Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
20 C 142/2021-43
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 4 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 718,55 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 500 Kč od 7. 9. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení se co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 2 793 Kč zastavuje.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 264 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 718,55 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 500 Kč od 7. 9. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Řízení se co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 2 793 Kč zastavuje. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 264 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 4 500 Kč s příslušenstvím a kapitalizovaného úroku ve výši 3 043 Kč skládajícího se z částky 1 193 Kč jako poplatku za poskytnutí úvěru a z částky 1 850 Kč jako administrativního poplatku, s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů, dne 5. 7. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 4 500 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit do 4. 8. 2016. Žalovaná úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 8. 2018 byla pohledávka za žalovanou postoupena věřitelem na žalobkyni.
2. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 2021, č. j. EPR 44467/2021-8, bylo řízení částečně co do kapitalizovaného úroku ve výši 250 Kč zastaveno v důsledku podání žalobkyně ze dne 3. 3. 2021, která v tomto rozsahu vzala žalobu částečně zpět. Podáním ze dne 30. 6. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 043 Kč. Předmětem žalobního nároku je nesplacená jistina ve výši 4 500 Kč, zákonný úrok z prodlení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 718,55 Kč.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala.
4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.
5. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu:
6. Právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů, dne 5. 7. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 4 500 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit do 4. 8. 2016. Žalovaná úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 8. 2018 byla pohledávka za žalovanou postoupena věřitelem na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 21. 9. 2018. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 4. 2. 2021. Předmětem žalobního nároku je nesplacená jistina ve výši 4 500 Kč, zákonný úrok z prodlení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 718,55 Kč.
7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
9. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.
10. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.
11. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
12. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.
17. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
19. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
20. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.
21. Podle ust. § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), může navrhovatel vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Podle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.
22. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací na straně žalobkyně, když má za prokázané smlouvou o postoupení pohledávek, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni řádně postoupena a tato tak je ve sporu aktivně věcně legitimována.
23. Protože žalobkyně ve shora označené věci vzala v částečném rozsahu žalobu zpět co do kapitalizovaného úroku nejprve v částce 250 Kč, kdy na základě usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 2021, č. j. EPR 44467/2021-8, bylo řízení v tomto rozsahu částečně zastaveno, a poté v celé částce 3 043 Kč, soud z jejího dispozitivního úkonu učinil patřičný procesní závěr ve smyslu ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení zastavil ve zbývajícím rozsahu 2 793 Kč co do kapitalizovaného úroku, když žaloba byla částečně vzata zpět před zahájením prvního jednání ve věci a k úkonu žalobkyně tak nebyl nutný souhlas žalované (výrok II. tohoto rozsudku).
24. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na webová adresa). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
25. Žalobkyně neprokázala, že řádně a na základě dostatečných podkladů posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované, když k výzvě soudu uvedla, že žádnými důkazy k této skutečnosti nedisponuje. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu.
26. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. V dané procesní situaci tak bylo na žalované, aby tvrdila, respektive důkazně prokázala, že žalobkyni čerpanou částku uhradila. Vzhledem k tomu, že tuto skutečnost nijak neprokázala a nárok žalobkyně na zaplacení jistiny ve výši 4 500 Kč nerozporovala, soud jí výrokem I. rozsudku uložil povinnost uhradit žalobkyni celou v řízení požadovanou původní jistinu, a to včetně zákonného úroku z prodlení, jehož výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo platně dojít ke sjednání poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 193 Kč a administrativního poplatku ve výši 1 850 Kč Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.
27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 7 543 Kč, co do částky 3 043 Kč bylo řízení zastaveno zaviněním žalobkyně, když žalobou ze své vůle disponovala tak, že ji částečně vzala zpět. Neúspěch žalobkyně tak je představován částkou 3 043 Kč, úspěch částkou 4 500 Kč Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta ve výši 500 Kč dle § 14b, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. za 2 a půl úkonu právní služby po 200 Kč, paušální náhrada účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění) a 21 % DPH ve výši 168 Kč. Celková výše nákladů řízení tak činí 1 368 Kč, soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení více úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 264 Kč, přičemž tato částka představuje 19,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení žalobkyně v rozsahu 59,66 % a úspěchu žalované v rozsahu 40,34 %). Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 264 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně v obecné třídenní pariční lhůtě dle ust. § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.