Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 186/2021-42
Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní JUDr. Evou Bučkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 45 674,73 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka s úrokem v kapitalizované výši částka, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši částka, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s úrokem v kapitalizované výši [částka], s úrokem ve výši 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka], s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum po žalované domáhala zaplacení částky
částka zahrnující jistinu ve výši částka a souhrnný poplatek (úroky, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částka za administrativní činnost a komfortní splácení) ve výši částka spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka, se smluvním úrokem ve výši 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
2. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne datum Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované částka, které měla splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši částka nejpozději datum, avšak žalovaná úvěr nesplatila i přes zaslanou upomínku ze dne datum.
3. Žalobkyně i žalovaná vyslovily souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, když soud shledal dle § 115a o. s. ř., že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.
4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne datum byla mezi právní předchůdkyní a žalovanou uzavřena Smlouva o zápůjčce číslo na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši částka a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši částka zahrnujícím úrok ve výši částka, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši
částka a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši částka, splatit ve 24 týdenních splátkách ve výši částka, přičemž první splátka byla splatná za měsíc od data uzavření smlouvy a každá další vždy posledního dne dalšího následujícího měsíčního období. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti (Smlouva o zápůjčce ze dne datum, tabulka umoření). Žalovaná zaplatila celkem částku ve výši částka (vyjádření žalobkyně).
5. právnická osoba pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne, podací lístek ze dne datum). Předžalobní upomínkou ze dne datum vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do datum (předžalobní upomínka ze dne datum, podací lístek ze dne datum).
6. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, právní předchůdkyně žalobkyně provedla hodnocení žalované dle údajů o jejich příjmech a výdajích. V žalobkyní předložené formulářové listině nazvané Zákaznická karta byl uveden příjem žalované ve výši částka a průměrné měsíční výdaje ve výši částka. Jako podklady pro posouzení bonity klienta bylo u příjmu zaškrtnuto potvrzení o příjmu a výplatní pásky, výdaje byly ověřeny dokumentem nazvaným dekret byt 1+3. Žalovaná v Zákaznické kartě uvedla, že je vdaná, má jednu vyživovací povinnost, má bankovní účet a zápůjčky u jiné společnosti. Podpisem Zákaznické karty stvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů. Žádné jiné listiny předloženy nebyly.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí obzvláště ten, kdo získá majetkových prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Při právního hodnocení skutkového stavu má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši částka a žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit sjednaný úrok, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení v celkové částce částka, a to v 24 měsíčních splátkách ve výši částka.
14. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.
15. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z., v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti, je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z., v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
16. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
17. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele, kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí, byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
18. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Jak žalobkyně sama uvedla, vycházela její právní předchůdkyně z informací získaných od žalované v Zákaznické kartě a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalované, a to potvrzením o příjmu, výplatními pásky a dokumentem nazvaným dekret byt 1+3. Tyto listiny však soudu nedoložila.
19. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní
a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.
20. Při absenci závěru o uzavření smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi účastníky posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalovaná
se obohatila bez právního důvodu na úkor žalobkyně. Žalovaná obdržela částku částka, přičemž žalobkyni dosud na dluh uhradila částku částka, kterou soud započetl jako plnění na jistinu ve výši částka.
21. Jelikož žalovaná na dluh žalobkyni plnila více, než činila jistina poskytnutá právní předchůdkyní žalobkyně, zamítl soud žalobu v celém rozsahu.
22. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží žalované právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly bráněním svého práva u soudu. Žalované žádné náklady řízení prokazatelně nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v obec, prostřednictvím Okresního soudu ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.