Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 C 37/2021-53

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 71 100 Kč s příslušenstvím (úvěr)

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 450 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28 450 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 42 650 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 286,06 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 41 104 Kč od 21. 5. 2020 do 19. 7. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 654 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 28 450 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 10,55 % ročně z částky 35 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 450 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28 450 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 42 650 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 286,06 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 41 104 Kč od 21. 5. 2020 do 19. 7. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 654 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 28 450 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 10,55 % ročně z částky 35 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 71 100 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, (dále jen„ původní věřitelka“) jež s účinností ke dni datum převedla část svého závodu na společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 14. 4. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo rok číslo (dále jen„ Smlouva“) na částku 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr spolu s úrokem za poskytnuté prostředky ve výši 28 % a poplatky, celkem ve výši 24 150 Kč, splatit v pravidelných 13 měsíčních splátkách ve výši 4 550 Kč. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně a včas, pročež původní věřitelka předmětný úvěr zesplatnila ke dni 14. 5. 2019. K tomuto dni původní věřitelka evidovala za žalovaným z titulu Smlouvy nesplacenou jistinu ve výši 35 000 Kč, nesplacený úrok ve výši 6 104 Kč, nesplacený poplatek za uzavření 5 397 Kč a nesplacený administrativní poplatek ve výši 6 099 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou jistiny úvěru byla tato od 15. 5. 2019 úročena úrokovou sazbou 10,55 % ročně. Předmětem žaloby je však tento úrok až od 21. 5. 2020 Vedle těchto nároků žalobkyně požaduje i zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 35 000 Kč a z nezaplacené částky úroků ve výši 6 104 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 18 500 Kč a zákonný úrok z prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 4 286,06 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 s účinnosti ke dni 8. 7. 2020 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Dle ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání svým podáním ze dne 13. 7. 2021. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s původní věřitelkou dne datum, a to ve formě smlouvy o úvěru. V rámci Smlouvy se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč v hotovosti, který se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit formou 13 pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 550 Kč. V rámci Smlouvy se žalovaný zavázal kromě vrácení poskytnutých prostředků s úrokem 28 % z jistiny zaplatit i poplatek za správu úvěru ve výši 7 700 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 6 650 Kč, celkem tedy všechny položky tvoří částku 24 150 Kč RPSN úvěru byla stanovena jako pevná ve výši 189,38 %. V čl. V. odst. 2. Smlouvy bylo sjednáno, že pokud žalovaný nesplní povinnost uhradit kteroukoli splátku řádně a včas, může původní věřitelka, jako věřitel, vyzvat žalovaného k uhrazení dlužné splátky a poskytnu mu k tomuto lhůtu alespoň 30 dnů. Po marném uplynutí této lhůty má předchůdkyně žalobkyně právo úvěr zesplatnit.

6. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 14. 4. 2018, včetně finanční analýzy ze stejného dne, soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u zaměstnavatele anonymizována dvě slova obec na dobu určitou do 31. 5. 2018. Jeho měsíční příjmy měly být 10 142 Kč, jeho měsíční výdaje celé domácnosti pak měly být 3 999 Kč na bydlení, energie 405 Kč, strava 3 000 Kč, ostatní výdaje 500 Kč, celkem tedy 7 904 Kč. Při započítání rezervy 1 000 Kč, měl mít žalovaný měsíčně disponibilních 5 190 Kč. Bydlet měl u rodičů, byl svobodný.

7. Z dodatku k pracovní smlouvě žalovaného soud zjistil, že jeho pracovní poměr se anonymizována dvě slova obec měl skončit 31. 5. 2018.

8. Z výplatní pásky žalovaného za leden 2018 soud zjistil, že jeho čistá mzda činila 10 889 Kč a z této částky mu bylo strženo na exekuci 1 554 Kč.

9. Z výplatní pásky žalovaného za březen 2018 soud zjistil, že jeho čistá mzda činila 11 950 Kč a z této částky mu bylo strženo na exekuci 171 Kč.

10. Z výplatní pásky žalovaného za únor 2018 soud zjistil, že jeho čistá mzda činila 10 857 Kč a z této částky mu bylo strženo na exekuci 1 543 Kč.

11. Z kopií složenek SIPO na jména jméno příjmení soud zjistil, že měsíční náklady na bydlení činily 4 404 Kč. V účtovaných položkách však není uvedena záloha na elektřinu.

12. Z credit scoringu ze dne 14. 4. 2018 soud zjistil, že původní věřitelka byla ochotna poskytnout žalovanému úvěr až do částky 70 000 Kč.

13. Z transakční historie žalovaného soud zjistil, že žalovaný uhradil na úvěr ze Smlouvy dne 14. 4. 2018 částku 4 550 Kč, dne 21. 5. 2018 částku 500 Kč, dne 22. 6. 2018 částku 500 Kč, dne 20. 7. 2018 částku 500 Kč a dne 25. 8. 2018 částku 500 Kč Celkem tedy 6 550 Kč.

14. Z notářského zápisu NZ číslo rok, spisová značka sepsaného dne datum rozhodnutí anonymizováno jméno příjmení, notářskou v obec, soud zjistil, že původní věřitelka prodala část svého závodu označenou jako divize spotřebitelských úvěru předchůdkyni žalobkyně. Žalovaný je uveden na straně 38 přílohy.

15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 ve znění jejího dodatku ze dne 13. 7. 2020 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, včetně její přílohy a potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 29. 7. 2020, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

16. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 24. 7. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni.

17. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 12. 2020, včetně podacího lístku ze stejného dne, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 79 920,57 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení spolu.

18. Zbylé y založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

19. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

20. Dne datum byla mezi původní věřitelkou a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč. Daný úvěr poskytla původní věřitelka žalovanému v hotovosti, při podpisu Smlouvy. Žalovaný se opak zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet formou 13 pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 550 Kč. Žalovaný se zavázal původní věřitelce poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 28 %, poplatkem za správu úvěru ve výši 7 700 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 6 650 Kč, celkem tedy všechny položky tvoří částku 24 150 Kč.

21. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 15. 6. 2021 tvrdí, že původní věřitelka dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a zároveň doložila, že měla k dispozici i část dokumentace nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, konkrétně dodatek pracovní smlouvy, výplatní pásky a složenky na SIPO. Soud však i přes tyto skutečnosti shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného původní věřitelkou jako nedostatečné. K tomuto závěru jej vedla zejména skutečnost, že žalovaný sice správně tvrdil a doložil, že je zaměstnán, ale tento pracovní poměr měl skončit za jeden a půl měsíce. Vzhledem k tomu, že úvěr se měl splácet více než rok a do konce současného zaměstnání žalovaného zbývala tak krátká doba, navíc očividně bez nároku na odstupné, měla se původní věřitelka také jistě zabývat otázkou, jak se hodlá žalovaný živit po skončení svého dosavadního zaměstnání, tj. za 6 týdnů. Stejně tak původní věřitelka vůbec nereflektovala při posuzování úvěruschopnosti skutečnost, že vůči žalovanému je vedeno exekuční řízení, ačkoliv tato skutečnost vyplývá z předložených výplatních pásek. Dále dle názoru soudu nelze souhlasit s kalkulací původní věřitelky o nákladech domácnosti 3 999 Kč na nájem a 405 Kč na energie, protože z předložených předpisů SIPO vyplývá, že částka 3 999 Kč měla představovat„ nájem“ a jeho součástí byly i zálohy a poplatky na byt. příjmení 405 Kč pak obsahuje rozhlasové a televizní poplatky, pojištění a poplatek obec poště, s.p. V rámci SIPO tak očividně nebyly minimálně hrazeny zálohy na elektřinu. Kalkulace původní věřitelky tak nezohlednila veškeré nezbytné položky. Stejně tak se soud neztotožňuje se závěrem původní věřitelky, že měsíční výdaje na stravování mohou u dospělého člověka běžně činit částku 3 000 Kč, zvláště pokud veškeré ostatní výdaje mají být paušalizovány částkou 500 Kč. Toto se při zohlednění cen za telekomunikační služby, léky, dopravu a oblečení, se jeví taktéž jako silně podhodnocené. Původní věřitelce přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z jeho účtů, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, jestli platí její závěr o tom, že žalovaný měl měsíčně disponibilních 5 190 Kč. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by původní věřitelka vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné a to i napříč tomu, že z předložených dokumentů jasně vyplývá, že údaje uvedené žalovaným v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru dle všeho neodpovídají skutečnosti. Původní věřitelka převedla své pohledávky za žalovaným na předchůdkyni žalobkyně a ta pak postoupila tyto pohledávky na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 ve znění jejích dodatků. Žalovaný byl o postoupení pohledávek na žalobkyni informován dopisem ze dne 24. 7. 2020. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 18. 12. 2020 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.

22. Dle , , účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,

26. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Dle a odst. 4 do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.

28. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

29. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

31. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že původní věřitelka a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Původní věřitelka na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Původní věřitelka však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.

32. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C číslo, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

33. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. spisová značka číslo 2018 a nález spisová značka číslo - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany původní věřitelky, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že původní věřitelka úvěr žalovanému poskytla, ačkoliv jí muselo být zřejmé, že pracovní poměr žalovaného za velmi krátkou dobu skončí, proti žalovanému je přitom vedena minimálně jedna exekuce, dále pak, že částky, které žalovaný uvádí v žádosti o úvěr a které následně původní věřitelka použila pro kalkulaci úvěruschopnosti žalovaného, očividně nejsou kompletní (neobsahují minimálně zálohy na elektřinu) a ostatní výdaje neodpovídají běžný částkám, které lze za normálního běhu věci předpokládat. Původní věřitelka si tak měla vyžádat další doklady, např. výpisy z bankovního účtu žalovaného nebo vyúčtování elektřiny a případně i plynu, na jejichž základě by mohla tvrzené skutečnosti verifikovat.

34. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši 35 000 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil jen v rozsahu 6 550 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 28 450 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, resp. původní věřitelce, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení a odst. 4 dne 19. 7. 2021. Nejpozději dne 20. 7. 2021 se tak žalovaný dostal do prodlení ve smyslu o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. o.z., kdy její výše je určena Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle o.z. na základě prodeje části závodu mezi původní věřitelkou a předchůdkyní žalobkyně a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní.

35. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.

36. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 28 450 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný byl úspěšný co do částky 42 650 Kč s úrokem z prodlení a ostatním příslušenstvím uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný by měl mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

37. Podle stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.