Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 90/2021-46

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem ve SR anonymizována tři slova PSČ, SR

pro zaplacení 9 126 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.273 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 536,41 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5.273 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 3.853 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 331,83 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 369,76 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úrok 29 % ročně z částky 5.642,76 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení k rukám anonymizováno jméno příjmení, titul za jménem 229 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.273 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 536,41 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5.273 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 3.853 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 331,83 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 369,76 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úrok 29 % ročně z částky 5.642,76 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [titul za jménem] 229 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem doručeným soudu dne 30. 3. 2021 se žalobce po žalovaném domáhal dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce číslo která byla uzavřena mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 6.000 Kč. Od data uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaný uhradil celkem 727 Kč. Žaloba dále obsahuje specifikaci dluhu.

2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil, neboť nepřebírá soudní zásilky, a to ani na adrese adresa adrese trvalého pobytu ve Slovenské republice anonymizováno 5 slov, Slovenská republika.

3. V dané věci se jedná o řízení s mezinárodním prvkem, když žalovaný je slovenským státním příslušníkem. Ve věci je dána příslušnost soudu ČR k rozhodování věci, a to dle čl. 7 odst. 1 písm. b) druhá odrážka Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 12. 2018 uzavřené mezi právnická osoba a žalovaným, byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč. Za poskytnutí zápůjčky se žalovaný zavázal uhradit navíc částku 4.184 Kč sestávající z úroku ve výši 799 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 2.410 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 975 Kč. Celkovou částku 10.184 Kč se žalovaný zavázal uhradit formou 45 splátek po 227 Kč, kdy poslední splátka činila 196 Kč. Žalovaný uhradil celkem 727 Kč, což vyplývá z tabulky umoření. Následně dne 20. 1. 2020 došlo k postoupení pohledávky na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne. Pohledávka za žalovaným je uvedena v seznamu postoupených pohledávek. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou k plnění ze dne 28. 1. 2021.

5. K výzvě soudu týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného podal žalobce dne 28. 6. 2021 v zastoupení své vyjádření, ve kterém se uvádí, že právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy ze dne 9. 9. 2018 na neurčito, výplatních pásek za měsíc říjen a listopad 2018, současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako manipulační dělník ve firmě právnická osoba, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty, ani zápůjčku u jiné společnosti, a s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčky je dostatečná. Ze zákaznické karty ze dne 28. 12. 2018 bylo zjištěno, že příjem žadatele je 15.329 Kč. Dále se zde uvádějí další čisté příjmy domácnosti 15.900 Kč, tj. příjmy celkem 31.229 Kč, běžné měsíční výdaje jsou odhadovány ve výši 3.000 Kč. Následně je uvedeno, že byla ověřena pracovní smlouva z 9. 9. 2018 na dobu neurčitou a 2 výplatní pásky za říjen a listopad 2018.

6. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle z. č. o spotřebitelském úvěru , 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle z. č. o spotřebitelském úvěru platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle z. č. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Předobrazem zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008 /48/, který uložil členským státům zajistit, aby„ před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008 /48/ se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další C -449/13, z něhož mj. vyplývá, že:„ Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr„ s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět„ úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními.

10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.

11. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

Pokud se jedná o vyhodnocení úvěru ve vztahu k , o spotřebitelském úvěru, soud uvádí následující.

12. Vzhledem ke skutečnosti, že povinností úvěrujícího (právního předchůdce žalobce) bylo postupovat v souladu s ustanoveními a násl. o spotřebitelském úvěru a tuto povinnost právní předchůdce žalobce nesplnil, je smlouva o zápůjčce (o spotřebitelském úvěru) uzavřená dne 28. 12. 2018 vyhodnocena jako neplatná. Soud především vytýká skutečnost, že mu nebyla předložena žádná z tvrzených skutečností týkajících se příjmů ani výdajů žalovaného. Pokud byl čistý příjem žadatele 15.329 Kč, pak tato skutečnost měla být podložena relevantním dokladem (např. výplatními páskami apod.). Pokud právní předchůdce žalobce zjistil další čisté příjmy domácnosti ve výši 15.900 Kč, rovněž tato skutečnost musela být doložena, což ani nevyplývá z ověřených dokladů uvedených v zákaznické kartě. Rovněž pokud se jedná o běžné měsíční výdaje ve výši 3.000 Kč lze poukázat na skutečnost, že nebylo respektováno zákonné ustanovení sbírky o životním a existenčním minimu ve znění platném a účinném ke dni sepisu smlouvy, když ustanovení stanovuje, že částka životního minima jednotlivce činí měsíčně 3.410 Kč. Jiné běžné měsíční výdaje žalovaného nebyly ani tvrzeny tzn., nebylo přihlédnuto ani k výdajům na bydlení, energie, ošacení, hygienu, léky apod. V tomto směru tak lze mít i zjištěné výdaje v kartě zákazníka – žalovaného za nedostatečné, neboť uvedené výdaje jsou ještě pod hranicí životního minima. Jak je uvedeno shora, smlouva o zápůjčce ze dne 28. 12. 2018 byla vyhodnocena jako neplatná. Za tohoto stavu věci tak žalobci, jakožto právnímu nástupci původního úvěrujícího, náleží pouze bezdůvodné obohacení, a to ve výši 5.273 Kč s příslušenstvím (poskytnuto bylo 6.000 Kč, uhrazeno bylo 727 Kč). Žalobci tak byly přiznány i kapitalizované zákonné úroky z prodlení a zákonné úroky z prodlení jdoucí z přiznané částky od 21. 1. 2020 do zaplacení. Ostatní nároky žalobce přiznány nebyly, neboť tyto lze přiznat pouze v případě, pokud je smlouva o zápůjčce vyhodnocena jako platná. Nároky žalobce, které byly zamítnuty, jsou uvedeny ve výrokové části II. tohoto rozsudku.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle za situace, kdy úspěch a neúspěch žalobce byl pouze částečný (úspěch 57,7 %, neúspěch 42,3 %) po odečtení neúspěchu od úspěchu ve věci je právnímu zástupci žalobce přiznáno 15,4 % nákladů řízení z celkových 1.489 Kč. Na nákladech řízení tak bylo žalobci přiznáno: zaplacený soudní poplatek 400 Kč, 3 úkony právní služby dle ) bod 1) (Advokátní tarif) po 200 Kč (tj. 600 Kč), 3krát paušální částka dle ) bod a) (Advokátní tarif) po 100 Kč (tj. 300 Kč) a 21% DPH (tj. 189 Kč). Právnímu zástupci žalobce tak bylo přiznáno 229 Kč, což činí 15,4 % z celkových nákladů řízení 1.489 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.