Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
207 C 135/2021-38
Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky částka jdoucím od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbytku, tj. ohledně částky částka s příslušenstvím, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku, do rukou právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky [částka] jdoucím od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Ve zbytku, tj. ohledně částky [částka] s příslušenstvím, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, do rukou právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, spol. právnická osoba, dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, který byl splatný datum a podle které žalovaný v plném rozsahu nevrátil zapůjčené finanční prostředky a poplatek za poskytnutí úvěru. Pohledávka pak byla smlouvou ze dne datum postoupena žalobkyni.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. -občanský soudní řád (dále „o. s. ř. “) bez jednání na základě předložených listinných důkazů.
3. Podle předložené smlouvy o zápůjčce (fakticky o spotřebitelském úvěru) ze dne datum půjčila žalobkyně žalovanému částku částka. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit jednorázově do datum s poplatkem za poskytnutí úvěru částka a úrokem 36,56 % jistiny ve vztahu k období 30 dnů, s celkovou částkou k vrácení částka, RPSN činí 4136,33% (!). Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách webová adresa. V rámci toho vyplnil své identifikační údaje. Pod takto získanou elektronickou identitou pak elektronicky (kliknutím) vybral požadovanou částku a vyjádřil i souhlas se smluvními podmínkami na předem připraveném předtisku smlouvy a obchodních podmínek. Z předložených dokumentů to samo o sobě nevyplývá, nicméně výplata finančních prostředků byla prokázána výpisem z účtu, je tedy zřejmé, že důvodem plnění byl v dokumentaci popsaný úvěr. Samotná (zcela anonymní) registrace (elektronická identita) by naproti tomu pro uzavření smlouvy právě se žalovaným nepochybně v dostatečné míře nesvědčila, stejně jako tvrzené (a jinak nedoložené) uzavření smlouvy kliknutím.
4. Po provedení výše uvedených důkazů, které tvoří logický celek, soud postupem dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne datum prostřednictvím e-mailu smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka. Skutečně žalobkyně (její právní předchůdkyně) žalovanému vyplatila na účet celkovou částku ve výši částka a žalovaný nic neuhradil, žádná platba z jeho strany prokázána nebyla, žalobkyně vstoupila na základě postoupení pohledávky do práv a povinností věřitele.
5. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Od datum je v účinnosti i další část tohoto ustanovení, podle něhož věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Jedná se o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout z moci úřední.
6. Dle ustálené judikatury (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn.: 32 Odo 1726/2006 ) je výrazem posouzení úvěruschopnosti věřitele verifikovat si údaje poskytnuté potenciálním dlužníkem nejenom např. vyžádáním si potvrzení o příjmu, ale ověřením si tvrzení z veřejně přístupných registrů a následně na základě verifikovaných údajů vyhodnotit schopnost dlužníka úvěr splatit, když zákonem chráněným zájmem není jenom ochrana spotřebitele před nepříznivými důsledky platební neschopnosti, ale i ochrana společnosti jako celku před negativními dopady předluženosti jejích členů v podobě navýšení přímých a nepřímých sociálních výdajů. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by (její právní předchůdkyně) u žalovaného ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet.
7. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy, přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem vůbec v úvahu, jako by tomu bylo u případů relativní neplatnosti. Dle ustanovení § 133 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) má soud za prokázánu skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, pokud v řízení nevyšel najevo opak. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně (její právní předchůdkyně) u žalovaného ověřovala s odbornou péčí schopnost úvěr splácet, ačkoli jí to zákon pod sankcí absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy ukládá.
8. Ustanovení § 2991 až 2993 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále „o.z. “) stanoví, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán, vydat je třeba vše, co bylo získáno podle neplatné smlouvy. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala.
9. Pokud si dle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V prodlení je dle § 1970 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, a lze požadovat úrok z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10.Vzhledem k uvedenému tak soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyně (její právní předchůdkyně) však poskytla žalovanému částku ve výši částka, žalovaný jí úvěr ani přes výzvu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně (její právní předchůdkyně) bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku částka, žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení, neboť do vyhlášení rozsudku žalovaný neuhradil nic dalšího. Za stavu, kdy se žalovaný řádným nezaplacením zbytku jistiny dostal do prodlení dle § 1968 o.z. , je povinen podle § 1970 o.z. zaplatit žalobkyni úrok z prodlení. Soud proto podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení uložil žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
11 S ohledem na úspěch a neúspěch účastníků ve věci soud ve smyslu ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (o.s.ř.) o.s.ř. ) soud přiznal žalobkyni výrokem III. náhradu nákladů v 47 % výši (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26,5 %) sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku částka a nákladů na právní zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. advokátního tarifu (3x částka za 3 hlavní úkony právní služby, 3x paušál po částka, DPH částka). Žalobkyni tak byly přiznány náklady ve výši částka, o jejich splatnosti k rukám právního zástupce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně, ve dvou vyhotoveních.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci