Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 104/2021-63

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Johnovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

další adresa adresa žalovaného, Slovenská republika

pro zaplacení 3 750 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba s tím, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 750 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 463,70 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 379,65 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 888,14 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 2 888,14 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba s tím, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 750 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 463,70 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 379,65 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 888,14 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 2 888,14 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3 750 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 24. 10. 2016 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovaným smlouvu o půjčce číslo na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 17 400 Kč (půjčku 10 000 Kč, úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč) v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 11. 11. 2019 Celkem žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně 13 650 Kč, z toho právní předchůdkyně žalobkyně započetla na jistinu 7 111,86 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 400 Kč, na poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 138,14 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla pohledávka ve výši 3 750 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 2 888,14 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 861,86 Kč, kterou postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 na žalobkyni.

2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným, které si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z předložených dokumentů a zaznamenala do karty zákazníka a teprve až po vyhodnocení získaných informací přistoupila k uzavření smlouvy o půjčce.

3. Soud nejprve zkoumal svou pravomoc, když se jedná na straně žalovaného o slovenského státního příslušníka, tedy o spor s cizím (mezinárodním) prvkem. Mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudů ČR rozhodnout o žalobě je dána podle čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/ 2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

4. K jednání, které se ve věci konalo dne 17. 8. 2021, se žalovaný nedostavil, ačkoliv předvolání k jednání osobně převzal na adrese uvedené v záhlaví, neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Soud proto projednal věc podle , (dále jen „ “), v nepřítomnosti žalovaného. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a navrhl, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

5. Podle v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V daném případě soud provedl listinné důkazy: smlouva o půjčce číslo ze dne 24. 10. 2016, karta zákazníka-hodnocení bonity/žádost o úvěr ze dne 24. 10. 2016, informace o zpracování osobních údajů ze dne 29. 11. 2019, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, výpis z OR žalobkyně, předžalobní výzva ze dne 30. 4. 2020, podací lístky ze dne 13. 12. 2019, 1. 5. 2020. Žalobkyně navrhla provést jako důkaz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. -97, soud však tento návrh na provedení důkazu zamítl z důvodu nadbytečnosti.

6. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že právní předchůdkyně žalobkyně, jako věřitel, s žalovaným, jako dlužníkem, uzavřela dne 24. 10. 2016 smlouvu o půjčce číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v dohodnuté výši (10 000 Kč), které se žalovaný zavázal, včetně sjednaného navýšení na částku 17 400 Kč (půjčka ve výši 10 000 Kč, poplatky ve výši 7 400 Kč), právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze část (13 650 Kč). Aktivní legitimaci žalobkyně prokazuje oznámení postoupení pohledávky včetně podacího lístku a smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dopisem dne 30. 4. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě částky 5 985,86 Kč ve lhůtě do 7. 5. 2020.

7. Podle ( , dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

17. Ustanovení o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

18. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. , uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

19. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně soudu předložila pouze dokument nazvaný„ karta zákazníka - hodnocení bonity/žádost o úvěr“, ze kterého vyplývá, že žalovaný je ženatý, má učňovské vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí na ubytovně (žije sám), je zaměstnán od července 2014 u zaměstnavatele právnická osoba, ulice a číslo, PSČ obec, jako jeřábník na hlavní pracovní poměr s měsíčním příjmem 23 091 Kč čistého. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl měsíční výdaje 8 000 Kč (3 600 Kč za nájem/inkaso, 4 000 Kč za výdaje domácnosti- telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení a 400 Kč ostatní výdaje). Jedná se však pouze o vyplněný tiskopis a ve vztahu ke skutečnému prověřování bonity žalovaného nemá žádnou důkazní sílu. Žalobkyně měla soudu poskytnout důkazy, na základě kterých ověřovala bonitu žalovaného. Pokud je v žádosti o poskytnutí úvěru zaškrtnuto políčko, že právní předchůdkyně žalobkyně za účelem zjištění finanční situace žalovaného ověřovala následující dokumenty: výplatní pásky, pracovní smlouva/ŽL, potvrzení o placení nájmu, potvrzení o přechodném pobytu, měla by mít žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně všechny tyto y k dispozici a předložit je soudu, což neučinila. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. ). Věřitel by měl požadovat přinejmenším potvrzení zaměstnavatele dlužníka a porovnat informace tvrzené dlužníkem se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ). Lze tedy uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů.

20. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a soud věc posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřená smlouva o půjčce číslo je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Bylo však prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně v této výši ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 10 000 Kč žalovanému poskytla bez právního důvodu. Protože žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně splatil, jak vyplývá z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována, částku 13 650 Kč, dospěl soud k závěru, že žalovaný již právní předchůdkyni žalobkyně bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč uhradil.

21. Podle by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, který měl plný úspěch ve věci, jak se však podává z obsahu spisu, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, bylo proto vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. ).

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.