Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
106 C 188/2021-134
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Hermannovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 47 576,08 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 22 000 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení,
do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se,
-) co do částky 15 343,86 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 22 000 Kč od 21. 11. 2019 do 31. 7. 2020
-) zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % z částky 22 000 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení
-) 15 % úrok z částky 22 000 Kč od 21. 11. 2019 do zaplacení
-) co do částky 10 232,22 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 22 000 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se,</b> <b>-) co do částky 15 343,86 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 22 000 Kč od 21. 11. 2019 do 31. 7. 2020</b> <b>-) zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % z částky 22 000 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení</b> <b>-) 15 % úrok z částky 22 000 Kč od 21. 11. 2019 do zaplacení</b> <b>-) co do částky 10 232,22 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobou, jež byla soudu doručena dne 9. 9. 2020, se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 37 343,86 Kč s příslušenstvím a částky 10 232,22 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne 20. 9. 2018 se společností právnická osoba jako úvěrujícím smlouvu o úvěru číslo. Pohledávka vyplývající ze smlouvy vůči žalovanému byla původním věřitelem postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 společnosti právnická osoba, která ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 postoupila žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. Podle smlouvy o úvěru se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostí úvěr ve výši 22 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednanou na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr zpět spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr ve 14 pravidelných splátkách, přičemž první splátka byla splatná v měsíci, jenž bezprostředně následuje po podpisu smlouvy a poslední splátka byla splatná ke dni 20. 11. 2019. Původní věřitel závazek splnil a sjednaný úvěr žalovanému poskytl v hotovosti dne 20. 9. 2018, což žalovaný potvrdil na smlouvě. Žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnil řádně a včas, ocitl se v prodlení. Z titulu smlouvy o úvěru je povinen k úhradě dlužné částky ve výši 37 343,86 Kč. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem byl podstatný jeho pravidelný prokazatelný měsíční příjem po odečtení závazků a pravidelných výdajů žalovaného jakožto například platby nájemného, splátky úvěrové smlouvy nebo hypotéky, platby SIPO, výdaje související s platbami sociálního a zdravotního pojištění, náklady na splácení exekuce a podobně. Dále dle článku V. smlouvy o úvěru je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení a to do zaplacení. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 37 343,86 Kč od 21. 11. 2019 do 20. 8. 2020, tedy v celkové výši 10 232,22 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, ovšem bezvýsledně.
Písemným podáním doručeným soudu dne 7. 6. 2021 žalobkyně dále doplnila svá žalobní tvrzení tak, že žalovaný neuhradil právnímu předchůdci žalobkyně žádnou splátku a dostal se do prodlení se všemi splátkami. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 22 000 Kč dne 20. 9. 2018 v hotovosti a úvěr se zavázal splácet ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Účastníci si sjednali úrok z úvěru ve výši 15 %. Žalovaná částka 37 343,86 Kč sestává z neuhrazené jistiny úvěru po lhůtě splatnosti ve výši 22 000 Kč, dále neuhrazeného úroku z úvěru od 20. 9. 2018 do 20. 11. 2019 ve výši 2 118 Kč, neuhrazeného poplatku za poskytnutí a sjednání úvěru ve výši 10 780 Kč, neuhrazeného poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 2 036 Kč, neuhrazeného inkasního poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 409,86 Kč. Žalobkyně dále doplnila, že upřesňuje svůj žalobní požadavek tak, že se domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení z uplatňované jistiny v částce 22 000 Kč (v žalobě je nesprávně uvedená částka 20 548,07 Kč, jde o opravu již uplatněného úroku z prodlení z částky 20 548,07 Kč, když žalobkyně navíc žádá přiznat úrok z prodlení ještě z částky 1 451,93 Kč) a to od 21. 11. 2019 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení úroku z úvěru ve výši 15 % ročně z uplatňované jistiny 22 000 Kč od 21. 11. 2019 do zaplacení. Pokud jde o posuzování úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem, pak ta byla původním věřitelem ověřena v příslušných databázích, registru dlužníků, vše s negativním výsledkem, dále bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem, poskytovatel úvěru si před uzavřením úvěrové smlouvy vyžádal relevantní informace a podklady od žalovaného (údaje o jeho rodinných poměrech, bydlení včetně výdajů o vyživovacích povinnostech, údajů o zdroji a výši příjmu, údajů o měsíčních výdajích žalovaného a posoudil jeho příjmy jako dostačující pro splácení úvěru. Žadateli o úvěr bylo s ohledem na zjištěnou výši volných finančních zdrojů 6 979 Kč a s ohledem na výsledek úvěrového skóringu poskytnut úvěr se splátkou uvedenou v úvěrové smlouvě ve výši 2 921 Kč.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
U jednání, jež se ve věci konalo dne 14. 7. 2021, soud usnesením připustil změnu žaloby učiněnou podáním ze dne 7. 6. 2021, kterým se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 22 000 Kč od 21. 11. 2019 do zaplacení, zaplacení úroku z úvěru ve výši 15 % ročně z jistiny úvěru ve výši 22 000 Kč od 21. 11. 2019 do zaplacení, a to dle ust. § 95 o. s. ř. o. s. ř.
Soud ve věci provedl dokazování a vzal za prokázáno: z žádosti o úvěr ze dne 20. 9. 2018, že žadatel – žalovaný označený jménem, příjmením, datem narození, rodným číslem, trvalým pobytem adresa žalovaného. Tato žádost je adresována společnosti právnická osoba Žadatel uvedl svůj příjem ve výši 16 739 Kč – důchod a dále měsíční výdaje – náklady na bydlení, energie ve výši 6 350 Kč a náklady na dopravu, jídlo, osobní náklady ve výši 3 410 Kč. Celkové měsíční výdaje představují částku 9 760 Kč. Použitelný příjem je 6 979 Kč. Dále v žádosti žadatel uvedl, že bydlí v nájmu, že nemá žádnou vyživovací povinnost a doložil doklad totožnosti a kartu pojištěnce. Skutečnosti v žádosti uvedené stvrdil podpisem.
Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 20. 9. 2018 mezi společností právnická osoba a žalovaným vzal soud za prokázáno, že věřitel se zavázal poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč jako spotřebitelský úvěr, bezúčelový, s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou a dlužník se zavázal zaplatit úrok v celkové výši 2 118 Kč, za poskytnutí úvěru úplatu ve výši 10 780 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 036 Kč a náklady za inkaso plateb v hotovosti ve výši 3 960 Kč. Celková dlužná částka splatná dlužníkem činila 40 894 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 18 894 Kč. Úvěr byl sjednán na 14 měsíců, kdy dlužník se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč Součástí smlouvy jsou i smluvní ujednání o povinnosti dlužníka zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení za každý den prodlení a za každou jednotlivou splátku možnost uložení smluvní pokuty ve výši maximálně 500 Kč Smlouva byla podepsána za úvěrujícího i dlužníka. Dlužník podpisem smlouvy potvrdil, že od věřitele převzal v místě bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru.
Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 9. 2018 vzal soud za prokázáno, že věřitel právnická osoba poskytuje neúčelový hotovostní úvěr ve výši 22 000 Kč splatný ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč, kdy celková částka, kterou je třeba zaplatit, činí 40 894 Kč, související náklady s úvěrem jsou úhrada za poskytnutí úvěru 10 780 Kč, náklady za vyhotovení úvěru 2 036 Kč, inkasní poplatek 3 960 Kč Tyto skutečnosti žalovaný stvrdil svým podpisem.
Z informací o zpracování osobních údajů soud neučinil žádná skutková zjištění, rovněž tak z informací pro spotřebitele ze dne 20. 9. 2018.
Z čestného prohlášení ze dne 20. 9. 2018 vzal soud za prokázáno, že žalovaný čestně prohlásil, že před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil poskytovateli úvěru úplné, přesné, pravdivé informace o své finanční situaci, svých příjmech, pravidelných měsíčních výdajích. Tuto skutečnost stvrdil svým podpisem.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupitelem a právnická osoba jako postupníkem dne 11. 12. 2019 vzal soud za prokázáno, že předmětem postoupení jsou pohledávky uvedené v příloze č. 1 smlouvy, která je nedílnou součástí smlouvy a to mimo jiné ze smlouvy o úvěru číslo za žalovaného.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ze dne 26. 5. 2020 vzal soud za prokázáno, že předmětem smlouvy jsou postoupené pohledávky uvedené v příloze č. 1 smlouvy, mimo jiné pohledávka za žalovaného ze smlouvy o úvěru číslo.
Z předžalobní upomínky ze dne 24. 7. 2020 vzal soud za prokázáno, že právní zástupce žalobkyně upomínal žalovaného o úhradu neuhrazené pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo uzavřenou se společností právnická osoba
Z podacího lístku ze dne 27. 7. 2020 vzal soud za prokázáno, že právní zástupce žalobkyně odesílal žalovanému uvedeného dne korespondenci na adresu adresa.
Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020 vzal soud za prokázáno, že společnost právnická osoba vyhotovila oznámení o postoupení pohledávky adresované žalovanému, dle kterého je pohledávka z úvěrové smlouvy číslo (poskytovatel úvěru anonymizováno spisová značka anonymizováno) byla postoupena právnická osoba s. r. o.
Na základě provedeného dokazování činí soud závěr o tomto skutkovém stavu: dne 20. 9. 2018 žalovaný a společnost právnická osoba uzavřeli smlouvu o úvěru číslo na základě které společnost právnická osoba poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti dne 20. 9. 2018. Zároveň se žalovaný zavázal vrátit věřiteli částku jistiny úvěru 22 000 Kč a zaplatit úrok v celkové výši 2 118 Kč, za poskytnutí úvěru úplatu ve výši 10 780 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 036 Kč a za inkaso platbu v hotovosti 3 960 Kč. Celková dlužná částka splatná dlužníkem činí 40 894 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Současně si účastníci ujednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení za každý den prodlení. V žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 20. 9. 2018, kterou žalovaný stvrdil svým podpisem, uvedl, že pobírá starobní důchod ve výši 16 739 Kč, má náklady na bydlení 6 350 Kč, dále náklady za dopravu, jídlo a osobní náklady 3 410 Kč, jeho použitelný příjem je 6 970 Kč. Uvedl, že bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost a doložil doklad OP a kartu pojištěnce. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností právnická osoba jakožto postupitelem a právnická osoba služby x právnická osoba ze dne 12. 11. 2019 byla na tuto společnost postoupena pohledávka za žalovaného vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobkyní ze dne 26. 5. 2020 byla pohledávka za žalovaného ze smlouvy o úvěru číslo postoupena žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 24. 7. 2020 právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě neuhrazené pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo.
Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 20. 9. 2018 smlouva o úvěru číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta peněžní částka ve výši 22 000 Kč Smlouva byla uzavřena ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb.
Soud zároveň na danou věc aplikuje i zákon č. 257//2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,
a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jeh tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle ust. § 87 odst. 1 spotřebitelského zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
Podle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
V daném případě žalobkyně poskytla soudu tvrzení, že před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně jako věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Bylo vycházeno z informací od žalovaného, které byly uvedeny v žádosti o poskytnutý úvěr, dále byl žalovaný posuzován v příslušných databázích a registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku. Bylo vycházeno z příjmů žalovaného i jeho výdajů, kdy právní předchůdce žalobkyně zjistil volné finanční zdroje ve výši 6 979 Kč a s ohledem na výši měsíční splátky ve výši 2 921 Kč dospěl k závěru, že je zde dostatečná schopnost žalovaného splácet úvěr a tento byl žalovanému poskytnut. Soudu byla předložena jako důkaz žádost o poskytnutí úvěru ze dne 20. 9. 2018, kterou žalovaný stvrdil svým podpisem a ve které uvedl, že pobírá starobní důchod ve výši 16 739 Kč, dále uvedl měsíční výdaje na bydlení a energie 6 350 Kč a náklady na dopravu, jídlo, osobní náklady 3 410 Kč, tj. celkové měsíční výdaje 9 760 Kč. Použitelný příjem činí částku 6 970 Kč. Dále žalovaný uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, doložil občanský průkaz a kartu pojišťovny. Tyto skutečnosti stvrdil svým podpisem. Dále bylo soudu předloženo čestné prohlášení žalovaného ze dne 20. 9. 2018, ve kterém přesně prohlásil, že sdělil poskytovateli úvěru veškeré pravdivé, přesné informace o své finanční situaci, svých příjmech a výdajích.
Soud má za to, že informace, které právní předchůdce žalobkyně získal od žalovaného, jsou pro posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr žalovaným zcela nedostatečné a nedostatečně ověřeny. Soudu byla předložena pouze žádost o poskytnutí úvěru a čestné prohlášení. Nebyly soudu předloženy žádné doklady, kterými by právní předchůdce žalobkyně ověřil skutečnosti uvedené v žádosti o poskytnutí úvěru. Bylo vycházeno pouze z čestného prohlášení, ve kterém žalovaný uvedl, že skutečnosti uvedené jsou zcela pravdivé. Soud má za to, že takto posouzená úvěruschopnost ze strany právního předchůdce žalobkyně je zcela nedostatečná a nedostatečně byly posouzeny informace získané od žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně sice znal příjmy žalovaného pocházející ze starobního důchodu, zná i náklady na bydlení a osobní náklady, ovšem tyto nebyly žádným způsobem ověřeny ani prověřeny. Navíc náklady, které žalovaný uvedl jako náklady za dopravu, jídlo a osobní výdaje ve výši 3 410 Kč, se jeví soudu jako zcela neadekvátní. Tato částka představuje zcela zjevně životní minimum, které ovšem nic nevypovídá o skutečných výdajích žalovaného. Pokud jde o náklady na bydlení a energie ve výši 6 350 Kč, pak tyto nebyly žádným způsobem ověřeny.
Žalobkyně se nedostavila k soudnímu jednání, proto jí nemohlo být dáno ze strany soudu poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. o potřebě dalšího dokazování k tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Poučovací povinnost soudu se váže toliko na jednání. Další důkazy ze strany žalobkyně nebyly soudu označeny ani předloženy.
Soud má za to, že je nutné, aby právní předchůdce žalobkyně si opatřil takové informace, které by jí umožnily podrobně analyzovat veškeré příjmy a výdaje žalovaného, aby bylo možno říci, že při příjmech a výdajích žalovaného je tento schopen splácet poskytnutý úvěr včetně nákladů splátkou ve výši 2 921 Kč měsíčně, což v daném případě nebylo učiněno. Právní předchůdce žalobkyně tedy nezkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí.
S odkazem na ust. § 86 odst. 1 , 2 a ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. hodnotí soud smlouvu o úvěru ze dne 20. 9. 2018 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako neplatnou pro rozpor se zákonem ve smyslu ust. § 580 odst. 1 o. z.
Podle ust. § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. V daném případě žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. K neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží soud i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Soud dále odkazuje při výkladu ust. § 86 odst. 1 a 2 a ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 pod sp. zn. 1 AS 30/2015 , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. V důsledku neplatnosti smlouvy jsou neplatná i vedlejší ujednání.
Za situace, kdy smluvní ujednání hodnotí soud jako neplatné a dle tvrzení žalobkyně bylo žalovanému poskytnuto plnění ve výši 22 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem na úvěrové smlouvě, má soud za to, že nárok žalobkyně vůči žalovanému je možno posoudit z titulu mimosmluvního ujednání ve smyslu ust. § 2991 o. z. jako plnění bez právního důvodu.
Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala to, co získala.
V daném případě žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému plnění ve výši 22 000 Kč. Žalovaný neposkytl žádné plnění, soud má tedy za to, že žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu částky 22 000 Kč (výrok I. rozsudku). Splatnost pohledávky pak soud odvíjí od předžalobní výzvy k plnění právního zástupce žalobkyně ze dne 24. 7. 2020. Tato výzva byla odesílána dne 27. 7. 2020 a ve smyslu ust. § 573
o. z. má soud za to, že byla doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. 30. 7. 2020. Od 31. 7. 2020 byl pak žalovaný povinen plnit a vzhledem k tomu, že takto neučinil, pak od 1. 8. 2020 se ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku. Výše příslušenství se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
Aktivní legitimace žalobkyně je dána dle ust. § 1879 a následujících o. z.
Tak, jak je to uvedeno ve výroku II. rozsudku, byla žaloba v tomto rozsahu zamítnuta s ohledem na právní názor soudu ohledně neplatnosti smlouvy a posouzení nároku jako plnění z titulu bezdůvodného obohacení. Zamítnuto bylo rovněž příslušenství a uplatněná smluvní pokuta, neboť se jedná o ujednání související se smlouvou, kterou soud hodnotí jako neplatnou.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.