Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 114/2021-37

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 84 488 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 28.965 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28.965 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6.983,01 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 30.035 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30.035 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 19.525 Kč, částku 25.488 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 28.965 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28.965 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6.983,01 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 30.035 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30.035 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 19.525 Kč, částku 25.488 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 23. 4. 2021 se žalobce po žalované domáhal celkové částky 84.488 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná uzavřela 24. 5. 2018 s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO smlouvu o úvěru číslo rok číslo, na základě které byla žalované v hotovosti poskytnuta jistina ve výši 59.000 Kč. Žalovaná se spolu s jistinou zavázala uhradit příslušenství úvěru ve výši 49.560 Kč. Celkovou částku ve výši 108.560 Kč se žalovaná zavázala uhradit v měsíčních splátkách po 6.785 Kč. Splatnost poslední splátky a celková splatnost úvěru připadla na den 24. 9. 2019. Žalovaná uhradila celkovou částku 30.035 Kč, což jsou 4 řádně uhrazené splátky. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu původního věřitele převedena na společnost právnická osoba, IČO. V důsledku koupě části závodu se tak věřitelem pohledávky stala společnost právnická osoba Na žalobce byla následně pohledávka převedena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 118.789,42 Kč, žaloba dále obsahuje rekapitulaci jednotlivých částí pohledávky. Žalobce dále po žalované požaduje smluvní pokutu ve výši 25.488 Kč, a to z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 59.000 Kč od 25. 9. 2019 do 30. 11. 2020 (v souladu s čl. V. odst. 4 smlouvy).

2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 24. 5. 2018 byla uzavřena mezi společností právnická osoba, IČO a žalovanou smlouva o úvěru číslo rok číslo, na základě které bylo žalované poskytnuto 59.000 Kč v hotovosti. Žalovaná se dále zavázala uhradit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 49.560 Kč. Celkovou dlužnou částku 108.560 Kč se zavázala uhradit v 16 měsíčních splátkách po 6.785 Kč, a to vždy ke každému 24. dni v kalendářním měsíci. Součástí spisového materiálu je předpis splátek ke smlouvě úvěru, který je rovněž žalovanou podepsán. Žalovaná dále podepsala formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Součástí spisového materiálu je dále žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, ze kterého se podává, že žalovaná pracuje na pozici administrativní pracovnice na dobu neurčitou, její mzda činí 15.430 Kč, příjem z důchodu je 6.779 Kč, průměrné měsíční příjmy žadatele 22.209 Kč, průměrné měsíční příjmy celé domácnosti 47.209 Kč. Za bydlení a energie dává 3.951 Kč, za stravování, výživné 3.000 Kč, ostatní výdaje 1.000. Průměrné měsíční výdaje žadatele celkem činí 5.317 Kč, průměrné měsíční výdaje celé domácnosti činí 7.951 Kč. Na základě výzvy soudu žalobce doplnil ve svém podání ze dne 20. 7. 2021 dokumenty, kterými prokazuje výši příjmů a výdajů žalované; soudu tak bylo předloženo potvrzení firmy právnická osoba, že žalovaná je zaměstnaná na dobu neurčitou od 1. 2. 2017 a za měsíce leden, únor a březen 2018 dostala mzdu v hotovosti ve výši 15.430 Kč. Dále bylo předloženo oznámení o výši důchodu (invalidního) ve výši 6.779 Kč. Součástí spisového materiálu jsou i platební doklady SIPO za březen, duben, květen 2018, ze kterých je zřejmé, že je hrazen nájem ve výši cca 2.560 Kč měsíčně, elektřina 600 Kč, poplatky za rozhlas a televizi, plyn 170 Kč, dále internet ve výši 1.323 Kč (pouze za duben 2018).

4. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

5. Podle z. č. o spotřebitelském úvěru , 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle z. č. o spotřebitelském úvěru platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle z. č. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Předobrazem zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008 /48/, který uložil členským státům zajistit, aby„ před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008 /48/ se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další C -449/13, z něhož mj. vyplývá, že:„ Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr„ s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět„ úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními.

9. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.

10. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

11. Pokud se jedná o vyhodnocení úvěru ve vztahu k  , o spotřebitelském úvěru, soud uvádí následující.

12. Jak vyplynulo z provedeného dokazování mezi právním předchůdcem žalobce, a žalovanou byla uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které obdržela 59.000 Kč. Žalovaná uhradila celkem 30.035 Kč. Pokud se jedná o posouzení úvěruschopnosti, pak lze potvrdit, že právní předchůdce žalobce řádně vyžádal od žalované doklady o jejích příjmech a doklady o placení SIPO. Co však soud vytýká právnímu předchůdci žalobce v rámci posouzení úvěruschopnosti je skutečnost, že nebyla řádně zohledněna výdajová stránka žalované. Pokud byla výdajová stránka stravování, výživné uvedena v částce 3.000 Kč, pak tato skutečnost nezohledňovala ani částku životního minima jednotlivce dle o životním a existenčním minimu ve znění platném a účinném ke dni sepisu smlouvy, a to za situace, kdy částka životního minima jednotlivce činí měsíčně 3.410 Kč. Za jednotlivce se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která není společně posuzována s jinými osobami uvedenými v  citovaného zákona. Životní minimum je pak minimální hranice peněžních příjmů fyzické osoby k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Pokud jsou tak tyto výdaje stanoveny pod hranicí životního minima, nelze je hodnotit jako objektivně zjištěné. Současně není zřejmé, na základě jakých skutečností byly vypočteny průměrné měsíční výdaje celé domácnosti ve výši 7.951 Kč, když měsíční výdaje žadatelky jsou ve výši 5.317 Kč. Rovněž je rozporuplná částka průměrného měsíčního příjmu celé domácnosti ve výši 47.209 Kč, když rovněž není zřejmé, z jakých informací právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel. Za tohoto stavu věci tak soud vyhodnotil smlouvu o úvěru ze dne 24. 5. 2018 jako neplatnou, a to rovněž za situace, kdy nebylo soudu doloženo, že k datu uzavření předmětné smlouvy o úvěru byla žalovaná lustrována jako dlužník či osoba procházející insolvenčním rejstříkem, když tyto skutečnosti nebyly soudu prokazovány. Částka 59.000 Kč, která byla žalovaná vyplacena v hotovosti, je tak soudem vyhodnocována jako bezdůvodné obohacení; pokud žalovaná uhradila 30.035 Kč, pak je nutno žalobci jakožto právnímu nástupci úvěrujícího přiznat částku 28.965 Kč (rozdíl mezi těmito částkami), a to včetně zákonného úroku z prodlení a kapitalizovaného úroku z prodlení. Naopak výrokem II. byly zamítnuty částky ve výši 30.035 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 19.525 Kč a částka 25.488 Kč požadována jako smluvní pokuta. Tyto platby by bylo možno přiznat pouze v případě platně uzavřené smlouvy.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle za situace, kdy úspěch žalobce je nižší než neúspěch žalované. Za tohoto stavu věci tak žádnému z účastníků nebyly přiznány náklady řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.