Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 187/2020-106

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových

sídlem adresa

o zaplacení 16 250 Kč s příslušenstvím

takto:

I) Žalovaná je povinna uhradit žalobci 6 930 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 12. 9. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II) Zamítá se žaloba v žalobním požadavku na zaplacení 9 320 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 9. 2020 do zaplacení.

III) Žalobci se vůči žalované náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I) Žalovaná je povinna uhradit žalobci 6 930 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 12. 9. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. II) Zamítá se žaloba v žalobním požadavku na zaplacení 9 320 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 9. 2020 do zaplacení. III) Žalobci se vůči žalované náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 8. 11. 2020 domáhá finančního zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u anonymizováno soudu anonymizováno obec pod sp. zn. spisová značka. Žalobce vystupoval v posuzovaném řízení v pozici žalovaného a předmětem řízení bylo vypořádání společného jmění manželů, přičemž v naříkaném řízení vystupoval jakožto žalobce pan jméno příjmení a zdejší žalobce vystupoval jakožto žalovaný. Žalobce uvádí, že řízení bylo zahájeno dnem 26. 3. 2004, když byla podána žaloba u anonymizováno soudu anonymizováno obec, a poté rekapituluje průběh řízení. Žalobce vyčísluje způsobenou nemajetkovou újmu v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu, když vychází ze základní částky ročního odškodnění ve výši 20 000 Kč, přičemž požaduje tuto částku navýšit celkově o 30% pro kritérium složitosti věci, když má za to, že věc nebyla složitá, a chování žalobce, když má za to, že žalobce svým chováním k délce řízení nepřispěl a postupu státních orgánů, když tyto naopak svým řízením k délce řízení negativně přispěly, a dále ke kritériu významu sporu pro žalobce jakožto poškozeného, když žalobce uvádí, že pokračujícím řízením byl zásadně zasažen jeho ekonomický život, neboť po dobu více než 15 let byl jeho životní standard nenapravitelně omezen, zejména proto, že si nemohl vzít úvěru u anonymizováno banky. Žalobce odškodnění za naříkané řízení již jednou uplatnil u Obvodního soudu pro Prahu 2 v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka, kdy požadoval odškodnění za dobu řízení od jeho počátku do 9. 8. 2019. Nynější žalobou pak žalobce požaduje odškodnění za období od 10. 8. 2019 do 28. 2. 2020, a to ve výši 16 250 Kč s přísl.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním z 29. 1. 2021, ve kterém uvádí, že v řízení vedeném u anonymizováno soudu anonymizováno obec pod sp. zn. spisová značka došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Žalovaný žalobce odškodnil za celou délku naříkaného řízení již stanoviskem ze dne 29. 5. 2020, kdy žalobci bylo plněno 160 550 Kč. Žalovaný namítl, že v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. spisová značka byl žalobce vyzván, zda žádá rozšíření odškodnění za celou dobu řízení (na ÚJ konaném dne 18.8.2020), když v dané době již bylo řízení naříkané ukončeno, což však žalobce nechtěl s tím, že na zbývající část odškodnění za zbytek trvání naříkaného řízení podá žalobu samostatnou. Za dané situace tak žalovaná považuje postup žalobce za účelový a rozporný s dobrými mravy, a proto žalovaný nárok neuznává.

3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištění, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 11. 3. 2020.

4. Mezi stranami byl nesporným následující průběh řízení vedený u anonymizována tři slova obec pod sp. zn. spisová značka. Dne 26. 3. 2004 podal žalobce jméno příjmení žalobu proti žalované jméno příjmení, přičemž se jedná o žalobu o vypořádání společného jmění manželů po rozvodu manželství, s návrhem na osvobození od soudního poplatku. Předmětem vypořádání byl zejména členský podíl k bytovému družstvu, pozemek a garáž v KÚ obec, rodinný domek v KÚ obec, dluh vůči anonymizováno příjmení příjmení, dluh vůči anonymizováno, a stavební spoření, a dále finanční prostředky na účtech a několik movitých věcí. Dne 1. 4. 2004 vydal soud výzvu adresovanou žalované, aby se vyjádřila k návrhu na zahájení řízení, tato byla odeslána na adresu adresa, a vrátila se jakožto nedoručená. Žalobce poté sdělil soudu 27. 4. 2004 novou doručovací adresu žalované, soud na tuto odeslal znovu výzvu, a tato se opět vrátila jakožto nedoručená. Soud poté činil zjišťování adresy bydliště žalované a kontaktoval v tomto směru rovněž žalobce. Ten přípisem z 23. 11. 2004 sděluje další doručovací adresu žalované a zároveň oznamuje, že vypověděl plnou moc. Soud zaslal žalované, to jest paní jméno příjmení, nyní celé jméno žalobkyně, y týkající se tohoto řízení, na adresu adresa žalobkyně, a tato si tyto převzala dne 25. 1 2005. Soud poté připojil spisy spisová značka a spisová značka. Usnesením ze dne 25. 1. 2006 na , soud řízení přerušil do pravomocného skončení řízení ve věci spisová značka, když pod touto spisovou značkou je vedeno řízení o návrhu na obnovu řízení proti anonymizováno bytovému družstvu anonymizováno, zahájenému žalobcem panem příjmení. Podáním z datum pak soud kontaktoval právní zástupce žalobce ohledně aktuálního vztahu k anonymizováno družstvu anonymizováno s tím, že žádá, aby ve věci bylo nařízeno jednání. Soud jednání nařídil na 29. 9. 2009 a žalovaná požádala o odročení jednání. Toto jednání bylo odročeno na den 3. 11. 2009. Žalovaná zaslala soudu vyjádření 29. 10. 2009 a dále 30. 10. 2009, respektive toto písemně doplnila, když předchozí bylo zasláno faxem. Dne 2. 11. 2005 doplnil skutková tvrzení žalobce, a jednání ve věci se konalo 3. 11. 2009. Na tomto bylo právnímu zástupci žalobce předloženo vyjádření žalované, které bylo soudu doručeno dne 30. 10. 2009, jednání bylo z tohoto důvodu odročeno, neboť právní zástupce žalobce předložil vyjádření až na tomto jednání. Žalobce poté reagoval na vyjádření žalované podáním z 9. 12. 2009 a žalobce požádal o odročení jednání nařízeného na 15. 12. 2009. Jednání se konalo 15. 12. 2009, na toto se však nikdo nedostavil, účastníci byli omluveni, a jednání bylo odročeno na 16. 2. 2010 O odročení jednání nařízeného na 15. 12. 2009 žádala rovněž právní zástupkyně žalované. Žalovaná poté reagovala podáním z 9. 2. 2010 a žádala o odročení jednání nařízeného na den 16. 2. 2010, a toto jednání tak bylo odročeno na 15. 4. 2010. Dne 15. 4. 2010 se jednání konalo, byly čteny listinné důkazy, a bylo konstatováno, že další rozšíření žaloby, vzhledem k uplynutí 3 leté lhůty, o další movité věci, již možné není. Strany se vyjádřily k předmětu řízení, a jednání bylo odročeno na 27. 5. 2010 za účelem předvolání svědků. Další jednání se konalo 27. 5. 2010, byli slyšeni svědci jméno příjmení, žalobce byl poučen ve smyslu ,3 , jednání bylo odročeno na 20. 7. 2010 s tím, že jsou voláni další svědci. Žalobce pak doplnil svá tvrzení 7. 6. 2010 a rovněž 19. 7. 2010. Jednání se konalo 20. 7. 2010, byl slyšen svědek jméno příjmení, byly čteny listinné důkazy a jednání bylo odročeno na neurčito. Dne 6. 9. 2010 zasílá žalovaná souhrnné stanovisko k předmětu sporu, a usnesením ze dne 8. 11. 2010 byl soudem ustanoven znalec příjmení jméno příjmení, za účelem určení ocenění nemovitostí tvořících SJM. Znalec požádal o prodloužení termínu 4. 3. 2011 a 30. 6. 2011 sdělil soudu stav věci, ohledně vypracování znaleckého posudku. Dne 1. 7. 2011 ukončil právní zastupování žalobce příjmení příjmení, přípisem z 1. 7. 2011 kontaktoval soud znalce ve věci vypracování znaleckého posudku. Znalecký posudek dodal znalec soudu 12. 9. 2011. Soud rozhodl o znalečném usnesením z 19. 9. 2011, přípisem z 6. 10. 2011 žádá právní zástupce žalované o prodloužení lhůty k vyjádření ke znaleckému posudku, neboť se mu nepodařilo žalovanou kontaktovat. Dne 20. 10. 2011 zasílá žalovaná námitky proti znaleckému posudku a tyto soud přeposílá žalobci k vyjádření, a rovněž znalci. Jednání je poté nařízeno na 23. 2. 2012, toto se však nekoná, a je odročeno na 13. 3. 2012. Důvodem odročení byla žádost žalobce, ze zdravotních důvodů. Právní zástupkyně žalované poté požádala o odročení jednání nařízeného na den 13. 3. 2012, jednání se konalo 13. 3. 2012, na tomto však byla přečtena žádost o odročení jednání žalované a jednání bylo odročeno na 17. 4. 2012. Právní zástupce žalované poté žádá o odročení jednání nařízeného na 17. 4. 2012, jednání nařízené na den 17. 4. 2012 se koná, právní zástupce žalované je zastoupen substitučně. Na tomto je slyšen znalec, a jednání je odročeno na 28. 6. 2012 za účelem dalšího dokazování. Přípisem z 15. 5. 2012 kontaktuje soud žalovaná s dalšími důkazními návrhy a 27. 6. 2012 zasílá své vyjádření žalobce. Podáním ze dne 27. 6. 2012 zasílá právní zástupce žalované omluvu z účasti na jednání nařízeném na den 27. 6. 2012 a závěrečný návrh žalované, soud poté usnesením z 28. 6. 2012 vyzval žalovanou ve smyslu a 3, k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů a na toto reaguje právní zástupce žalované tím, že žádá o prodloužení lhůty ke splnění výzvy ze dne 28. 6. 2012. Žalovaná doplňuje požadovaná tvrzení podáním z 25. 7. 2012. Jednání ve věci se koná 21. 8. 2012, účastníci se vyjádří k předmětu řízení a jednání je odročeno za účelem svědeckého dokazování, právní zástupce žalované zasílá 5. 10. 2012 listinné důkazy k prokázání jejich tvrzení, jednání se koná 9. 10. 2012, je slyšen svědek jméno příjmení, jednání je odročeno na 22. 11. 2012 za účelem předvolání dalšího svědka, jednání se koná 22. 11. 2012, jednání je odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí ve věci. Dne 29. 11. 2012 pak soud vyhlásil rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku je založeno na a rozsudek je ze dne 29. 11. 2012. Soud žalobci přikázal do vlastnictví pozemek v KÚ obec, uložil mu povinnost uhradit žalované částku 6 120 Kč a žaloba na vypořádání SJM v části týkající se domu v KÚ obec, členského podílu v bytovém družstvu a garáži, byla zamítnuta. Dne 8. 2. 2013 podává odvolání žalovaná a 11. 4. 2013 podává odvolání žalobce. Věc je předložena odvolacímu soudu 18. 4. 2013 a Krajský soud anonymizováno obec, jakožto soud odvolací, rozhodl usnesením ze dne 7. 8. 2014 tak, že rozsudek soudu I. stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvoinstančnímu, že nepoučil účastníky ve smyslu a 3, ohledně rozsahu SJM, a v důsledku nedostatečně provedeného dokazování a zjištěného skutkového stavu tak nebylo možno rozhodnout jinak, než rozhodnutí zrušit. Usnesením z 3. 12. 2014 pak vyzval prvoinstanční soud oba účastníky k doplnění skutkových tvrzení v návaznosti na rozhodnutí soudu odvolacího, žalovaná na toto reaguje podáním z 12. 12. 2014 a žalobce podáním z 22. 1. 2015. Jednání ve věci se koná 17. 5. 2016, strany se vyjadřují k předmětu řízení, jednání je odročeno za účelem místního šetření na 20. 6. 2016 Místní šetření se tohoto dne koná, další jednání soudu se koná 1. 9. 2016, je slyšena žalovaná celé jméno žalobkyně a žalobce jméno příjmení. Jednání je odročeno za účelem doplnění znaleckého posudku. Žalobce poté 13. 9. 2016 zasílá doplnění a upřesnění své vlastní výpovědi, soud poté usnesením z 23. 9. 2016 ustanovuje znalcem opět anonymizováno jméno příjmení, k vypracování znaleckého posudku ohledně ceny nemovitostí, žalovaná zasílá soudu své stanovisko k věci z 3. 10. 2016. Znalecký posudek předává znalec 8. 3. 2017 soudu a soud rozhoduje o znalečném. Žalobce navrhuje doplnění dokazování podáním z 13. 4. 2017 a právní zástupce žalované žádá o prodloužení lhůty k vyjádření k znaleckému posudku podáním z 18. 4. 2017, 24. 4. 2017 pak žalovaná sděluje, že nenavrhuje výslech znalce a nemá námitek ke znaleckému posudku. Žalobce se k věci vyjadřuje 15. 8. 2017, doplňuje své podání, rovněž pak 23. 8. 2017. Další jednání ve věci se koná 5. 9. 2017, na tomto je slyšen svědek jméno jméno, žalobce zasílá soudu opravené podání 5. 9. 2017 a návrh na doplnění dokazování 19. 10. 2017. Jednání se koná 24. 10. 2017, je slyšen svědek příjmení a jsou zamítnuty další návrhy na dokazování, účastníci jsou poučeni o koncentraci řízení a přednáší i závěrečné návrhy. Jednání je odročeno za účelem vyhlášení rozsudku, žalobce zasílá závěrečný návrh 24. 10. 2017. Rozsudek vyhlášen 31. 10. 2017, jeho písemné vyhotovení je založeno na . Na tomto je vyznačena doložka právní moci k 28. 2. 2020. Soud rozhodl tak, že přikázal do vlastnictví žalobce pozemky v KÚ obec, do vlastnictví žalované pozemek v KÚ obec, uložil žalobci povinnost uhradit žalované částku 178 250 Kč a rozhodl o nákladech řízení. Žalobce podává odvolání proti tomuto rozhodnutí, a to podáním z 8. 2. 2018. Věc je předložena odvolacímu soudu 13. 3. 2018, strany se vyjadřují k odvolání a k vyjádření odvolání a jednání odvolacího soudu se koná 9. 10. 2018. Toto je odročeno na 16. 10. 2018 za účelem vyhlášení rozhodnutí. 16. 10. 2018 pak vyhlásil Krajský soud anonymizováno obec rozsudek, založený pod s tím, že rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že přikázal do vlastnictví žalované pozemek v KÚ obec včetně garáže, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 80 827,11 Kč. Dále rozhodl o nákladech řízení. Právní zástupce žalované poté žádá o umožnění plnění ve splátkách, podáním ze dne 30. 11. 2018, a právní zástupce žalované poté podává dovolání podáním ze dne 14. 1. 2019. Soud vyzývá žalovanou k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání a věc předkládá dovolacímu soudu 13. 2. 219. Nejvyšší soud rozhodl ve věci rozsudkem pod ze dne 27. 2. 2019 a to tak, že rozsudek Krajského soudu v obec z 16. 10. 2017 zrušil a věc vrátil k tomuto soudu k dalšímu řízení, a to z důvodu jiného právního názoru dovolacího soudu, na věc samu. Právní zástupce žalované poté navrhuje vydání opravného usnesení rozsudku soudu dovolacího, a to podáním z 11. 4. 2019 a Nejvyšší soud České republiky vydává 21. 5. 2019 pod opravné usnesení, ve kterém správně označuje označení data vydání rozsudku soudu odvolacího. Jednání před odvolacím soudem se koná 16. 7. 2019, toto je odročeno za účelem vyžádání spisu anonymizováno soudu anonymizováno obec sp. zn. spisová značka a spisová značka, Krajský soud anonymizováno obec poté ustanovil opět znalcem příjmení jméno příjmení k podání znaleckého posudku, a to ohledně doplnění znaleckého zkoumání. Podáním z 6. 9. 2019 doplňuje žalobce svá tvrzení, znalecký posudek je znalcem založen 24. 9. 2019, právní zástupce žalované se vyjadřuje k jednání konanému 16. 7. 2019 podáním z 27. 11. 2019, jednání před odvolacím soudem se koná 14. 1. 2020 a na tomto jsou předneseny závěrečné návrhy a jednání odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí. Rozhodnutí je vyhlášeno 21. 1. 2020, je založeno na a je na něm vyznačena doložka právní moci k 28. 2. 2020. Odvolací soud rozhodl tak, že rozsudek soudu prvoinstančního, se mění tak, že se žalobci přikazují do vlastnictví nemovitosti v KÚ obec, žalované částka 300 000 Kč, získaná za prodej nemovitostí v KÚ obec, dále se přikazuje žalované částka 48 154,29 Kč, a žalobce je povinen uhradit žalované částku 60 922,90 Kč. Soud tedy konstatuje, že řízení bylo pravomocně skončeno k datu 28. 2. 2020.

5. Soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz, že jí banka odmítla poskytnout úvěr z titulu probíhajícího řízení, neboť toto nemá pro podstatu sporu právní relevanci, když pro možnost čerpat úvěr byla podstatnou skutečnost, že žalobkyně byla rozvedena, nikoli to, že nemá ukončeno řízení o vypořádání společného jmění manželů.

6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

7. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

Podle ust. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

Podle ust. , b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

Podle ust. zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně ("o.z.").

Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

9. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

10. Soud předně uvádí, že ohledně nároku žalobce na nemajetkovou újmu v naříkaném řízení z titulu nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení již bylo – co do období od jeho zahájení do 9. 8. 2019 - rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 8. 2020, č.j. číslo jednací, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2021, č.j. číslo jednací. Soud proto níže vychází ze závěrů přijatých v tomto řízení předcházejícím, když nebyla tvrzena za zde odškodňované období jiná skutková situace (vyjma požadovaného období odškodnění naříkaného řízení).

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. ).

12. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 25. 1. 2005 (doručení výzvy žalobci v postavení žalovaného k vyjádření k žalobě) do 28. 2. 2020 (právní moc rozhodnutí odvolacího soudu), tj. trvalo celkem 15 let a 1 měsíc, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud právě již vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk. Soud dospěl k závěru, že celková délka řízení přesahující 15 let, je sama pro kritérium celkové délky řízení nepřiměřenou, neboť v demokratickém právním státě není obecně přípustným, aby řízení o vypořádání společného jmění manželů trvalo takto dlouhou dobu. Soud dále dospěl k závěru, že v řízení došlo i k dílčím průtahům, pro které je nutno celé řízení považovat za nepřiměřeně dlouhé. Za toto období průtahů lze považovat období od vydání usnesení č. j. číslo jednací ze dne 25. 1. 2006, až do 27. 8. 2009, kdy soud nařídil ve věci prvé jednání na 29. 9. 2009, když řízení bylo v této době sice přerušeno, nicméně soud nakonec nevyčkal ukončení řízení, pro které bylo posuzované řízení přerušeno, a k podnětu právního zástupce žalobce v řízení pokračoval právě nařízením předmětného jednání. Tedy přerušení řízení na toto období se nejeví jakožto účelným. Dále lze průtah sledovat v období od 8. 11. 2010, kdy byl ustanoven znalec příjmení jméno příjmení znalcem v oboru ceny a odhad nemovitostí, až do dne 12. 9. 2011, kdy znalec teprve soudu znalecký posudek dodal, což tedy trvalo dobu 10 měsíců, namísto stanovených 60 dnů. Soud sice znalce urgoval, nicméně neuložil mu například pořádkovou pokutu pro nesplnění této lhůty. Další období průtahů lze shledat v období od 4. 5. 2015, kdy soud informoval právního zástupce žalované o odročení jednání, až do dne 4. 4. 2016, kdy další jednání ve věci po jeho odročení soud nařídil až po 11 měsících. Soud tak dospěl k závěru, že i vzhledem k těmto jednotlivým průtahům došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení.

13. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. ), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

14. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. ). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. ). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. ) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

15. Žalobce požadoval výslovně odškodnění pouze za období trvání naříkaného řízení od 10. 8. 2019 do 28. 2. 2020. Posuzovaná délka řízení tak činí 14 let a 6 měsíců. Při stanovení základní částky ročního odškodnění soud vyšel ze základního rozmezí 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok řízení (viz NS Cpjn 206/2010). Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud tak uzavírá, že soudní řízení trvající mezi 14 – 16 lety bude odškodňováno základní částkou 18 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 18 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 500 Kč za každý další měsíc řízení.

16. Jak uvedeno výše, o nároku žalobce z titulu nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky naříkaného řízení za období od jeho zahájení do 9. 8. 2019 bylo již pravomocně rozhodnuto v řízení zahájeném žalobou vedenou Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. spisová značka. V tomto předchozím řízení již soud zohlednil při stanovení základní částky odškodnění její ponížení za prvé dva roky řízení. Ve zdejším řízení tak soud již odškodňuje pouze zbývající část řízení od 10. 8. 2019 do jeho konce, tj. 28. 2. 2020, kdy nastala právní moc rozhodnutí odvolacího soudu. Tedy doba odškodnění ve zdejším řízení činí 6,6 měsíce (6 měsíců a 18 dnů = 6,6 měsíce) – tedy základní částka odškodnění činí 9 900 Kč (6,6 x 1 500).

17. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného:

-) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení bylo běžně složité po stránce procesní, avšak nadstandardně složitým po stránce skutkové a po stránce právní. Pokud jde o skutkovou složitost, pak ve věci byly vypracovány celkem 2 znalecké posudky a 1 doplnění znaleckého posudku, byla slyšena celá řada svědků, prováděno velké množství listinných důkazů a bylo prováděno i místní šetření. Soud proto pro skutkovou složitost věci snížil základní odškodnění o 10%. Pokud jde o otázku právní složitosti, pak soud rovněž ponížil základní odškodnění o 10% z důvodu toho, že soud se musel vypořádávat s komplikovanou otázkou, týkající se existence stavby garáže a dále otázkou vnosů doSJM. Soud zohlednil i skutečnost, že ve věci bylo rozhodováno 2x soudem prvé instance, 3x soudem druhé instance a 1x soudem dovolacím, nicméně pro tuto skutečnost základní částku odškodnění nemodifikoval, neboť četnost těchto rozhodnutí byla dána tím, že rozhodnutí soudu nižších instancí byla soudy vyšších instancí rušena pro nedostatečná skutková zjištění nebo nesprávné právní závěry. V souhrnu tak tedy pro toto kritérium soud modifikoval základní částku snížením o 20%.

-) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Soud dospěl k závěru, že žalovaná se svým jednáním podílela negativně na délce řízení, když nadstandardně často žádala o odročení soudních jednání, o prodlužování lhůt k vyjádření, a byla i vyzývána k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů ve smyslu a 3 Soud v tomto ohledu odkazuje například na žádost o odročení jednání ze dne 16. 9. 2009, dále na jednání z 3. 11. 2009, které bylo odročeno mimo jiné proto, že žalovaná zaslala vyjádření k předmětu sporu těsně před jednáním, dále na žádost o odročení jednání žalované ze 14. 12. 2009, dále žádost o odročení jednání ze dne 5. 2. 2010, dále na žádost o prodloužení lhůty z 6. 10. 2011, dále na žádost o odročení jednání ze 13. 3. 2012, dále na žádost o odročení jednání z 11. 4. 2012, dále na omluvu z jednání z 27. 6. 2012, dále na usnesení soudu, kterým byla žalovaná poučena ve smyslu a 3 z 28. 6. 2012, dále na žádost o prodloužení lhůty ze dne 9. 7. 2012, nebo na žádost o prodloužení lhůty z 18. 4. 2017. Soud tedy pro toto kritérium ponížil částku základního odškodnění o 10%.

-) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Soud uvádí, že se na celkové délce řízení negativně promítly průtahy (jak je uvedeno výše). Tuto skutečnost však soud spatřuje dostatečně zohledněnou již tím, že soud ve věci shledal nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce soudního řízení a stanovením peněžité formy zadostiučinění. Hodnocení uvedeného kritéria tedy nezakládá ani navýšení, ani snížení hodnoty odškodnění.

-) Význam předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Význam předmětu řízení pro žalobce tak soud shledal typově jakožto běžný a pokud jde o osobní význam pro žalobce, tento shledal rovněž jakožto běžný, neboť nelze přičítat k tíži státu, že soukromoprávní subjekt, konkrétně banka, spatřuje problém v probíhajícím řízení o vypořádání společného jmění manželů, jakožto překážce pro poskytnutí úvěru, když toto po právní stránce překážkou pro poskytnutí úvěru není, a rovněž nelze shledat zvýšený osobnostní význam z hypotetických úvah žalobkyně, že by možná byly lepší rodinné vztahy, kdyby řízení bylo bývalo ukončeno dříve. Soud proto pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval.

18. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o 30 % na výsledných 6 930 Kč. Žalovaný žalobci již poskytl, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, částku 160 550 Kč – toto plnění však bylo v plném rozsahu zohledněno v rámci řízení vedeného o nároku žalobce z titulu nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky naříkaného řízení za období od jeho zahájení do 9. 8. 2019 v řízení zahájeném žalobou vedenou Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. spisová značka. Tedy soud v řízení tomto žalobci přiznal částku 6 930 Kč a ve zbytku žalobního požadavku co do částky 9 320 Kč soud žalobu zamítl.

19. Úrok z prodlení je odůvodněn , a , , a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za přiměřenou.

20. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle část věty za středníkem ; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobcům jakoukoliv újmu.

21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ustanovení za použití , podle nichž jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto by měl obecně proti žalované právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslo). Soud však zohlednil skutečnost, že o nároku žalobce z titulu nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky naříkaného řízení (za období od jeho zahájení do 9. 8. 2019) bylo zdejším soudem (shodou okolností i stejným senátem) již vedeno řízení pod sp. zn. spisová značka; v rámci tohoto řízení byl žalobce jasně vyzván soudem, a to na jednání konaném dne 18. 8. 2020, zda žádá, aby soud rozhodl o tvrzené nemajetkové újmě ve vztahu k celému naříkanému řízení, které v době konání jednání soudu již bylo pravomocně ukončeno. Žalobce této možnosti nevyužil, ač tomuto z pohledu efektivity řízení nic nebránilo - nárok žalobce byl přitom předběžně uplatněn, tedy bylo možné odškodnit řízení celé, navíc z judikatury dovolacího soudu se podává, že na požadavku předběžného uplatnění není třeba trvat, pokud je ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti zřejmé, že by toto uplatnění bylo neúspěšným (v dané situaci přitom žalovaná stanoviskem ze dne 29. 5. 2020 odškodnila žalobce za řízení celé, byl tedy jasný výsledek předběžného projednání i k v té době nezažalované části naříkaného řízení). Soud tak dospěl k závěru, že jediným důvodem, pro který žalobce nesouhlasil s projednáním nároku z nemajetkové újmy k celku naříkaného řízení, byla pouze snaha žalobce být procesně úspěšným ještě v jednom, dalším řízení o témže nároku za jiné období; tedy že jedinou motivací bylo přiznání dalších nákladů řízení (z tarifní hodnoty 50 000 Kč) – takovéto jednání soud nepovažuje ještě za nemravné, je jistě právem žalobce svůj nárok dělit libovolně na dílčí nároky, nicméně je třeba zohlednit i to, že žalobce se na jedné straně domáhá odškodnění za nepřiměřenou délku naříkaného řízení s argumentací ohledně neochoty či neschopnosti soudů jednat hospodárně a na stranu druhou se pak sám, ač legálně, chová po procesní stránce způsobem, který rozhodování soudů komplikuje (soud musel řešit v plném rozsahu další žalobu, což logicky má vliv, ač nepatrný, na rychlost vyřízení podání jiných apod.). Za této situace tak soud v tomto jednání žalobce (rozpor tvrzené újmy způsobené délkou řízení x motivace žalobce získat za další řízení náklady řízení i za cenu toho, že bude podána žaloba nová, která jinak být podávána nemusela) spatřuje okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které soud s ohledem na výše uvedené nepřiznal výjimečně žalobci náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).