Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
19 C 243/2021-55
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr Ing Tomášem Černým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 587 910 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 587 910 Kč s úrokem 6,9 % ročně od 8. 8. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 23. 4. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 103 086,60 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 587 910 Kč s úrokem 6,9 % ročně od 8. 8. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 23. 4. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 103 086,60 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta.
Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 587 910 Kč spolu s úrokem 6,9 % ročně od 8. 8. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 23. 4. 2021 do zaplacení, a to na základě úvěrové smlouvy, kterou žalovaný se žalobkyní uzavřel dne 12. 10. 2017 (dále i jako„ Smlouva“). Na základě Smlouvy bylo vyplaceno žalovanému ze strany žalobkyně dne 12. 10. 2017 celkem 23 051 Kč a dne 19. 10. 2017 celkem 676 949 Kč. Částka 676 949 Kč byla poskytnuta kvůli refinancování z úvěrů či půjček, které byly žalovanému poskytnuty třetími osobami. Částka 23 051 Kč byla poskytnuta bezúčelně. Žalovaný se zavázal platit za úvěr úrokovou sazbu ve výši 6,90 % ročně (počet dní 360). Úvěr měl být splácen v měsíčních splátkách ve výši 8 610 Kč vždy k 10. dni každého měsíce s tím, že poslední splátka bude splacena dne 11. 10. 2027. Celkový počet splátek byl 120. Dne 5. 1. 2019 byl mezi stranami uzavřen dodatek číslo kterým byl sjednán odklad splátek za období 11. 2. 2019 až 9. 3. 2019 včetně. Nově byla stanovena výše splátek na 8 213 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 11. 10. 2027. Dále se žalovaný zavázal v rámci Smlouvy i hradit pojištění ve výši 408 Kč měsíčně. Jelikož žalovaný přestal hradit splátky úvěru za měsíce duben, květen a červen 2020, pak žalobkyně úvěr zesplatnila v souladu s čl. 8 Smlouvy. Žalovaný byl k uhrazení závazku vyzván dopisem ze dne 24. 6. 2020, jelikož žalovaný do dne uvedeného ve výzvě, konkrétně do 26. 7. 2020 dlužnou splátku neuhradila, tak byl dluh prostřednictvím dopisu ze dne 27. 7. 2020 zesplatněn k 26. 7. 2020. Žalobkyni tak vzniklo právo na plnění ve výši částky 700 000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta, a úroku 122 942,50 Kč, tedy celkem 822 942,50 Kč ponížené o splátky žalovaného ve výši 229 058,92 Kč, což činí 593 883,58 Kč. Dále má žalobkyně nárok na částku 2 216,75 Kč, která vznikla jako rozdíl částky za pojištění ve výši 19 296 Kč ponížené o splátky ve výši 17 079,25 Kč, a dále neuhrazený úrok z prodlení 38,78 Kč (rozdíl mezi výší úroku z prodlení 148,86 Kč a zaplaceným úrokem z prodlení 110,08 Kč). Celkem tak má žalobkyně nárok na 596 139,11 Kč. Po dni zesplatnění pak žalovaný zaplatil částku 9 594,91 Kč dne 7. 8. 2020, proto žalobkyně požaduje celkem 587 910 Kč s úrokem 6,9 % ročně od 8. 8. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 23. 4. 2021 do zaplacení - tedy s úrokem ode dne zaplacení poslední částky na úvěr vyplývající ze Smlouvy.
Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil, ale dostavil se na jednání dne 13. 9. 2021, kde uvedl, že Smlouvu podepsal a peníze si zapůjčil. Přestal splácet, neboť byl ukončen jeho pracovní poměr. Na splátky tak v současné době nemá peníze, i když by je rád hradil. Nemůže si tak dovolit hradit ani polovinu splátky, která je v úvěru. Žalovaný však odmítl uznat nárok tak, že by ho podepsal ve smyslu § 21 odst. 4 vyhl. č. 37/1992 Sb. , o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. Žalovaný odmítl skočení věci rozsudkem pro uznání dle § 153a zák. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále i jako „o. s. ř. “).
Z předložených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:
Žalovaný a žalobkyně spolu dne 12. 10. 2017 uzavřeli smlouvu o úvěru (výše jako„ Smlouva“). Na základě Smlouvy bylo vyplaceno žalovanému ze strany žalobkyně dne 12. 10. 2017 celkem 23 051 Kč a dne 19. 10. 2017 celkem 676 949 Kč (prokázáno výpisem z účtu, viz přílohová obálka k č.l. 1). Částka 676 949 Kč byla poskytnuta kvůli refinancování z úvěrů či půjček, které byly žalovanému poskytnuty třetími osobami (viz čl. 2 Smlouvy). Částka 23 051 Kč byla poskytnuta bezúčelně. Žalovaný se zavázal platit za úvěr úrokovou sazbu ve výši 6,90 % ročně (počet dní 360, viz č.l. 1 Smlouvy). Úvěr měl být splácen v měsíčních splátkách ve výši 8 610 Kč vždy k 10. dni každého měsíce s tím, že poslední splátka bude splacena dne 11. 10. 2027 (viz čl. 3 Smlouvy). Dle čl. 8 a 8.2 Smlouvy mohl být celý úvěr zesplatněn v případě prodlení se splátkami úvěru. Dle čl. 7 Smlouvy bylo sjednáno pojištění k úvěru (podepsání Smlouvy prokázáno shodným tvrzením účastníků dle § 120 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a samotnou smlouvou, viz přílohová obálka k č.l. 1). Dne 5. 1. 2019 byl mezi stranami uzavřen dodatek č. bankovní účet, kterým byla odložena splatnost splátek mezi 11. 2. 2019 a 9. 3. 2019 včetně, splátky se tím navýšily na 8 213 Kč a poslední splátka na 7 756,25 Kč (prokázáno dodatkem, viz přílohová obálka k č.l. 1). Žalovaný hradil splátky úvěru do dubna 2020 (prokázáno přehledem plateb žalovaného - dokument„ Podklady pre súdne konanie“, viz přílohová obálka k č.l. 1). Žalovaný byl vyzván k plnění před zesplatněním úvěru výzvou ze dne 24. 6. 2020, ve které mu bylo sděleno, aby zaplatil splátky ve výši 26 103 Kč do 26. 7. 2020, jinak bude nesplacená část úvěru ve výši 589 175 Kč zesplatněna k 26. 7. 2020 (prokázáno výzvou ze dne 24. 6. 2020, viz přílohová obálka k č.l. 1). Tato výzva byla žalovanému odeslána dne 29. 6. 2020 (prokázáno podacím archem ze dne 29. 6. 2020). Žalovaný byl informován o okamžitém zesplatnění úvěru dopisem ze dne 27. 7. 2020 (prokázáno dopisem ze dne 27. 7. 2020). Dopis byl žalovanému odeslán dne 31. 7. 2020 (prokázáno podacím archem ze dne 31. 7. 2020). Žalobce byl vyzván k úhradě částky 613 713,87 Kč předžalobní výzvou ze dne 24. 3. 2021, která byla odeslána dne 24. 3. 2021 (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 24. 3. 2021 a podacím archem, viz přílohová obálka k č.l. 1).
Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že měla k dispozici jeho výpisy z účtu za předchozích 10 měsíců (žalovaný měl účet vedený u žalobkyně, pozn. soudu), ze kterého bylo patrné, že průměrný příjem žalovaného činí 25 049,70 Kč (prokázáno výpis z účtu žalovaného, viz přílohová obálka k č.l. 18-24). Žalovaný byl dále prověřen i v CBCB (bankovní a nebankovní úvěrové registry), kde bylo nalezeno, že má dva stávající závazky (úvěry) u jiných bank (prokázáno výpisem z CBCB„ KrimiAPS“, viz přílohová obálka k č.l. 18-24; ostatně žalobkyně si byla vědoma úvěrů i kvůli tomu, že je refinancovala). Žalobkyně prověřila výdajovou stránku žalovaného skrze interní model, který je založen na datech z Českého statistického úřadu (dále i jako„ ČSÚ“), který vyhodnotil výdaje žalovaného na částku 8 325 Kč (viz č.l. 23 spisu, model přesněji popsán na č.l. 36 spisu, soud nepožadoval další důkazy ohledně výdajového ekonomického modelu žalobkyně, neboť ten by nebylo možné prokázat bez větších obtíží, nadto žalovaný toto tvrzení ani nesporoval a soudu je z jeho úřední činnosti známo, že výdaje dle ČSÚ se v minulosti pohybovaly okolo 8- 9 000 Kč). Žalobkyně rovněž vycházela z údajů získaných od žalovaného (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 23. 9. 2017, viz přílohová obálka k č.l. 34-45), ve které žalovaný uvedl příjem 24 624 Kč a žádné výdaje.
Soud přihlédl i k dalším důkazům, které však nebyly pro výše uvedený nárok podstatné: všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (viz přílohová obálka k č.l. 1), informace o bance (viz přílohová obálka k č.l. 1), ceník žalobkyně (viz přílohová obálka k č.l. 1).
Lze poznamenat, že žalovaný žádný z předložených důkazů nesporoval a uvedl, že Smlouvu uzavřel a skutková tvrzení jsou taková, jak je žalobkyně popisuje. Nicméně s ohledem na to, že žalovaný odmítl nárok uznat ve smyslu § 153a o. s. ř. o. s. ř. , pak soud přistoupil k tomu, že daná tvrzení nevzal za zjištěná v souladu s § 120 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , ale podrobněji rozebral skutkovou situaci, viz výše.
Soud po právní stránce posoudil věc následovně:
Dle § 2395 zák.č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále i jako „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále i jako„ z. s. ú“), (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Dle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Dle § 124 z. s. ú. stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.
Žalovaný a žalobkyně uzavřeli v souladu s § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 z. s. ú. smlouvu o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 700 000 Kč, který mu poskytla a žalovaný se zavázal ho pravidelně hradit ve splátkách. Žalovaný je spotřebitelem, jelikož je fyzickou osobou, která není ve Smlouvě identifikována skrze údaje podnikatele a není ani z jiných ustanovení Smlouvy patrné, že by uzavírala Smlouvu jakožto podnikatel (viz § 419 o. z.). Žalobkyně pak je osobou, která je zapsána v obchodním rejstříku a proto je na ni nahlíženo jako na podnikatele (viz § 421 o. z.).
Žalovaný se dostal do prodlení se splacením více než dvou splátek (viz čl. 8 Smlouvy), proto byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit (viz čl. 8 Smlouvy). Žalobkyně vyzvala žalovaného v souladu s § 124 z. s. ú. k úhradě splátek před zesplatněním úvěru. Byť byla výzva žalovanému zřejmě doručena až 2. 7. 2020 (dle fikce doby dojití dle § 573 o. z., neboť bylo prokázáno toliko odeslání a nikoliv doručení) a zesplatnění bylo nastaveno na 26. 7. 2020, kdy nebyla zcela dodržena dikce § 124 z. s. ú., neboť lhůtu 30 dní nelze zkracovat skrze doručení – tedy je potřeba danou lhůtu doručit spotřebiteli tak, aby měl od doručení 30 dní k zaplacení splátek (byla-li by výzva k plnění závislá toliko na datu vyhotovení výzvy a nikoliv datu doručení výzvy spotřebiteli, pak by mohlo docházet k absurdním situacím, kdy by měl reálně po doručení spotřebitel na úhradu splátek například méně než týden apod.), pak s ohledem na to, že žalovaný zaplatil následně částku 9 594,91 Kč až dne 7. 8. 2020, pak soud neshledal, že by došlo k porušení zákona v tom smyslu, že by nebylo možné k zesplatnění přistoupit, když žalovaný by ani do 30 dní ode dne doručení výzvy celou částku evidentně neuhradil. Dle Smlouvy tak došlo k zesplatnění celé částky úvěru včetně jeho příslušenství, kterou byl povinen žalobkyni zaplatit. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a žalobkyni přiznal celou požadovanou částku, která vyplývá ze Smlouvy.
Soud rovněž podotýká, že žalobkyně řádně před uzavřením Smlouvy prozkoumala úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z údajů, které jí předložil žalovaný, ale zároveň si vyžádala a vycházela z údajů jiných, a to příjmů ze zaměstnání, prověření žalovaného v bankovních a nebankovních registrech a výpočtu výdajů dle dat ČSÚ. Smlouva proto nebyla shledána neplatnou dle § 87 odst. 1 z. s. ú. ve světle judikatury - nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 .
Žalobkyni rovněž vznikl nárok na smluvní úrok dle čl. 2 Smlouvy až do zaplacení (viz § 2396 o. z.). Tento úrok mohla žalobkyně žádat z nesplacené částky až do jejího zaplacení. Byť byl žalovaný v prodlení s platbami již od dubna 2020, pak žalobkyně žádá úrok až od zaplacení poslední splátky, neboť splátkou dne 7. 8. 2020 byl úrok do 7. 8. 2020 plně uhrazen. Proto ho soud přiznal, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
Žalobkyni vznikl v souladu s § 1968 o. z., § 1970 a § 513 o. z. nárok na úhradu úroků z prodlení, jelikož žalovaný byl v prodlení s platbou, a to již od dubna 2020. Nicméně žalobkyně požaduje úroky z prodlení až od 23. 4. 2021, tedy ode dne následujícího po podání žaloby. S ohledem na to ho soudu přiznal tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
Soud rozhodl ve výroku II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , kdy plně úspěšné žalobkyni přiznal plně náhradu nákladů řízení. Žalobkyně, která byla v řízení zastoupena advokátem, náleží náhrada následujících úkonů v souladu s vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále i jako„ a. t.“): předžalobní výzva, převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření žalobkyně dne 14. 7. 2021 a ze dne 26. 8. 2021 a účast na jednání dne 22. 9. 2021 Celkem tedy 6 úkonů, které soud ohodnotil v souladu s § 11 odst. 1 písm. a) , d) a g) a. t. a v souladu s § 7 a 8 odst. 1 a. t., a to částkou 10 660 Kč za úkon. Za právní úkony tak náleží žalobkyni 63 960 Kč. Ke každému úkonu pak náleží režijní paušál ve výši 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 4 a.t., celkem 1 800 Kč. V součtu tak náleží za 6 úkonů žalobkyni 65 760 Kč a k tomu DPH ve výši 21 %, celkem 79 569,60 Kč. Dále náleží žalobkyni i soudní poplatek ve výši 23 517 Kč Celkem tak náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení ve výši 103 086,60 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.