Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 60/2021-52
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 46 087,27 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 731,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 731,86 Kč od 1. 12. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 12 355,41 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 706 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 731,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 731,86 Kč od 1. 12. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 12 355,41 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 706 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou ve znění jejího doplnění domáhala po žalovaném zaplacení částky 46 087,27 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru anonymizováno číslo ze dne 10. 7. 2017 (dále jen„ smlouva“) úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 19,66 % p.a. z čerpané jistiny a s administrativním poplatkem souvisejícím s poskytnutím úvěru ve výši 200 Kč měsíčně, a to v měsíčních splátkách splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. První splátka byla splatná dne 31. 8. 2017, sjednaná minimální měsíční splátka činila 1 492 Kč. Se splátkou splatnou dne 31. 8. 2017 se žalovaný dostal do prodlení o více než 75 kalendářních dní, které je dle dohody stran obsažené ve smlouvě (článek 8.1. písm. a) smlouvy) považováno za podstatné porušení smlouvy. V důsledku této skutečnosti byl celý úvěr ke dni 30. 11. 2017 zesplatněn. Dlužná částka ke dni zesplatnění činila 23 731,86 Kč a sestávala z částky 20 000 Kč (nesplacená jistina úvěru), 1 310,68 Kč (nesplacený úrok ve výši 19,66 % p.a. z aktuální vyčerpané jistiny úvěru), 800 Kč (nesplacený administrativní poplatek), 271,18 Kč (nesplacená smluvní pokuta za prodlení se splátkami do zesplatnění úvěru), 1 350 Kč (nesplacené účelně vynaložené náklady spojené s upomínkou). Žalobkyně dále požadovala částku ve výši 22 355,41 Kč představující smluvní pokutu, kterou si žalobkyně a žalovaný sjednali pro případ prodlení žalovaného se zaplacením zesplatněného úvěru. Smluvní pokuta činí 0,1 % z tzv. Zvýšené jistiny po zesplatnění, tj. z částky nesplaceného úvěru a dalších přirostlých nároků, vytvořené okamžikem zesplatnění úvěru (článek 8.3. smlouvy). Smluvní pokuta je počítána ode dne následujícího po dni zesplatnění do dne podání žaloby. Za prodlení se zaplacením dluhu po zesplatnění úvěru až do jeho uhrazení žádá žalobkyně přiznat i zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 23 731,86 Kč od 1. 12. 2017 do zaplacení. Dlužnou částku neuhradil žalovaný ani přes několikeré upomínky, ani přes předžalobní výzvu ze dne 10. 1. 2018.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.
3. Soud učinil ve věci z provedených důkazů, a to z návrhu na poskytnutí úvěru, z oznámení o zesplatnění úvěru s výzvou k zaplacení dluhu, z podací knihy, z poštovního podacího archu, ze standartních informací o spotřebitelském úvěru anonymizováno, z předžalobní výzvy k plnění, z rozpisu úhrad k úvěru, z neuhrazených evidovaných částek k úvěru, z rozpisu položky smluvní pokuta za prodlení do zesplatnění, ze smlouvy o úvěru, z upomínek o úhradu nedoplatků, z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, z výdajového pokladního dokladu, z výplatních pásek žalovaného, z pracovní smlouvy žalovaného ve právnická osoba a. s. a z nájemní smlouvy žalovaného s jméno příjmení, následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:
4. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 10. 7. 2017 smlouvu o úvěru anonymizováno číslo na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 19,66 % p.a. z čerpané jistiny a administrativním poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 200 Kč měsíčně, a to v měsíčních splátkách splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. První splátka byla splatná dne 31. 8. 2017, sjednaná minimální měsíční splátka činila 1 492 Kč. Žalovaný se konkrétně zavázal splácet pohledávku žalobkyně v 18 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 492 Kč. Celkem se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni 27 856 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky dne 10. 7. 2017 v hotovosti dle výdajového pokladního dokladu. Se splátkou splatnou dne 31. 8. 2017 se žalovaný dostal do prodlení o více než 75 kalendářních dní, které je dle dohody stran obsažené ve smlouvě (článek 8.1. písm. a) smlouvy) považováno za podstatné porušení smlouvy. V důsledku této skutečnosti byl celý úvěr ke dni 30. 11. 2017 zesplatněn. Dlužná částka ke dni zesplatnění činila 23 731,86 Kč a sestávala z částky 20 000 Kč (nesplacená jistina úvěru), 1 310,68 Kč (nesplacený úrok ve výši 19,66 % p.a. z aktuální vyčerpané jistiny úvěru), 800 Kč (nesplacený administrativní poplatek), 271,18 Kč (nesplacená smluvní pokuta za prodlení se splátkami do zesplatnění úvěru), 1 350 Kč (nesplacené účelně vynaložené náklady spojené s upomínkou). Pro případ, že žalovaný v den zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, vzniká mu také povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny (článek 8.3. smlouvy). Všechny přílohy Smlouvy (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně včetně sazebníku poplatků) byly žalovaným podepsány. Žalovaný je zaměstnán ve právnická osoba a. s., dle výplatních pásek žalovaného měl žalovaný za 3 měsíce průměrný čistý měsíční příjem 20 828 Kč (z toho základní mzda 15 000 Kč). Výdaje byly stanoveny částkou 8 510 Kč, kdy částka 3 500 Kč připadala na bydlení (dle nájemní smlouvy činí náklady na bydlení celkem částku 7 000 Kč, kdy žalovaný žije ve společné domácnosti s přítelkyní, se kterou se dělí o náklady na bydlení rovným dílem), částka 3 410 Kč na životní minimum a částka 1 600 Kč na měsíční splátky půjček, úvěrů, leasingů. Maximální měsíční finanční rezerva (příjmy minus výdaje) byla ve výši 11 490 Kč. Dle výpisu z nebankovního registru získal žalovaný označení C, bez záznamu v insolvenci i exekuci. Dle tvrzení žalobkyně předložil žalovaný též výpisy SIPO a výpisy z běžného účtu, vše za 3 měsíce. Dále žalobkyně provedla náhled na webová adresa, kdy nebylo shledáno negativních poznatků k žalovanému. Bylo též provedeno nahlédnutí do insolvenčního rejstříku a Centrální evidence exekucí bez negativního zjištění. Upomínkami ze dne 15. 9. 2017, 15. 10. 2017 a 15. 11. 2017 byl žalovaný vyzýván k úhradě dluhu. Oznámením ze dne 30. 11. 2017 byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 23 732,16 Kč. Byla mu poskytnuta lhůta do 4. 1. 2018 a byl poučen, že pokud dluh neuhradí, přistoupí žalobkyně k soudnímu vymáhání. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 1. 2018 byl žalovaný vyzván opětovně k úhradě dlužné částky. Upomínka byla žalovanému dle podacího archu odeslána dne 10. 1. 2018. Předmětem žalobního nároku je dlužná jistina ve výši 20 000 Kč, dlužný úrok ve výši 1 310,68 Kč, nesplacený administrativní poplatek ve výši 800 Kč, nesplacená smluvní pokuta za prodlení se splátkami do zesplatnění úvěru ve výši 271,18 Kč a nesplacené účelně vynaložené náklady spojené s upomínkou ve výši 1 350 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 22 355,41 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 23 731,86 Kč od 1. 12. 2017 do zaplacení. Žalovaný na dlužnou pohledávku neuhradil ničeho.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.
8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 , 2 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.
9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 , 2 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
10. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
11. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze
a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,
b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo
c) smluvní pokutu.
15. Podle ustanovení § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.
16. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
17. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.
18. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
20. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
21. Podle ust. § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku , je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů.
23. Soud dovozuje, že jednáním účastníků došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku , když žalobkyně splnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč a žalovanému tak vznikla synallagmatická povinnost tyto finanční prostředky věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 19,66 % p.a. z čerpané jistiny a administrativním poplatkem souvisejícím s poskytnutím úvěru ve výši 200 Kč měsíčně, a to v měsíčních splátkách splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. Žalovaný svou povinnost vyplývající ze smlouvy nesplnil, když se již s první splátkou splatnou dne 31. 8. 2017 dostal do prodlení, žalobkyně tak po žalovaném dále požadovala částku 271,18 Kč jako smluvní pokutu za prodlení se splátkami do zesplatnění úvěru a částku 1 350 Kč jako účelně vynaložené náklady spojené s upomínkou. V daném řízení bylo na žalovaném, aby soudu tvrdil a případně označil důkazy k prokázání skutečnosti, že žalobkyni čerpanou částku včetně úroku, administrativního poplatku a smluvní pokuty alespoň částečně uhradil, žalovaný takto však nepostupoval. Žalobkyně dále požadovala částku ve výši 22 355,41 Kč představující smluvní pokutu, kterou si žalobkyně a žalovaný sjednali pro případ prodlení žalovaného se zaplacením zesplatněného úvěru. Dle ustanovení § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Za situace, kdy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, nesmí souhrn všech uplatněných smluvních pokut přesáhnout částku 10 000 Kč. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, v přesahujícím rozsahu 12 355,41 Kč pak nárok žalobkyně jakožto nedůvodný zamítl. Soud tak shledává důvodným nárok žalobkyně na zaplacení jistiny ve výši 20 000 Kč, úroku ve výši 1 310,68 Kč, administrativního poplatku ve výši 800 Kč, smluvní pokuty za prodlení se splátkami do zesplatnění úvěru ve výši 271,18 Kč, účelně vynaložených nákladů spojených s upomínkou ve výši 1 350 Kč a smluvní pokuty za prodlení se splátkami po zesplatnění úvěru ve výši 10 000 Kč, a žalovanému uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně zákonného úroku z prodlení, jehož výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 46 087,27 Kč, co do částky 12 355,41 Kč byla žaloba zamítnuta. Neúspěch žalobkyně tak je představován částkou 12 355,41 Kč, úspěch částkou 33 731,86 Kč Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 844 Kč, odměna advokáta ve výši 4 480 Kč sestávající se z částky 1 500 Kč dle § 14b , § 11 odst. 1 písm. a/ , d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) a z částky 2 980 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (odvolání proti usnesení Okresního soudu v Olomouci č. j. EPR 150700/2020 -5 ze dne 20. 7. 2020) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. , a dále 21 % DPH ve výši 1 066,80 Kč. Celková výše nákladů řízení tak činí 7 990,80 Kč, soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení více úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 706 Kč, přičemž tato částka představuje 46,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení žalobkyně v rozsahu 73,19 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26,81 %). Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 706 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně v obecné třídenní pariční lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 , věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.