Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 216/2020-49
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Antonínem Pektorem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částka se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % jdoucím ročně od datum do zaplacení a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se z části, co do zaplacení částka a smluvního úroku částka a dále smluvním úrokem 58,12 % jdoucím ročně z částka od datum do zaplacení, maximálně do doby, než celkový úrok dosáhne částku částka a zákonným úrokem z prodlení z částka od datum do datum a zákonným úrokem z prodlení z částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % jdoucím ročně od [datum] do zaplacení a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se z části, co do zaplacení [částka] a smluvního úroku [částka] a dále smluvním úrokem 58,12 % jdoucím ročně z [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, než celkový úrok dosáhne částku [částka] a zákonným úrokem z prodlení z [částka] od [datum] do [datum] a zákonným úrokem z prodlení z [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.</b>
1. Žalobou z datum se žalobce proti žalované domáhal zaplacení částka na jistině ve složení: nevrácené prostředky úvěrové částka, smluvní pokuta částka, smluvní pokuta částka, smluvní pokuta částka a dále zaplacení smluvního úroku částka a dále 58,12 % ročně z částka od datum do zaplacení, maximálně do doby, než celkový smluvní úrok dosáhne částka a nekapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky částka za období od datum do zaplacení. Žalobce uvedl, že před uzavřením úvěrové smlouvy prověřoval schopnost žalované splácet úvěr na základě jí předložených podkladů a hodnocení klienta z hlediska úvěruschopnosti lustrací v databázi SOLUL a NRKI včetně insolvenčního rejstříku. Následně podle žalobce se žalovanou byla uzavřena datum smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se zavázal žalobce žalované poskytnout bezhotovostním převodem na její účet částku částka, což splnil datum. Žalovaná se dle žalobce proti tomu zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o smluvní úrok ve výši 58,33 % nominální úrokové sazby v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 22. dni po částka od prosince 2019. Žalobce dále uvedl, že v případě prodlení se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu částka (při 30denním prodlení), smluvní pokutu částka (při 15denním prodlení) a smluvní pokutu po zesplatnění úvěru při nezaplacení celkové částky do 10 dní 0,1 % denně. Žalobce uvedl, že se s žalovanou dohodl i na hrazení zákonného úroku z prodlení. Žalobce dále uvedl, že žalovaná zaplatila pouze dne datum částku částka, dne datum částku částka a dne datum částku částka. K zesplatnění celého úvěru došlo bez dalšího z důvodu prodlení žalované se splátkou přes 65 dní dne datum Celkem podle žalobce žalovaná uhradila částka.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, nedostavila se k projednání věci před soudem, a proto bylo rozhodnuto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. o tom, že věc bude projednána v její nepřítomnosti a v nepřítomnosti žalobce, který nebyl obesílán s ohledem na skutečnost, že je právně zastoupen. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry.
3. Žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy hodnotil úvěruschopnost žalované na základě informací ve formuláři, z nichž plyne, že vycházel z příjmu částka čistého, výdajů částka (životní minimum), nákladů na bydlení částka s navýšením o rezervu částka, přičemž žalobce došel k závěru, že žalované zbývá na splácení částka. Současně ověřoval, zda není žalovaná v registru dlužníků příjmení a NRKI. S ohledem na způsob hodnocení zejména nereálné započítávání běžných mandatorních výdajů maximálně do výše životního minima je podle soudu na místě závěr, že žalobce prověřování úvěruschopnosti žalované činil toliko formálně a v tomto ohledu není zřejmé, zdali jeho výsledkem bylo skutečné zjištění, zda žadatel o úvěr je schopen splácet v budoucnu případný úvěr. Z oznámení o schválení úvěru ze dne datum ve spojení s předsmluvními informacemi, obsahujícími podmínky budoucí úvěrové smlouvy z datum a následně uzavřené smlouvy o úvěru z datum číslo je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena ve smyslu § 2395 až 2400 OZ (občanský zákoník č. 89/2012 Sb. ) úvěrové smlouva obsahující závazek poskytnout žalované bezhotovostně převodem na její běžný účet částka proti povinnosti žalované vrátit poskytnutou částku s navýšením o smluvní úrok 58,33 % ročně, tj. celkem částku částka při stanovení denní sazby úroku částka (byla-li stanovena denní sazby smluvního úroku částka, činil roční smluvní úrok částka, což je ve vztahu k jistině částka, smluvní úrok 41,92 % ročně). Z úvěrové smlouvy vyplývá, že se žalovaná zavázala žalobci vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o smluvní úrok v 61 měsíčních splátkách po částka od prosince 2019, a to podle splátkového kalendáře stanoveného na období od datum do datum. Součástí úvěrové smlouvy bylo ujednání o smluvních pokutách ve smyslu § 2048 až 2052 OZ a to částka za prodlení se splátkou delší 30 dní (s limitací částka ročně), dále smluvní pokutou částka za prodlení se splátkou přes 15 dní a konečně smluvní pokutou 0,1 % denně (36,5 % ročně) při prolení delším 10 dní se zaplacením zesplatněné částky úvěru. Z dokladu o vyplacení úvěru z datum je zřejmé, že žalobce převedl žalované na její běžný účet v souladu se smlouvou, uvedeného dne sjednanou částku částka. Z žádosti o odkladu splátek a oznámení o odkladu ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná požádala o odklad splátek úvěru, přičemž žalobce vystavil žalované upravený splátkový kalendář s tím, že po dobu odkladu těchto splátek, tj. od datum do datum, neběží sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Z karty klienta obsahující přehled zaplacených splátek žalovanou je zřejmé, že žalovaná zaplatila dne datum částku částka, dne datum částku částka a dne datum částku částka. Z výzvy k zaplacení splátky ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum, zaslané žalobcem žalované je zřejmé, že žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě splatných splátek za období únor až červen 2020. Následovalo žalobcem předložené zesplatnění úvěru z datum obsahující výzvu žalované, aby zaplatila částka. Následně byla žalovaná vyzývána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou z datum zaslanou dle podacího archu poštou datum.
4. Z veřejně dostupné databáze na webu příjmení příjmení jméno číslo UK 4 je zřejmé, že obvyklou úrokovou sazbou, za níž banky poskytovaly úvěry se splatností jednoho až pěti let pro domácnosti v ČR k měsíci listopad 2019, kdy byla uzavřena úvěrová smlouva, činila úroková sazba průměrně 9,71 %. Soud se nejprve zabýval tím, zda je sjednaná úvěrová smlouva z hlediska smluvních ujednání platným právním jednáním. Přitom dospěl k závěru, že tomu tak není, a to s přihlédnutím ke všem smluvním ujednáním (výše smluvního úroku, výše a kombinace smluvních pokut), přičemž zohledňoval rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4080/2020 z datum a I. ÚS 199/2011 z datum, podle nichž nelze přiznat soudní ochranu subjektům, jenž evidentně poškozují zájmy svých klientů tak, že zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na dlužníka, žalovanou, proti povinnostem věřitele, žalobkyně. V takovém případě je nutno posuzovat smlouvu podle § 580 odst. 1 OZ jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a strany se mohou vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 OZ a § 2993 OZ tedy tak, že si vzájemně vrátí to, co si z neplatné smlouvy plnily. Soud současně přihlížel k judikatuře Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 s tím, že citovaná rozhodnutí považují za smluvní úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, pokud přesahuje dvoj až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za kterou poskytují úvěry v daném období a místě banky. Soud při posouzení platnosti úvěrové smlouvy vycházel i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 487/2020 , podle nějž výkonu práva, který je zneužitím práva, nelze poskytnout soudní ochranu. Dále soud zohledňoval také to, zda nedošlo k nevyváženému postavení žalované v pozici spotřebitelky ve vztahu k žalobci v postavení podnikatele. Pokud jde o ujednání týkající se zajišťovacích prostředků, a to smluvních pokut, soud rovněž přihlížel k rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 určujících výši smluvní pokuty, kterou lze z hlediska dobrých mravů považovat za přípustnou (0,5 % denně mezi podnikateli).
5. V posuzované věci dospěl soud k závěru, že žalobce sjednal v úvěrové smlouvě smluvní úrok, který je v rozporu se shora uvedenou citovanou judikaturou, neboť více jak dvou a půl násobně převyšuje maximální přípustný úrok, který v tomto případě činil 29,13 %, byť tato hranice je pouze orientační. Sjednaný smluvní úrok přesahuje maximální možnou výši úroku, která je z hlediska smluvní volnosti a dobrých mravů přípustná. Vedle nepřiměřeně vysokého smluvního úroku je třeba přihlížet také ke smluvním ujednáním o smluvních pokutách, které byly žalobcem vůči žalované uplatňovány. Jde o smluvní ujednání sankční povahy, která jsou obsažena v úvěrové smlouvě toliko pro případ porušení povinnosti žalované spotřebitelky. Nároky na smluvní pokuty za porušení povinnosti řádně a včas uhradit splátku, jsou zde kombinovány ve vazbě na různé délky prodlení a smluvní pokuta je sjednána vícenásobně za totéž jednání, spočívající v prodlení s úhradou splátky. Z uvedeného lze dovodit, že i důsledky smluvního ujednání o pokutách a smluvním úroku zasahují žalovanou v pozici spotřebitelky nejen v její právní sféře, ale mohou mít významný dopad do jejích osobních poměrů. Podle soudu tak v důsledku značně nevyvážených podmínek hrozí nepřiměřené zadlužení žalované spotřebitelky. Současně je na místě i úvaha o tom, že smluvní pokuty nejsou sjednány dostatečně transparentně, když lze předpokládat, že s ohledem na kombinaci různých druhů smluvních pokut za totéž prodlení o různé délce, si běžný spotřebitel může těžko učinit reálnou představu o hmotně právních dopadech situace, kdy se octne v prodlení s úhradou závazku.
6. Soud má tedy za to, že za situace, kdy je smlouva jako celek, s ohledem na všechna její ujednání, posuzována podle § 580 OZ jako neplatná, mohou se účastníci takové smlouvy vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § číslo odst. 1 a 2 a § 2993 OZ . V poměrech projednávané věci to znamená, že pokud žalovaná obdržela částku částka a dosud žalobci uhradila částka, je ze strany žalobce možno po žalované požadovat zaplacení rozdílu ve výši částka. Vzhledem k závěrům o neplatnosti smlouvy o úvěru jako takové, je třeba prodlení žalované vázat až na marné uplynutí třídenní lhůty podle § 573 OZ od doručení předžalobní výzvy zaslané poštou datum, tj. od datum, do zaplacení. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1970 OZ ve spojení s § 1 , 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobě tedy bylo pouze z části v rozsahu uvedeném ve výroku I. vyhověno. Ve zbytku, v rozsahu uvedeném pod výrokem II., s ohledem na závěry o neplatnosti úvěrové smlouvy, ohledně ostatních nároků, musela být žaloba zamítnuta jako nedůvodná.
7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Dále soud při vyčíslení nákladů řízení pro účely posouzení neúspěchu přihlížel s ohledem na důvody zamítnutí žaloby (zneužití práva) i nedůvodně požadovanému příslušenství. Žalobce tak byl ve věci převážně neúspěšný, žalované však žádné náklady řízení nevznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň- sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.