Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
51 C 53/2019-205
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Zdeňkem Sýsem jako samosoudcem ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 145 642,56 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 40 000 Kč ve výši 8,5% ročně z této částky od 9. 8. 2019 do zaplacení zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci zákonné úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 40 000 Kč od 5. 4. 2018 do 8. 8. 2019, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se co do částky 105 642,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 52 264 Kč od 5. 4. 2018 do zaplacení a s úrokem z úvěru ve výši 0,1% denně z částky 19 296 Kč od 5. 4. 2018 do zaplacení, zamítá.
IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 40 000 Kč ve výši 8,5% ročně z této částky od 9. 8. 2019 do zaplacení zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci zákonné úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 40 000 Kč od 5. 4. 2018 do 8. 8. 2019, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se co do částky 105 642,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 52 264 Kč od 5. 4. 2018 do zaplacení a s úrokem z úvěru ve výši 0,1% denně z částky 19 296 Kč od 5. 4. 2018 do zaplacení, zamítá. IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 11.4.2018 domáhal po žalovaném zaplacení částky 145 642,56 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že s žalovaným dne 30.1.2018 uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci tuto částku v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 029 Kč splatných vždy k 15. dni každého měsíce, kdy se žalovaný zavázal vrátit žalobci celkovou částku 74 083 Kč (jistina ve výši 40 000 Kč a úroky ve výši 34 083 Kč). Spolu s úvěrovou smlouvou si účastníci sjednali i doplňkové služby, a to doplňkovou inkasní službu a doplňkovou službu„ PODPORA“. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení se splacením úvěru. Žalobce žalovanému zaslal upomínku s výzvou k úhradě dne 20.2.2018 a dne 5.3.2018, avšak k úhradě dlužné částky nedošlo. Žalobce proto využil svého práva a pohledávku žalovaného ke dni 21.3.2018 zesplatnil. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem 146 642,56 Kč, tj. jistina ve výši 40 000 Kč, úroky ve výši 34 082,56 Kč, poplatky za inkasní služby ve výši 19 296 Kč, poplatky za službu PODPORA ve výši 31 464 Kč, náklady na upomínání ve výši 800 Kč (300 Kč první upomínka, 500 Kč druhá upomínka) a smluvní pokuta ve výši 20 000 Kč. Dopisem ze dne 21.3.2018 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.
2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.
3. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že uplatňované nároky neuznává, neboť jak smlouvu číslo tak smlouvu číslo uzavřel adhezním způsobem jako spotřebitel. Smlouvu uzavíral elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku ve finanční i časové tísni s omezenou možností získání podrobného vysvětlení všech ujednání. Po poskytnutí prvního úvěru číslo ve výši 15 000 Kč obdržel žalovaný po stržení poplatků pouze částku 12 000 Kč, kdy mu bylo následně nabídnuto rozšíření úvěru na 40 000 Kč. Žalovaný uvedl, že z důvodu tíživé finanční situace nabídku přijal, kdy mu bylo z druhého úvěru vyplaceno pouze 7 000 Kč. Žalovaný má za to, že poskytovaný úvěr je v hrubém nepoměru s poplatky a smluvními pokutami. Žalovaný dále uvedl, že žalobce totožný nárok uplatňoval již v rámci trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 T 86/2019, proto nelze totéž plnění přiznat dvakrát.
4. V souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce i žalovaného.
5. Soud provedl dokazování čtením podstatného obsahu listinných důkazů, kdy zjistil následující skutečnosti.
6. Z e-mailové komunikace bylo zjištěno, že žalobce zaslal žalovanému návrh smlouvy, kdy žalovaný potvrzujícím e-mailem tento návrh smlouvy přijal. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo soud zjistil, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, přičemž částka 8 000 Kč činila poplatek spojený s vyřízením úvěru, částka 25 000 Kč byla uhrazena na vyplacení úvěru číslo jehož věřitelem byl žalobce, a částka 7 000 Kč byla vyplacena žalovanému. Žalovaný měl žalobci vrátit celkovou částku 82 422 Kč v měsíčních splátkách ve výši 1 734 Kč. Čl. II je sekcí nazvaná„ Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“. V odst. 2.1 se stanovuje ke kontrole identit spotřebitele při uzavírání smlouvy elektronickou formou nutnost zaslání verifikační platby spotřebitelem ve výši 10 Kč na bankovní účet poskytovatele. V odst. 2.6 spotřebitel prohlašuje, že proti němu není ke dni podpisu smlouvy zahájeno insolvenční řízení nebo exekuční řízení. V odst. 2.7 se spotřebitel zavazuje, že není účasten soudního, správního nebo rozhodčího sporu, který by mohl nepříznivě ovlivnit finanční postavení spotřebitele. V odst. 2.10 obě smluvní strany prohlásily, že poskytovatel si pro účely posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžádal od spotřebitele kopii občanského průkazu, výplatní pásku jako doklad o příjmech a kompletní výpis bankovního účtu spotřebitele. Podle odst. 2.13 poskytovatel nadále posoudil úvěruschopnost spotřebitele podle výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z centrální evidence exekucí, výpisu z OR zaměstnavatele, výpisu z katastru nemovitostí, výpisu z databáze odcizených dokladů a výpisu z nebankovního registru. V odst. 2.14 spotřebitel i poskytovatel shodně prohlásili, že tato smlouva jako celek není formulářem. V čl. IV odst. 4.3 je stanoveno, že z poskytované částky 40 000 Kč činí poplatek na náklady spojené s vyřízením úvěru 8 000 Kč, na úhradu předchozího závazku bude poskytnuto 25 000 Kč a na bankovní účet bude vyplaceno 7 000 Kč. Podle čl. V odst. 5.3 má poskytovatel nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, právo na úroky z prodlení podle právního předpisu, právo na úhradu majetkové a nemajetkové újmy a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. Podle odst. 5.4 jsou zpoplatněny upomínky poskytovatele, a to první upomínka za prodlení poplatkem 300 Kč druhá upomínka poplatkem ve výši 500 Kč. Podle odst. 5.5 je poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru, pokud nedošlo k úhradě dlužné částky po druhé upomínce a současně má nárok na jednorázovou smluvní pokutu ve výši 50 % jistiny. Podle odst. 5.6 udělil spotřebitel poskytovateli souhlas k zesplatnění úvěru v případě zahájení insolvenčního nebo exekučního řízení. Podle čl. VII sjednaly smluvní strany doplňkové služby, a to doplňkovou inkasní službu a doplňkovou službu„ PODPORA“. Podle čl. IX odst. 10.8 je součástí smlouvy i mimo jiné příloha č. 6 – dotazník k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Součástí přílohy č. 6 jsou osobní údaje žalovaného, údaje o zaměstnavateli žalovaného, vlastnictví nemovitých věcí žalovaného, příjmy a závazky žalovaného (příjem 57 110 Kč, náklady 3 800 Kč + 10 000 Kč + 3 244 Kč). Součástí přílohy č. 7 je smlouva o zřízení doplňkové služby PODPORA, podle níž spotřebitel zaplatí po dobu trvání úvěru za tuto doplňkovou službu celkem 31 464 Kč v rámci měsíčních splátek (z měsíční splátky činí část splátky ve výši 437 Kč splátku doplňkové služby PODPORA). Z přílohy č. 5 smlouvy o poskytnutí úvěru se podává, že žalovaný uzavřel s žalobcem dále smlouvu o inkasní službě, za kterou po dobu trvání úvěru zaplatí 19 296 Kč (rovněž ve splátkách po 268 Kč měsíčně).
7. Z potvrzení o úhradě dluhu ze dne 31.1.2018 se podává, že žalobce potvrdil písemně žalovanému, že dne 31.1.2018 zcela splatil úvěr číslo.
8. Z výpisu z účtu o bezhotovostní platbě ze dne 31.1.2018 soud zjistil, že dne 31.1.2018 žalobce poukázal na bankovní účet žalovaného částku ve výši 7 000 Kč.
9. Z potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce ze dne 31.1.2018 se podává, že žalobce vyrozuměl žalovaného o tom, že z poskytovaného úvěru ve výši 40 000 Kč bude částka 25 000 Kč použita k úhradě předchozího dluhu žalovaného ve prospěch žalobce, částka 8 000 Kč bude použita na náklady žalobce jako poskytovatele podle bodu 4.8 smlouvy a částka 7 000 Kč bude zaslána na bankovní účet žalovaného.
10. Z upomínky č. 1 ze dne 20.2.2018 spolu s podacím archem ze dne 20.2.2018 soud zjistil, že žalobce vyrozuměl žalovaného o tom, že nebyla zaplacena splátka úvěru, ačkoliv je zřízena služba inkasní služby. Současně žalobce vyzval žalovaného k úhradě poplatku ve výši 300 Kč za odeslání první upomínky.
11. Z upomínky č. 2 ze dne 5.3.2018 spolu s podacím archem ze dne 5.3.2018 soud zjistil, že žalobce vyrozuměl žalovaného o tom, že nebyla zaplacena splátka úvěru, ačkoliv je zřízena služba inkasní služby. Současně žalobce vyzval žalovaného k úhradě poplatku ve výši 500 Kč za odeslání druhé upomínky.
12. Ze zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínky s oznámením o převzetí právního zastoupení ze dne 21.3.2018 se podává, že žalobce zesplatnil úvěr a dlužnou částku vyčíslil na částku 145 724,35 Kč.
13. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období 1.11.2017 až 30.11.2017 a za období od 1.12.2017 až 31.12.2017 bylo zjištěno, že mu v listopadu 2017 došla mzda ve výši 2 237,41 EUR a v prosinci 2017 mu došla mzda ve výši 1 910,61 EUR. Z dokumentu„ Lohn/Gehalt November 2017“ bylo zjištěno, že mzda za měsíc listopad 2017 činila 2 237,41 EUR.
14. Z dokumentu„ Arbeiter-Dienstvertrag“ a„ Meldezettel“ soud nezjistil žádné relevantní informace, neboť oba dokumenty byly předloženy v německém jazyce, přičemž by se mělo jednat o pracovní smlouvu žalovaného a registrační list.
15. Z print screenu obrazovky - moderní úřad, centrální evidence exekucí a insolvenční rejstřík bylo zjištěno, že žalobce provedl lustraci žalovaného v rámci veřejných rejstříků s negativní výsledkem.
16. Z emailové komunikace ze dne 8.1.2018 bylo zjištěno, že žalobce zaslal žalovanému návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo se kterým žalovaný souhlasil. V rámci tohoto návrhu měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, kdy 12 000 Kč mělo být zasláno žalovanému a 3 000 Kč bylo účtováno jako poplatek na náklady spojené s vyřízením úvěru.
17. Z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8.8.2019, č.j. 7 T 86/2019-299 bylo zjištěno, že žalovaný byl shledán vinným pro zločin úvěrového podvodu a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání pěti let a vyslovením dohledu probačního úředníka. Žalovanému byla dále uložena povinnost k náhradě škody poškozené právnická osoba (žalobce) ve výši 40 000 Kč, a to v souvislosti s poskytnutím úvěru číslo kdy tato částka má odpovídat výši poskytnutého a nesplaceného úvěru.
18. Z článku ze stránek www.clovekvtisni.cz, auditních zpráv a znaleckého posudku č. 24/01-2018 včetně přiložené dokumentace soud zjistil, že si žalobce nechal vypracovat auditní zprávu ohledně spotřebitelského úvěru týkající se uzavírání úvěrové smlouvy elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku a dále týkající se úhrady doplňkových služeb v případě zesplatnění úvěru. Žalobce si dále nechal zpracovat znalecký posudek ohledně posouzení podmínek CFIG při poskytování spotřebitelských úvěrů. Pokud jde o tyto předložené listinné důkazy, z těchto soud nezjistil žádné relevantní informace, které by měly vazbu na tuto konkrétní řešenou věc.
19. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
20. Soud vzal z provedených důkazů za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které žalobce poukázal částku 7 000 Kč na bankovní účet žalovaného, částku 8 000 Kč si naúčtoval jako poplatek za náklady spojené s poskytnutím úvěru a částku ve výši 25 000 Kč použil na splacení předchozího dluhu žalovaného vůči žalobci. Žalovaný pak byl povinen v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 734 Kč vrátit žalobci celkovou částku 84 422 Kč. S ohledem na uzavření dalších smluv - doplňkové služby PODPORA a inkasní služby se žalovaný zavázal navíc po dobu trvání úvěrové smlouvy splácet tyto služby v celkové výši 19 296 Kč a 31 464 Kč. Žalovaný peněžní prostředky žalobci dle ujednané dohody nesplácel, kdy k zesplatnění celkové dlužné částky došlo dopisem žalobce ze dne 21.3.2018.
21. Soud má dále za prokázané, že žalovanému byla v rámci rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích uložena povinnost nahradit žalobci škodu vzniklou v souvislosti s neuhrazením úvěru číslo to ve výši 40 000 Kč.
22. Dle ust. § 103 o.s.ř., kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
23. Dle ust. § 159a odst. 4 o.s.ř., jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
24. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
25. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
26. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
27. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
28. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
29. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
30. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
31. Soud se nejprve zabýval, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé. V průběhu řízení bylo zjištěno, že o povinnosti žalovaného uhradit žalobci jistinu ve výši 40 000 Kč z úvěru číslo bylo již rozhodnuto v rámci rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích, č.j. 7 T 86/23019-299. V rámci tohoto rozsudku byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu škody ve výši 40 000 Kč, představující právě neuhrazenou jistinu. V tomto případě tak rozhodnutí o této části žalobcova nároku bráni překážka věci rozhodnuté dle ust. § 159a odst. 4 o.s.ř. Protože o této částce bylo již jednou rozhodnuto, nemůže soud o této částce rozhodovat znovu, a proto soud řízení co do této částky zastavil.
32. Pokud pak jde o zbylé nároky, zabýval se soud v prvé řadě platností předmětné úvěrové smlouvy.
33. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšel z informací, které žalovaný jako úvěrovaný žalobci jako úvěrujícímu o své osobní a finanční situaci poskytl. Žalovaný předložil žalobci výpis z běžného účtu, kde bylo doloženo tvrzení ohledně příjmu ze zaměstnání a dále doložil pracovní smlouvu. Žalobce provedl lustrace žalovaného ve veřejných rejstřících. Pokud pak jde o výdaje žalovaného, k tomuto nedoložil žalovaný žalobci žádné podklady. Z dotazníku ohledně bonity žadatele, který tvoří příloha číslo smlouvy, bylo pouze uvedeno, že náklady spotřebitele činí 3 800 Kč, náklady na bydlení 10 000 Kč a splátkový úvěr 3 244 Kč. Žádné z těchto tvrzení však nebylo podloženo jakýmikoliv doklady, žalobce tak nemohl mít kompletní představu o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Naopak pokud si žalovaný u žalobce v rámci jednoho měsíce vzal dva úvěru (tj. dne 8.1.2018 úvěr číslo dne 30.1.2018 úvěr číslo), přičemž druhý úvěr si bral žalovaný na částečné vyplacení prvního úvěru, nemohl mít žalobce za to, že žalovaný je schopen druhý úvěr, který je předmětem tohoto řízení, splácet. Pokud věřitel poskytne dlužníku úvěr, a tento úvěr není splacen, věřitel by jako správný hospodář neměl dlužníku půjčovat úvěr nový a ještě vyšší na vyplacení úvěru prvního. Takové jednání nejen že svědčí o skutečnosti, že žalovaný není dostatečně schopen úvěr splácet, ale naopak je také proti dobrým mravům, neboť žalobce si tímto jednání žalovaného neustále zavazuje k novým dluhům, kdy s každým novým dluhem vznikne žalobci nárok na nové poplatky a sankce. Žalobce tedy řetězí zadluženost žalovaného, kdy se tak spotřebitel dostává do větší dluhové pasti. Takové jednání věřitele proto nemůže požívat právní ochrany.
34. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li žalobce z prohlášení žalovaného o svých osobních, výdělkových a majetkových poměrech, kdy měl doložené pouze příjmy a nikoliv výdaje, a navíc přehlížel zjevnou neschopnost žalovaného splácet, když si žalovaný vzal během jednoho měsíce u žalobce dva úvěry, přičemž druhý úvěr sloužil převážně na vyplacení úvěru prvního, nedostál žalobce své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
35. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že je uzavřená smlouva neplatná. Ostatně je třeba podotknout, že i kdyby soud předmětnou smlouvu o úvěru neshledal neplatnou ze shora uvedených důvodů, musel by nezbytně dospět k závěru o neplatnosti jednotlivých smluvních ujednání týkajících se poplatků, sankcí a zejména pak (zpoplatněných) doplňkových služeb pro zjevnou nevyváženost v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele. V této souvislosti je potřeba poukázat rovněž na nepřehlednost smlouvy, která je formulována tak, že je pro běžného člověka zcela nesrozumitelná.
36. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl žalobce žalovanému plnění ve výši 40 000 Kč bez právního důvodu. Žalovaný na tuto částku ani částečně nehradil, kdy však o tomto nároku bylo již rozhodováno v rámci trestního řízení, soud proto o tomto nároku znovu nerozhodoval a řízení bylo co do této částky zastaveno. Protože však žalovaný ve lhůtě jistinu žalobci nevrátil, vznikl žalobci nárok na zákonné úroky z prodlení z částky 40 000 Kč v souladu s ust. § 1970 obč. zák., a to ode dne prodlení až do dne, kdy byl vydán rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích, kdy byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 40 000 Kč.
37. Ve zbytku nároku, tedy co do požadavku na zaplacení částky 34 082,56 Kč představující úroky, částky 19 296 Kč představující poplatky za inkasní službu, částky 31 464 Kč představující poplatky za službu PODPORA, částky 800 Kč za upomínání a částky 20 000 Kč jako smluvní pokuty, soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl. Soud v tomto ohledu žalobu zamítl také pokud jde o příslušenství z těchto nároků.
38. Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.
39. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy měl žalovaný neúspěch pouze v nepatrné části a to představující zákonné úroky z prodlení, kdy mu tak soud přiznal náhradu nákladů v plné výši.
40. Náklady řízení žalovaného sestávají z paušální náhrady v částce 300 Kč (vyjádření ve věci samé) určené dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným soudním rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu tohoto rozhodnutí (exekuce).