Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 190/2021-64
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky částka a kapitalizovaného úroku ve výši částka.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Zamítá se žaloba v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka] a kapitalizovaného úroku ve výši [částka]. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Zamítá se žaloba v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne datum domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka a kapitalizovaným úrokem ve výši částka a dále částky částka (smluvní pokuty), to vše z titulu úvěru poskytnutého žalované právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne datum a dodatku ze dne datum. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení před podáním žaloby výzvou ze dne datum.
2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.
3. Před zahájením prvního jednání ve věci vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět, a to v rozsahu částky tvrzené smluvní pokuty ve výši částka a kapitalizovaného úroku ve výši částka. Soud proto v tomto rozsahu řízení podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř. zastavil.
4. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru ohledně částky částka, přičemž žalovaná převzala uvedenou částku v hotovosti (prokázáno uvedenou smlouvou). Nebylo prokázáno, a to i přes písemnou výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované a že by měla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit. Žalobkyně k tomu žádné důkazy nepředložila.
6. Nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru ze dne datum právě se žalovanou (ať už by se jednalo o samostatnou smlouvu o úvěru, či dodatek ke smlouvě předchozí). Ta sice byla v listin ě označené jako smlouva o úvěru číslo ze dne datum uvedena svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že právě ona skutečně projevila vůli takovou smlouvu o úvěru uzavřít. Z její strany listin listina nebyla podepsána. Soud proto z této listin y neučinil skutkové zjištění, že by žalovaná projevila vůli uzavřít tvrzenou smlouvu o úvěru ve výši dalších částka, či že by takto projevila vůli k uzavření dodatku o zvýšení úvěru podle předešlé smlouvy téhož čísla.
7. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na účet č. bankovní účet vedený u právnická osoba, dne datum (tj. dokonce ještě před datem uzavření údajného dodatku) částku ve výši částka a dne datum částku ve výši částka (prokázáno výpisy z účtu), přičemž uvedený účet byl bankou veden pro žalovanou (prokázáno sdělením právnická osoba).
8. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou žalobkyni (prokázáno dohodou o postoupení pohledávek ze dne datum a potvrzením o přijetí platby ze dne datum). Právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalované oznámení o postoupení pohledávky (prokázáno oznámením ze dne datum a podacím archem ze dne datum).
9. Žalobkyně odeslala žalované výzvu k úhradě dluhu před podáním žaloby (prokázáno výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne datum a podacím archem ze dne datum).
10. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou o zaplacení upomenula dříve než oznámením o postoupení pohledávky odeslaným dne datum, neboť ohledně upomínky ze dne datum a opakované výzvy k úhradě ze dne datum nebyly předloženy žádné doklady o tom, že by byly žalované zaslány a jakým způsobem. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná byla k úhradě dluhu (a v důsledku tedy i k vydání bezdůvodného obohacení) vyzvána teprve oznámením o postoupení pohledávky, které obsahovalo též výzvu k zaplacení a které bylo odesláno dne datum (prokázáno oznámením ze dne datum a podacím archem ze dne datum); jelikož podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, soud dospěl k závěru, že zásilka došla dne datum. V oznámení bylo požadováno zaplacení do 10 dnů od obdržení dopisu, tedy fakticky do datum.
11. Z nepodepsané tabulky obsahující osobní údaje žalované, z formuláře informací o spotřebitelském úvěru, z obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně a z výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně soud žádná pro věc podstatná skutková zjištění neučinil. Žádné další důkazy soud neprovedl, neboť nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly.
12. Po skutkové stránce tedy soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně právě žalované poskytla peněžní prostředky ve výši celkem částka, avšak neprokázala, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru ve výši částka řádně zkoumala úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a že by si opatřila přiměřené informace a podklady umožňující úvěruschopnost posoudit, a dále neprokázala, že by její právní předchůdkyně právě se žalovanou sjednala smlouvu o úvěru ve výši dalších částka. Soud proto dospěl k závěru, že žalobou tvrzený dodatek, případně posouzený jako samostatná smlouva o úvěru, ohledně úvěru ve výši dalších částka nebyl se žalovanou uzavřena.
13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru ve výši částka řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládal § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Citované ustanovení dále mj. uvádí, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
15. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
16. Soud přitom má za to, že k této neplatnosti je třeba přihlédnout též z úřední povinnosti, nikoli jen na základě případné námitky spotřebitele (podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru). Ve svém usnesení ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , Ústavní soud označil„ koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv“ za„ nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1 , odst. 2 Ústav y a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listin y), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle.“ Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ,„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ (k tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ) V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud nezpochybnil, že odvolací soud přihlédl k neplatnosti smlouvy i bez návrhu, podle § 588 o. z.
17. Byť nešlo o názory vyslovené v souvislosti s aktuálně účinným zákonem o spotřebitelském úvěru, jsou jejich nosné myšlenky přenositelné i do tohoto kontextu, neboť se nijak nezměnila podstata věci, tedy zájem na ochraně spotřebitele, který dosahuje roviny veřejného pořádku, jímž je soubor pravidel, na nichž je třeba bezvýhradně trvat, a rozpor s nímž je společensky zcela nepřijatelný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1012/2016 ). Soud proto uzavřel, že byť žalovaná neplatnost předmětné smlouvy nenamítla, bylo nutné k této neplatnosti přihlédnout podle § 588 o. z. (Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.), neboť výše specifikovaná smlouva o úvěru nejen odporovala zákonu (o spotřebitelském úvěru), ale tento rozpor též zjevně (zřejmě, jednoznačně a nepochybně – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sen. zn. 31 ICdo 36/2020 ) narušuje veřejný pořádek.
18. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně přijala částku celkem částka, a to bez právního důvodu, neboť smlouva o úvěru ve výši částka byla neplatná a k uzavření smlouvy o úvěru ve výši částka nedošlo; byla proto povinna ji žalobkyni vydat. V řízení nebylo zjištěno, že by to učinila, proto bylo žalobě ohledně jistiny dluhu vyhověno.
20. Žalovaná se ocitla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení počínaje dnem datum (následujícím po marném uplynutí lhůty k plnění dle oznámení obsahujícího výzvu k úhradě).
21. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, přičemž s ohledem na datum počátku prodlení žalované (datum, jak je uvedeno výše) činila výše zákonného úroku z prodlení 8,25 %; soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení v této výši za dobu od datum do zaplacení. Naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení, v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo. Zamítl jej tedy v celém rozsahu kapitalizované částky částka za dobu od datum do datum včetně, dále jej zamítl z částky částka za dobu od datum do datum (neboť v této době žalovaná nebyla v prodlení) a dále ve výši 1,75 % ročně z téže částky za dobu od datum do zaplacení (neboť v tomto rozsahu převyšovala požadovaná výše zákonnou sazbu).
22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši celkem částka a dále části úroku z prodlení, naproti tomu vzala žalobu zpět (a v důsledku tedy nebyla úspěšná) či byla žaloba zamítnuta v rozsahu částek celkem částka a dále části úroku z prodlení. Celkově byla proto úspěšná v rozsahu přibližně 62 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 38 % původního předmětu řízení.
23. Výše plné náhrady nákladů řízení činí celkem částka a sestává z následujících položek:
a) soudní poplatek ve výši částka;
b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), po částka podle § 14b odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba;
c) paušální náhrada hotových výdajů po částka podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. za uvedené 3 úkony;
d) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve výši 21 %, tedy částka.
24. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu přiznal soud žalobkyni 24 % (62 % mínus 38 %) z výše uvedené částky, tedy částka.
25. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
26. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává u Obvodního soudu pro Prahu 8 a rozhoduje o něm Městský soud v Praze. Není-li odvolání podáno elektronicky, je třeba podat je ve dvou vyhotoveních.
Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna, lze se splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.