Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 118/2021-63
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Johnovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 16 528 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 999 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba s tím, aby žalovaná byla povinna zaplatit 6 529 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 14 568 Kč od 11. 4. 2019 do 20. 1. 2020 a dále z částky 4 569 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 472,92, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 999 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba s tím, aby žalovaná byla povinna zaplatit 6 529 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 14 568 Kč od 11. 4. 2019 do 20. 1. 2020 a dále z částky 4 569 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 472,92, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se na žalované svou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení částky 16 528 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 26. 9. 2018 úvěrovou smlouvu, a to elektronickými prostředky komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím internetových stránek žalobkyně webová adresa. Ve smlouvě žalobkyně jako úvěrující sjednala s žalovanou jako úvěrovanou poskytnutí úvěru v částce 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu 24 měsíců, přičemž výše jednotlivých splátek byla stanovena ve splátkovém kalendáři. Žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč dne 26. 9. 2018 (datum odepsání částky z účtu žalobkyně) převodem na účet č. bankovní účet. V úvěrové smlouvě byly sjednány volitelné služby, konkrétně služba expres výplata úvěru zpoplatněná částkou 199 Kč a služba bezpečná splátka zpoplatněná částkou 99 Kč. Za druhou až osmou splátku byl sjednán úrok v pevné výši 490 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr včetně sjednaného navýšení žalobkyni neuhradila. Žalobkyni tak vznikla pohledávka v celkové výši 16 528 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 9 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč (5 x 99 Kč), poplatku za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ ve výši 790 Kč, úroků ve výši 1 960 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 560 Kč (2 x 130 Kč, 3 x 100 Kč), smluvních pokut v celkové výši 2 195 Kč (2 x 500 Kč, 1 x 1 195 Kč). Žalovaná žalobkyni ani přes předžalobní upomínku ničeho neuhradila.
2. K jednání, které se ve věci konalo dne 17. 8. 2021, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), neomluvila se a nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu
3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: Z úvěrové smlouvy (ID žádosti číslo, ID klienta číslo) ze dne 26. 9. 2018, opisu výpisu proplacení smlouvy, potvrzení o provedené platbě ze dne 26. 9. 2018, občanského průkazu žalované, přílohy č. 4 - odeslání SMS kódu a přílohy č. 5 - odeslání návrhu smlouvy soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované dne 26. 9. 2018 na účet č. bankovní účet úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni uhradit celkem částku 13 760 Kč (nezahrnuje úhradu za doplňkové služby) formou 24 splátek, jejichž konkrétní výše byla stanovena ve splátkovém kalendáři (splátky v rozpětí od 508 Kč do 1 006 Kč). Byla sjednána doplňková služba expres výplata zpoplatněná částkou 199 Kč jednorázově, doplňková služba bezpečná splátka zpoplatněná částkou 99 Kč měsíčně a dále poplatek za tzv. korunový odklad ve výši 790 Kč. Z přílohy č. 1 - údaje poskytnuté žalovaným soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla měsíční příjem 6 500 Kč a měsíční výdaje domácnosti 3 400 Kč. Z přílohy č. 2 - kontrola SOLUS, přílohy č. 3 - kontrola CRIBIS a úvěrové zprávy soud ověřil, že žalobkyně provedla lustraci žalované. Z listin y označené sazebník poplatků platný od 1. 2. 2017 se soud seznámil s výší jednotlivých účtovaných poplatků ze strany žalobkyně. Poslední výzvou před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 21. 1. 2019 byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky 3 671 Kč a upozorněna na možnost zesplatnění úvěru. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 11. 3. 2019 bylo soudem zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 15 333 Kč, a to nejpozději do 14 dnů. Z listin y označené výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalobkyně úvěr ke dni 11. 3. 2019 zesplatnila a dále že žalovaná na konto dotčené smlouvy uhradila pouze 1 Kč, z výpisu se rovněž podává, že žalovaná dluží žalobkyni částku 18 767,08 Kč. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 13. 12. 2019 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky v celkové výši 16 528 Kč, a to nejpozději do 30 dnů. Z podacího lístku ze dne 16. 12. 2019 soud zjistil, že žalované byla tohoto dne odeslána zásilka. Z výpisu z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. Ze zprávy bankovní ústav anonymizováno a. s. ze dne 24. 5. 2021 a 8. 7. 2021 se podává, že účet č. bankovní účet, na který byla dne 26. 9. 2018 připsána částka 10 000 Kč, patří žalované.
4. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně, jako věřitel, se žalovanou, jako dlužníkem, uzavřela dne 26. 9. 2018 úvěrovou smlouvu, na základě které žalované poskytla peníze v dohodnuté výši (10 000 Kč), které se žalovaná zavázala, včetně sjednaného navýšení, vrátit formou 24 splátek, jejichž konkrétní výše byla stanovena ve splátkovém kalendáři (splátky v rozpětí od 508 Kč do 1 006 Kč). Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze 1 Kč. Žalovaná je majitelkou účtu, na který byla připsána platba 10 000 Kč dne 26. 9. 2017.
5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. stanovuje výši úroku z prodlení.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
15. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
16. Žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
17. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.
18. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že:„ …poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“
19. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republik y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb. ), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zákona č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).
20. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že za účelem posouzení schopnosti žalované splácet úvěr provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR a za účelem zjištění kreditního skóre, resp. zjištění limitu nejvyšší měsíční splátky vycházela ze vstupních dat poskytnutých žalovanou (výše čistého měsíčního příjmu 6 500 Kč ze starobního důchodu, výše výdajů domácnosti 3 400 Kč, žádné děti). Žalobkyně uvedla, že rovněž vycházela z životního minima dospělého člena domácnosti v době schvalování úvěru a měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ. Po provedeném šetření dospěla žalobkyně k závěru, že žalované zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného úvěru.
21. Soud na základě všech shora uvedených skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost žalované splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávaném případě žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalované, nikoliv však řádně s odbornou péčí. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat postup, kdy se věřitel spolehne na spotřebitelovo objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Žalobkyně dospěla k závěru, že žalované zůstává dostatek volných finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného úvěru, k tomuto závěru však nemohla dospět, pokud by uvažovala v kontextu reálného života, když žalobkyně uvedla příjem 6 500 Kč a výdaje domácnosti ve výši 3 400 Kč. Pakliže žalobkyně tvrdí, že rovněž vycházela z údajů o životním minimum dospělého člena domácnosti a údajů o měsíčních nákladech domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ, pak je třeba zdůraznit to, že tyto údaje lze využít pouze k porovnání se zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o výdajích spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ), nelze je tedy převzít a vycházet z nich jako ze skutečných výdajů. Žalobkyně tak zcela rezignovala na zjišťování pravidelných a nezbytných výdajů žalované a spokojila se pouze s tvrzením žalované o výdajích ve výši 3 400 Kč. Rozhodující zde přitom jsou konkrétní výše nájemného v bytě, kde žadatelka o úvěr bydlí, konkrétní obvyklá spotřeba plynu a elektřiny v tomto bytě, konkrétní náklady na vytápění tohoto bytu, konkrétní náklady na jídlo, léky, dopravu a jiné. Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že by ověřovala tvrzený příjem žalované 6 500 Kč. K řádnému posouzení úvěruschopnosti pak nepostačuje ani to, že žalobkyně provedla lustraci žalované v databázích SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, jelikož tato zjištění sice jsou zcela jistě důležitá, avšak pokud nejsou zjištěny skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, jsou sama o sobě nedostatečná. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů.
22. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalované ke splácení úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001 ), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř. o. s. ř. , a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.
23. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovanou uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem.
24. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. plnění žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalované a žalovaná je povinna toto obohacení žalobkyni vydat. Žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč a žalovaná uhradila pouze 1 Kč, rozdíl činí 9 999 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaná v této výši na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne 13. 12. 2019, danou k poštovní přepravě dne 16. 12. 2019. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. 19. 12. 2019, nejpozději dne 20. 1. 2020 (lhůta k plnění 30 dnů) měla žalovaná plnit, a od 21. 1. 2020 je tak žalovaná v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).
25. Protože smlouvu o úvěru má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (obchodní úrok, sjednané poplatky, smluvní pokuty, účelně vynaložené náklady) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok II.).
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 472,92 Kč, přičemž tato částka představuje 21 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 39,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 16 528 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
27. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.