Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 249/2021-11
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Sobotkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 7.104 Kč úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3.000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky ve výši 660 Kč za náklady spojené s uplatněním pohledávky, co do částky ve výši 900 Kč za smluvní pokutu a co do částky ve výši 3.204 Kč za poplatek za poskytnutí úvěru zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč na účet číslo variabilní symbol, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3.000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky ve výši 660 Kč za náklady spojené s uplatněním pohledávky, co do částky ve výši 900 Kč za smluvní pokutu a co do částky ve výši 3.204 Kč za poplatek za poskytnutí úvěru zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b>
Žalobkyně se podaným návrhem domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mu poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 3.000 Kč dne 4. 2. 2021. Úvěr byl původně splatný 8. 3. 2020 a poté byla splatnost prodloužena do 23. 3. 2020. Žalobkyně dále požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 900 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3.204 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 660. Přes upomínku žalovaný částky neuhradil.
Oba účastníci na základě výzvy soudu projevili souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání.
Soud rozhodl ve věci rozsudkem ve smyslu § 115a o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Při rozhodování vycházel soud ze smlouvy o úvěru, předsmluvních informací, upomínek a předžalobní upomínky s podacím archem.
Z těchto důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že dne 4. 2. 2020 byl poskytnut žalovanému úvěr ve výši 3.000 Kč splatný 23. 3. 2020. Žalovaný tyto částky shora uvedené nezaplatila, i když byl opakovaně upomínán.
Podle § 2395 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle § 1815 občanského zákoníku , k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
Podle § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřená spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § číslo shora citovaného. Smlouva o úvěru tedy musí být zkoumána s ohledem na ochranu spotřebitele a rozhodovací praxi Ústavního soudu.
Z ujednání ve smlouvě o úvěru je zřejmé, že tato ujednání představují značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Nastavení práv a povinností účastníků smlouvy je natolik nevyvážené, že smlouva jako celek ve smyslu citovaných ustanovení neobstojí. Soud odkazuje na nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 .
Soud proto považuje předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, takže žalobkyně má právo pouze na vrácení poskytnuté částky, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajících částech žalobu jako nedůvodnou soud zamítnul.
O nákladech řízení pak rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když převážně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.
Povinnost žalobkyně doplatit soudní poplatek je odůvodněna § 4 odst. 1 písm. j) zák. č. 549/91 Sb. v platném znění a položkou číslo sazebníku poplatků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.