Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 60/2021-103

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Fialovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 71 882,25 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 56 747,25 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 303,31 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení ve výši 8,25% ročně, smluvní úrok z prodlení 0,1% denně z částky 24 921 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 135 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% od 4. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 56 747,25 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 303,31 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení ve výši 8,25% ročně, smluvní úrok z prodlení 0,1% denně z částky 24 921 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 135 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% od 4. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 7. 3. 2021 (ve znění doplňujícího podání ze dne 19. 5. 2021 a podání ze dne 21. 8. 2021) po žalovaném domáhá zaplacení částky 71 882,25 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela dne 2. 11. 2020 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo na jejímž základě žalovanému poskytla částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu a úrok ve výši 17 041 Kč uhradit v 72 splátkách ve výši 514 Kč měsíčně. Smluvní strany sjednaly na výslovnou žádost žalovaného doplňkové služby - doplňkovou inkasní službu, doplňkovou službu„ PODPORA“. Sjednané úroky činily 23 % p.a., RPSN činila 38,64 %. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 12. 2020. Tedy nezaplatil splátku v celkové výši Kč 865 Kč, když do této výše je zahrnuta splátka úvěru a splátka za výkon inkasní služby ve výši 82 Kč měsíčně a splátka za výkon doplňkové služby Podpora ve výši 269 Kč měsíčně, které byly splatné společně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Žalobkyně zaslala žalovanému první písemnou upomínku dne 20. 12. 2020 a vyzvala ho i k úhradě dohodnuté sankce za zaslání upomínky ve výši 300 Kč. Žalovaný své závazky neuhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému druhou upomínku dne 5. 1. 2021 a vyzvala ho i k úhradě dohodnuté sankce za zaslání upomínky ve výši 500 Kč. Na toto nebylo reagováno, a proto žalobkyně přistoupila dle ustanovení V. 5.5. Smlouvy k zesplatnění úvěru. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný na úvěru zaplatil 865 Kč a žalobou se domáhá jistiny úvěru ve výši 19 865,87 Kč, zbylé části úroků ve výši 16 657,94 Kč, poplatku za inkasní služby 5 822 Kč, poplatku za služby PODPORA - odklad 4 331 Kč, nemoc 7 384 Kč, práce 7 384 Kč a smluvní pokuty dle ust. V. 5.5. smlouvy 9 934,44 Kč, náklady na upomínky ve výši 500 Kč. Dále nárokuje zákonný úrok z prodlení z částky 30 303,31 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 24 921 Kč, obojí od 4. 3. 2021 do zaplacení. Žalobkyně dále konkrétně sdělovala, jak byla posuzována úvěruschopnost žalovaného (zejména dle Dotazníku o posouzení bonity žalovaného, dle porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů). Jelikož žalovaný již ničeho neuhradil, domáhá se žalobkyně svého nároku soudní cestou.

2. Žalovaný byl vyzván usnesením ze dne 4. 6. 2021, č.j. -95, aby se vyjádřil k podané žalobě a doplňujícímu podání. Žalovaný, ač mu bylo uvedené prokazatelně doručeno, se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Soud nařídil jednání na 30. 9. 2021. Žalobce se z jednání omluvil, žalovaný sděloval, že je v pracovní neschopnosti a k jednání se nedostaví, dokládal zprávu lékaře (avšak nežádal o odročení jednání).

4. Z důkazů provedených v řízení učinil soud následující skutková zjištění: žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 2. 11. 2020 Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo kterou se žalobkyně zavázala poskytnout finanční prostředky v částce 20 000 Kč žalovanému s tím, že částka 16 000 Kč bude vyplacena na účet žalovaného a částka 4 000 Kč bude započtena na náklady žalobkyně (poskytovatele), s čímž žalovaný souhlasil. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách (72), kdy roční úroková sazba činila 23 % a RPSN 38,64 %. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem v celkové výši 17 041 Kč. Výše splátky činila 514 Kč (splatnost nastala vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce). V bodu 5.3 smlouvy byly sjednány finanční nároky žalobkyně pro případ prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky, v následujícím bodě pak byla dohodnuta možnost zasílání upomínek k úhradě dlužné částky (300 Kč za první, 500 Kč za druhou). Smlouva dále upravovala posouzení úvěruschopnosti žalovaného (odst. II. smlouvy), doplňkové služby (bod VI., jedná se o doplňkovou inkasní službu a doplňkovou službu Podpora – možnost odložení splátek, možnost přerušení splátek pro případ nemoci, úrazu či hospitalizace, a konečně v případě nezaviněné ztráty zaměstnání), uzavření a ukončení smlouvy (bod VIII. a X.). Nedílnou součástí smlouvy jsou Přílohy č. 1 až 7 (vzorec pro výpočet RPSN, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, tabulka umořování, smlouva o inkasní službě, dotazník k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, smlouva o zřízení doplňkové služby Podpora, souhlas se zpracováním osobních údajů). V Dotazníku k posouzení bonity žadatele (spotřebitele) žalovaný uvedl, že je ženatý (což bylo zjištěno i z lustrace v CEO) a má jedno dítě. Je zaměstnán ve společnosti právnická osoba v obec na pozici anonymizováno, pracovní poměr má na dobu neurčitou. Dosahuje příjmu 30 668 Kč, mezi výdaje patří náklady na spotřebitele (6 800 Kč), na manželku (1 200 Kč), na dítě (2 000 Kč), na sdílené náklady na bydlení platí 2 000 Kč. Dále byly mezi výdaje žalovaného zahrnuty další závazky (úvěry). Měsíční zůstatek byl vyčíslen na částku 9 467 Kč. Žalovaný byl vyhodnocen jako úvěrovatelný. Smlouvou o inkasní službě a dále Smlouvou o zřízení Doplňkové služby Podpora bylo navázáno na smlouvu o úvěru, byly sjednány podmínky těchto služeb (mimo jiné hrazení měsíčních poplatků ve výši 82 Kč v případě prvně jmenované smlouvy, ve výši 269 Kč v případě druhé smlouvy). Z y Potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce je patrno, že částka ve výši 16 000 Kč byla vyplacena na účet žalovaného a částka 4 000 Kč byla započtena na náklady poskytovatele. dále pak upravuje hrazení splátek úvěru. Vyplacení částky žalovanému také dosvědčuje výpis z internetového bankovnictví s datem zaúčtování částky 16 000 Kč 3. 11. 2020. Z upomínek a dopisu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného o platby upomínala a úvěr a služby zesplatnila ke dni 21. 1. 2021. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila žalobkyně také fotokopii občanského průkazu, výsledek vyhledávání žalovaného v centrální evidenci exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku (obojí s negativním výsledkem), výpis z nebankovního registru, výpis zaměstnavatele žalovaného z obchodního rejstříku, výpisy z bankovního účtu žalovaného za měsíce červenec, srpen a září 2020 (zde jsou patrny příjmy žalovaného 30 711 Kč, 31 559 Kč a 29 735 Kč a počáteční/konečné zůstatky na účtu, které se pohybují v záporných číslech).

5. Žalobkyně soudu předložila znalecký posudek č. 24/01-2018 o posouzení podmínek anonymizováno při poskytování spotřebitelských úvěrů, kdy posudek vypracoval Ing. jméno příjmení, znalec z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, řízení, plánování a organizace ekonomiky, peněžnictví a pojišťovnictví, specializace peněžnictví, ze kterého se podává, že úroková sazba i sazba RPSN tak, jak ji nabízí a používá právnická osoba (žalobkyně) u spotřebitelských úvěrů, odpovídá situaci na trhu dalších nebankovních společností a v některých případech i bankovních domů. Dobrovolné doplňkové služby nabízené společností jsou pro klienty spíše pozitivní a co do ceny i podmínek použití na trhu obvyklé. Sankční ujednání používaná společností jsou na tuzemském trhu obvyklá a zároveň i přiměřená ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Společnost anonymizováno posuzuje úvěruschopnost klienta řádně a obezřetně, v určitém ohledu i mírně nad rámec zákona. V případě zajištění úvěru nemovitostí společnost nepoužívá nemovitosti ve výrazném nepoměru vzhledem k poskytovaným částkám a ani nezajišťuje do celé hodnoty nemovitosti, ale pouze k poměrné části.

6. Znalecký posudek se však týká obecných informací, nikoliv konkrétně sjednaných úvěrů se spotřebiteli, nemá tedy žádný význam pro rozhodování soudu a z jeho závěrů nelze vycházet.

7. Dále žalobkyně doložila článek„ Člověk v tísni zveřejnil velké srovnání poskytovatelů půjček. Rozdíl v sankcích může činit pětinásobek.“, ze kterého je patrno, že výsledkem této analýzy trhu spotřebitelských úvěrů je index odpovědného úvěrování, jsou rozebírány jednotlivé parametry úvěrů. y o peněžních produktech představují reprezentativní příklady pro ČSA kreditní kartu, Moneta Money Bank – Expres půjčku, Fair Credit – Férovou půjčku, Provident – půjčku, Zaplo – půjčku, Fio Api Plus – tokeny. Z Auditní zpráva produktu – spotřebitelský úvěr z pohledu ZSÚ 257/2016 se podává, že jako zadavatel je označena společnost žalobce, rozbor vypracoval Institut aplikovaného práva z.s. Zpráva se zabývá možností, zda lze požadovat v případě porušení závazku spotřebitelem (a následným zesplatněním) celou zbylou část doplňkové služby, dále se zabývá možností, zda poskytování uvedené služby lze tuto službu podřadit pod pojišťovací činnost. Licence ČNB dokládá, že společnost žalobkyně je u ČNB evidována jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru.

8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle a 2 věta prvá , o spotřebitelském úvěru (dále též ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Žalobkyně byla dle § 86 ZosÚ povinna zjišťovat úvěruschopnost žalovaného.

14. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje: a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

15. Ustanovení § 1 je transpozicí směrnice 2008 /48/ Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39.

16. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena ( an., an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy ( , an., ). Z jednotlivých ustanovení je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení ZosÚ.

17. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008 /48/ nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

18. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“

19. Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn. ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

20. Soud má za to, že žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť vůbec neověřovala pravidelné výdaje žalovaného (zejména, co se týče výdajů na bydlení, stravu, ošacení, jiné náklady, pojištění, dopravy do zaměstnání…). Nelze souhlasit s tvrzením, že žalovanému měsíčně zůstává částka 9 467 Kč, když z výpisů z účtu žalovaného jsou patrny záporné konečné zůstatky (za červenec 2020 částka minus 3 027,28 Kč, počáteční zůstatek činil minus 2 956,91 Kč, za srpen 2020 částka minus 3 092,08 Kč, za září 2020 částka minus 3 141,02 Kč). Z výpisu za červenec 2020 je dále zřejmá zápůjčka ve výši 7 000 Kč u společnosti právnická osoba Žalovaný uvádí, že jeho náklady na bydlení (byť sdílené) činí částku 2 000 Kč (při dalších dvou osobách – manželce a dítěti), takové nízké částce nelze bez dalšího zcela uvěřit. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Tento výklad vyplývá z výše zmíněného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39. Dle něj součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem zákona o spotřebitelském úvěru). Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

21. Přesto žalobkyně smlouvu o úvěru uzavřela s vědomím zajištění svého závazku smluvními sankcemi a poplatky. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru a smlouvy o doplňujících službách k úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřené smlouvy jako právní jednání uzavřená v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatná. Je též nezbytné vidět, že tyto doplňkové služby v zásadě nepřinášejí žalovanému žádné podstatné výhody, služby inkasní i služby podpory je možno v podobných typech smluv sjednat zadarmo, platby za ně navíc v součtu převyšují samotné platby na jistinu úvěru.

22. V tomto směru soud odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 14. 3. 2018, č. j. -50 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZosÚ, potažmo druhu jeho neplatnosti (Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva, v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ZosÚ ve spojení s § 588 o. z., je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006); což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku z 20. 6. 2013, sp. zn. ). Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení: ve vztahu k směrnici 93/13, rozsudek ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, , EU:C: 2009, bod 32; k směrnici Rady 85/577/, rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C 227/08, EU:C: 2009, bod 29; k směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999 /44/, rozsudek ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C 32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. června 2015, Faber, C 497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura), z čehož vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. října 2007, Rampion a Godard, C 429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41).“

23. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

26. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Podle výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

28. Ve smyslu § 2993 o.z. má žalobkyně právo jen na to, co plnila, tedy na vrácení dosud neuhrazené jistiny. U smlouvy žalobkyně prokázala poskytnutí částky 16 000 Kč (částka 4 000 Kč je ve skutečnosti poplatkem, nikoli jistinou), žalovaný zaplatil 865 Kč, je tedy povinen žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit částku 15 135 Kč.

29. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru a smluv doplňkových důvodný není. Lze též podotknout, že kromě neplatnosti smlouvy z titulu výše uvedených zákonných ustanovení je možno též poukázat na zjevně nepřiměřeně vysoké poplatky služby„ podpora“ sjednané spolu se smlouvou, které lze považovat za nemorální a které představují určitý skrytý úrok, podobně je možno hodnotit fakt, že žalovanému nebyla vyplacena celá sjednaná částka, ale jen její část, apod. Soud toto však s ohledem na neplatnost smlouvy z výše uvedených důvodů podrobně nehodnotí.

30. Úroky z prodlení byly přiznány v souladu s  o.z. ve výši dle Bezdůvodné obohacení se stalo splatným na výzvu, tj. nejpozději v souladu s výzvou k zesplatnění a zaplacení.

31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , když úspěšnější je žalovaný, kterému zatím náklady v řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.