Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 81/2021-50
Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Kryslovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 44 950 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 800 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 38 150 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 129,10 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 27 980 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 27 980 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 180 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení a co do úroku ve výši 10,79 % ročně z částky 27 500 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů soudního řízení.
IV. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 24 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 800 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 38 150 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 129,10 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 27 980 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 27 980 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 180 Kč za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení a co do úroku ve výši 10,79 % ročně z částky 27 500 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů soudního řízení. IV. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 24 Kč.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 44 950 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 1 2017 uzavřené dne 2.12.2017, mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba IČO a žalovanou. Pohledávky právního předchůdce žalobkyně byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.202020 postoupeny na žalobkyni, a to s účinností ke dni 8.7.2020.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Při tomto jednání žalobkyně setrvala na žalobě. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Žalobkyně sdělila, že žalovaná uhradila na předmětný úvěr celkem částku 23 200 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná výši provedených úhrad žádným způsobem nerozporovala, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru č. 1 2017 uzavřené dne 2.12.2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve celkové výši 21 900 Kč. Úvěr včetně poplatku měl být splacen celkem v 13 měsíčních splátkách po 3 900 Kč Celkem tak měla žalovaná povinnost zaplatit částku ve výši 51 900 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 189,38 %.
4. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení s tím, že ve smlouvě sjednaný poplatek má z právního hlediska charakter úroků.
6. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o.z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15.12.2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb. , dříve platného občanského zákoníku , neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb. , lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o.z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.
7. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v prosinci 2017, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru číslo činily v průměru 9,14 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, v níž byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 189,38 %, tvoří takto sjednaná RPSN dvacetinásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se poplatku ve výši 21 900 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné.
8. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany právního předchůdce žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši poplatku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru č. 1 2017 uzavřená dne 2.12.2017 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je neplatná jako celek.
9. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 30 000 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaná vrátila právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 23 200 Kč, má tato povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši 6 800 Kč. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně požádala žalovanou o plnění poprvé dopisem ze dne 18.12.2020 označeným jako„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem“ a odeslaným dle podacího lístku dne 18.12.2020. V tomto dopise stanovila žalobkyně žalované k zaplacení dluhu lhůtu 2.1.2021. S ohledem na skutečnost, že žalovaná v této lhůtě dlužnou částku neuhradila, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně za období od 3.1.2021 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. ”), když s ohledem na většinový neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalované ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
11. Žalobkyni byl dle ust. § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. vrácen přeplatek na soudním poplatku ve výši 24 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem na pověření soudního exekutora.