Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 142/2021-15
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 11.360 Kč / zápůjčka (bezdůvodné obohacení)
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11.360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11.360 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 994,46 Kč, ve výši zákonného úroku z prodlení z částky 9.400 Kč od 25. 6. 2019 do 19. 3. 2020, z částky 1.960 Kč od 25. 6. 2019 do 19. 3. 2020.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, k rukám zástupce žalobkyně, náhradu nákladů řízení v částce 1.621 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11.360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11.360 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 994,46 Kč, ve výši zákonného úroku z prodlení z částky 9.400 Kč od 25. 6. 2019 do 19. 3. 2020, z částky 1.960 Kč od 25. 6. 2019 do 19. 3. 2020. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, k rukám zástupce žalobkyně, náhradu nákladů řízení v částce 1.621 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení dluhu ze smluv o zápůjčce v částce 11.360 Kč s přísl. (zůstatek jistin půjček), a to 9.400 Kč podle Smlouvy o zápůjčce číslo která byla uzavřena právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa, obec a číslo) jako věřitelem (zapůjčitelem) a žalovanou jako dlužníkem (vydlužitelem) dne 15. 6. 2017 a 1.960 Kč podle Smlouvy o zápůjčce číslo která byla uzavřena právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa, obec a číslo) jako věřitelem (zapůjčitelem) a žalovanou jako dlužníkem (vydlužitelem) dne 2. 3. 2017. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované podle smlouvy z 2. 3. 2017 částku 6.000 Kč, žalovaná se zavázala právnímu předchůdci vrátit částku 10.640 Kč (včetně poplatku 4.640 Kč, který sestával z úroku 799 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení 1.832 Kč, poplatku za administrativní činnost a splácení 2.009 Kč) ve formě týdenních splátek ve výši 237 Kč (45 splátek; poslední splátka činila pouze 212 Kč). Žalovaná uhradila částku 4.040 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl na jistinu. Žalobkyně požadovala úhradu bezdůvodného obohacení (rozdílu mezi poskytnutou a vrácenou částkou) a úroku z prodlení od data splatnosti poslední splátky dluhu podle smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně žalované podle smlouvy z 15. 6. 2017 poskytl částku 10.000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit částku 18.917 Kč (včetně poplatku 8.917 Kč, který sestával z úroku 1.789 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení 2.720 Kč a za administrativní činnost a splácení 4.408 Kč) ve formě týdenních splátek ve výši 316 Kč (60 splátek; poslední splátka činila pouze 273 Kč). Žalovaná uhradila pouze 600 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu dluhu.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Podle § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
4. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 2. 3. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO) jako zapůjčitel a žalovaná jako vydlužitel uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované zápůjčku v částce 6.000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit ve formě čtyřiceti pěti týdenních splátek po 237 Kč, včetně poplatku za zápůjčku 4.640 Kč (ve skladbě uvedené v žalobě); RPSN činila 323,2 % a úrok 29 % p.a. Smlouva odkazovala na smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Ze smluvních podmínek k uvedené smlouvě soud zjistil, že věřitele měl právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z výše splátek dluhu, poplatek za upomínku 300 Kč (s maximálním počtem upomínek 12), poplatku za osobní upozornění na výši nedoplatku 500 Kč (s maximálním počtem návštěv 12), poplatek 1.000 Kč za vymáhání dluhu (při výši dluhu nad dvanáctinásobem splátky). Smlouva měla trvat do doby splnění všech splátek podle smlouvy.
5. Ze zákaznické karty žalované soud zjistil, že dne 2. 3. 2017 právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované. Zjistil, že žalovaná bydlí s rodiči, zápůjčka je na vybavení domácnosti, příjem je 8.100 Kč čistého měsíčně, další příjem domácnosti 14.000 Kč, měsíční výdaje měly být 5.000 Kč. Příjem byl ověřován předložení výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky z 6. 1. 2017, další příjmy domácnosti a výdaje žalované ověřovány nebyly.
6. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 6. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO) jako zapůjčitel a žalovaná jako vydlužitel uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované zápůjčku v částce 10.000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit ve formě šedesáti týdenních splátek po 316 Kč, včetně poplatku za zápůjčku 8.917 Kč (ve skladbě uvedené v žalobě). Ve smlouvě byla uvedena výše RPSN 241,97 % a výše úroku 29 % p.a. Smlouva odkazovala na smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Ze smluvních podmínek k uvedené smlouvě soud zjistil, že věřitel měl právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z výše splátek dluhu, poplatku za upomínku 300 Kč (s maximálním počtem upomínek 12), poplatek za osobní upozornění na výši nedoplatku 500 Kč (s maximálním počtem návštěv 12), poplatek 1.000 Kč za vymáhání dluhu (při výši dluhu nad dvanáctinásobem splátky). Smlouva měla trvat do doby splnění všech splátek podle smlouvy.
7. Ze zákaznické karty žalované z 15. 6. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost též před poskytnutím další zápůjčky. Rozdílem byly pouze vyšší čisté příjmy domácnosti 23.820 Kč a splátka zápůjčky 948 Kč měsíčně.
8. Z tabulek umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila na první zápůjčku 4.040 Kč a na druhou 600 Kč.
9. Z dopisu ze dne 24. 6. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované postoupení předmětných pohledávek na žalobkyni. Z připojeného podacího lístku soud zjistil, že oznámení bylo poštou žalované odesláno 17. 7. 2019. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně pohledávku postoupil na žalobkyni.
10. Z předžalobní upomínky ze dne 12. 3. 2020 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovanou o dobrovolné splnění dluhu. Z podacího lístku vyplynulo, že upomínka byla odeslána k poštovní přepravě dne 13. 3. 2020.
11. Soud za svůj skutkový závěr ve věci převzal výše uvedená skutková zjištění.
12. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § číslo k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
14. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
15. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
16. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
18. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny smlouvy ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) poskytnul žalované zápůjčku ve výši 6.000 Kč a následně (před jejím splacením) další zápůjčku ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto zápůjčky splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně poplatků. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnila, uhradila pouze 4.040 Kč a 600 Kč. Pohledávka, jež je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.
19. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny ze smlouvy o zápůjčce v rozsahu jejího nevrácení. Další ujednání smlouvy o zápůjčkách musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Je sice pravda, že žalobkyně vychází z neplatnosti smlouvy o zápůjčce, současně však považuje za podstatnou splatnost dluhu podle smlouvy, a proto se nelze posouzení platnosti smlouvy vyhnout. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) Národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
20. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady číslo ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady číslo s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává). Pro ochranu slabší smluvní strany je významná též ochrana podle z. č. 257/2016 Sb., např. zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy.
21. Soud nejprve posoudil, zda právní předchůdce žalobkyně postupoval dle § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Úvěruschopnost sice byla zkoumána a příjmy žalované byly (podle zákaznické karty) dokládány, žalobkyně se však nezabývala dalšími příjmy domácnosti (jaký byl jejich zdroj, adresát a pravidelnost), nezabýval se také konkrétně výdajovou stránkou rozpočtu žalované. Výše příjmu žalované byla navíc velmi nízká (8.100 Kč), a tak hrazení částky (minimálně) 948 Kč měsíčně a po poskytnutí druhé zápůjčky (minimálně) 2.212 Kč měsíčně není přiměřené osvědčeným poměrům žalované. Již z tohoto důvodu lze (obě) smlouvy považovat za neplatné dle § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku.
22. Dále soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na webová adresa). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
23. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o zápůjčce vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka (včetně případných sankcí za porušení smlouvy) může být nepřiměřená částce poskytnuté. Žalobkyně si vymínila týdenní splácení dluhu, hrazení smluvních pokut a poplatků, které převyšují potencionálně částky splátek, RPSN převyšuje s ohledem na výši poplatků několikanásobně její obvyklou hodnotu. Smlouvy jsou jako celek neplatné pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností): požadované poplatky (které představují cenu za zápůjčku) jsou velmi vysoké (o tom svědčí výše RPSN) a v kombinaci s (možnými) sankcemi a poplatky vedou k závěru o zjevné nespravedlnosti smluv. Jednotlivá smluvní ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy; to vede ke konečnému závěru o její nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku. Významné je též porovnání obvyklých úrokových sazeb a porovnání celkové výše nákladů na splacení poskytnutých zápůjček (viz např. databáze příjmení).
24. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaná uhradila v časově prvním případě částku 4.040 Kč, ale bylo jí poskytnuto 6.000 Kč, a v druhém případě 600 Kč, ač jí bylo poskytnuto 10.000 Kč, musel soud (v souladu s požadavkem žalobkyně) vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy, tj. žalobkyni by měla být (v souladu s jejím požadavkem) vrácena částka 11.360 Kč. Soud tak žalobě v rozdílu poskytnutých plnění vyhověl. Soud žalobě vyhověl částečně ohledně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku, vycházel přitom ze lhůty k plnění podle předžalobní výzvy (oznámení o postoupení pohledávky nemůže být s ohledem na účel tohoto oznámení řádnou výzvou k plnění dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Pochopitelně nelze vycházet ani s ujednání smlouvy o splatnosti (protože je neplatná).
25. Ve zbytku uplatňovaného nároku na úhradu úroku z prodlení (v rozporu s § 1958 odst. 2 občanského zákoníku) soud žalobu zamítl.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná, a to se zohledněním příslušenství přibližně v 86 % předmětu sporu, a tedy má právo na úhradu 72 % nákladů řízení v částce 1.621 Kč. Celkové náklady řízení v částce 2.252 Kč sestávají ze soudního poplatku 800 Kč a nákladů na právní zastoupení ve výši 1.089 Kč (včetně DPH). Náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8.000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.