Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
12 C 93/2021-29
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 000 Kč ve výši 8,5 % ročně od 12. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 2 150 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 000 Kč ve výši 8,5 % ročně od 13. 12. 2019 do 11. 1. 2020 a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 500,22 Kč se částečně zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 297,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta: titul jméno příjmení, ulice a číslo, obec.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 000 Kč ve výši 8,5 % ročně od 12. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 2 150 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 000 Kč ve výši 8,5 % ročně od 13. 12. 2019 do 11. 1. 2020 a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 500,22 Kč se částečně zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 297,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta: [titul] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec].</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 6 000 Kč s příslušenstvím, přičemž částka ve výši 6 000 Kč je tvořena jistinou ve výši 4 000 Kč a dále smluvní pokutou za prodlení žalovaného ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tedy 2 000 Kč, příslušenství žalované částky spočívá v zákonném úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 000 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 500,22 Kč a náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč.
2. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobkyně právnická osoba, IČO dne 13. 3. 2018 smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit do 30 dnů. Dne 30. 4. 2018 uzavřel žalovaný s předchůdcem žalobkyně dodatek ke smlouvě o úvěru, kterým byla prodloužena splatnost úvěru do 30. 5. 2018. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to nahlížením do registrů – insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací. Žalovaný úvěr nesplatil. Žalobkyně pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 13. 3. 2018 soud zjistil, že předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce žalobkyně poskytl téhož dne žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit v jediné měsíční splátce. Z dodatku k této smlouvě, označeného jako smlouva o úvěru číslo ze dne 30. 4. 2018, soud zjistil, že tento není žalovaným podepsán, a dokument tedy uzavření písemného dodatku ke smlouvě o úvěru neprokazuje.
5. Z listin y nazvané„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“ soud zjistil, že se žalovaný dne 13. 3. 2018 seznámil s předsmluvními informacemi o poskytnutém spotřebitelském úvěru. Z listin y nazvané„ Obchodní podmínky právnická osoba pro poskytování úvěrů splatných jednorázově (anonymizováno rok číslo)“ soud zjistil, že tento dokument není žalovaným podepsán a není tedy prokázáno, že je žalovaný obdržel.
6. Z upomínky ze dne 22. 4. 2018, opakované výzvy k úhradě ze dne 30. 6. 2018, z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 11. 7. 2018 a z výzvy před podáním žaloby ze dne 7. 9. 2020 soud zjistil, že předchůdce žalobkyně žalovaného opakovaně vyzýval k úhradě žalovaného dluhu. Z podacího archu ze dne 9. 9. 2020 soud zjistil, že žalovanému byla v tento den odeslána zásilka.
7. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, bylo provedenými listinnými důkazy - - Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020 s podacím archem ze dne 8. 1. 2020 a Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 12. 2019 s přílohou a z Potvrzení o přijetí platby ze dne 19. 12. 2019 prokázáno, že předchůdce žalobkyně postoupil celou žalovanou pohledávku se všemi právy souvisejícími žalobkyni.
8. Soud má tedy za prokázané, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 13. 3. 2018 smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 4 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splatit v jediné měsíční splátce. Sazba úvěru a RPSN byly sjednány ve výši 0 % ročně v případě splacení úvěru do 30 dnů. Pro případ odkladu splatnosti byla RPSN sjednána v pohyblivé sazbě od 303,90 % do 1 081,60 %. Žalovaný úvěr řádně nesplatil a dostal se tak do prodlení s placením.
9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
10. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 580 odst. 1 NOZ je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. Podle § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
15. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , stanoví výši úroku z prodlení.
16. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
17. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že zkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet nahlížením do registrů, resp. prověřováním bonity žalovaného, nepředložila však jediný důkaz o tom, že tak skutečně učinila. Soud neshledal její postup dostačujícím, když žádným způsobem neprokázala, že by před poskytnutím úvěru posuzovala příjmy a výdaje žalovaného, aby tak zjistila jeho volné prostředky a ujistila se, že bude schopen dostát svým závazkům.
18. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republik y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb. ), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119 -39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).
19. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 NOZ pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. I. ÚS 1742/2015 . Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně včetně smluvní pokuty i náhrady nákladů upomínání zamítl.
20. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku 4 000 Kč (úvěr poskytnutý žalovanému předchůdcem žalobkyně ve výši 4 000 Kč) dospěl soud při právním posouzení k závěru, že v této výši se žalovaný na úkor předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1 , 2 NOZ má soud za to, že plnění předchůdce žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat.
21. Soud rovněž neshledal žalobu důvodnou v části, v níž žalobkyně požadovala úrok z prodlení z částky 4 000 Kč ve výši 8,5 % ročně již od 13. 12. 2019, a to s odkazem na § 1958 odst. 2 o. z. Soud proto žalobkyni přiznal úroky z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. pouze od prokazatelné výzvy k zaplacení (arch ze dne 8. 1. 2020 + 3 dny k doručení) a ve zbývající části žalobu zamítl.
22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. in fine, když žalobkyně měla úspěch pouze 60 % (tj. co do částky 4 000 Kč ku žalovaným 6 150 Kč), a proto jí náleží pouze 20 % účelně vynaložených nákladů tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za zastupování žalobce advokátem ve výši 3x 200 Kč, dále třemi paušálními částkami náhrady po 100 Kč jako náhradou advokátových výdajů za tři úkony právní služby, převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzvu (podle § 14b odst. 5 , ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ) a příslušnou DPH. Celková výše nákladů řízení žalobkyně činí 1 489 Kč, a poměrná část dle úspěchu je 297,80 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce.
23. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, je možné se jejich splnění domáhat soudním výkonem rozhodnutí.