodobně jednat o úkony spojené s vyhotovením smlouvy, jejím uzavřením, posouzením úvěruschopnosti žalovaného, evidence poskytnutých plateb a podobně. Soud dovodil, že tento poplatek byl mezi smluvními stranami platně sjednán, a proto byl žalovaný povinen ho zaplatit.
30. Smluvní strany si dále ujednaly poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Vzhledem k tomu, že si žalovaný sám zvolil hotovostní režim splácení a s ohledem na jeho výši, kdy při přepočtu na jednotlivé splátky výběru jedné splátky odpovídá asi částka 83 Kč, dovodil soud, že tento poplatek byl mezi smluvními stranami platně ujednán.
31. Žalovaný měl tedy na spotřebitelském úvěru vrátit částku 12 000 Kč na jistině a částku 8 880 Kč na poplatcích. Celkem tak měl žalovaný uhradit částku 20 880 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 5 675 Kč, když dle čl. 2 smluvních podmínek se tato částka měla započíst nejprve poplatky a pojištění a až následně na jistinu. Poměrné započtení i na jistinu je však výhodnější pro žalovaného, a proto soud způsob zápočtu provedený žalobkyní připustil. Žalovaný tak je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 205 Kč (tj. 20 880 Kč – 5 675 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil celkovou dlužnou částku v době splatnosti poslední splátky dne 27. 10. 2017, je v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z jistiny zápůjčky. Žalobkyně pak tento zákonný úrok z prodlení za dobu od 4. 11. 2017 do 29. 11. 2019 kapitalizovala na částku 1 979,51 Kč a dále je žalovaný povinen zaplatit i zákonný úrok z prodlení z částky 11 709,62 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Soud pak zamítl požadavek žalobkyně na úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 5 886,80 Kč a úroku ve výši 23,72 % z částky 11 709,62 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, když má za to, že tento poplatek nebyl platně sjednán (viz odstavec 28 rozsudku).
32. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle něhož soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, měl-li účastník úspěch jen částečný. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně ustanovení § 14b odst. 1 , když žalobkyně podala žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kdy po žalovaných vymáhá v různých řízeních vedených u zdejšího soudu úhradu dluhu ze smlouvy o zápůjčce a tyto žaloby se liší pouze v osobě žalovaného, výši pohledávky a době splatnosti. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 500 Kč. Zástupci žalobkyně náleží odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 1 500 Kč. Dále zástupci žalobkyně náleží režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč), opět za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Doposud tedy činí odměna právního zástupce žalobkyně částku 1 800 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, na které má v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o.s.ř. nárok, a kdy toto DPH činí 21%, a kdy se jedná o částku 378 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku. Při úplném úspěchu žalobkyně by jí soud přiznal na nákladech řízení náhradu ve výši 4 068 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do 75 %, naopak v rozsahu 25 % úspěšná nebyla. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 50 %, tedy v částce 2 034 Kč.
33. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.