Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

111 C 15/2020-26

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 10 236,52 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 852 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 852 Kč od 7. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 384,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 186,52 Kč od 1. 3. 2020 do 6. 4. 2020 a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 334,52 Kč od 7. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 804 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 852 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 852 Kč od 7. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 384,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 186,52 Kč od 1. 3. 2020 do 6. 4. 2020 a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 334,52 Kč od 7. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 804 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 10 236,52 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 186,52 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 21. 3. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 9 777 Kč na nákup vybraného zboží. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit formou 24 měsíčních splátek ve výši 585 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17. 4. 2019 Smluvní úrok byl sjednán ročně ve výši 37,48 %, RPSN ve výši 44,64 %. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru s ním, nahlédnutím do databází BRKI, NRKI, SOLUS a anonymizováno, telefonickým kontaktováním zaměstnavatele žalovaného ke zjištění příjmové stránky a zohlednil i dostupné pohyby na bankovním účtu žalovaného, z čehož právní předchůdce vyhodnotil, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný za dobu trvání úvěru uhradil toliko 5 předepsaných splátek v celkové výši 2 952 Kč, přičemž poslední úhrada byla provedena dne 26. 8. 2019. Jelikož žalovaný nehradil svůj dluh řádně a včas zesplatnil původní věřitel celý úvěr ke dni 29. 2. 2020, čímž žalovanému vznikla povinnost uhradit jednorázově zbytek dluhu včetně příslušenství. Pohledávka žalobkyně ve výši 10 236,52 Kč sestává z jistiny ve výši 8 288,70 Kč, úroku ve výši 1 189,31 Kč, smluvní pokuty ve výši 108,51 Kč, nákladů spojených s vymáháním ve výši 600 Kč a nákladů vzniklými s uplatněním pohledávky ve výši 50 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek byla žalovaná pohledávka spolu s příslušenstvím postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn spolu s předžalobní upomínkou. Žalovaný však ani na základě této výzvy ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 26. 2. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle , (dále jen „ “) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 15. 3. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně na tuto výzvu taktéž nereagovala, která jí byla doručena dne 23. 6. 2021.

4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to u označenou jako žádost/smlouva o klasickém úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem poplatků, výpisem z úvěrového účtu, odstoupením od smlouvy ze dne 27. 1. 2020, smlouvou o postoupení pohledávek číslo ze dne 16. 3. 2020 včetně seznamu pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou ze dne 26. 3. 2020 včetně poštovního podacího archu z téhož dne. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21. 3. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru s úvěrem ve výši 9 777 Kč představující prodejní cenu zboží. Žalovaný měl úvěr splácet formou 24 měsíčních splátek ve výši 585 Kč se splatností vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17. 4. 2019. Základní roční úroková sazba byla stanovena na 37,48 % a RPSN ve výši 44,64 %. Při uzavírání smlouvy právní předchůdce žalobkyně zjišťoval příjmy a výdaje žalovaného. Žalovaný sdělil, že je zaměstnán na pozici dělník ve společnosti právnická osoba s příjmem ve výši 15 000 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného představují souhrnnou částku 4 000 Kč sestávající z nákladů na bydlení (2 000 Kč) a ostatních pravidelných výdajů (2 000 Kč). Na základě těchto údajů včetně nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, právní předchůdce žalobkyně ověřoval dle smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Dopisem ze dne 27. 1. 2020 právní předchůdce žalobkyně odstoupil od úvěrové smlouvy, jelikož žalovaný nehradil úvěr řádně a včas a úvěr ke dni 29. 2. 2020 zesplatnil v celém rozsahu. Z výpisu úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný za celou dobu trvání úvěru uhradil toliko 5 předepsaných splátek v souhrnné výši 2 925 Kč a čerpal částku 9 777 Kč dne 21. 3. 2019. Dne 16. 3. 2020 uzavřel právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek. Postoupení bylo žalovanému oznámeno právním předchůdcem žalobkyně i žalobkyní dopisem ze dne 26. 3. 2020. Téhož dne zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu s lhůtou k plnění 5 dnů od doručení. Výzva byla odeslána dne 26. 3. 2020.

5. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byl právním předchůdcem žalobkyně poskytnut úvěr ve výši 9 777 Kč, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L. a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Právní předchůdce byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. ). V daném konkrétním případě pak žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce vycházel z informací získaných od žalovaného a z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žádný z těchto důkazů nebyly jakkoli blíže specifikovaný a ani nebyly v řízení předloženy, nicméně soud má za to, že i kdyby byly v řízení předloženy. Z údajů poskytnutých žalovaným totiž vyplývá, že nebylo nijak ověřováno, jaké jsou skutečné příjmy a zejména výdaje žalovaného, ani skutečnost, zda žalovaný žije s někým ve společné domácnosti a zda tito jsou výdělečně činní a jaká je výše jejich příjmu, neboť i toto má vliv na platební možnosti a schopnosti žalovaného. Dokazováním bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vycházel u žalovaného z neověřených příjmů ve výši 15 000 Kč a neověřených výdajů ve výši toliko 4 000 Kč, aniž by právní předchůdce žalobkyně zkoumal skutečné (veškeré) alespoň pravidelné výdaje žalovaného.

13. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně porušil povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, když pouhé doplnění čísel do formulářové evidenční karty klienta (vtělené do úvěrové smlouvy), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti neprovedl řádně, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které by měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného zkoumána a dána byla. Důsledkem tohoto postupu právního předchůdce žalobkyně a nesplnění jeho zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo.

14. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne 21. 3. 2019 žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 777 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku ve výši 2 925 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 6 852 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 26. 3. 2020, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. 31. 3. 2020 a pětidenní lhůta k vrácení poskytnutého plnění uplynula 6. 4. 2020. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 6 852 Kč dne 7. 4. 2020 a dle § 1970 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v zákonné výši, tj. ve výši 10 % ročně od 7. 4. 2020 do zaplacení ve smyslu vládního nařízení číslo Sb. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

15. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. věta před středníkem , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když celkový předmět řízení představoval částku 11 802,43 Kč a žalobkyni bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem co do jistiny vč. příslušenství 7 839,73 Kč (6 852 Kč + 987,73 Kč), tj. úspěch ve výši 66,40 %, zatímco částka představující zbývající jistinu a příslušenství, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí po kapitalizaci částku 3 962,70 Kč (3 384,52 Kč + 97,41 Kč + 480,77 Kč), tj. neúspěch 33,60 %. Čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu od úspěchu) tak představuje 32,80 %. Žalobkyni proto ve smyslu vzniklo právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 32,80 %.

17. Tyto celkové náklady řízení ve výši 2 452 Kč jsou přitom představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a jednak částkou 1 452 Kč za náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. , tvořené částkou 900 Kč jako odměnou dle , kdy za jeden úkon právní služby náleží právní zástupci odměna ve výši 300 Kč (účtovaná za tři úkony, tj. přípravu a převzetí, předžalobní výzvu a sepis žaloby) a dále tvořené částkou 300 Kč jako režijní paušál 3 x 100 Kč. To vše pak včetně 21% DPH (počítáno ze základu 1 200 Kč) ve výši 252 Kč. Žalovaný proto byl zavázán zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 32,80 % z částky 2 452 Kč, tj. částku 804 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. věta před středníkem , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust.

18. Za úkon právní služby ze dne 1. 7. 2021 soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť s odkazem na ust. , soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, což v tomto případě neshledal, když žalobkyně svým podáním toliko doplnila skutková tvrzení, která měla být obsažena již v podané žalobě.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.