Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 194/2021-45

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 16 044 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 316,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 316,46 Kč od 4. 3. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 7 727,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 316,46 od 12. 8. 2017 do 3. 3. 2020, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 316,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 316,46 Kč od 4. 3. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 7 727,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 316,46 od 12. 8. 2017 do 3. 3. 2020, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16 044 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 11. 3. 2016 s žalovanou smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva“ či„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalované neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 17 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 34 646 Kč (úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem) a to formou 17ti měsíčních splátek, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná dne 11. 8. 2017. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla pohledávka ve výši 16 044 Kč, z toho 8 316,46 Kč na dlužné jistině, 469,71 Kč na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, 3 148,46 Kč na poplatku za poskytnutí a sjednání úvěru, 960,91 Kč na poplatku za vyhodnocení úvěru, 3 148,46 Kč na inkasním poplatku za hotovostní výběr splátek. Vedle tohoto žalobkyně na žalované požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 316,46 Kč od 12. 8. 2017 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávky na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalovaná na svůj dluh ani přes výzvu žalobkyni neuhradila ničeho.

2. K jednání, které se ve věci konalo dne 29. 9. 2021, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle , (dále jen „ “) neomluvila se a nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila. Žalobkyně se rovněž nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 11. 3. 2016, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, přílohy číslo splátek a čestného prohlášení a souhlasu se zpracováním osobních údajů dlužníka soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 11. 3. 2016 smlouvu, na jejím základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 34 646 Kč (úvěr 17 000 Kč, kapitalizovaný úrok 1 976 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 6 800 Kč, úhradu za vyhodnocení úvěrového případu 2 070 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 6 800 Kč) a to formou 17ti měsíčních splátek po 2 038 Kč.

4. Z žádosti o úvěr ze dne 10. 3. 2016 bylo soudem zjištěno, že žalovaná v předtištěném formuláři žádosti o úvěr prohlásila, že je zaměstnaná, se statutem zaměstnance v soukromé sféře – manuální u zaměstnavatele jméno příjmení, sídlem adresa, v současné době neprobíhá jednání o skončení jejího pracovního poměru, neuvedla však, zda se jedná pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou. V žádosti žalovaná uvedla, že dosahuje příjmu ze zaměstnání či z podnikání ve výši 2 200 Kč, pobírá důchod či sociální dávky ve výši 14 130 Kč a státní příspěvek ve výši 1 200 Kč, má tak celkový měsíční příjem 17 530 Kč. Dále uvedla, že na bydlení a energie vydá 4 800 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 5 970 Kč, hradí srážky ze mzdy či výživné 1 300 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 1 909 Kč a telefon 200 Kč, má tak celkové měsíční výdaje 14 179 Kč. V žádosti o úvěr rovněž prohlásila, že bydlí v nájmu, je svobodná, má jedno dítě do 18 let, dokončené střední vzdělání a jako kontaktní osobu uvedla svého strýce jméno příjmení, bytem obec a číslo. Za účelem ověření totožnosti předložila žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně občanský průkaz a za účelem ověření příjmů výplatní pásky a pracovní smlouvu. Bez dalších dokladů bylo v žádosti zaškrtnuto, že bylo ověřeno, že žalovaná bydlí v nájmu a má ukončené střední vzdělání. Výše pobíraných sociálních dávek, státních příspěvků a důchodu nebyla nijak ověřována.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, včetně seznamu postupovaných pohledávek, soud ověřil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 26. 2. 2020 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu před podáním žaloby. Z podacího lístku ze dne 26. 2. 2020 soud ověřil, že žalované byla zaslána tohoto dne zásilka.

7. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: tj. že právní předchůdkyně žalobkyně, jako věřitel, s žalovanou, jako dlužníkem, uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši (17 000 Kč) v hotovosti, které se žalovaná zavázala, včetně sjednaného navýšení o celkový poplatek ve výši 17 646 Kč (úrok 1 976 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 6 800 Kč, úhrada za vyhodnocení úvěrového případu 2 070 Kč a úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 6 800 Kč) na částku 34 646 Kč právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit v 17ti měsíčními splátkami po 2 038 Kč. Žalovaná však svůj dluh nehradila řádně a včas, uhradila pouze část, dostala se do prodlení s placením splátek, právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla pohledávka ve výši 16 044 Kč s příslušenstvím (z toho 8 316,46 Kč na dlužné jistině, 469,71 Kč na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, 3 148,46 Kč na poplatku za poskytnutí a sjednání úvěru, 960,91 Kč na poplatku za vyhodnocení úvěru, 3 148,46 Kč na inkasním poplatku za hotovostní výběr splátek), kterou převedla na žalobkyni. Aktivní legitimaci žalobkyně prokazuje smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy č. 1 – seznamu postupovaných pohledávek.

8. Podle , (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Soud se z moci úřední zabýval předloženou smlouvou o úvěru se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti jméno Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. (Dále též viz rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ve věci OPR Finance s.r.o. proti GK).

17. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnuté finanční prostředky ve výši 17 000 Kč, nepředložila však soudu žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly ověřovány skutečnosti (příjmy, výdaje, zaměstnání), které žalovaná v žádosti o úvěr uvedla.

18. Právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

19. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

20. Dle názoru Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva jak podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, , který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d.

21. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

22. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně soudu předložila pouze dokument nazvaný jako„ žádost o úvěr“. Jedná se však pouze o vyplněný tiskopis, který ve vztahu ke skutečnému prověřování bonity žalované nemá žádnou důkazní sílu a nemůže tak zastoupit splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně přesvědčivě zkoumat, zda žalovaná nebude mít problém svůj závazek splnit. Žalobkyně měla soudu poskytnout důkazy, na základě kterých právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala bonitu žalované (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpis z účtu, nájemní smlouvu, výpisy z bankovních a nebankovních registrů apod.), navíc pokud je v žádosti o poskytnutí úvěru zaškrtnuto políčko, že si právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjem žalované pracovní smlouvou a výplatními páskami, měla by mít žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně všechny tyto y k dispozici a předložit je soudu, což se ale nestalo. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. ). Věřitel by měl požadovat přinejmenším potvrzení zaměstnavatele dlužníka a porovnat informace tvrzené dlužníkem se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ).

23. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s  soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalované ke splácení úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout ji poučení dle a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. ), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. ), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení , a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

24. Předchůdce žalobkyně, coby poskytovatel úvěru je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr a posuzovat jeho úvěruschopnost, v daném případě s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr poskytnutý ve výši 17 000 Kč včetně celkového navýšení na částku 34 646 Kč předchůdci žalobkyně zaplatit ve 17 měsíčních splátkách po 2 038 Kč, za situace, kdy žalovaná dosahovala v pracovním poměru průměrně měsíčně příjmu 2 200 Kč a dle tvrzení žalované tato měla na sociálních dávkách, státních příspěvcích a důchodu pobírat 15 330 Kč měsíčně. Žalobkyně v tomto směru předložila pouze u nazvanou žádost o úvěr, kde ohledně výdajů žalované uvedla pouze bydlení energie 4 800 Kč, doprava jídlo a osobní náklady 5 970 Kč, srážky ze mzdy, výživné 1 300 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 1 909 Kč, telefon 200 Kč, avšak bez bližšího ověřování. Není jasné, zda předchůdce žalobkyně prováděl lustraci žalované v registrech SOLUS a nebankovního registru klientských informací, a s jakým výsledkem.

25. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost žalované splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávaném případě předchůdce žalobkyně sice zkoumal úvěruschopnost žalované, nikoliv však řádně s odbornou péčí, příjmy a výdaje žalované ověřil pouze z výplatních pásek žalované a pracovní smlouvy, nijak neověřoval výši pobíraných sociálních dávek, státních příspěvků, důchodu, a výdajů žalované. Po posouzení úvěruschopnosti žalované dospěl k závěru, že žalované zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. K tomuto závěru však nemohl dospět, pokud by uvažoval v kontextu reálného života a logických závěrů učiněných z údajů, které sám zjistil. Výdaje uvedené žalovanou nemají žádný vypovídací charakter. Stejně by mohla žalovaná uvést jiné částky výdajů, avšak není zřejmé, jaký je konkrétní charakter a výše pravidelných měsíčních výdajů žalované. Co konkrétně představuje částka 4 800 uvedená u nákladů na bydlení a energie není zřejmé. Není jasné, jaké závazky žalovaná splácela, soudu nebyly předloženy výpisy ze záznamů v registru SOLUS a z nebankovního registru klientských informací, a soudu není zřejmé, zda předchůdce žalobkyně tyto výpisy vůbec pořizoval, a zda ověřoval, zda má žalovaná nějaké další závazky a v jaké výši. Rozhodující zde přitom jsou konkrétní výše nájemného v bytě, kde žadatel o úvěr bydlí, konkrétní obvyklá spotřeba plynu a elektřiny v tomto bytě, konkrétní náklady na vytápění tohoto bytu, konkrétní náklady na léky, konkrétní výše pravidelných splátek dluhů apod. Pakliže žalobkyně využila údaje o životním minimu podle , o životním a existenčním minimu, pak je třeba zdůraznit to, že tyto údaje (stejně jako další veřejně dostupné státem publikované údaje, např. o průměrných nákladech na bydlení) lze využít pouze k porovnání se zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o výdajích spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Nelze je však převzít a vycházet z nich jako ze skutečných výdajů. I lustrace žalované v databázích SOLUS a NRKI, je důležitá, avšak pokud nejsou zjištěny skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, je sama o sobě nedostatečná. Na základě těchto skutečností a po jejich vyhodnocení, stejně matematickém jako logickém i realistickém, nemohl předchůdce žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaná schopna úvěr splácet, když neověřil řádně výdaje žalované, ale i její příjmy (vůbec neověřil výši pobíraných sociálních dávek, státních příspěvků a důchodu), ověřil pouze příjem ze zaměstnání ve výši 2 200 Kč měsíčně. Praxe, kdy nejsou ověřovány řádně příjmy a výdaje žadatele o úvěr, je zřejmě v rozporu s evropským právem a dobrými mravy.

26. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem.

27. Současně má soud v řízené za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 17 000 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že žalovaná se na úkor žalobkyně, resp. právní předchůdkyně v této výši bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 17 000 Kč žalované poskytla bez právního důvodu, a proto v souladu s § 2991 o. z. má soud za to, že plnění právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalované a žalovaná je povinna toto obohacení žalobkyni vydat. Protože žalovaná část poskytnutého úvěru splatila (byť úhrada mohla být částečně mylně započtena na neexistující příslušenství či smluvní nároky, když smlouva ze dne 11. 3. 2016 je neplatná), přiznal soud žalobkyni částku 8 316,46 Kč (dlužnou jistinu). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne 26. 2. 2020, danou k poštovní přepravě dne 26. 2. 2020. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. 2. 3. 2020, nejpozději do 3. 3. 2020 měla žalovaná plnit, a od 4. 3. 2020 je tak žalovaná v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle o. z. a (výrok I.).

28. Protože smlouvu o úvěru má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (sjednané poplatky a úroky, úrok jdoucí před výzvou) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán. (výrok II.).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když poměr úspěchu a neúspěchu účastníků je téměř stejný.

30. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( z.č. , v platném znění) nebo provedení exekuce podle z.č. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.