Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 410/2020-27
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 21 715 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 050 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 7 065 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 715,19 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 600,35 Kč, úrok 29 % ročně z částky 6 112,73 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 6 112,73 Kč od datum do datum ve výši 9 %, zákonný úrok z prodlení z částky 2 312,73 Kč od datum do zaplacení ve výši 9 %, částku 10 600 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 735,58 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 486,7 Kč, úrok 29 % ročně z částky 6 287,04 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 6 287,04 Kč od datum do datum ve výši 9 % a zákonný úrok z prodlení z částky 6 037,04 Kč od datum do zaplacení ve výši 9 %, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 217 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 050 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 7 065 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 715,19 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 600,35 Kč, úrok 29 % ročně z částky 6 112,73 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 6 112,73 Kč od [datum] do [datum] ve výši 9 %, zákonný úrok z prodlení z částky 2 312,73 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9 %, částku 10 600 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 735,58 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 486,7 Kč, úrok 29 % ročně z částky 6 287,04 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 6 287,04 Kč od [datum] do [datum] ve výši 9 % a zákonný úrok z prodlení z částky 6 037,04 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9 %, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 217 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 21 715 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě dvou smluv, které se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. právnická osoba s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o zápůjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 7 233 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 431 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 436 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 3 366 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 254 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platbu provedl dne datum a do postoupení pohledávky uhradil pouze částku 4 200 Kč. Ke dni datum činila dlužná jistina částku 6 112,73 Kč a dlužný poplatek 4 752,27 Kč. Po tomto datu žalovaný na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil, proto se neuhrazená jistina 6 112,73 Kč úročila úrokem 29 % ročně od datum, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky, do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem ze dne datum. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 15 465 Kč a od tohoto data do sepisu žaloby žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 10 865 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 6 112,73 Kč a dlužného poplatku 4 752,27 Kč, kapitalizovaných úroků 1 600,35 Kč (úrok 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny od datum do data postoupení - datum), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 715,19 Kč (úrok 9 % ročně z dlužné jistiny od datum, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do data postoupení), úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 112,73 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z dlužné jistiny 6 112,73 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.
2. Předtím společnost právnická osoba se žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce číslo dne datum, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 10 600 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 146 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 3 404 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 5 050 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 377 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platbu provedl dne datum a do postoupení pohledávky uhradil pouze částku 11 750 Kč. Ke dni datum činila dlužná jistina částku 6 287,04 Kč a dlužný poplatek 4 562,96 Kč. Po tomto datu žalovaný na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil, proto se neuhrazená jistina 6 287,04 Kč úročila úrokem 29 % ročně od datum, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky, do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem ze dne datum. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 19 650 Kč a od tohoto data žalovaný do sepisu žaloby ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 10 850 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 6 287,04 Kč a dlužného poplatku 4 562,96 Kč, kapitalizovaných úroků 2 486,70 Kč (úrok 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny od datum do data postoupení, datum), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 735,58 Kč (úrok 9 % ročně z dlužné jistiny od datum, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do data postoupení), úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 287,04 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z dlužné jistiny 6 287,04 Kč od datum do zaplacení.
3. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před uzavřením obou smluv úvěruschopnost žalovaného, tak, že informace získané od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, ověřovala oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, a to v případě smlouvy číslo ze dne datum z rozhodnutí o přiznání dávky – ÚPOV, z poštovních poukázek za měsíce anonymizováno až anonymizováno rok, v případě smlouvy ze dne datum pracovní smlouvou, výplatními páskami za měsíce anonymizováno až anonymizováno rok. V obou případech předchůdkyně žalobkyně navíc nahlédla do veřejně dostupného insolvenčního rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila v obou případech kladně. Žalovaný pro účely obou smluv uvedl, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost, nemá úvěr ani zápůjčku u jiné společnosti. K prokázání svých tvrzení předložila žalobkyně zákaznické karty, do kterých se zaznamenaly údaje sdělené žalovaným. Žalobkyně upozornila, že v obou smlouvách o spotřebitelském úvěru je také uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že anonymizováno před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně splnila podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a tedy že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při uzavírání obou smluv s odbornou péčí. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z obou uvedených smluv předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum náhradním způsobem – formou uložení u pošty. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
5. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
6. Z listin y označené jako Smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum a ze Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce, jako nedílné součásti této smlouvy, bylo prokázáno, že společnost právnická osoba poskytla žalovanému při podpisu dohody částku 8 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se naproti tomu zavázal zaplatit anonymizováno za tyto finanční prostředky poplatek ve výši 7 233 Kč, který byl vypočten jako součet úroku ve výši 1 431 Kč (úroková sazba 29 % ročně), částky 2 436 Kč za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnosti a komfortního splácení ve výši 3 366 Kč, z čehož vyplývá, že celková dlužná částka, kterou měl žalovaný zaplatit anonymizováno činila 15 233 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal platit v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 254 Kč s tím, že poslední splátka činí 247 Kč. Podle ujednání ve smlouvě se součástí smlouvy staly i Smluvní podmínky, které se nacházely na formuláři smlouvy.
7. Ze zákaznické karty ze dne datum, která sloužila pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, bylo zjištěno, že žalovaný bydlel se spolubydlícím, měl učňovské vzdělání, byl nezaměstnaný a jeho čistý měsíční příjem činil 7 010 Kč a další příjmy pak měl ve výši 15 000 Kč, což bylo ověřeno z výměry podpory (zřejmě úřadu práce). Běžné měsíční výdaje žalovaný uvedl ve výši 8 000 Kč, které blíže nespecifikoval, a dále platil interní splátky 1 697 Kč. Příjmy a výdaje byly podle karty ověřeny mimo již uvedené výměry i poštovními poukázkami za měsíce říjen až prosinec 2017.
8. Z listin y označené jako Smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum a ze Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce, jako nedílné součásti této smlouvy, bylo prokázáno, že společnost právnická osoba poskytla žalovanému při podpisu dohody částku 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se naproti tomu zavázal zaplatit anonymizováno za tyto finanční prostředky poplatek ve výši 10 600 Kč, který byl vypočten jako součet úroku ve výši 2 146 Kč (úroková sazba 29 % ročně), částky 3 404 Kč za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnosti a komfortního splácení ve výši 5 050 Kč, z čehož vyplývá, že celková dlužná částka, kterou měl žalovaný zaplatit anonymizováno činila 22 600 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal platit v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 377 Kč s tím, že poslední splátka činí 357 Kč, a to do datum RPSN činí 238,10 %. Podle ujednání ve smlouvě se součástí smlouvy staly i Smluvní podmínky, které se nacházely na formuláři smlouvy.
9. Ze zákaznické karty ze dne datum, která sloužila pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, bylo zjištěno, že žalovaný bydlel v nájmu, měl základní vzdělání, byl zaměstnán jako řidič ve právnická osoba s. r. o. s čistým měsíčním příjmem 16 025 Kč, což bylo ověřeno z výplatních pásek za měsíce anonymizováno až anonymizováno rok a z pracovní smlouvy, která byla sjednána od datum na neurčito. Běžné měsíční výdaje žalovaný uvedl ve výši 6 000 Kč, které blíže nespecifikoval. Kromě již uvedených listin nebyly příjmy a výdaje ničím ověřovány.
10. Z tabulek umoření vzdal soud za prokázané, že žalovaný na smlouvu číslo ze dne datum uhradil 4 200 Kč a na smlouvu číslo ze dne datum uhradil 11 750 Kč.
11. Listino u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávek ze dne datum a podacím lístkem, bylo prokázáno, že právnická osoba prodala žalobkyni obě předmětné pohledávky za žalovaným za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou, a to dopisem ze dne datum, kterým byla žalovaný zároveň vyzván, aby dlužnou částku 35 115 Kč bez příslušenství (s tím, že o výši příslušenství se má informovat u žalobkyně) ze smlouvy číslo ze smlouvy číslo zaplatil na tam uvedený účet č. bankovní účet, a to do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl dán do přepravy dne datum.
12. Výzvou ze dne datum a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 28 483,16 Kč nejpozději do datum s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy číslo smlouvy číslo zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění těchto nároků domáhat soudní cestou. Částka měla být zaplacena na účet č. bankovní účet (pozn. soudu: účet shodný jako v dopise s oznámením o postoupení pohledávky). Upomínka byla dána k poštovní přepravě dne datum.
13. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.
14. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum poskytla společnost právnická osoba, jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalovanému při podpisu smlouvy částku 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaný si tyto finanční prostředky převzal a zavázal se jmenované společnosti vrátit částku celkem 22 600 Kč, z toho 12 000 Kč jako půjčené finanční prostředky a dále 10 600 Kč jako poplatek, který tvořil jednak kapitalizovaný 29 % roční úrok ve výši 2 146 Kč, jednak částka 3 404 Kč jako částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení, jakož i částka 5 050 Kč, představující poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení. Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 377 Kč, přičemž poslední splátka byla ujednána ve výši 357 Kč, a to do datum. Před sjednáním dohody právnická osoba anonymizováno zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovaným vyplnila prohlášení do zákaznické karty ohledně jeho osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaný bydlel v nájmu, měl učňovské vzdělání, pracoval jako řidič ve právnická osoba s. r. o. s příjmem 16 025 Kč čistého měsíčně. Běžné měsíční výdaje žalovaný uvedl ve výši 6 000 Kč. Příjmy a výdaje byly společností ověřeny z pracovní smlouvy uzavřené od datum na neurčito a výplatních pásek za měsíce anonymizováno až anonymizováno rok. Za účelem prověření schopnosti žalovaného splácet, společnost právnická osoba nahlédla také do insolvenčního rejstříku. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnuté finanční prostředky splácet a finanční prostředky mu poskytla. Žalovaný na svůj závazek uhradil celkem částku 11 750 Kč.
15. Následně písemnou dohodou označenou jako Smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum poskytla společnost právnická osoba, žalovanému při podpisu smlouvy znovu finanční prostředky, konkrétně částku 8 000 Kč v hotovosti. Žalovaný si tyto finanční prostředky převzal a zavázal se jmenované společnosti vrátit částku celkem 15 233 Kč, z toho 8 000 Kč jako půjčené finanční prostředky a dále 7 233 Kč jako poplatek, který tvořil jednak kapitalizovaný 29 % roční úrok ve výši 1 431 Kč, jednak částka 2 436 Kč jako částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení, jakož i částka 3 366 Kč, představující poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení. Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 254 Kč, přičemž poslední splátka byla ujednána ve výši 247 Kč. Před sjednáním dohody právnická osoba anonymizováno zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovaným vyplnila prohlášení do zákaznické karty ohledně jeho osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaný bydlela se spolubydlícím, měl základní vzdělání a byl nezaměstnaný s příjmem 7 010 Kč čistého měsíčně a dalším blíže nespecifikovaným příjmem 15 000 Kč, což si společnost měla ověřit z výměry podpory a poštovních poukázek za měsíce říjen až prosinec 2017. Běžné měsíční výdaje žalovaný uvedl ve výši 8 000 Kč a platil také interní splátky částkou 1 694 Kč. Příjmy a výdaje byly podle karty ověřeny shora citovanými doklady.
16. právnická osoba následně dne datum prodala žalobkyni obě předmětné pohledávky za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost omámila žalovanému dopisem ze dne datum, ve kterém zároveň vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku 31 115 Kč bez příslušenství (s tím, že o výši příslušenství se má informovat u žalobkyně) ze smlouvy číslo ze smlouvy číslo zaplatil účet žalobkyně do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl dán do přepravy dne datum. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedených smluv dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum.
17. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
21. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
22. Podle § 588 věty první o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
24. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
26. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum a datum smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě kterých byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky nejprve ve výši 12 000 Kč a následně 8 000 Kč, a to vždy v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
27. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 .
28. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a to ani v jednom případě zápůjček, které jsou předmětem tohoto řízení. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně tyto sice podle karet zákazníka ověřovala z výplatních pásek, resp. z pracovní smlouvy, nebo výměrami dávek z úřadu práce, nicméně ani jednu z těchto listin soudu nepředložila, ačkoliv jejich archivaci jí ukládá § 78 odst. 2 písm. b) ZSU. Ze žalobkyní předložených důkazů nelze ani dojít k závěru, co z dokumentů, které měla při sjednávání smluv k dispozici, zjistila. Předchůdkyně žalobkyně navíc ani nespecifikovala, co se skrývá pod„ ostatními příjmy“ žalovaného a není ani jisté, z čeho byl tento příjem ověřen. Ze zákaznické karty vyplývá pouze to, že předchůdkyně žalobkyně měla pracovní smlouvu, výměry z úřadu práce, poštovní poukázky, nic více. V případě výdajů je v pozdější kartě zákazníka uvedena výše interních splátek, z čehož je zřejmé, že žalovaný dosud neuhradil dluh ze své předchozí zápůjčky. Jestliže žalovanému byla v případě druhé smlouvy poskytnuta další zápůjčka, aniž by měl splaceny předchozí zápůjčku, nelze se domnívat, že byl solventní, když si na své výdaje musel, i přes uváděné příjmy, opakované půjčovat finanční prostředky. Ve druhém případě byl navíc nezaměstnaný a soud má za to, že dávky, které jsou osobám v tíživé životní a sociální situaci poskytovány ze strany státu, rozhodně neslouží k tomu, aby z nich byly hrazeny splátky, nýbrž mají pokrýt základní životní potřeby těchto osob. V obou případech pak předchůdkyně žalobkyně rezignovala na ověření tvrzených výdajů žalovaného.
29. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky a ve druhém případě i příjmové stránky, když soudu nebylo ani známo, co tvoří ostatní příjmy žalovaného. Proto soudu nezbylo nic jiného, než prohlásit obě uzavřené smlouvy o zápůjčce za absolutně neplatné, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
30. Jelikož byly obě smlouvy mezi účastníky posouzeny jako absolutně neplatné, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému v hotovosti částky 12 000 Kč a 8 000 Kč a žalovaný jí vrátil pouze částky 11 750 Kč a 4 200 Kč, pročež jí stále dluží částku 250 Kč (na smlouvu číslo) a částku 3 800 Kč (na smlouvu číslo), celkem částka, když tato částka představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávek. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 4 050 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.
31. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k zaplacení obou částek dopisem ze dne datum, kterým právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a vyzvala ho k vrácení dlužné částky na účet tam uvedený (účet žalobkyně). Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. V souladu s § 573 o. z. došlo k doručení zásilky dne datum. Od té doby měl žalovaný 10 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatil, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 4 050 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 9 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
32. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
33. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 4 050 Kč s příslušenstvím z celkového předmětu řízení ve výši 21 715 Kč s příslušenstvím, které učinila předmětem řízení. Již z tohoto pohledu je tedy zřejmé, aniž by soud konkrétně kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ), že procesně úspěšnější byl v daném řízení žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
34. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 21 715 Kč s příslušenstvím domáhala nejprve vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 869 Kč. Platební rozkaz nebyl vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni soudní poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), tj. 5 % z částky (1 086 Kč), ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 217 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.