Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 C 9/2020-30

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci

žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa, obec

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 10.816,15 Kč s příslušenstvím - úvěr

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4 800 Kč s 9,75% úroky z prodlení od 2. 1. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit 2 516,15 Kč s 8,05% úroky z prodlení z částky 7 316,15 Kč od 4. 12. 2018 do 1. 1. 2019 a s 9,75% úroky z prodlení z částky 2 516,15 Kč od 2. 1. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 851,10 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 142,65 Kč a částku 3 500 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4 800 Kč s 9,75% úroky z prodlení od 2. 1. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit 2 516,15 Kč s 8,05% úroky z prodlení z částky 7 316,15 Kč od 4. 12. 2018 do 1. 1. 2019 a s 9,75% úroky z prodlení z částky 2 516,15 Kč od 2. 1. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 851,10 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 142,65 Kč a částku 3 500 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 29. 5. 2019 domáhal po žalovaném zaplacení částky 10 816,15 Kč s přísl. Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba, s žalovaným uzavřel dne 5. 8. 2016 smlouvu o úvěru číslo na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem v souhrnné výši 8 186 Kč právnímu předchůdci žalobce splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 299 Kč do 5. 10. 2017. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce uhradil pouze částku 5 200 Kč, přes výzvu zůstal dlužen nesplacenou jistinu ve výši 7 316,15 Kč, smluvní úrok ve výši 512,04 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 856,22 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 516,44 Kč, inkasní poplatek ve výši 1 785,15 Kč, smluvní úrok ve výši 1 472,80 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 851,10 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 500 Kč. Pohledávku za žalovaným právní předchůdce žalobce na žalobce postoupil smlouvou o postoupení pohledávky, tuto skutečnost žalovanému oznámil. Na výzvu soudu doplnil podáním ze dne 29. 4. 2021, že schopnost žalovaného úvěr splácet byla ověřována právním předchůdcem žalobce na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, vyšel přitom z údajů a dokumentů, které byly žalovaným ohledně jeho příjmů a výdajů sděleny, resp. předloženy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav:

4. Dne 5. 8. 2019 vyplnil žalovaný formulář žádosti o úvěr, kterým požádal právního předchůdce žalobce o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč. Z formuláře plyne, že žalovaný předložil doklady o výši příjmů, a to výplatní pásky a příjmové doklady, své měsíční výdaje vyčíslil částkou 11 500 Kč. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce poskytl pracovní smlouvu ze dne 1. 3. 2016, ze které bylo zjištěno, že mu za vykonanou práci náleží mzda ve výši 16 000 Kč měsíčně, tuto skutečnost žalovaný doložil příjmovými pokladními doklady ze dne 15. 4. 2016 a ze dne 16. 6. 2016. Téhož dne byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru číslo. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr včetně celkových nákladů na poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 8 186 Kč splácet v 14 měsíčních splátkách po 1 299 Kč splatných do 5. 10. 2017. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil převzetí částky 10 000 Kč v hotovosti v místě bydliště.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2018, z přílohy k této smlouvě a z potvrzení o zaplacení úplaty soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce pohledávku za žalovaným vzniklé ze smlouvy o úvěru číslo tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem právního předchůdce žalobce ze dne 18. 12. 2018, kterým byl žalovaný současně vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů po obdržení dopisu. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost podána k poštovní přepravě dne 19. 12. 2018. Žalovaný byl opětovně o úhradu dluhu upomínán výzvou před podáním žaloby ze dne 13. 5. 2019, která byla podána k poštovní předpravě následujícího dne.

6. Podle , (dále jen „“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 2145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není zčásti důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byl spotřebitelem – viz ) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

10. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

11. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdce žalobce ověřoval příjmy žalovaného (doložené pracovní smlouvou a příjmovými pokladními doklady). V tomto směru nelze právnímu předchůdci žalobce nic vytknout. Právní předchůdce žalobce však nijak neověřoval výdaje žalovaného, vycházel pouze z údajů o výdajích, které mu sdělil samotný žalovaný (vě nazvané„ žádost o úvěr“), aniž by tyto jakkoliv ověřil. Již tyto žalovaným sdělené údaje o výdajích se přitom jeví na první pohled jako poměrně (až podezřele) nízké a lze bezesporu pochybovat o jejich věrohodnosti. Soud poukazuje na skutečnost, že právní předchůdce žalobce neměl k dispozici žádný výpis z účtu žalovaného, kde by byly rozepsány jednotlivé transakce a ze kterého by bylo možné věrohodným způsobem ověřit výši jeho měsíčních výdajů a zjistit, kolik mu zbývá disponibilních peněžních prostředků k úhradě splátek úvěru. Soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, protože nijak neověřoval žalovaným uváděné údaje o jeho výdajích, měl přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet.

12. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že právní předchůdce žalobce neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, když žádným způsobem neověřil jím uváděné výdaje, a nemohl si tedy věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaný schopen spotřebitelský úvěr řádně splácet. Uzavřená smlouva o úvěru číslo ze dne 5. 8. 2016 je tedy neplatná s odkazem na zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytnutá jistina úvěru ve výši 10 000 Kč byla právnímu předchůdci žalobce v rozsahu částky 5 200 Kč vrácena, zbývá z titulu bezdůvodného obohacení dle vrátit 4 800 Kč. Pohledávka byla v mezidobí dle postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy žalobě vyhověl v rozsahu částky 4 800 Kč a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle ve spojení s  (I. výrok). Právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 18. 12. 2018. Dle výzva došla žalovanému tři dny po jejím odeslání, tedy 22. 12. 2018, dluh se stal splatným dne 1. 1. 2019. Žalovaný se tak dostal do prodlení dne 2. 1. 2019. Jelikož je smlouva o úvěru neplatná, nemá žalobce nárok na úrok, na smluvní pokuty ani na ujednané poplatky.

13. V rozdílu mezi nárokovanou jistinou, smluvní pokutou, poplatky, úroky z prodlení a úroky proto soud žalobu zamítnul (II. výrok).

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením Žalovaný byl ve věci úspěšný ve větší míře, než žalobce, měl by proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Z obsahu spisu však nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či návrh na exekuci.