Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 93/2021-22
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 23 264 Kč s příslušenstvím (úvěr)
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 672 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 672 Kč od 3. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 14 592 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 911,88 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 268,47 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 179,66 Kč od 21. 5. 2020 do 2. 8. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 507,66 Kč od 3. 8. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 8 672 Kč od 3. 8. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 341,95 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 672 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 672 Kč od 3. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 14 592 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 911,88 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 268,47 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 179,66 Kč od 21. 5. 2020 do 2. 8. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 507,66 Kč od 3. 8. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 8 672 Kč od 3. 8. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 341,95 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 264 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“) na částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr spolu s úrokem za poskytnuté prostředky ve výši 963 a poplatky, celkem ve výši 7 629 Kč, splatit v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně a včas, pročež ke dni 19. 12. 2019 úvěr včetně dalších poplatků a úroků nebyl zcela uhrazen. K tomuto dni předchůdkyně žalobkyně evidovala za žalovaným z titulu Smlouvy nesplacenou jistinu ve výši 9 341,95 Kč, nesplacený úrok ve výši 837,71 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 4 550 Kč, nesplacený poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 862,91 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 1 671,43 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou jistiny úvěru byla tato od 20. 12. 2019 úročena úrokovou sazbou 15 % ročně. Vedle těchto nároků žalobkyně požaduje i zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 9 341,95 Kč a z nezaplacených úroků ve výši 837,71 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč a zákonný úrok z prodlení, který částečně kapitalizovala částkou 911,88 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 s účinnosti ke dni 8. 7. 2020 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne 19. 10. 2018, a to ve formě smlouvy o úvěru. V rámci Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti, který se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit formou 14 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 328 Kč. V rámci Smlouvy se žalovaný zavázal kromě vrácení poskytnutých prostředků s úrokem 963 Kč zaplatit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 1 800 Kč, celkem tedy všechny položky tvoří částku 18 592 Kč RPSN úvěru byla stanovena jako pevná ve výši 272,44 %. Na straně dvě je tučně vytištěno prohlášení žalovaného, že potvrzuje převzetí částky úvěru v hotovosti. V části povinnosti dlužníka Smlouvy bylo sjednáno, že pokud žalovaný nesplní povinnost uhradit kteroukoli splátku řádně a včas a ani v dodatečné lhůtě 30 dnů, může předchůdkyně žalobkyně, vyzvat žalovaného k uhrazení dlužné splátky a poskytnu mu k tomuto lhůtu alespoň 30 dnů. Po marném uplynutí této lhůty má předchůdkyně žalobkyně právo úvěr zesplatnit.
6. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 19. 10. 2018, soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u zaměstnavatele anonymizována dvě slova územní celek od 31. 5. 2018, bydlel v nájmu. Jeho měsíční příjmy měly být 13 448 Kč, jeho měsíční výdaje pak měly být 3 150 Kč na bydlení a energie, strava, doprava a osobní náklady 3 000 Kč, srážky ze mzdy 853 Kč, ostatní výdaje 0 Kč, celkem tedy 7 003 Kč.
7. Z transakční historie žalovaného soud zjistil, že žalovaný uhradil na úvěr ze Smlouvy dne 20. 10. 2018 částku 1 328 Kč.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 ve znění jejího dodatku ze dne 13. 7. 2020 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, včetně její přílohy a potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 29. 7. 2020, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni.
9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 24. 7. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni.
10. Z předžalobní upomínky ze dne 25. 1. 2021, včetně podacího lístku ze stejného dne, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 27 124,41 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení spolu.
11. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.
12. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:
13. Dne 19. 10. 2018 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Daný úvěr poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti, při podpisu Smlouvy. Žalovaný se opak zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet formou 14 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 328 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 963 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 1 800 Kč, celkem tedy všechny položky tvoří částku 18 592 Kč.
14. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 30. 6. 2021 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma žádosti o úvěr, kde je uvedeno, že zástupce předchůdkyně žalobkyně relevantní dokumenty viděl. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné. K tomuto závěru jej vedla zejména skutečnost, že dle žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru měl mít žalovaný měsíční náklady na energie a služby spojené s bydlením ve výši 3 150 Kč, což se při zohlednění nákladů na služby a energie, včetně televizních a rozhlasových poplatků, svozu odpadu, elektřiny, vodného a stočného a tepla, jeví jako částka extrémně podhodnocená. Stejně tak se soud neztotožňuje se závěrem předchůdkyně žalobkyně, že měsíční výdaje na stravování, dopravu a ostatní osobní náklady mohou u dospělého člověka běžně činit dohromady částku 3 000 Kč, zvláště pokud veškeré ostatní výdaje mají být nulové. Toto se při zohlednění cen za telekomunikační služby, léky, dopravu a oblečení, se jeví taktéž jako silně podhodnocené. Předchůdkyni žalobkyně přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z jeho účtů, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, jestli platí její závěr o tom, že žalovaný měl měsíčně disponibilních 6 445 Kč (6 445 Kč = 13 448 Kč – 7 003 Kč). Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné a to i napříč tomu, že z předložených dokumentů jasně vyplývá, že údaje uvedené žalovaným v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru dle všeho neodpovídají skutečnosti. Předchůdkyně žalobkyně převedla své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 ve znění jejích dodatků. Žalovaný byl o postoupení pohledávek na žalobkyni informován dopisem ze dne 24. 7. 2020. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 25. 1. 2021 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
19. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
21. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
22. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
24. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
25. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C číslo, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
26. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. spisová značka číslo a nález spisová značka číslo - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že ačkoliv předchůdkyni žalobkyně muselo být zřejmé, že částky, které žalovaný uvádí v žádosti o úvěr a které následně předchůdkyně žalobkyně použila pro kalkulaci úvěruschopnosti žalovaného, očividně neodpovídají běžný částkám, které lze za normálního běhu věci předpokládat. Předchůdkyně žalobkyně si tak měla vyžádat další doklady, např. výpisy SIPO nebo výpisy z bankovního účtu žalovaného, na jejichž základě by mohla tvrzené skutečnosti verifikovat.
27. Předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnutou částku ve výši 10 000 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil jen v rozsahu 1 328 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 8 672 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. dne 2. 8. 2021. Nejpozději dne 3. 8. 2021 se tak žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z., kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní.
28. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.
29. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 8 672 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný byl úspěšný co do částky 14 592 Kč s úrokem z prodlení a ostatním příslušenstvím uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný by měl mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
30. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou* se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.