Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
15 C 62/2021-89
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po částka splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, a to vše pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné splátky.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni a) částku ve výši částka s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení, b) částku ve výši částka c) částku ve výši částka d) částku ve výši částka e) částku ve výši částka, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, a to v pravidelných měsíčních splátkách po částka splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, a to vše pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné splátky.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, a to vše pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné splátky. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni a) částku ve výši [částka] s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, b) částku ve výši [částka] c) částku ve výši [částka] d) částku ve výši [částka] e) částku ve výši [částka], se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, a to v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, a to vše pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné splátky.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, dlužných splátek ve výši částka, smluvní pokuty ve výši částka, smluvní pokuty ve výši částka, upomínacích nákladů ve výši částka s odůvodněním, že uzavřela dne datum se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši částka tak, že částku ve výši částka převedla v souladu s čl. II. písm. b) smlouvy o úvěru na tzv. Účet zákazníka uvedený na první straně smlouvy o úvěru v levém dolním rohu a to dne datum a zbytek peněžních prostředků ve výši částka převedla v souladu s čl. II. písm. b) smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provizi. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky, tj. celkovou cenu úvěru v částce částka, v 40 měsíčních splátkách po částka splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce s tím, že splatnost 1. splátky byla dohodnuta na datum. Tvrdila, že žalovaná byla v prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části po dobu delší než dva měsíce. Proto bylo žalované odesláno písemné oznámení o zesplatnění úvěru, přičemž okamžik splatnosti nastává dnem, kdy žalobkyně odeslala žalované toto oznámení, tedy dnem datum. Dále uvedla, že zaslala žalované upomínky ze dne datum a zesplatnění ze dne datum, jehož součástí je i předžalobní výzva a v souladu s čl. IV., bod 4. písm. b) smlouvy o úvěru jí vznikl nárok na uhrazení nákladů ve výši částka za každou odeslanou upomínku, tedy celkem částka. příjmení částka sestává z neuhrazené jistiny ke dni zesplatnění ve výši částka a neuhrazených splátek ke dni zesplatnění ve výši částka. Dále se žalobkyně žalobou domáhá smluvního úroku z neuhrazené jistiny ve výši 21,05 % ročně ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do zaplacení. Požadovaná smluvní pokuta ve výši částka je tvořena smluvní pokutou za prodlení s úhradou šesti splátek úvěru, s jejichž úhradou se žalovaná měla dle žalobních tvrzení dostat do prodlení do zesplatnění dne datum, ve výši částka za každou neuhrazenou splátku. Dále žalobkyně tvrdila, že jí dle ujednání stran obsaženém v článku IV. bodu 2 písmeni b) smlouvy o úvěru vznikl dále nárok na zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši částka ode dne následujícího po dni zesplatnění, kterou požadovala přiznat ve výši částka za období od datum do datum.
2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že s dlužnou částkou souhlasí. Požádala o uhrazení dluhu ve splátkách.
3. V návaznosti na postoj žalované uvedla žalobkyně, že souhlasí s uhrazením dluhu ve splátkách, pokud výše příslušné splátky nebude menší než částka měsíčně a pokud všechny splátky budou vázány do zaplacení dluhu na ztrátu výhody splátek. Současně navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro uznání.
4. K jednání soudu dne datum se žalobkyně i žalovaná omluvily. Soud proto postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “) projednal věc bez přítomnosti účastníků.
5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaná a žalobkyně dne 20. 2 2020 podepsaly smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její žádost peněžní prostředky ve výši částka a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 21,05 % ročně a zaplatit žalobkyni celkem částku částka jako celkovou cenu úvěru ve 40 měsíčních splátkách ve výši částka splatných do 20. dne měsíce počínaje dnem datum. Roční procentní sazba nákladů činila 30,6 %. Mezi účastníky bylo dohodnuto, že peněžní prostředky v částce částka budou převedeny na účet žalované uvedený ve smlouvě a v částce částka na účet zprostředkovatele jako provize zprostředkovatele za zprostředkování úvěru sjednaného mezi zprostředkovatelem a žalovanou /viz smlouvu o spotřebitelském úvěru na č. l. 53-58 spisu/. Strany sjednaly, že platby od zákazníka se započítávají na pohledávku žalobkyně v pořadí nejprve na upomínací náklady, na úhradu smluvní pokuty, na nejstarší neuhrazenou splatnou splátku, na úroky, na úroky z prodlení, na jistinu /čl. VI. bod 5. smlouvy na č. l. 57 spisu/. Dále pro případ prodlení se zaplacením jednotlivé měsíční splátky strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru za každý den prodlení, dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení v případě, kdy se úvěr stane splatným v důsledku prodlení. Rovněž si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši částka za každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky, kterou byla žalobkyně oprávněna uplatnit do okamžiku, kdy se úvěr stane splatným v důsledku prodlení žalovaného. Dále bylo ujednáno, že úvěr či jeho zbývající část se stane splatným mimo jiné v případě, že bude žalovaný v prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části, a to po dobu delší než dva měsíce, přičemž okamžik splatnosti nastává dnem, kdy žalobkyně odeslala žalované písemné oznámení o zesplatnění úvěru /viz smlouvu o spotřebitelském úvěru na č. l. 53-58 spisu/. Strany sjednaly za každou odeslanou upomínku pro nesplácení splátek poplatek ve výši částka /viz smlouvu o spotřebitelském úvěru na č. l. 53-58 spisu/. Žalobkyně dne datum poskytla žalované částku částka převodem na účet dle smlouvy a částku částka převodem na účet zprostředkovatele / viz potvrzení o provedení transakce na č. l. 61-62 spisu/. Žalobkyně eviduje úhradu na předmětnou smlouvu ve výši částka /viz bonita smlouvy na č. l. 15 spisu/. Žalobkyně vyhotovila dne datum upomínku adresovanou žalované na adresu adresa žalované, která obsahuje výzvu žalované k úhradě částky částka a upomínacích nákladů ve výši částka a upozornění, že nebude-li dlužná částka uhrazena do 30 dnů od odeslání výzvy, může dojít k zesplatnění úvěru /viz upomínka na č. l. 34 spisu/. Dne datum bylo žalované na tutéž adresu odesláno oznámení o zesplatnění úvěru, jímž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky částka, smluvní pokuty ve výši částka za prodlení s úhradou měsíčních splátek a upomínacích nákladů ve výši částka ve lhůtě 10 dnů od odeslání oznámení /viz zesplatnění a výzva k úhradě na č. l. 63-64 včetně podacího lístku/. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné pro spor relevantní skutečnosti.
6. Na základě uvedených skutkových zjištění soud uzavřel, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši částka a částku částka na úhradu provize, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s ročním úrokem ve výši 21,05 % ročně ve 40 měsíčních splátkách ve výši částka splatných do 20. dne měsíce počínaje dnem datum. Pro případ prodlení si účastníci sjednali smluvní pokutu částka za prodlení s úhradou jednotlivé splátky a právo žalobkyně zesplatnit zůstatek úvěru, pokud bude žalovaná v prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části, a to po dobu delší než dva měsíce, přičemž okamžik splatnosti nastává dnem, kdy žalobkyně odeslala žalované písemné oznámení o zesplatnění úvěru. Dále byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru po zesplatnění a právo žalobkyně na poplatek částka za každou odeslanou upomínku. Žalovaná dlužnou částku uznala.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“).
8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.
14. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
15. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do výše částka s úrokem z prodlení.
20. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Pro absenci důkazů, vyjma údajů ve smlouvě uvedených, výpisů z veřejných rejstříků, výplatních pásek, čestných prohlášení z hlediska zkoumání úvěruschopnosti nelze dovodit, že by byla úvěruschopnost žalované důkladně zkoumána. Pokud žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalované prostřednictvím informací získaných z insolvenčního rejstříku, z centrální evidence exekucí, výplatních pásek, čestných prohlášení, pak nutno konstatovat, že i přestože by žalobkyně tvrzení v tomto směru prokázala, nelze způsob a rozsah zkoumání úvěruschopnosti považovat v daném případě za dostačující a odpovídající dikci zákona. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se žalobkyně otázkou úvěruschopnosti žalované jakkoli podrobněji zabývala.
21. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.
22. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019 , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
23. Pro úplnost soudu odkazuje i na nové rozhodnutí Soudního dvora EU k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti (webová adresa číslo).
24. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Žalobkyně sice měla ověřené příjmy žalované /viz výplatní pásky za měsíce prosinec 2019 a leden 2020 na č. l. 23-24 spisu, částečný výpis z běžného účtu manžela žalované na č. l. 22 spisu/, ovšem jakkoli neověřila, resp. při posouzení bonity žadatele nezohlednila jeho skutečné výdaje. Z posouzení smlouvy o úvěru a smlouvy o úvěru vyplývá, že žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalované z měsíčního příjmu částka, příjmu domácnosti částka, výdajů na bydlení ve výši částka, splátek dalších úvěrů částka, počtu obyvatel v obci částka, normativních nákladů na bydlení na osobu ve výši částka, životního minima ve výši částka a nezabavitelné částky zákazníka ve výši částka s tím, že došla k závěru, že žalovaná není rizikovým klientem. Žalovaná podepsala dne datum čestné prohlášení o svých výdajích, příjmech a závazcích, kde uvedla, že kromě výdajů na bydlení ve výši částka, má další běžné pravidelné měsíční výdaje ve výši částka a splátky úvěrů ve výši částka. Žalobkyně nijak neověřovala příjem domácnosti ve výši částka. Nicméně i kdyby tento příjem ověřila, tak neměla žádným způsobem ověřené výdaje žalované a spokojila se jen s žalovanou uvedenými částkami v čestném prohlášení, aniž by měla jakékoli povědomí o jejích skutečných výdajích či eventuálních dluzích. Žalobkyně vycházela rovněž z životního minima a nezabavitelné částky, nicméně žalobkyně nemá vycházet pouze z obecných částek vyplývajících ze zákonných ustanovení, ale naopak se má zabývat skutečnými výdaje žalované, aby si mohla uzavřít, zda je ve finančních možnostech potencionálního klienta úvěr za sjednaných podmínek splácet.
25. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši částka, žalovaná zaplatila žalobkyni částka, proto je povinna vrátit bezdůvodné obohacení, tedy v částce částka, žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Soud nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení částka s příslušenstvím na zbylé jistině, neboť žalobkyně poskytla žalované částku částka nikoliv částka.
26. Žalovaná byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění, jak je shora uvedeno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovanou vyzvala k plnění dopisem, kterým úvěr zesplatnila, a stanovila žalované lhůtu k plnění do datum (10 dní ode dne odeslání oznámení o zesplatnění, tj. od datum), soud přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení ode dne datum do zaplacení v zákonné výši. K žádosti žalované soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , části věty za středníkem, o možnosti plnit tento dluh ve splátkách ve výši částka měsíčně, když žalobkyně s touto výší splátek souhlasila. Při stanovení výše splátek, částka měsíčně, přihlédl soud k výši žalobkyni přiznaného nároku a neshledal, že by žalobkyni bylo žalovanou na dluh tímto způsobem plněno po nepřiměřeně dlouho dobu, s tím, že dobrodiní splátek bylo soudem podmíněno jejich řádným splácením (výrok I. tohoto rozsudku).
27. Ve zbývajícím rozsahu (náklady upomínání, smluvní pokuta, smluvní úrok atd.) soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela (výrok II. tohoto rozsudku).
28. K tvrzení žalobkyně, že žalovaná nárok žalobkyně uznává, soud uvádí, že v daném případě nebylo možné rozhodnout rozsudkem pro uznání, neboť podmínky pro postup dle § 153a o. s. ř. o. s. ř. neshledal (viz výrok II. rozsudku). Jelikož žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti zkoumat dostatečně úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, nebylo by možné v dané věci schválit smír ve smyslu ust. § 99 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , proto není možné vydat ani v této věci rozsudek pro uznání.
29. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za použití ustanovení §§ 142a a 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnější žalobkyni poměrnou část jejích nákladů (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku). Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení původně domáhala zaplacení částky celkem částka s příslušenstvím. Žalobkyni byla v konečném rozhodnutí přisouzena částka částka s příslušenstvím. Při odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 38 %. V případě 100% úspěchu žalobkyně náklady tvoří soudní poplatek ve výši částka a náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny zástupce žalobkyně soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb („ advokátní tarif“). Náklady právního zastoupení sestávají ze čtyřech úkonů právní služby v celkové výši částka za dva úkony právní služby po 500 Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) a za jeden úkon právní služby po částka (jednoduchá výzva k plnění), 4. úkon (vyjádření ze dne datum) po částka, dále paušální částka náhrady hotových výdajů v celkové výši částka za 3 úkony právní služby po částka a 1 náhrady hotových výdajů za 4. úkon právní služby po částka, to vše podle ustanovení § 1 odst. 2 , § 2 , § 6 odst. 1 , § 8 odst. 1 , § 11 odst. 1 písm. a) , d) a odst. 2 písm. h), a § 14b odst. 1 a 5, § 14b odst. 3 s odkazem na § 7 , § 14b odst. 5 písm. b) a. t. Soud dále přiznal 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši částka, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. odst. 2, 3 o. s. ř. o. s. ř. za použití ustanovení § 14a a. t., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Celkové náklady řízení představují částku částka. Přiznané částce nákladů řízení žalobkyně v rozsahu 38% z uvedené plné výše těchto nákladů tak odpovídá zaokrouhleně na celé koruny částka. Zaplacení soud žalované uložil k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. rovněž ve splátkách (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).
30. K problematice tzv. splátkového kalendáře a„ ztrátě výhody lhůt“ soud ve stručnosti pro žalovanou uvádí, že plnění ve splátkách je upraveno tak, že bylo-li ve prospěch dlužníka sjednáno dobrodiní splátkového kalendáře, pak při nedodržení této výhody je věřitel oprávněn požadovat uhrazení celého dluhu a to za předpokladu, že tak učiní nejpozději do splatnosti nejblíže následující splátky (dochází tu k tzv.„ ztrátě lhůt“ či„ ztrátě výhody splátek“). Pokud by tedy žalovaná řádně a včas některou splátku v rozporu s rozhodnutím soudu neuhradila, mohla by žalobkyně požadovat /a to i exekučně/ zaplacení zbývající dlužné částky (jistiny i příslušenství) naráz.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.