Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
21 C 37/2017-207
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Vernerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci
proti
žalovaným: 1. celé jméno žalované
bytem adresa žalované
zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
2. celé jméno žalované
bytem adresa žalované
zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení částky 791 682 Kč s příslušenstvím a o vydání náhrady za movité věci v částce 532 920 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části požadavku žalobkyně na zaplacení částky 791 682 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně za dobu od datum do zaplacení odmítá.
II. Žaloba, aby žalované 1) a 2) byly povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 532 920 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně za dobu od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) náhradu nákladů řízení ve výši 20 977 Kč k rukám právní zástupkyně žalované 1) JUDr. jméno příjmení, advokátky, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) náhradu nákladů řízení ve výši 31 465 Kč k rukám právní zástupkyně žalované 2) JUDr. jméno příjmení, advokátky, a to do tří dnů od právní moci rozsudku
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části požadavku žalobkyně na zaplacení částky 791 682 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení odmítá. II. Žaloba, aby žalované 1) a 2) byly povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 532 920 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) náhradu nákladů řízení ve výši 20 977 Kč k rukám právní zástupkyně žalované 1) JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) náhradu nákladů řízení ve výši 31 465 Kč k rukám právní zástupkyně žalované 2) JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky, a to do tří dnů od právní moci rozsudku
1. Návrhem podaným u zdejšího soudu v kontextu postupných doplnění a upřesnění žaloby se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení společně a nerozdílně částky 791 682 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně za dobu od datum do zaplacení s tím, že na počátku řízení žalobkyně ve vztahu k této částce uváděla, že se jedná o jednu polovinu finančních prostředků z částky 1 583 365 Kč, kterou žalobkyně společně se svým anonymizována dvě slova, jméno příjmení, předali dne datum anonymizováno jméno příjmení a matce žalovaných, jméno příjmení, za účelem vložení těchto finančních prostředků na bankovní účet s tím, že žalobkyně tvrdila, že se jednalo o jejich společné úspory. Následně pak v průběhu řízení byla skutková tvrzení žaloby žalobkyní měněna, když v průběhu řízení, v rámci doplňujících vyjádření žalobkyně začala tvrdit, že finanční prostředky byly předány i přímo celé jméno žalované, tedy žalované 2). Za těchto okolností byla žalobkyně společně se svým právním zástupcem znovu při jednání soudu vyzvána k odstranění vad žaloby, tedy aby bylo tvrzeno, kdo konkrétně, kdy, v jaké výši a jakým způsobem předal výše uvedenou částku s tím, že žalobkyně společně s právním zástupcem byla soudem poučena o tom, že bez tohoto doplnění a upřesnění a odstranění rozporů v jejích skutkových tvrzeních je žaloba v tomto rozsahu neprojednatelná. Za účelem doplnění těchto tvrzení pak bylo jednání ve věci přerušeno, přičemž po poradě žalobkyně s právním zástupcem bylo toliko žalobkyní uvedeno (nově tvrzená skutečnost), že se údajně mělo jednat o více vkladů, v blíže nespecifikovaných obdobích, které měly údajně dle žalobkyně pocházet z účtu jméno příjmení. Za těchto okolností soud tedy přistoupil k oficiální výzvě dle § 43 občanského soudního řádu a poučil žalobkyni o částečné neprojednatelnosti žaloby v případě jejího řádného nedoplnění v rozsahu shora uvedeném. Po výzvě soudu posléze žalobkyně pouze uvedla, že finanční prostředky, o kterých žalobkyně obecně tvrdila, že v rozsahu částky 791 682 Kč byly v jejím vlastnictví, uvedla, chodili z účtu č.: bankovní účet na účet paní jméno příjmení. Žalobkyně pak v rámci doplňujících tvrzení dále sdělila, že částka 1 583 365,62 Kč byly finanční prostředky pana jméno příjmení a že s nimi disponovala jméno příjmení. S ohledem na to, že žalobkyně, a to ani přes přerušení jednání za účelem poskytnutí prostoru pro poradu s jejím právním zástupcem, nebyla schopna řádně doplnit skutková tvrzení, aby v rozsahu shora uvedeného požadavku žalobu upřesnila a doplnila tak, aby byla projednatelná, soud tedy pod bodem I výroku rozsudku rozhodl o odmítnutí žaloby na zaplacení částky 791 682 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně za dobu od datum do zaplacení, a to s odkazem na ustanovení § 43 odstavec 2 o. s. ř. o. s. ř.
2. Dalším požadavkem žalobkyně uplatněným v tomto řízení pak byl požadavek na zaplacení částky 532 920 Kč jako náhrady za movité věci, které se dle skutkových tvrzení žalobkyně nacházely v domě, který v minulosti pan příjmení příjmení daroval své anonymizováno jméno příjmení a které následně, po úmrtí jméno příjmení, získaly do svého vlastnictví dědictvím žalované, když žalobkyně tvrdila, že movité věci ve výše uvedené hodnotě se nacházely v předmětné nemovitosti s tím, že se jednalo o vybavení a zařízení domácnosti, ve vztahu k němuž bylo tvrzeno, že vybavení domácnosti v případě smrti jméno příjmení nabude do vlastnictví žalobkyně s tím, že žalobkyně po smrti žádala žalované o vydání těchto věcí, přičemž s ohledem na to, že věci jí vydány nebyly, žádala jejich finanční náhradu kterou vyčíslila na shora uvedenou částku. S ohledem na skutečnost, že mimo vybavení domácnosti a věcí sloužících k chodu domácnosti byl do náhrady škody zahrnut i požadavek na nahrazení hodnoty movité věci - osobního automobilu anonymizováno číslo, byla v této souvislosti žalobkyně vyzvána k doplnění skutkových tvrzení, zda tvrdí, že toto vozidlo bylo v jejím vlastnictví. V této souvislosti na výzvu soudu žalobkyně uvedla, že toto vozidlo v jejím vlastnictví nebylo.
3. Žalované navrhovaly zamítnutí žaloby v plném rozsahu. V rámci vyjádření k žalobě a jejích doplnění uváděly, že skutková tvrzení obsažená v žalobě se nezakládají na pravdě, neboť žalobkyně nikdy nebyla družkou pana jméno příjmení v právním slova smyslu, neboť žalobkyně s jméno příjmení nikdy nevedla společnou domácnost, o čemž ostatně svědčí i to, že s žalobkyní nebylo nikdy jednáno jako s potencionální dědičkou v rámci dědického řízení po jméno příjmení. Dále bylo poukazováno na to, že skutková tvrzení vztahující se k požadavku žalobkyně na zaplacení částky 791 682 Kč jsou nadále neurčitá a nejasná, bylo upozorňováno na to, že sama žalobkyně při jednání soudu uvedla, že se jednalo o finanční prostředky pana jméno příjmení, se kterými měla údajně disponovat paní příjmení, tedy že již z tohoto je zřejmé, že se rozhodně tedy nemohlo jednat o finanční prostředky žalobkyně. Dále bylo poukazováno na to, že bez povšimnutí nemůže zůstat ani to, že ačkoliv paní jméno příjmení zemřela dříve než její bratr příjmení příjmení, pan příjmení příjmení v rámci dědického řízení po své sestře rozhodně neuplatnil žádné pohledávky, které by měl za svojí sestrou z žalobkyní tvrzeného předání finančních prostředků své sestře a bylo zdůrazňováno i to, že příjmení příjmení nikdy nezřídil ani žádnou závěť, která by tedy případně jako dědičku po jeho osobě určovala žalobkyni. Ve vztahu k požadavku na zaplacení náhrady za žalobkyní tvrzené nevydané věci ve výši 532 920 Kč bylo uváděno, že je sice pravdou, že žalované se staly na základě dědictví po své matce, jméno příjmení, vlastníky nemovitosti, ve které do své smrti žil pan příjmení a kterou v minulosti daroval jejich role v řízení, avšak že žalované nebyly dědičkami po panu příjmení, když dědičkou po panu příjmení byly třetí osoby, přičemž žalované tedy neměly nikdy oprávnění s těmito věcmi nakládat, neboť nebyly dědičkami po zemřelém jméno příjmení. Dále bylo žalovanými zdůrazňováno, že v době, kdy získaly přístup do předmětné nemovitosti, žádné žalobkyní uváděné věci se v domě nenacházely, že v domě se nacházely pouze staré věci bez hodnoty, což ostatně vyplývá i z dědického řízení po jméno příjmení, který do své smrti měl v předmětné nemovitosti na základě věcného břemene svoji domácnost a dům užíval k bydlení, když toto jeho věcné břemeno doživotního užívání nemovitosti panem jméno žalované plně respektovaly. Ze všech shora uvedených důvodů tedy žalované žádaly, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.
4. Notářským zápisem NZ číslo ze dne datum vzal soud za prokázané, že dne datum byl v notářské kanceláři sepsán notářský zápis JUDr. jméno příjmení, notářkou, se sídlem v obec, jehož předmětem bylo uzavření darovací smlouvy a zřízení věcného břemene mezi panem jméno příjmení a paní jméno příjmení Touto smlouvou pak příjmení příjmení, co by výlučný vlastník budovy adresa v obec, části část obce, daroval budovu adresa postavenou na pozemku označeném parc. číslo pozemky označeném parc. číslo v katastrální uzemí, vše zapsáno na list vlastnictví pro územní celek paní jméno příjmení (své anonymizováno), přičemž jméno příjmení, co by obdarovaná, zároveň touto smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu zřídila pro svého anonymizováno jméno příjmení ve formě věcného břemene bezplatné doživotní právo bydlení a užívání předmětné nemovitosti s tím, že toto právo zaniká úmrtím oprávněného.
5. Usnesením název soudu, č. j. číslo jednací, ze dne datum rozhodnutí bylo v řízení prokázáno, že dne datum zemřela, bez zanechání závěti pro případ smrti jméno příjmení (anonymizováno jméno příjmení a matka žalovaných), přičemž dědičkami po zemřelé jméno příjmení se staly její anonymizováno celé jméno žalované a celé jméno žalované (žalované v tomto řízení). Předmětem projednání dědictví byly mimo jiné i nemovitosti označené v notářském zápisu, tedy nemovitosti darované v minulosti panem jméno příjmení zůstavitelce jméno příjmení. Dále bylo tímto usnesením prokázáno, že součástí dědictví byla i pohledávka za jméno příjmení (dědičkou příjmení příjmení), a to z titulu uhrazení pohřbu jméno příjmení zemřelého dne datum. Tímto usnesením pak v řízení bylo prokázáno, že dědičky, tedy žalované, neuplatnily v rámci pozůstalostního řízení po své zemřelé matce výhradu soupisu.
6. Usnesením název soudu, č. j. číslo jednací, vydaným dne datum rozhodnutí vzal soud za prokázané, že u název soudu bylo vedeno řízení o pozůstalosti po jméno příjmení, zemřeném dne datum. Dědici po zemřelém pak byly jméno příjmení a jméno příjmení. Tímto usnesením pak byla schválena i dědická dohoda mezi jméno příjmení a jméno příjmení, co by dědičkami po zemřelém jméno příjmení, s tím, že veškeré vybavení rodinné domácnosti zůstavitele umístěné v domě adresa v obec, část územní celek, na pozemku označením jako stavební parcela, parc. číslo nabyly rovným dílem výše uvedené dědičky, jméno příjmení a jméno příjmení. jméno příjmení pak dále nabyla i značka automobilu anonymizováno, vin: číslo, registrační značka.
7. Zprávou anonymizováno vyžádanou soudem ve vztahu k č. ú.: číslo vedeného na jméno jméno příjmení, který v původních tvrzeních žalobkyně označovala jako účet, na který měly být uloženy v roce 2010 finanční prostředky, o nichž v rozsahu jedné poloviny tvrdila, že jsou v jejím vlastnictví (částka 791 682 Kč) vzal soud za prokázané, že v roce 2010 nebyla na tento účet částka 1 583 365 Kč přijata (původně tvrzeno předání těchto prostředků v hotovosti ve výše uvedené částce jméno příjmení paní jméno příjmení dne datum).
8. Výpisy z účtu číslo vyžádanými Policií České republiky v rámci prošetřování trestního oznámení žalobkyně podaného na Policii České republiky (řízení před Policií České republiky vedeno pod číslo jednací) vzal soud za prokázané, že za života jméno příjmení nebyla nikdy evidována na tomto účtu příchozí platba či vklad v částce 1 583 365 Kč, a to za situace, kdy v průběhu jednání, při čtení tohoto listinného důkazu začala žalobkyně znovu uvádět, že vkládána měla být jedna částka ve shora uvedené výši.
9. Protokolem o jednání sepsaným notářkou JUDr. jméno příjmení dne datum rozhodnutí pod č. j. číslo jednací vzal soud za prokázané, že k jednání u notářky projednávající pozůstalost po jméno příjmení zemřelém dne datum se dostavila paní celé jméno žalobkyně (žalobkyně v tomto řízení), která uvedla, že ve společné domácnosti s panem jméno příjmení nežila a dále ve vztahu k této notářce uvedla, že se jí pan příjmení příjmení v minulosti svěřil, že své sestře paní jméno příjmení dal do úschovy své peníze. Úředním záznamem o podání vysvětlení jméno příjmení dne datum před Policií České republiky v rámci spisu vedeného pod číslo jednací vzal za prokázané, že v rámci podání vysvětlení jméno příjmení, opatrovník dědičky po jméno příjmení, jméno příjmení, sdělil, že jméno příjmení v dědickém řízení po svém dědečkovi jméno příjmení získala do vlastnictví osobní věci a vybavení domku, ve kterém příjmení příjmení žil s tím, že se však jednalo„ o staré krámy bez hodnoty“ a dále uvedl, že pan příjmení příjmení byl velmi šetrný a podle toho i jeho domácnost i vypadala, přičemž s ohledem na to, že o předmětné věci neměl nikdo zájem, pak kromě stolu a židlí, bylo veškeré vybavení domu vyhozeno, neboť v domě nebylo naprosto nic cenného, co by mělo alespoň minimální hodnotu. Dále z tohoto podání vysvětlení vyplývalo, že pan jméno příjmení na polici ČR vypovídal i o tom, že žalobkyně nikdy nevedla s jméno příjmení společnou domácnost, žila odděleně ve svém anonymizováno bytě, o jméno příjmení se nestarala, nevařila mu a popřel, že by jakékoliv věci, které případně v domě byly, patřily žalobkyni.
10. Pokud pak soudu byla předložena rukou psaná listin listina nepodepsaná, nedatovaná bez možnosti zjištění, kdo případně tuto listin u sepisoval, soud konstatuje, že touto listino u nemohlo být v řízení prokázáno, že dne datum byla konkrétní osobou jiné konkrétní osobě předána částka 1 583 365,62 Kč a kdo byl případně vlastníkem těchto finančních prostředků.
11. Pokud pak žalobkyně ještě soudu předložila listin u datovanou dne datum, která obsahovala sdělení, že dne datum na účet Bytového družstva anonymizováno část obce č. bankovní účet byla připsána platba ve 283 500 Kč, přičemž tato listin listina byla žalobkyní předkládána s doplňujícími skutkovými tvrzeními, že z tohoto účtu chodily finanční prostředky na účet paní příjmení, soud konstatuje, že tato listin listina opětovně nemohla prokazovat žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení nároku žalobkyně na zaplacení částky 791 682 Kč.
12. Pokud pak soud zamítl návrhy na doplnění dokazování, a to podáním trestního oznámení o zcizení majetku Policie České republiky ze dne datum, úředním záznamem o podání vysvětlení žalobkyní na Policii České republiky dne datum, kupní smlouvou uzavřenou mezi žalovanými a třetími osobami dne datum, výpisem z katastru nemovitostí o vlastnickém právu k předmětné nemovitosti novými nabyvateli, přípisem žalobkyně žalovaným ze dne datum, návrhem na doplnění dokazování listino u adresovanou název soudu soudní komisařce ze dne datum jakož i případně dalšími žalobkyní navrhovanými důkazy, včetně návrhu na výslech žalovaných soud tak učinil s ohledem na skutečnost, že tyto důkazy neměly žádný význam pro skutkové a právní posouzení věci, stejně tak jako návrh žalovaných na výslech svědka příjmení.
13. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, které soud vzal v řízení za prokázané, dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že ve vztahu k částce 532 920 Kč bylo v řízení prokázáno, že žalované nejsou vůbec pasivně legitimovány. Jak vyplývá z provedeného dokazování, dědičkami po zemřelém jméno příjmení se staly jeho anonymizováno jméno příjmení a jméno příjmení, které nabyly stejným dílem veškeré vybavení rodinné domácnosti zůstavitele umístěné v domě adresa v obec, část územní celek, přičemž jméno příjmení pak nabyla i další zůstavitelův majetek, a to značka automobilu anonymizováno, vin: číslo, registrační značka. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že pokud žalobkyně v tomto řízení požaduje náhradu za nevydané věci, které specifikovala v příloze k podané žalobě a z níž vyplývá, že se jednalo o vybavení domácnosti, které, jak žalobkyně tvrdila, bylo v jejím vlastnictví, pak je zřejmé, že jestliže žalované v tomto řízení byly vlastníky toliko nemovitosti, přičemž vybavení domácnosti, které dle rozhodnutí název soudu bylo považováno za majetek patřící jméno příjmení, který však do vlastnictví dědictvím získaly jméno příjmení a jméno příjmení, bylo případně na žalobkyni, aby ve vztahu k těmto osobám uplatňovala své vlastnické právo, nikoliv však vůči žalovaným v tomto řízení, které nejsou ve vztahu k náhradě za požadované předměty vůbec pasivně legitimovány. Navíc pak soud pouze pro úplnost poukazuje i na to, že celá skutková konstrukce tvrzení žalované o vlastnictví vybavení domácnosti její osobou se jeví jako značně nevěrohodná, když v této souvislosti soud například poukazuje na důkaz předložený samotnou žalobkyní, konkrétně na protokol o jednání před notářkou JUDr. jméno příjmení v rámci dědického řízení po zůstaviteli jméno příjmení, v rámci něhož sama žalobkyně uvedla, že ve společné domácnosti s panem jméno příjmení nežila. Za těchto okolností se tudíž jeví jako vysoce nepravděpodobné, že by se za těchto okolností v domácnosti jméno příjmení nacházely movité věci – vybavení domácnosti, které by bylo ve vlastnictví žalobkyně. To však soud uvádí pouze pro úplnost, neboť, jak již je shora uvedeno, soud primárně dospěl k závěru, že není dána pasivní legitimace žalovaných v tomto řízení, a to se shora uvedených důvodů. Co se pak týká požadavku na náhradu za značka automobilu anonymizováno, soud pouze pro úplnost uvádí, že se sama žalobkyně v rámci tohoto řízení uvedla, že nebyla nikdy vlastníkem výše uvedeného automobilu, tudíž není vůbec zřejmé, z jakého právního titulu vůbec požadovala náhradu za toto vozidlo, které, jak navíc vyplývá z rozhodnutí soudu v rámci dědického řízení po jméno příjmení, nabyla opětovně osoba odlišná od žalovaných, konkrétně jméno příjmení, vnučka zůstavitele jméno příjmení. Ze všech shora uvedených důvodů tedy o nároku žalobkyně ve vztahu k žalovaným, konkrétně o nároku na zaplacení částky 532 900 Kč společně s příslušenstvím požadovaným od datum do zaplacení, rozhodnuto tak, jak je pod bodem II. tohoto výroku uvedeno.
14. Pouze pro úplnost pak soud uvádí, že byť, jak již je již uvedeno, byla pod bodem I žaloba s požadavkem na zaplacení částky 791 682 Kč společně zákonným úrokem z prodlení požadovaným ve výši 7,05 % ročně za dobu od datum do zaplacení, odmítnuta pro nedoplnění skutkových tvrzení (za situace, kdy žalobkyně původně v žalobě tvrdila, že finanční prostředky ve výši v částce 1 583 365 Kč byly předány dne datum přímo jméno příjmení, jako jednorázová částka, následně začala uvádět, že se jednalo o postupné platby na účet jméno příjmení, poté uváděla, že finanční prostředky byly posílány na spořicí účet jméno příjmení číslo jak žalobkyní, tak i jméno příjmení, následně začala tvrdit, že finanční prostředky v hotovosti byly předány žalované celé jméno žalované jako jednorázová částka, přičemž skutková tvrzení po výzvách soudu ještě i při jednání soudu nebyla schopna upřesnit), musí soud zároveň konstatovat, že i z důkazů, které sama žalobkyně předložila, případně vyplynuly i z prošetřování jejího trestního oznámení na Policii České republiky se její tvrzení o vlastnictví výše uvedených finančních prostředků jeví jako značně nevěrohodné, když žalobkyní předložené listin y, které předkládala k prokázání oprávněnosti svého nároku, nemají žádnou vypovídací hodnotu, přičemž důkazy vyžádanými soudem od anonymizováno pak bylo jednoznačně vyvráceno i tvrzení žalobkyně, že by v roce 2010 byla na jí označený účet vedený na jméno jméno příjmení připsána částka 1 583 365 Kč, jak bylo z její strany tvrzeno, a z výpisu z výše uvedeného účtu, který je součástí spisu Policie České republiky, je pak zřejmé, že na tomto účtu nebyly ani v pozdějším období evidovány finanční prostředky, které by podporovaly tvrzení žalobkyně v tomto řízení. Toto však uvádí skutečně pouze pro úplnost, neboť primárně byl požadavek žalobkyně na zaplacení částky 791 682 Kč odmítnut z důvodů neprojednatelnosti, a to právě s ohledem na rozporuplná skutková tvrzení ze strany žalobkyně, která nebyla schopna jednoznačně vylíčit základní skutková tvrzení tak, aby o jejím nároku bylo možno před soudem jednat.
15. Pod bodem III a IV výroku rozsudku pak bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Pod bodem III pak ve vztahu k žalované 1) a pod bodem IV. ve vztahu k žalované 2), když ve vztahu k oběma účastnicím řízení na straně žalovaných soud o náhradě nákladů řízení rozhodoval v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a uložil tedy žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů tohoto soudního řízení, neboť žalobkyně se svými nároky v řízení nebyla úspěšná. S ohledem na to, že žalované sdělily, že při svém požadavku na náhradu nákladů řízení tedy vycházejí při stanovení odměny za jeden úkon právní služby toliko z částky 532 920 Kč a nikoliv z částky 1 324 602 Kč, byť by mohlo být z této částky vycházeno (v rozsahu částky 791 682 Kč byla žaloba odmítnuta), soud tedy při výpočtu náhrady nákladů řízení vyšel z tohoto prohlášení žalovaných a vyšel tedy z hodnoty mimosmluvní odměny a jeden úkon právní služby ve výši 10 460 Kč ponížené o 20 % z důvodu zastupování dvou osob v rámci jednoho řízení, tedy z mimosmluvní odměny ve výši 8 368 Kč za jeden úkon právní služby. Za těchto okolností je tedy náhrada nákladů řízení ve vztahu k žalované 1) představována celkovou částkou 20 977 Kč, která je složena z odměny za právní zastoupení žalované 1) v řízení právní zástupkyní, kdy odměna za jeden úkon právní služby byla účtována dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za použití § 12 odst. 4 shora uvedené vyhlášky ve výši 8 368 Kč, přičemž ve vztahu k žalované 1) byly přiznány tyto úkony právní služby – příprava a převzetí věci dne datum a účast u jednání soudu dne datum, tedy dva úkony právní služby, když za žalovanou 1) nebylo vyjádření právní zástupkyní podáváno (toliko za žalovanou 2)) a nahlížení do spisu pak nelze považovat za úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. V souvislosti s výše uvedenými úkony právní služby pak byla žalované 1) přiznána v rámci náhrady nákladů řízení i částka 600 Kč jakožto paušální náhrada hotových výdajů právní zástupkyně žalované 1) v souvislosti s výše uvedenými úkony právní služby (jedna paušální náhrada á 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ). Součástí přiznané náhrady nákladů řízení je pak i částka odpovídající dani z přidané hodnoty z přiznané odměny a paušálních náhrad ve výši 21 %, když v řízení bylo osvědčeno, že právní zástupkyně žalovaných je plátkyní DPH. Ve vztahu k žalované 2) pak byla na náhradě nákladů řízení přiznána celkově částka 31 465 Kč, když tato částka je složena z odměny za jeden úkon právní služby účtované dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za použití § 12 odst. 4 shora uvedené vyhlášky ve výši 8 368 Kč, přičemž ve vztahu k žalované 2) byly přiznány tyto úkony právní služby – příprava a převzetí věci dne datum, vyjádření k žalobě ze dne datum a účast u jednání soudu dne datum, tedy tři úkony právní služby, když nahlížení do spisu nelze považovat za úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (součást přípravy a převzetí věci). V souvislosti s výše uvedenými úkony právní služby pak byla žalované 2) přiznána v rámci náhrady nákladů řízení i částka 900 Kč jakožto paušální náhrada hotových výdajů právní zástupkyně žalované 2) v souvislosti s výše uvedenými úkony právní služby (jedna paušální náhrada á 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ). Součástí přiznané náhrady nákladů řízení je pak i částka odpovídající dani z přidané hodnoty z přiznané odměny a paušálních náhrad ve výši 21 %, když v řízení bylo osvědčeno, že právní zástupkyně žalovaných je plátkyní DPH. Za těchto okolností tedy soud rozhodl o povinnosti žalobkyně uhradit žalované 1) náhradu nákladů řízení v celkové výši 20 977 Kč a žalované 2) pak náhradu nákladů řízení v celkové výši 31 465 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
16. V této souvislosti pouze pro úplnost soud uvádí, že v rámci jednání soudu dne datum, a to i poté, kdy byl žalobkyni společně s jejím právním zástupcem vytvořen prostor pro doplnění skutkových tvrzení a kdy žalobkyni byla poskytována v rámci přerušení řízení i lhůta k upřesnění a doplnění tvrzení dle § 43 o. s. ř. o. s. ř. , strana žalovaných nabídla i možnost nepožadování náhrady nákladů řízení po žalobkyni, pokud by byla žaloba vzata zpět, s čímž však žalobkyně nesouhlasila. Za těchto okolností si tedy musela být žalobkyně vědoma toho, že v případě neúspěchu ve věci bude její povinností uhradit náklady tohoto soudního řízení žalovaným.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného, a to v potřebném počtu stejnopisů.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout jeho soudní výkon nebo exekuci.