Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 23/2021-70

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 36.972 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15.000 Kč od 24. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 21.972 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15.000 Kč od 19. 1. 2019 do 23. 7. 2020, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15.000 Kč od 24. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 21.972 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15.000 Kč od 19. 1. 2019 do 23. 7. 2020, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 36.972 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo rok číslo uzavřené dne datum s právním předchůdcem žalobkyně. Žalobkyně uváděla, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč v hotovosti dne 18. 12. 2017. Žalovaný pak na daný úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje uhradit částku ve výši 23.400 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 15.000 Kč, neuhrazeného poplatku za správu úvěru, který uplatňuje ve výši 3.300 Kč dle čl. 22 odst. 3 úvěrové smlouvy, neuhrazeného inkasního poplatku za hotovostní výběr splátek, který uplatňuje pouze ve výši 900 Kč dle čl. II. odst. 4 úvěrové smlouvy a úroku z úvěru za dobu od 18. 12. 2017 do 18. 1. 2019 ve výši 4.200 Kč dle čl. I. odst. 2 úvěrové smlouvy. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném uhradit smluvní pokutu ve výši 13.572 Kč dle čl. V. smlouvy ve výši 0,1 % denně za dobu od 19. 1. 2019 do 20. 8. 2020 z částky 23.400 Kč Ani na předžalobní výzvu žalovaný žalobkyni požadované částky neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru číslo rok číslo dne datum. V hotovosti byla žalovanému poskytnuta částka 15.000 Kč, což stvrdil podpisem úvěrové smlouvy. Poskytnutý úvěr měl být hrazen ve 13 měsíčních splátkách. Dále byl sjednán poplatek za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč a poplatek za správu úvěru ve výši 3.300 Kč. Dále byl sjednán poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2.850 Kč. Dále byly sjednány úroky ve výši 28 % z poskytnuté jistiny a v tomto případě 25,85 % ročně. Výše měsíční splátky činila 1.950 Kč. Celková dlužná částka k úhradě činila 25.950 Kč. V čl. V. smlouvy je sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení (úvěrová smlouva). Aktivní legitimaci k podání žaloby pak žalobkyně prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně oznámení, ze dne 26. 5. 2020 včetně oznámení a dále přílohou vztahující se k postoupení předmětné pohledávky a dále smlouvou o prodeji části závodu ze dne datum.

5. Usnesením soudu ze dne 4. 2. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila tvrzení a uvedla, zda a jakým způsobem posoudil právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky předmětného úvěru v souladu s  a 87 o spotřebitelském úvěru a specifikovala, za jakých skutečností právní předchůdce žalobkyně dověděl úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně dle výzvy doplnila tvrzení a v podání ze dne 16. 2. 2021 uvedla, že již v žalobě žalobkyně uvedla, že původní věřitel náležitě ověřil v příslušných databázích a registrech žalovaného s negativním výsledkem. Dále uvedla, že došlo k vyhodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr a výsledkem je vyhodnocení a úvěrový scoring, který byl přiložen k žalobě, a uvedla, že již k žalobě byly přiloženy dokumenty zachycující průběh a výsledky vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Dále uvedla, že před poskytnutím úvěru byly od žalovaného vyžádány informace a podklady a tyto byly posouzeny jejím právním předchůdcem s kladným závěrem. Byla zjištěna výše volných zdrojů 3.283 Kč měsíčně a s ohledem na výsledek úvěrového scoringu byl poskytnut spotřebitelský úvěr s měsíční splátkou 1.950 Kč měsíčně. Uvedla, že soubor podkladů, které prokazují, že poskytovatel řádným způsobem posoudil, prověřil a vyhodnotil schopnost žalovaného splácet úvěr, je přiložen k žalobě. Z dokladů přiložených k žalobě bylo zjištěno, že výše měsíční splátky měla činit 1.950 Kč. Žalovaný je důchodce a výše důchodu činí 10.283 Kč. Jedná se o úplný invalidní důchod (ústřižek pošty pro příjemce za listopad 2017, za září 2017). Žalovaný v čestném prohlášení z 18. 12. 2017 uvedl, že žije ve společné domácnosti s matkou a na domácnost přispívá 2.500 Kč, má osobní výdaje 3.500 Kč. V žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru je uvedeno, že žalovaný je důchodce, svobodný, počet výdělečně činných osob v domácnosti 2. Žalovaný bydlí u rodičů, zaměstnavatel není uveden. Žalovaný má příjem z invalidního důchodu ve výši 10.283 Kč měsíčně. Výdaje činí 2.500 Kč na bydlení měsíčně a ostatní výdaje 3.500 Kč měsíčně, průměrné měsíční výdaje 6.000 Kč měsíčně. Doklady k výdajům - bylo předloženo čestné prohlášení (žádost o poskytnutí úvěru). Dle finanční analýzy poskytovatele úvěru byl výsledek, že měsíční volné finanční zdroje žadatele jsou 3.283 Kč a žadateli lze poskytnout úvěr s maximální výši měsíční splátky 3.283 Kč. Dle předloženého credit scoringu byl učiněn závěr, že žadateli – žalovanému lze s ohledem na zjištěnou výši volných finančních zdrojů a s ohledem na výsledek credit scoringu poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 15.000 Kč s měsíční splátkou 1.950 Kč.

6. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. a násl. , kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní - podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.

7. Podle věta prvá o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle

§ 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona

č. o spotřebitelském úvěru provedenou , také při výkladu

ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. -103 ze dne 5. 11. 2019).

9. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených v žalobě a z předložených listinných důkazů žalobkyní. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě zjištěných údajů od žadatele o úvěr a ověřením ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když jsou zohledněny pouze údaje získané od žalovaného a proveden credit scoring. Dále právní předchůdce žalobkyně nezjišťoval, jaké má žalovaný zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťoval a uvedené údaje - výdaje žalovaného neprověřoval. Právní předchůdce žalobkyně pak pouze vycházel z výpočtu a zjištění měsíčních volných finančních zdrojů ve výši 3.283 Kč. Tím, že právní předchůdce žalobkyně zcela nedostatečně zkoumal a neprověřil otázku příjmů výdajů žalovaného, nesplnil nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému - spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva absolutně neplatná.

10. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., I. Obecná část ( -654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne

20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/ rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -277/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999 /44/ rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky jméno příjmení ve věci C -616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C -679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008 /4//, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008 /48/, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.

11. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.

12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.

13. S ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl žalobě co do poskytnuté částky ve výši

15.000 Kč, když na straně žalovaného vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení v této výši. Další uplatněné nároky žalobkyní jsou nedůvodné a s ohledem na výše uvedené byly soudem zamítnuty. Současně přiznal soud žalobkyni právo na uplatněné zákonné úroky z prodlení z přiznané jistiny od 24. 7. 2020 do zaplacení, a to v souladu s ustanovením o. z., a Splatnost pohledávky soud vyhodnotil k datu 24. 7. 2020, když se jedná o nárok z bezdůvodného obohacení a výzva k úhradě dluhu byla učiněna ve výzvě ze dne 24. 7. 2020.

14. Co se týká náhrady nákladů řízení, rozhodl soud podle a procesně úspěšnému žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení, když tento žádné náklady řízení nepožadoval a dle obsahu spisu soud vyvodil závěr, že žalovanému žádné náklady řízení v průběhu vedení sporu nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).