Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 255/2020-42

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 18 980 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 400 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 7 400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 103,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 239,09 Kč, úrok 23,72 % ročně z částky 9 087,44 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 9 087,44 Kč od datum do datum ve výši 8,05 %, zákonný úrok z prodlení z částky 4 687,44 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,05 %, částku 7 180 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 445,41 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 284,54 Kč, úrok 23,72 % ročně z částky 5 529,48 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 5 529,48 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,05 %, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 400 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 7 400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 103,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 239,09 Kč, úrok 23,72 % ročně z částky 9 087,44 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 9 087,44 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,05 %, zákonný úrok z prodlení z částky 4 687,44 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 %, částku 7 180 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 445,41 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 284,54 Kč, úrok 23,72 % ročně z částky 5 529,48 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 5 529,48 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 %, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 980 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě dvou smluv, které se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. právnická osoba, s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o půjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání ve výši 1 400 Kč při úrokové sazbě 23,72 % ročně, s odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platbu provedl dne datum a do postoupení pohledávky uhradil pouze částku 5 600 Kč. Vzhledem k tomu, že nebyla ze strany žalovaného ke dni datum dlužná částka řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 9 087,44 Kč ode dne datum do zaplacení úrokem ve výši 23,72 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně. Ke dni postoupení činila pohledávka bez příslušenství částku 11 800 Kč a od tohoto data do sepisu žaloby žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 11 800 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 9 087,44 Kč a dlužných úhrad ve výši 2 712,56 Kč, a dále příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku 6 239,09 Kč (23,72 % ročně z částky 9 087,44 Kč od datum do datum), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2 103,17 Kč (z částky 9 087,44 Kč od datum do datum), úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9 087,44 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z 9 087,44 Kč od datum do zaplacení.

2. Předtím společnost právnická osoba, se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o půjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání ve výši 1 680 Kč při úrokové sazbě 23,72 % ročně, s odměnou za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platbu provedl dne datum a do postoupení pohledávky uhradil částku 13 700 Kč. Vzhledem k tomu, že nebyla ze strany žalovaného ke dni datum dlužná částka řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 5 529,48 Kč ode dne datum do zaplacení úrokem ve výši 23,72 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně. Ke dni postoupení činila pohledávka bez příslušenství částku 7 180 Kč a od tohoto data do sepisu žaloby žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 7 180 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 5 529,48 Kč a dlužných úhrad ve výši 1 650,52 Kč, a dále příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku 4 284,48 Kč (23,72 % ročně z částky 5 529,48 Kč od datum do datum), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 445,41 Kč (z částky 5 529,48 Kč od datum do datum), úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 5 529,48 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z 5 529,48 Kč od datum do zaplacení.

3. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání obou smluv úvěruschopnost žalovaného, tak, že informace získané od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, ověřovala doklady vyžádanými od žalovaného, a to v případě smlouvy číslo z nájemní smlouvy, dokladů SIPO a výměry státní podpory, v případě smlouvy číslo výpisem z účtu, nájemní smlouvou, doklady SIPO a výměrem státní podpory. V obou případech předchůdkyně žalobkyně navíc nahlédla do veřejně dostupného insolvenčního rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila v obou případech kladně. Žalovaný pro účely obou smluv uvedl, že má příjem ze státní podpory a žije v nájmu. Nashromážděné a ověřené údaje byly zavedeny do informačního systému, který obsahuje skóringový model vycházející ze statistických dat. K prokázání svých tvrzení předložila žalobkyně zákaznické karty, do kterých se zaznamenaly údaje sdělené žalovaným. Žalobkyně upozornila, že ve v obou smlouvách o spotřebitelském úvěru je také uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že příjmení jméno sám nebo prostřednictvím svého obchodního zástupce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně splnila podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a tedy že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při uzavírání obou smluv s odbornou péčí. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z obou uvedených smluv předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum náhradním způsobem – formou uložení u pošty. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

5. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

6. Z y označené jako Smlouva o půjčce ze dne datum, že společnost právnická osoba, poskytla žalovanému při podpisu této dohody částku 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se naproti tomu zavázal zaplatit příjmení jméno částku 20 880 Kč, sestávající se z jistiny 12 000 Kč, úroku 1 680 Kč (úroková sazba 23,72 %), poplatku 2 400 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč (40 % z výše úvěru). Tuto částku se žalovaný zavázal platit v hotovosti v 58 týdenních hotovostních splátkách ve výši 360 Kč.

7. Z Karty zákazníka ze dne datum, která sloužila pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, bylo zjištěno, že žalovaný bydlel v nájmu, k čemuž předložil nájemní smlouvou a doklad SIPO. Žalovaný nebyl nikde zaměstnán, byl v domácnosti na mateřské dovolené a měl příjem ze státní podpory v celkové výši 38 100 Kč, což bylo ověřeno výměrem státní podpory. Žalovaný rovněž uvedl, že má 5 nezaopatřených dětí. Výdaje žalovaného tvořil nájem 8 900 Kč, blíže nespecifikované výdaje domácnosti ve výši 15 000 Kč, dále splátky v celkové výši 5 500 Kč a výdaje na telefon 800 Kč. K ověření příjmů a výdajů disponovala předchůdkyně žalobkyně i výpisem z účtu. Žalovaný měl v té době aktivní půjčku u předchůdkyně žalobkyně a další úvěr u jiné společnosti.

8. Z y označené jako Smlouva o půjčce ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba, poskytla žalovanému při podpisu této dohody částku 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se naproti tomu zavázal zaplatit příjmení jméno částku 17 400 Kč, sestávající se z jistiny 10 000 Kč, úroku 1 400 Kč (úroková sazba 23,72 %), poplatku 2 000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč (40 % z výše úvěru). Tuto částku se žalovaný zavázal platit v hotovosti v 58 týdenních hotovostních splátkách ve výši 300 Kč.

9. Z Karty zákazníka ze dne datum, která sloužila pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, byly zjištěny totožné informace stran osobních poměrů žalovaného, jako v případě předchozí citované karty zákazníka. Žalovaný měl v tomto případě příjmy 39 300 Kč, které byly ověřeny z výměry státní podpory a složenkami. Ve výdajích žalovaný uváděl celkem částku 34 700 Kč, kterou tvořil nájem, výdaje domácnosti, výdaje na telefon a ve zbytku splátky či jiné dluhy (celkem 11 300 Kč). Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici nájemní smlouvu, SIPO, složenky a výměr státní podpory. Žalovaný měl aktivní půjčku u předchůdkyně žalobkyně.

10. u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum a podacím lístkem, bylo prokázáno, že právnická osoba prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou, a to dopisem ze dne datum, kterým byl žalovaný zároveň vyzván, aby dlužnou částku 18 980 Kč bez příslušenství (s tím, že o výši příslušenství se má informovat u žalobkyně) ze smlouvy číslo zaplatil na tam uvedený účet č. bankovní účet, a to do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl dán k poštovní přepravě dne datum.

11. Výzvou ze dne datum a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 35 025,82 Kč nejpozději do datum s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy o půjčce číslo smlouvy o půjčce číslo zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. Účet, na který má být hrazeno se shoduje s číslem účtu uvedeným na dopise, kterým bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum.

12. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

13. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o půjčce číslo ze dne datum poskytla společnost právnická osoba, jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalovanému při podpisu smlouvy částku 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaný si tyto finanční prostředky převzal a zavázal se jmenované společnosti vrátit částku celkem 20 880 Kč, z toho 12 000 Kč jako půjčené finanční prostředky a dále 8 880 Kč jako poplatek, který tvořil jednak kapitalizovaný 23,72% roční úrok ve výši 1 680 Kč, jednak poplatek za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, jakož i částka 4 800 Kč, představující poplatek za hotovostní inkaso splátek. Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 58 týdenních splátkách po 360 Kč. Před sjednáním dohody společnost právnická osoba zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovaným vyplnila prohlášení do zákaznické karty ohledně jeho osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaný bydlel v nájmu, měl bydlet v nájmu, byl v domácnosti na mateřské dovolené a měl příjem ze státní podpory v celkové výši 38 100 Kč a měl 5 nezaopatřených dětí. Výdaje žalovaného tvořil nájem 8 900 Kč, blíže nespecifikované výdaje domácnosti ve výši 15 000 Kč, dále splátky v celkové výši 5 500 Kč a výdaje na telefon ve výši 800 Kč. K ověření příjmů a výdajů disponovala předchůdkyně žalobkyně i výpisem z účtu, nájemní smlouvou, SIPO a výměr státní podpory. Žalovaný měl v době sjednání dohody půjčku u jiné společnosti a rovněž aktivní půjčku u společnosti právnická osoba. Za účelem prověření schopnosti žalovaného splácet, společnost právnická osoba nahlédla také do insolvenčního rejstříku. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnuté finanční prostředky splácet a finanční prostředky mu poskytla. Žalovaný na svůj závazek uhradil celkem částku 13 700 Kč.

14. Následně písemnou dohodou označenou jako Smlouva o půjčce číslo ze dne datum poskytla společnost právnická osoba, žalovanému při podpisu smlouvy znovu finanční prostředky, konkrétně částku 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaný si tyto finanční prostředky převzal a zavázal se jmenované společnosti vrátit částku celkem 17 400 Kč, z toho 10 000 Kč jako půjčené finanční prostředky a dále 7 400 Kč jako poplatek, který tvořil jednak kapitalizovaný 23,72% roční úrok ve výši 1 400 Kč, jednak částka 2 000 Kč jako poplatek za administrativní činnost, jakož i částka 4 000 Kč, představující poplatek za hotovostní inkaso splátek. Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Před sjednáním dohody společnost právnická osoba zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovaným vyplnila prohlášení do zákaznické karty ohledně jeho osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaný stále bydlel v nájmu, byl v domácnosti na mateřské dovolené a měl 5 nezaopatřených dětí. Žalovaný měl v tomto případě příjmy 39 300 Kč, které tvořila státní podpora. Výdaje měl žalovaný v celkové výši 34 700 Kč, a tvořil je nájem, výdaje domácnosti, výdaje na telefon a ve zbytku splátky či jiné dluhy (celkem 11 300 Kč). Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici k nahlédnutí nájemní smlouvu, SIPO, složenky a výměr státní podpory. Žalovaný měl aktivní půjčku u předchůdkyně žalobkyně. Na tento svůj závazek žalovaný uhradil celkem 5 600 Kč.

15. právnická osoba následně dne datum prodala žalobkyni obě předmětné pohledávky za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne datum, ve kterém zároveň vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku 18 980 Kč bez příslušenství (s tím, že o výši příslušenství se má informovat u žalobkyně) ze smlouvy číslo ze smlouvy číslo zaplatil účet žalobkyně do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl dán do přepravy dne datum. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedených smluv dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum.

16. Podle věty druhé , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

17. Podle § 2 písm. e) ZSU tento zákon se nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období,

18. Podle § 9 odst. 1 ZSU Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Podle § 9 odst. 3 ZSU spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

20. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

24. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 1 věta druhá ZSU).

25. Podle § 9 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. Z ustanovení § 9 odst. 3 ZSU je zřejmé, že je to věřitel, který má aktivně ověřovat a zjišťovat všechny skutečnosti důležité pro posouzení úvěruschopnosti, nikoliv se spolehnout jen na tvrzení podaná spotřebitelem. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , nebo ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. .

26. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a to ani v jednom případě zápůjčky, které jsou předmětem tohoto řízení. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně tyto sice podle karet zákazníka zkoumala z výměr státní podpory, resp. výpisem z účtu, nicméně ani jednu z těchto listin soudu nepředložila. Ze žalobkyní předložených důkazů nelze ani dojít k závěru, co z dokumentů, které měla při sjednávání smluv k dispozici, zjistila. Předchůdkyně žalobkyně navíc ani nespecifikovala, co se skrývá pod výdaji žalovaného. Nelze přehlédnout, že jediným příjmem žalovaného byly dávky státní sociální podpory a bez pochyby se jednalo i o dávky určené na výživu dětí, kterých žalovaný uváděl celkem 5. Soud nemůže odhlédnout od skutečnosti, že tyto dávky poskytované státem osobám v tíživé finanční situaci, jsou primárně určeny na zajištění základních životních potřeb, jako je bydlení, strava, nikoliv k tomu, aby byly posuzovány pro účely zjišťování úvěruschopnosti žadatelů o spotřebitelský úvěr, jako čistý příjem ze zaměstnání. Pakliže osoba pobírá dávky od státu, lze předpokládat, že nemá dostatek financí na zajištění základních potřeb, mezi které nelze řadit hrazení splátek spotřebitelských úvěrů. Pokud se jedná o výdaje, tyto si předchůdkyně žalobkyně minimálně v případě zápůjčky ze dne datum ničím neověřila, snad s výjimkou výše nákladů na bydlení. Jestliže žalovanému byla v případě druhé smlouvy poskytnuta další zápůjčka, aniž by měl splacenu předchozí zápůjčky, nelze se domnívat, že byl natolik solventní, když si na své výdaje musel, i přes uváděné příjmy, opakované půjčovat finanční prostředky.

27. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnuté spotřebitelské úvěry proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, pročež právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto soudu nezbylo nic jiného, než prohlásit obě uzavřené smlouvy o zápůjčce za absolutně neplatné, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

28. Jelikož byly obě smlouvy mezi účastníky posouzeny jako absolutně neplatné, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč a žalovaný jí vrátil pouze částku 5 600 Kč, pročež jí stále dluží 4 400 Kč, a dále mu předtím zapůjčila částku 12 000 Kč a žalovaný jí vrátil částku 13 700 Kč a nedluží jí v této části již ničeho. Částka 4 400 Kč tudíž představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávek. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 4 400 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.

29. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a vyzvala ho k vrácení dlužné částky na účet tam uvedený (účet žalobkyně). Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. V souladu s § 573 o. z. došlo k doručení zásilky dne datum. Od té doby měl žalovaný 10 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatil, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 4 400 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,05 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán ( ), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

30. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s  větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

31. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měl žalovaný úspěch částečný, oproti žalobkyni, jejíž úspěch byl jen s ohledem na jistinu a kapitalizované příslušenství menší než úspěch žalovaného, když její žalobě bylo vyhověno pouze co do částky 4 400 Kč. Již z tohoto pohledu je tedy zřejmé, aniž by soud konkrétně kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ), že procesně úspěšnější byl v daném řízení žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.