Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
36 C 28/2021-38
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 15 625,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6 439 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 439 Kč jdoucím od 28. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6 439 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 439 Kč jdoucím od 28. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobce se žalobou domáhal proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 15 625,20 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 100,19 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 600 Kč jdoucím od 27. 10. 2020 a náhrady nákladů řízení. Svou žalobu odůvodnil tím, že: Úvodem žalobce sděluje, že u něj došlo ke změně obchodní firmy. V minulosti zněla obchodní firma žalobce„ právnická osoba“ a„ právnická osoba“. Tyto původní obchodní firmy mohou být uvedeny v přiložených dokumentech, jimiž žalobce dokládásvůj nárok. Veškerá smluvní ujednání mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku podle § 562 NOZ a to následujícím způsobem. Žalovaný se nejprve zaregistroval na internetových stránkách žalobce webová adresa. Při registraci uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Žalovaný žalobci k prokázání totožnosti předložil elektronickou cestou kopii svého dokladu totožnosti a výpis ze svého účtu. Na základě úspěšné registrace byla žalovanému v informačním systému žalobce založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaný následně prostřednictvím své klientské sekce požádal o poskytnutí úvěru za podmínek uvedených v níže uvedené Smlouvě o úvěru. Žalobce posoudil úvěruschopnost (§ 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. ) žalovaného výpisem z účtu, případně výplatními lístky žalovaného za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů anonymizována čtyři slova) nebo anonymizováno provozovaného právnická osoba anonymizována dvě slova. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru. Následně žalobce uzavřel s žalovaným dne 26.09.2019 Smlouvu o úvěru číslo (dále jen také jako„ Smlouva o úvěru“ nebo Smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientské sekce tak, že žalovaný odsouhlasil její znění. Smlouva byla následně uložena v klientské sekci žalovaného. Podle § 562 odst. 1 NOZ má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý. Žalobce uzavírá smlouvy o úvěru prostřednictvím elektronického systému, jak předpokládáno ust. § 562 odst. 1 NOZ a dovolává se tímto jejich správnosti. Ve smlouvě žalobce jako úvěrující sjednal s žalovaným jako úvěrovaným poskytnutí úvěru v částce 11.600,00 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději dne 24.10.2019. Následně žalobce s žalovaným sjednali prodloužení doby splatnosti úvěru do 14.11.2019 a poplatek za poskytnutí úvěru za poslední období doby poskytnutí úvěru ve výši 0,00 Kč. Žalobce poskytl žalovanému úvěr dne 26.09.2019 (datum odepsání úvěru z účtu žalobce) převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobci neuhradil. Žalobci tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši 11.600,00 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 0,00 Kč rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od 15.11.2019 do zaplacení. Žalobce dokládá způsob výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení: úrok ve výši 1.100,19 Kč byl vypočítán v zákonné výši 10,00 % ročně z částky 11.600,00 Kč od 15.11.2019 do 26.10.2020 Podle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru vznikl žalobci v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 11.600,00 Kč od 15.11.2019 do 26.10.2020 v celkové výši 4.025,20 Kč. Žalobce nárokuje smluvní pokutu v souladu s § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru vždy pouze do výše 1/2 jistiny. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky e-mailovou zprávou. Doručování prostřednictvím e-mailové zprávy bylo mezi žalobcem a žalovaným sjednáno v čl. 14 .2.1 Smlouvy o úvěru a je považováno za rovnocenné doručování v listinné podobě. Smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným byl uzavřen elektronickými prostředky komunikace na dálku. Z povahy tohoto smluvního vztahu vyplývá i následná komunikace těmito prostředky. Žalobce prokazatelně odeslal žalovanému výzvu k plnění prostřednictvím elektronické pošty na emailovou adresu žalovaného uvedenou ve Smlouvě o úvěru. Text e-mailové zprávy, včetně přiložené výzvy žalobce předložil soudu společně se žalobním návrhem. Na výzvu soudu žalobce doplnil, že na základě smlouvy poskytl žalovanému částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 161 Kč (bez slevy). Žalovaný celkem dosud uhradil částku ve výši 8 561 Kč, která byla započtena na celý poplatek a částečně na úhradu jistiny, pročež se žalobce domáhá zaplacení jistiny ve výši 11 600 Kč a poplatek již nevymáhá.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaný na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nereagoval, pročež soud předpokládal jeho souhlas s takovýmto postupem soudu (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný a žalobce spolu uzavřeli dne 26. 9. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. V záhlaví smlouvy jsou uvedeny iniciály žalobce a žalovaného. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč na dobu trvání úvěru 28 dnů s RPSN ve výši 5 632 % (!). Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit ve lhůtě splatnosti úvěru, činí 19 644 Kč, přičemž 15 000 Kč představuje úvěr a částka 5 161 představuje„ poplatek za poskytnutí úvěru v plné výši“. V případě prodlení žalovaného s plněním úvěru jsou v článku IX. smlouvy uvedena mnohá sankční ujednání. Zejména je v čl. IX odst. 1 písm a) ujednána ve prospěch žalobce smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky ohledně které je žalovaný v prodlení, dále jsou pod bodem c) téhož článku uvedeny další paušální poplatky na úhradu nákladů v nemalých výších od 33 Kč až po 500 Kč, dále jsou v tomto článku uvedeny náklady mimosoudního vymáhání až do částky 2 500 Kč pro prodlení nepřesahující 30 dnů a náklady třetích osob za vymáhání pro případ prodlení delší 30 dnů ve výši dalších 1 350 Kč. Další poplatky pak vyplývají z čl. VI. smlouvy. Skutečnost, že mezi stranami skutečně došlo k uzavření smlouvy o úvěru, vyplývá z žalobcem předložené kopie občanského průkazu žalovaného, výpisu z účtu žalovaného a výpisu z účtu žalobce ze dne 26. 9. 2019 a sdělení banky žalovaného ze dne 9. 2. 2021, ze kterých vyplývá, že žalobce zaslal žalovanému dne 26. 9. 2019 částku ve výši 15 000 Kč se zprávou„ úvěr dle smlouvy číslo anonymizováno“ pod VS odpovídající jeho RČ. Výzvou k úhradě dluhu – předžalobní upomínkou ze dne 14. 10. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 7 dnů od doručení výzvy, z potvrzení na č. l. 21 vyplývá, že výzva byla zaslána žalovanému emailem dne 15. 10. 2020.
5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobcem nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy o úvěru závazek v podobě úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. , dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvy o úvěru, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z poskytnutých peněz žalobci zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka z titulu smlouvy o úvěru ve výši 5 161 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny ve výši 15 000 Kč zaplatit navíc, byť je ve smlouvě označena jako poplatek za poskytnutí úvěru, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku , tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu„ poplatku“ jako ujednání o úrocích s tím, že ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje roční úrok ve výši 448,5 %, je ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Navíc je nutno odkázat v tomto kontextu i na výši RPSN – 5 632 %, nezanedbatelnou výši smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky a další paušální poplatky vyjádřené v bodě VI. smlouvy a zejména v bodě IX. odst. 1 písm. c) smlouvy o úvěru, které jen umocňují závěr soudu o absolutní neplatnosti smlouvy. Jedná se zcela evidentně o ujednání ve smlouvě, která jsou ve výrazném neprospěchu pro žalovaného - spotřebitele a která mají znaky až lichevní smlouvy. Žalobce navíc záměrně a účelově schovává úrok ve výši 5 161 Kč za jakési ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru za současného uvedení, že roční úroková sazba činí 0 % tak, aby smlouva vypadala pro úvěrovaného příznivěji. Na tomto závěru soudu nic nemění ani ta skutečnost, že se jednalo o úvěr s kratší dobou splatnosti, neboť žalobcem předložená úvěrová smlouva a její jednotlivá ujednání o úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích založila v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch žalovaného spotřebitele. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v září 2019 činila 9,41 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat a to ani s vědomím, že se jednalo o krátkodobý úvěr vykazující pro úvěrujícího větší rizikovost návratnosti poskytnutých peněžních prostředků, neboť rizikovost návratnosti finančních prostředků nelze vázat na takto nepřiměřená smluvní ujednání. Jelikož je ujednání o úroku esenciální náležitostí smlouvy o úvěru (na rozdíl od smlouvy o zápůjčce), přičemž ujednání o úrocích a dalších poplatcích shledal soud za neplatná pro jejich zcela zjevný rozpor s dobrými mravy, činí tato smluvní ujednání smlouvu en bloc absolutně neplatnou.
7. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobci vrátit poskytnutou jistinu ve výši 15 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku představovalo všechno plnění žalobce žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku , podle kterého přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 15 000 Kč.
8. Jak bylo shora uvedeno, z obsahu doplnění žaloby vyplývá, že žalovaný uhradil dosud celkem částku 8 561 Kč. Ze shora uvedených důvodů tedy soud uložil žalovanému, aby žalobci zaplatil zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 6 439 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku , jehož výše vyplývá z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný vyzván žalobcem k vrácení finančních prostředků předžalobní upomínkou ze dne 14. 10. 2020, kde byl vyzván k vrácení dlužné částky do 7 dnů od doručení upomínky. Z přiloženého potvrzení o odeslání (emailu) bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k přepravě dne 15. 10. 2020. Podle § 573 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. , se oznámení dostalo do sféry žalovaného dnem 20. 10. 2020 a do 7. dne od tohoto data měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do 27. 10. 2020. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od 28. 10. 2020 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Obrátil-li se žalobce na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení, neučinil tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
9. Výrok II. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu části nákladů řízení dle poměru jeho úspěchu, z obsahu spisu se však nepodává, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, a to ani ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků tohoto řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.