Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 136/2021-77
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Johnovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 22 660 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 620 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 16. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba s tím, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 20 040 Kč s úrokem ve výši 12,89 % ročně z částky 13 660 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 660 Kč od 21. 5. 2020 do 15. 10. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 040 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 364,74 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 620 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 16. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba s tím, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 20 040 Kč s úrokem ve výši 12,89 % ročně z částky 13 660 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 660 Kč od 21. 5. 2020 do 15. 10. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 040 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 364,74 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 22 660 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 22. 9. 2016 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, (dále jen„ právnická osoba“) se žalovanou smlouvu o úvěru číslo rok číslo, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 27 040 Kč (úvěr 16 000 Kč, náklady spotřebitelského úvěru 11 040 Kč) v 13 měsíčních splátkách po 2 080 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 17. 10. 2017. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou převedla na společnost právnická osoba, IČO, (dále jen„ právnická osoba“), když ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu právní předchůdkyně žalobkyně převedena ve prospěch společnosti právnická osoba Následně pak společnost právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 převedla pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná na konto dotčené smlouvy uhradila pouze 13 380 Kč Ani přes předžalobní upomínku neuhradila žalovaná žalobkyni ničeho dalšího.
2. Žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr ze dne 22. 9. 2016, které si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z předložených dokladů a nahlédnutím do veřejných registrů a teprve až po vyhodnocení získaných informací přistoupila k uzavření smlouvy o úvěru se žalovanou.
3. K jednání, které se ve věci konalo dne 17. 8. 2021, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), neomluvila se a nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila. Soud proto projednal věc podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v nepřítomnosti žalované. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a navrhl, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.
4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: Ze smlouvy o úvěru číslo 2016 číslo ze dne 22. 9. 2016, předpisu splátek ke smlouvě o úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a souhlasu žalované se zpracováním osobních údajů ze dne 22. 9. 2016 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 22. 9. 2016 smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkem 27 040 Kč (jistina ve výši 16 000 Kč, náklady spotřebitelského úvěru ve výši 11 040 Kč) v 13 měsíčních splátkách po 2 080 Kč. V žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 22. 9. 2016 žalovaná uvedla, že je zaměstnána u zaměstnavatele jméno příjmení, sídlem adresa, IČO, na dobu určitou, jako výrobní pracovnice, že výše jejího průměrného čistého měsíčního příjmu činí 10 000 Kč, výše průměrného měsíčního příjmu celé domácnosti činí 20 604 Kč a dále uvedla další příjmy, očekávané mimořádné příjmy ve výši 10 604 Kč, průměrné měsíční výdaje 7 000 Kč, průměrné měsíční výdaje celé domácnosti 14 500 Kč a dále, že má dvě vyživovací povinnosti a bydlí v nájmu. Z žádosti rovněž vyplývá, že si právní předchůdkyně žalobkyně nechala předložit ke kontrole následující dokumenty od žalované: občanský průkaz, rodný list, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a výplatní/mzdové pásky za poslední tři měsíce. Žalobkyně soudu předložila pouze mzdový list za rok 2016 od zaměstnavatele jméno příjmení, ze kterého bylo soudem zjištěno, že pracovní poměr žalované skončil ke dni 11. 9. 2016, žalovaná přesto v žádosti o úvěr ze dne 22. 9. 2016 uvedla, že je zaměstnána u zaměstnavatele jméno příjmení v pekařství, žádný jiný dokument soudu předložen nebyl. Ze scoringové karty k úvěru číslo rok číslo se podává, že žalovaná dosáhla bodového ohodnocení 26 bodů. Z listin y označené transakční historie soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem 13 380 Kč. Z notářského zápisu NZ číslo ze dne 27. 9. 2018 včetně portfolia klientů právní předchůdkyně žalobkyně (seznam úvěrovaných smluv převáděných smlouvou o prodeji části závodu) soud ověřil, že ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu právní předchůdkyně žalobkyně převedena ve prospěch společnosti právnická osoba Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 13. 7. 2020, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 29. 7. 2020 a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020 oznámila právnická osoba anonymizována dvě slova žalované postoupení pohledávky. Z výpisu z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 10. 2020 bylo soudem zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Z podacího lístku ze dne 1. 10. 2020 soud ověřil, že žalované byla zaslána tohoto dne zásilka.
5. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, jako věřitel, s žalovanou, jako dlužníkem, uzavřela dne 22. 9. 2016 smlouvu o úvěru, na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč, který se žalovaná zavázala, včetně sjednaného navýšení na částku 27 040 Kč (úvěr 16 000 Kč, náklady spotřebitelského úvěru 11 040 Kč), právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit v 13 měsíčních splátkách po 2 080 Kč. Žalovaná na svůj dluh nehradila řádně a včas, uhradila pouze část (13 380 Kč), právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla pohledávka za žalovanou, kterou převedla na společnost právnická osoba, která následně postoupila pohledávku za žalovanou až na žalobkyni.
6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
14. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. (Dále též viz rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ve věci OPR Finance s.r.o. proti GK).
15. Právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
16. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.
17. Dle názoru Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva jak podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III.ÚS 4129/18 , který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
18. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.
19. V daném případě dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost žalované splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávaném případě právní předchůdkyně žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalované, nikoliv však řádně s odbornou péčí. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat postup, kdy se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila pouze s potvrzením o výši příjmů žalované (mzdový list za rok 2016 od zaměstnavatele jméno příjmení), ze kterého zjistila výši čistého příjmu žalované pro jednotlivé měsíce za rok 2016. Navíc z předloženého mzdového listu vyplývá, že pracovní poměr žalované skončil ke dni 11. 9. 2016, žalovaná přesto v žádosti o úvěr ze dne 22. 9. 2016 uvedla, že je zaměstnána u zaměstnavatele jméno příjmení. Pokud je v žádosti o poskytnutí úvěru zaškrtnuto políčko pracovní smlouva, nájemní smlouvu a výplatní/mzdové pásky, měla by mít žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně všechny tyto listin y k dispozici a předložit je soudu, žalobkyně však soudu předložila pouze mzdový list za rok 2016. Žalobkyně ničím neprokázala, že by ověřovala tvrzení žalované o průměrném měsíčním příjmu celé domácnosti (20 604 Kč), o dalších příjmech (10 604 Kč) a tvrzení žalované o výdajích (průměrné měsíční výdaje žalované 7 000, průměrné měsíční výdaje domácnosti 14 500 Kč), ačkoliv ověření příjmů a pravidelných a nezbytných výdajů žalované (matky dvou dětí) bylo v daném případě klíčové pro posouzení otázky, zda žalované po zaplacení všech nezbytných výdajů (nájem, spotřeba elektřiny, plyn, jídlo, léky, ošacení, doprava, potřeby pro děti) zbývá dostatek volných finančních prostředků. Lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, zejména o výši výdajů žalované.
20. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem.
21. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. plnění právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalované a žalovaná je povinna toto obohacení žalobkyni vydat. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 16 000 Kč a žalovaná uhradila pouze 13 380 Kč, rozdíl činí 2 620 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaná v této výši na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne 1. 10. 2020, danou k poštovní přepravě dne 1. 10. 2020. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. 6. 10. 2020, nejpozději do 15. 10. 2020 (lhůta k plnění do 15. 10. 2020) měla žalovaná plnit, a od 16. 10. 2020 je tak žalovaná v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).
22. Protože smlouvu o úvěru má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (obchodní úrok, úroky před výzvou) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok II.).
23. V dané věci byla žalobkyně převážně neúspěšná a žalované žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. )
24. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.