Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 30/2021-110
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429
sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město
za níž jedná Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových
sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2
pro zaplacení 97 661 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 775 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 1 775 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 95 886 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 97 661 Kč za den 20. 4. 2021 a úroku z prodlení z částky
95 886 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 2 600 Kč, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 775 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 1 775 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 95 886 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 97 661 Kč za den 20. 4. 2021 a úroku z prodlení z částky 95 886 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 2 600 Kč, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované částky 140 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že byl v procesním postavení žalobce účastníkem řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 7 v řízení o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. 29 C 122/2013 a trvalo od 3. 6. 2013 do 4. 4. 2020 právní moci usnesení dovolacího soudu. Žalobce se tak domáhá přiměřeného zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení. Výši zadostiučinění za 7 let řízení vypočetl tak, že požaduje
20 000 Kč za každý rok řízení vyjma dvou prvních let, za něž požaduje částku poloviční. Celkovou částku pak zvýšil o 25 % s přihlédnutím k tomu, že jeho újma byla palčivější v důsledku toho, že se jednalo o pracovněprávní spor. Žalobce se se svým nárokem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění obrátil na žalovanou dne 20. 10. 2020, tato však o jeho nároku nerozhodla.
2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Potvrdila, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok dne 20. 10. 2020, žalovaná jeho žádosti částečně vyhověla a poskytla mu náhradu nemajetkové újmy ve výši 79 875 Kč. Žalovaná hodnotila celkovou délku řízení jako nepřiměřenou. Naříkané řízení trvalo 6 let a 11 měsíců, žalovaná shledala nekoncentrovaný postup soudu I. stupně. Řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy, soud I. stupně rozhodoval dvakrát, odvolací také dvakrát a Nejvyšší soud jednou. Řízení bylo po stránce skutkové i právní složité, ve věci byly provedeny listinné důkazy, vyslechnuti svědci, bylo nutno zajistit tlumočení z anglického jazyka, strany byly vyzývány dvakrát k doplnění skutkových tvrzení a důkazů. Význam byl pro žalobce shledán jako vyšší, neboť se jednalo o pracovněprávní spor, v jeho rámci byla zkoumána též struktura zaměstnavatele, jeho jednotlivé pracovní pozice, obsazení a faktická náplň práce. Výši zadostiučinění žalovaná vypočetla jako součin sazby
15 000 Kč za každý rok řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc řízení (modifikované za první rok řízení částkou o 15 000 Kč nižší). Základní částku ve výši 88 750 Kč žalovaná snížila o 10 % z důvodu složitosti řízení, o 20 % z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy a základní částku zvýšila o 20 % z důvodu významu řízení pro žalobce.
3. Žalobce ve své replice uvedl, že žalovaná sice svým stanoviskem přiznala žalobci částku
79 875 Kč, ovšem neuhradila ke dni podání repliky (31. 3. 2021) ničeho. Žalobce nesouhlasil s hodnocením skutkové a právní stránky naříkaného řízení provedeného žalovanou. Tyto považuje za jednoduché. Provádění listinných důkazů, výslech svědků a tlumočení z anglického jazyka považuje žalobce za rutinní, nijak nekomplikující řízení či vyžadující větší časový rozsah. Celkové snížení zadostiučinění o 30 % z důvodu složitosti a stupňů soudní soustavy považuje žalobce za naprosto nepřiměřené, stejně jako zvýšení zadostiučinění z důvodu významu o 20 %, naopak má za to, že nárok by měl být zvýšen o 50 % Celkem by tak za 71 měsíců řízení žalobci měla náležet částka 177 536 Kč, žalobce tak navrhl, aby soud připustil změnu žaloby tak, že nově požaduje částku 177 536 Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že žalovaná ke dni 29. 5. 2021 uhradila žalobci částku 79 875 Kč, navrhl, aby soud řízení co do této částky spolu s úrokem z prodlení zastavil.
4. S ohledem na změnu žaloby a částečné zpětvzetí soud usnesením ze dne 6. 5. 2021, 46 C 30/2021 -97, připustil uplatněnou změnu žaloby a současně rozhodl a částečném zastavení řízení. Předmět řízení tak činil 97 661 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 20. 4. 2021 do zaplacení.
5. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.
6. Žalobce se podáním ze dne 20. 10. 2020 obrátil na žalovanou se svou žádostí o přiměřené zadostiučinění za průtahy v soudním řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 122/2013 , za kterou požadoval zadostiučinění ve výši 140 000 Kč. Žalovaná přípisem ze dne 21. 10. 202 potvrdila doručení podání žalobce dne 21. 10. 2020.
7. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 5. 3. 2021 soud zjistil, že žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. ,
o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“). Celkovou délku řízení ve vztahu k žalobci žalovaná vypočetla na 6 let a 11 měsíců a přiznala žalobci přiměřené zadostiučinění v částce 79 875 Kč. Při výpočtu vyšla ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 a přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za rok řízení (v poloviční výši za první dva roky řízení). Výslednou částku pokrátila
o 10 % z důvodu složitosti řízení, o 20 % z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy a zvýšila o 20 % z důvodu významu řízení pro žalobce.
8. Ze schvalovací doložky plnění na základě mimosoudního vypořádání nároku na odškodnění ze dne 8. 3. 2021 byla žalovanou žalobci dne 9. 3. 2021 poukázána částka 79 875 Kč poštovní poukázkou. Tato se vrátila žalované nevyplacená dne 14. 4. 2021, jak je patrno ze seznamu nevyplacených poštovních poukázek B a přípisu ředitele ekonomického odboru ze dne
16. 4. 2021. Z přípisu žalované ze dne 22. 4. 2021 pak plyne, že žalovaná vyzvala žalobce, aby sdělil číslo účtu, na nějž má být poskytnuté odškodnění poukázáno.
9. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 29 C 122/2013 , soud ohledně průběhu řízení zjistil následující:
-) dne 3. 6. 2013 podal žalobce celé jméno žalobce proti žalované právnická osoba žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze strany zaměstnavatele ze dne 22. 5. 2013
-) dne 15. 8. 2013 byl žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku
-) dne 19. 8. 2013 žalobce soudní poplatek za žalobu zaplatil
-) dne 10. 9. 2013 byla žaloba zaslána žalovanému k vyjádření ve lhůtě 30 dnů
-) dne 8. 11. 2013 soud opětovně vyzval žalovaného k vyjádření k žalobě
-) dne 16. 1. 2014 byl zástupce žalovaného urgován k vyjádření k žalobě s tím, že neučiní-li tak do 15 dnů, soud mu uloží pořádkovou pokutu.
-) dne 13. 1. 2014 se žalovaná vyjádřila k žalobě
-) dne 29. 1. 2014 bylo vyjádření žalovaného zasláno žalobci k vyjádření ve lhůtě 30 dnů
-) dne 27. 5. 2014 se žalobce dotazuje na stav řízení
-) dne 26. 5. 2014 byl žalobce urgován k vyjádření k vyjádření žalovaného
-) dne 28. 7. 2014 se žalobce k tvrzením žalované vyjádřil
-) dne 22. 10. 2014 bylo nařízeno jednání na 26. 3. 2015
-) dne 11. 3. 2015 se žalovaná vyjádřila k replice žalobce
-) dne 26. 3. 2015 se konalo jednání, při kterém byla přednesena žaloba, byl upřesněn žalobní petit, byla přednesena obrana, provedeny listinné důkazy, bylo dáno žalobci poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. , a žalobci byla stanovena lhůta 2 měsíců k doplnění důkazů. Jednání bylo odročeno na 14. 9. 2015
-) dne 20. 5. 2015 žalobce skutková tvrzení a důkazy doložil. Vyjádření žalobce bylo žalované zasláno 21. 5. 2015 k vyjádření ve lhůtě 30 dnů
-) dne 17. 7. 2015 byl žalovaný urgován o vyjádření
-) dne 28. 7. 2015 se žalovaný vyjádřil
-) dne 13. 8. 2015 se žalovaná vyjádřila k doplnění žalobce
-) dne 14. 9. 2015 se konalo jednání, při kterém byla připuštěna změna žaloby, byl vyslechnut svědek, provedeny listinné důkazy a dáno žalovanému poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Jednání bylo odročeno na 11. 4. 2016.
-) dne 14. 10. 2015 podala žalovaná své vyjádření.
-) dne 22. 1. 2016 předložil žalobce své stanovisko k vyjádření žalované
-) dne 11. 4. 2016 se konalo jednání, na kterém byl účastníkům předestřen předběžný právní názor soudu, byl vyslechnut žalobce jako účastník, bylo dáno poučení dle § 119a
odst. 1 o.s.ř. , předneseny závěrečné návrhy a vyhlášen zamítavý rozsudek. Rozsudek byl účastníkům rozeslán dne 12. 5. 2016
-) dne 22. 5. 2016 podal žalobce blanketní odvolání
-) dne 23. 5. 2016 byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě 30 dnů své odvolání doplnil
-) dne 23. 5. 2016 byl žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku za odvolání
-) dne 31. 5. 2016 žalobce soudní poplatek z odvolání uhradil
-) dne 6. 6. 2016 žalobce své odvolání doplnil
-) dne 24. 8. 2016 bylo odvolání zasláno žalované k vyjádření ve lhůtě 30 dnů
-) dne 26. 9. 2016 se žalovaná k odvolání žalobce vyjádřila
-) dne 28. 2. 2017 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání
-) dne 2. 3. 2017 bylo nařízeno jednání před odvolacím soudem na 16. 5. 2017
-) dne 11. 5. 2017 bylo jednání zrušeno
-) dne 26. 7. 2017 byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud soudu prvního stupně vytknul nedostatečné dokazování a s tím související poučení účastníků
-) dne 9. 10. 2017 soud písemně vyzval účastníky dle § 118a odst. 1 a 3, k doplnění tvrzení a důkazů
-) dne 3. 11. 2017 žalobce výzvě vyhověl
-) dne 11. 12. 2017 tak učinila i žalovaná
-) dne 4. 1. 2017 byla doplnění obou účastníků zaslána protistraně k vyjádření
-) dne 8. 2. 2018 soud vyzval účastníky, aby svá podání doplnili
-) dne 13. 2. 2018 tak učinil i žalobce, dne 26. 2. též žalovaná
-) dne 26. 2. 2018 žalobce požádal o prodloužení lhůty k označení adres navržených svědků
-) dne 9. 3. 2018 žalobce sdělil, že na provedení důkazů výpovědi dotčených osob netrvá
-) dne 27. 3. 2018 bylo nařízeno jednání na 22. 5. 2018
-) dne 22. 5. 2018 se konalo jednání, při kterém byl, z důvodu změny obsazení senátu, rekapitulován obsah přednesů a stav řízení. Bylo přistoupeno k účastnickému výslechu jednatele žalované, byly provedeny listinné důkazy, bylo přistoupeno k účastnickému výslechu žalobce, dáno poučení o koncentraci dle § 118b o.s.ř. a jednání bylo odročeno na 13. 9. 2018
-) dne 24. 8. 2018 předložila žalovaná své vyjádření
-) dne 3. 9. 2018 požádal zástupce žalobce o odročení jednání z důvodu kolize a nemožnosti zajistit substituci
-) dne 4. 9. 2018 bylo zástupci žalobce sděleno, že jednání odročeno nebude
-) dne 14. 9. 2018 se konalo jednání, při kterém bylo přistoupeno k výslechu svědka, bylo dáno poučení dle § 119a o.s.ř. , předneseny závěrečné návrhy a žaloba byla zamítnuta.
-) dne 21. 9. 2018 bylo rozhodnuto o svědečném
-) dne 12. 10. 2018 byl rozsudek rozeslán účastníků
-) dne 17. 10. 2018 se žalobce odvolal proti rozsudku
-) dne 18. 10. 2018 soud vyzval žalobce k doplnění jeho blanketního odvolání
-) dne 5. 11. 2018 žalobce své odvolání doplnil
-) dne 20. 11. 2018 se k odvolání žalobce vyjádřila žalovaná
-) dne 22. 11. 2018 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání
-) dne 29. 11. 2018 bylo nařízeno jednání před odvolacím soudem na 8. 1. 2019
-) dne 8. 1. 2019 se konalo jednání před odvolacím soudem. Toto bylo odročeno na
29. 1. 2019. Byli zde vyslechnuti 2 svědci
-) dne 26. 2. 2019 se vyjádřila žalovaná
-) dne 26. 2. 2019 se konalo jednání před odvolacím soudem, při kterém byl vynesen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se určuje, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci je neplatná. Rozsudek byl účastníkům rozeslán dne 3. 4. 2019
-) dne 3. 6. 2019 bylo podáno dovolání žalovanou
-) dne 5. 6. 2019 byla žalovaná vyzvána k úhradě soudního poplatku za dovolání
-) dne 5. 6. 2019 byl žalobce vyzván k vyjádření k dovolání
-) dne 25. 6. 2019 byl uhrazen soudní poplatek za dovolání
-) dne 4. 7. 2019 žalobce požádal o prodloužení lhůty k vyjádření k dovolání
-) dne 5. 8. 2019 se žalobce vyjádřil k odvolání žalované
-) dne 29. 8. 2019 byla věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání
-) dne 23. 9. 2019 byla věc vrácena Nejvyšším soudem odvolacímu soudu k přepisu zvukových záznamů z jednání před odvolacím soudem Tyto byly předloženy Nejvyššímu soudu 23. 10. 2019
-) dne 15. 11. 2019 byl Nejvyšším soudem opět vyžádán přepis zvukového záznamu z jednání před odvolacím soudem ze dne 26. 2. 2019. Tento byl Nejvyššímu soudu předložen dne 28. 11. 2019
-) dne 4. 3. 2020 předložila žalovaná repliku k vyjádření žalobce
-) dne 20. 4. 2020 Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl. Usnesení Nejvyššího soudu nabylo právní moci dne 12. 5. 2020
10. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:
Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k
a) celkové délce řízení,
b) složitosti řízení,
c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,
d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a
e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
11. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
12. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb. , provedenou zákonem č. 160/2006 Sb. , s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování
o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu
č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.
13. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen
v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se
s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.
14. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť
v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde
o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít
o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008 ).
15. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení došlo několika průtahům a zejména do předložení odvolání proti v pořadí prvnímu rozsudku odvolacímu soudu vykazovalo značnou nekoncentrovanost, což mělo v konečném důsledku negativní odraz v jeho celkové délce. K průtahu došlo po 29. 1. 2014, kdy byl žalobce vyzván k vyjádření k vyjádření žalovaného. Žalobce tak neučinil, soud však žalobce urgoval až po 4 měsících. Další průtah vznikl tím, že soud nařídil jednání dne 22. 10. 2014 až na 26. 3. 2015. Toto jednání pak odročil až na 14. 9. 2015 a toto bylo odročeno na 11. 4. 2016. Průtah v délce 5 měsíců vznikl mezi vyjádřením žalovaného k odvolání proti v pořadí prvnímu rozsudku a předložením věci odvolacímu soudu. Jedná se tak o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.
16. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 5. 3. 2021, kterým přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 79 875 Kč. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.
17. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 , dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost číslo odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst. 66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení
(tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka
15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.
18. Soud při výpočtu výše újmy vycházel z celkové délky řízení od 3. 6. 2013, kdy byla podána žaloba, do 12. 5. 2020, kdy nabylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo dovolání žalovaného z naříkaného řízení zamítnuto. Posuzované řízení trvalo 6 let a 11 měsíců.
19. Posuzované řízení bylo složitější po procesní stránce, bylo rozhodováno o připuštění změny žaloby, byla vyslechnuta řada svědků (a s tím spojená nutnost rozhodovat o svědečném) i účastníci, účastníkům bylo opakovaně dáváno poučení dle § 118a odst. 1 , 3 o.s.ř. a byli vyzýváni k doplnění svých podání. Žalobce byl také v souvislosti s oběma svými odvoláními vyzýván k doplnění, neboť jeho odvolání byla podávána v blanketní podobě. Spor byl řešen na všech stupních soudní soustavy, soud prvního stupně a odvolací soud rozhodovaly dvakrát, Nejvyšší soud jednou.
20. Žalobce se na délce řízení podílel tím, že nereagoval na výzvu k vyjádření k žalobě, po urgenci výzvě vyhověl až po 2 měsících, dále se na délce podílel tím, že podával blanketní odvolání. Skutečnost že nepodal odvolání v bezvadné podobě ve lhůtě 15 dnů od doručení rozsudku, je třeba přičíst k tíži žalobce, neboť se tato praxe odrazila v délce řízení, podobně jako nutnost žalobce vyzývat k úhradě soudního poplatku, který žalobce nesložil spolu s podáním návrhu.
21. Stran činnosti soudu lze postup soudu prvního stupně, vedle zmíněných průtahů, považovat v řízení do předložení věci odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání proti v pořadí prvnímu rozsudku za nekoodrinovaný. Soud neměl snahu ke koncentraci úkonů, opakovaně vyzýval k vyjádření, jednání nařizoval a odročoval na vzdálená data. Mezi jednáními sice byly učiněny úkony jako např. zaslání vyjádření protistraně a podobně, řízení pak zdánlivě působí tak, že je plynulé a úkony jsou prováděny v přiměřených lhůtách, ačkoliv náhledem na řízení jako celek tomu tak není. Nicméně po vrácení věci odvolacím soudem je zřejmý posun, úkony byly následně činěny účelně, koncentrovaně a v přiměřených lhůtách. Z hlediska činnosti soudu je také třeba přičíst soudu k tíži, že v pořadí první rozsudek I. stupně byl odvolacím soudem zrušen pro nedostatečné dokazování a s tím spojené poučení účastníků.
22. Žalobce ve své replice bagatelizoval složitost řízení a naopak přeceňoval jeho význam. Lze mu sice přisvědčit, že provádění listinných důkazů a výslech svědků je rutinní záležitost. S výslechem svědků je ale vždy spojen větší časový rozsah jednání, je třeba zajistit jejich přítomnost, rozhodnout o svědečném. Totéž v případě potřeby tlumočení. Jedná se tak o potřebu dalších úkonů s tímto spojených, které procesní složitost jistě zvyšuje. Taktéž potřeba vyzývat účastníky k doplnění ať už žaloby či odvolání. S tímto je spojena jednak aktivita soudu, kterou měl účastník vyvinout sám, jednak je třeba dát účastníku lhůtu k doplnění, která se v celkové délce řízení taktéž promítá. Co se týká významu řízení, namítané řízení je spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, neboť se jednalo o věc pracovněprávní. Je tedy namístě tuto skutečnost zohlednit v celkové výši poskytnutého zadostiučinění, ovšem nikoliv v míře požadované žalobcem. Jen skutečnost, že je jednalo o spor o určení neplatnosti výpovědi, není sama o sobě důvodem pro maximální zvýšení zadostiučinění, podobně jako věk žalobce. V případě posouzení kritéria věku žalobce vyšel soud z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 2292/2012 , dle kterého jsou za osoby v pokročilejším věku považovány osoby starší 75 let. Tyto pak negativní důsledky nepřiměřeně dlouhého řízení vnímají zpravidla intenzivněji a jedná se tak objektivně o výraznější zásah do jejich práva na spravedlivý proces. Žalobce tohoto věku zdaleka nedosáhl, výše zadostiučinění z důvodu věku tak zvýšena nebyla.
23. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 , dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud, obdobně jako žalovaná, vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 15 000 Kč za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší. V daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21.10. 2010, sp.zn. 30 Cdo 3026/2009 ).
24. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 6 let a 11 měsíců částku 88 750 Kč (5x15 000+11x1250). Základní částku je pak třeba s ohledem na složitost věci snížit o 35 % (za procesněprávní o 10 %, za počet stupňů soudní soustavy o 25 %). O dalších
3 % soud základní částku snížil s ohledem na podíl žalobce na délce řízení. Důvody pro zvýšení náhrady o 20 % soud shledal v nekoncentrovaném postupu soudu I. stupně, které vedlo ke zrušení v pořadí prvního rozsudku z důvodu nedostatečného dokazování a s tím souvisejících poučení. Za průtahy soud výši náhrady nezvýšil, neboť má za to, že období nečinnosti je již dostatečně zohledněno v závěru o nepřiměřené délce napadeného řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013 ). Žalobci tak náleží zadostiučinění v celkové výši 81 650 Kč. Žalovaná již žalobci plnila částkou 79 875 Kč, soud proto co do rozdílu uvedených částek shledal žalobu důvodnou a ve výroku I. žalobci přiznal částku 1 775 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 1 775 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení. Soud žalobci přiznal též úroky z prodlení v zákonné výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , z přiznané částky 1 775 Kč Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.
25. Ve zbytku nárok žalobce výrokem II. zamítl, a to včetně úroku z prodlení, neboť žalovaná byla připravena ve lhůtě 6 měsíců od předběžného uplatnění nároku plnit a také plnila, nicméně to byl žalobce, kdo neposkytl k plnění dostatečnou součinnost a zavinil, že byla poukázka vrácena nevyplacená žalované zpět a k plnění došlo opožděně. Soud se neztotožnil s názorem žalobce, že vyplácení plnění formou poštovních poukázek je způsob zastaralý. Jedná se o standardní způsob plnění, jehož využití je stále poměrně běžné, navíc za situace, kdy žalobce v žádosti o poskytnutí zadostiučinění neuvedl bankovní spojení. Žalovaná se tak není dle § 1968 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku za prodlení odpovědná, neboť nemohla plnit včas v důsledku prodlení žalobce.
26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 600 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, tj. 300 Kč za podání žaloby a 300 Kč za účast při jednání soudu dne 22. 9. 2021 Celkem je tak žalovaná povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 2 600 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů od právní moci rozsudku s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu (§ 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.