Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 105/2021-46
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Kořínkovou v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 19 400,67 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci
a) částku 3 400 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 14. 11. 2017 do zaplacení,
b) částku 7 105 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně od 27. 1. 2018 do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná uznána povinnou uhradit žalobci
a) částku 5 000,67 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 14. 11. 2017 do zaplacení a smluvní úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 8 400,67 Kč od 14. 11. 2017 do zaplacení,
b) částku 3 895 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně od 27. 1. 2018 do zaplacení a smluvní úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 11 000 Kč od 27. 1. 2018 do zaplacení,
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci a) částku 3 400 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 14. 11. 2017 do zaplacení, b) částku 7 105 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně od 27. 1. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná uznána povinnou uhradit žalobci a) částku 5 000,67 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 14. 11. 2017 do zaplacení a smluvní úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 8 400,67 Kč od 14. 11. 2017 do zaplacení, b) částku 3 895 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně od 27. 1. 2018 do zaplacení a smluvní úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 11 000 Kč od 27. 1. 2018 do zaplacení, <b>se zamítá.</b> III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 19 400,67 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi jeho právním předchůdcem, společností právnická osoba, a žalovanou byly dne datum a datum uzavřeny 2 smlouvy o úvěru, z nichž si žalovaná neplnila sjednané povinnosti a žalobci, jemuž byly pohledávky smluvně postoupeny, dluží předmětnou částku.
2. V dané věci soud po zjištění stanoviska účastníků řízení k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a ) o. s. ř. o. s. ř. veřejně vyhlásil toliko rozsudek, když vyšel z listinných důkazů předložených žalobcem.
3. Ze smluv o spotřebitelském úvěru z datum a datum včetně zákaznických karet, smlouvy o postoupení pohledávky z datum včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku, předžalobní výzvy včetně podacího lístku a dokladu o zařazení žalované do pojistného programu soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na 10 000 Kč a žalovaná se zavázala kromě jistiny uhradit také smluvené úroky ve výši 23,72 %, které byly specifikovány pevnou částkou 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, za sjednané životní pojištění měla uhradit 290 Kč. Úhrnem tak měla zaplatit 17 690 Kč v 58 týdenních splátkách po 305 Kč měsíčně, fakticky zaplatila toliko 6 600 Kč. Před poskytnutím úvěru s ní byla vyplněna zákaznická karta, z níž vyplývá, že v době uzavírání úvěrové smlouvy bydlela s partnerem v nájmu za 2 500 Kč měsíčně, výdaje do domácnosti činily 5 000 Kč měsíčně, již tehdy splácela další úvěry částkou 500 Kč měsíčně a další náklady byly stanoveny na 500 Kč měsíčně. Celkem měla výdaje ve výši 8 500 Kč. Byla zaměstnána na hlavní pracovní poměr s příjmem 14 500 Kč měsíčně, pobírala přídavky na děti ve výši 600 Kč měsíčně a ostatní příjmy, které nebyly blíže specifikovány, činily 2 000 Kč měsíčně. V tu dobu měla jednu vyživovací povinnost, což se nezměnilo ani při uzavírání druhé úvěrové smlouvy dne datum, kdy podle karty zákazníka dosahovala příjmu 12 000 Kč čistého měsíčně, výdaje na bydlení i domácnost byly ve stejné výši, splátky úvěrů se zvedly na 1 220 Kč měsíčně a životní výdaje klesly na 300 Kč měsíčně. Do příjmů pak byl uveden ještě další příjem ve výši 8 000 Kč, aniž by bylo uvedeno, z čeho plynul, jiné příjmy vedeny nebyly. Žalovaná byl poskytnut úvěr ve výši 11 000 Kč a kromě jistiny měla uhradit úroky ve výši 1 540 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 490 Kč, životní pojištění činilo 290 Kč. Úhrnem šlo o částku 19 430 Kč a žalovaná ji měla uhradit v 58 týdenních splátkách po 335 Kč. Fakticky zaplatila 3 895 Kč.
4. Podle § 2395 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žalobce neprokázal a neunesl tak důkazní břemeno ohledně toho, že jeho právní předchůdce před poskytnutím úvěru žalované řádně zkoumal její schopnost úvěry splácet. Podle názoru soudu především došlo k podhodnocení nákladů spojených s bydlením, kdy v době uzavírání obou smluv měla žalovaná bydlet na stejné adrese v nájmu, za který měla hradit včetně inkasa 2 500 Kč měsíčně. Soudu je však z jeho činnosti známo, že nájemné v okrese obec bylo v době uzavírání smluv 2 až 3x vyšší, než je uvedeno v zákaznické kartě zejména za situace, kdy by se z dané částky měly hradit i služby spojené s užíváním bytu (elektrika, plyn, voda a podobně). Podhodnocení nákladů na bydlení a započítání tzv. ostatních příjmů (u smlouvy z datum šlo o částku 2 000 Kč a u smlouvy z datum o 8 000 Kč) bez ověření jejich zdroje a faktické výše, vedlo k podstatnému zlepšení bonity žalované, nicméně tím nebyla naplněna zákonná povinnost věřitele řádně zkoumat schopnost dlužníka úvěry splácet. Porušení této povinnosti způsobuje absolutní neplatnost uzavřených smluv (§ 9 odst. 1 respektive 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavírání jednotlivých smluv). V tomto směru soud odkazuje například na rozsudek Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019 -86, případně na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III ÚS 4129/2018 , podle něhož je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, kdy uzavírají formulářové smlouvy, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, což způsobuje neplatnost pro rozpor s dobrými mravy. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i obezřetnost, při níž úvěrující nespoléhá pouze na údaje o schopnosti splácet poskytnuté plnění žadatelem, ale sám tyto údaje prověří. Soud dále poukazuje i na nepřiměřená ujednání ohledně dalších plateb spojených s poskytnutím úvěrů, které jistiny navýšily o dalších 74 % bez ohledu na to, že jednotlivé nároky jsou ve smlouvách specifikovány samostatně. Fakticky však plní funkci úroků a pokud přesáhly 60 %, pak podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , byly sjednány v rozporu s dobrými mravy a jsou neplatnými, kdy je třeba přihlédnout rovněž k tomu, že hotovostní inkaso splátek nebylo prokázáno. S ohledem na shora uvedené proto soud přiznal žalobci, který prokázal, že na něj pohledávky za žalovanou byly smluvně postoupeny, toliko právo na vrácení neuhrazených jistin, kdy u smlouvy z datum žalovaná na jistinu v původní výši 10 000 Kč zaplatila částku 6 600 Kč, takže žalobci dluží 3 400 Kč včetně zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % od 14. 11. 2017, tedy ode dne následujícího po uplynutí splatnosti (§ 1970 občanského zákoníku ) a u smlouvy ze datum, kdy na jistinu ve výši 11 000 Kč bylo zaplaceno 3 895 Kč, byl vyčíslen dluh částkou 7 105 Kč opět včetně zákonných úroků, tentokrát ve výši 8,5 % ode dne následujícího po uplynutí splatnosti. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.
6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. nepřiznal soud žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení vzhledem k tomu, že každý z nich byl částečně úspěšný a rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem byl nepatrný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Praze, a to písemně do 15 dnů ode dne jeho doručení.
Pokud by povinná dobrovolně nesplnila povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na pověření soudního exekutora provedením exekuce (zák. č. 120/2001 Sb. ).