Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 140/2021-74

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 139 668,72 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 133 521 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 133 521 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 6 147,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši

7 687,5 Kč, úroku ve výši 12,58 % ročně z částky 137 974,44 Kč od 1. 9. 2020

do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 139 668,72

od 1. 9. 2020 do 14. 6. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 6 147,72 od 15. 6. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce

14 366,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 133 521 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 133 521 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 6 147,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 687,5 Kč, úroku ve výši 12,58 % ročně z částky 137 974,44 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 139 668,72 od 1. 9. 2020 do 14. 6. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 6 147,72 od 15. 6. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 366,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu

dne 19. 3. 2021 na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu smlouvy

o poskytnutí spotřebitelského úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova, jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, odštěpného závodu, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dále jen„ Právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným ze dne 11. 12. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě smlouvy žalovanému úvěr číslo ve výši 140 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet

84 měsíčními splátkami ve výši 2 792 Kč, počínaje dnem 17. 1. 2020. Strany si dále sjednali úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbu 13,58 % ročně. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, když se dostal do prodlení s poslední splátkou a celý jeho dluh se stal splatným, a proto právní předchůdkyně žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila dopisem ze dne 24. 7. 2020. Žalovaný zaplatil pouze jednu splátku ve výši 6 479 Kč. Odstoupení

od smlouvy nabylo účinnosti dne 31. 8. 2020. Právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s prodlením žalovaného současně vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, dále na náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, poplatku za odeslání upomínky k úhradě ve výši 100 Kč

a na zaplacení úroku z prodlení ze splatného závazku v zákonné výši podle nařízení vlády

č. Původní věřitel postoupil s účinností ke dni 22. 9. 2020 svou pohledávku

za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek

ze dne 21. 9. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem

ze dne 5. 10. 2020. Ode dne postoupení ke dni podání žaloby žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 137 974,44 Kč, pojistného ve výši 1 005 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 89,28 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 687,50 Kč, smluvního úroku ve výši 13,58 % ročně z jistiny ve výši 137 974,44 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení a zákonného úroku

z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z celkové částky ve výši 139 668,72 Kč, sestávající

z jistiny ve výši 137 974,44 Kč, pojistného ve výši 1 005 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 89,28 Kč, od 1. 9. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, odeslanou

dne 9. 12. 2020.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Ze žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru číslo z produktových podmínek pro revolvingové úvěry, z všeobecných obchodních podmínek pro poskytování bankovních produktů a služeb, ze sazebníku pro úvěry a ze základních informací o úvěru a jeho splácení (jméno kredit) soud zjistil, že smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena dne 11. 12. 2019 mezi právnická osoba anonymizována dvě slova jakožto příjmení a žalovaným jakožto Klientem, že na jejím základě byly Klientovi poskytnuty peněžní prostředky

až do výše sjednaného úvěrového rámce, jenž činil 140 000 Kč, že Klient se zavázal splácet vyčerpané peněžní prostředky z poskytnutého úvěrového rámce v 84 měsíčních splátkách

ve výši 2 792 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17. 1. 2020, a že základní roční úroková sazba revolvingového úvěru činí ke dni sjednání úvěru 13,58 %. Pro případ prodlení se Klient zavázal uhradit smluvní pokutu za prodlení s úhradou splatné splátky ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, úrok z prodlení stanovený nařízením vlády a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení ve výši 100 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly produktové podmínky pro revolvingové úvěry, sazebník pro úvěry a všeobecné obchodní podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb, s nimiž se Klient seznámil a vyslovil s nimi souhlas. Dále soud zjistil mimo jiné, že podle článku 3.2. písm. a) produktových podmínek, jednak produktová smlouva o revolvingovém úvěru zanikne také písemným odstoupením příjmení zejména z důvodu (i) dostane-li se Klient do prodlení se splacením více než 2 po sobě následujících splátek nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce, a jednak odstoupení nabývá účinnosti ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo odstoupení dáno k poštovní přepravě, případně umístěno do Klientova elektronického bankovnictví nebo Klientovi doručeno prostřednictvím datové schránky.

4. Z y označené jako číslo úvěru: číslo pan celé jméno žalovaného soud zjistil,

že zachycuje pohyby na úvěrovém účtu Klienta v období od 16. 12. 2019 až do 16. 7. 2020, přičemž zachycuje průběžná čerpání úvěru, jakož i zaúčtování úroků, pojištění, poplatků

a smluvních pokut. Podle pohybů na účtu Klient uhradil pouze jednu splátku ve výši

6 479 Kč. Klient se dostal se splácením do prodlení a ke dni 20. 7. 2020 činila dlužná částka 147 356,22 Kč, z toho jsou úroky ve výši 7 687,50 Kč, pojištění ve výši 1 005 Kč, poplatky

ve výši 600 Kč a smluvní pokuta ve výši 89,28 Kč.

5. Z y označené jako odstoupení od úvěrové smlouvy číslo ze dne

24. 7. 2020 má soud za prokázané, že příjmení odstoupila od úvěrové smlouvy

číslo že příjmení oznámila Klientovi zesplatnění úvěru v celém rozsahu ke dni 31. 8. 2020, a že ho vyzvala k zaplacení částky 147 357 Kč. Z přiložené poštovní poukázky soud zjistil, že toto odstoupení od úvěrové smlouvy bylo žalovanému odesláno.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil,

že smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena dne 21. 9. 2020 mezi právnická osoba anonymizována tři slova, jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, odštěpného závodu, jakožto Postupitelem a žalobkyní jako Postupníkem,

podle které přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Z potvrzení o přijetí úplaty

z postoupení pohledávek právnická osoba anonymizována tři slova má soud za prokázané, že žalobkyně uhradila úplatu za postoupení všech pohledávek, včetně té za žalovaným,

čímž byla pohledávka řádně převedena na žalobkyni, a ta je tak ve věci aktivně věcně legitimována.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 10. 2020, odeslaného dle podacího lístku dne 5. 10. 2020, má soud za prokázané, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě

ze dne 8. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl řádně vyzván k úhradě jeho dluhu

před podáním žaloby. Z podacího lístku soud zjistil, že tato výzva byla žalovanému odeslána následujícího dne.

9. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

10. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným na základě jeho žádosti ze dne

11. 12. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce, jenž činil 140 000 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splácením splátek bylo mezi stranami smlouvy dohodnuto právo právní předchůdkyně žalobkyně na odstoupení

od smlouvy. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný úvěr čerpal až do úvěrového rámce 140 000 Kč, žalobkyni uhradil pouze 6 479 Kč, svůj závazek tedy řádně a včas neplnil,

jelikož se dostal opakovaně do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru. Žalobkyně proto od smlouvy o revolvingovém úvěru odstoupila a prohlásila celý poskytnutý úvěr ke dni 31. 8. 2020 za splatný a tuto skutečnost žalovanému písemně oznámila. Právní předchůdkyně žalobkyně po zesplatnění úvěru převedla pohledávku za žalovaným

na žalobkyni. Žalovaný na jeho dluhu nezaplatil ničeho poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění vyzván.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

12. Věc byla soudem posuzována dle , , v platném znění (dále jen„ o. z.“), přičemž podle uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit

a zaplatit úroky.

13. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění,

dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně

a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

14. Dle ust. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel

před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům,

jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání,

které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno,

co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše

takto stanovená.

23. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou

jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

24. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . Jeho ustanovení pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání

pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

25. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

26. Soud nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a na podporu svých tvrzení označila důkazy, které jsou již spisem. Dále žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně porovnávala sdělení ze strany žalovaného s tabulkou pro minimální náklady

na bydlení dle typu bydlení a regionu bydliště. Pro posouzení výdajů žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně využila svých ukazatelů MDI (minimální disponibilní příjmy) zohledňujících počet členů domácnosti a kalkulujícího výdaje na jídlo, ošacení, dopravu, vzdělání apod., žalobkyně už ale nedoložila výši výdajů, které tímto měly být zohledněny. Podle žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného dále ověřena i z NRKI (nebankovní registr klientských informací) a z registru příjmení. V neposlední řadě žalobkyně doložila osobní dotazník žadatele o úvěr, ve kterém byl žalovaný označen rodným číslem, číslem občanského průkazu, mobilním telefonem a emailovou adresou. Podle dotazníku je žalovaný svobodný, bydlí u svých rodičů a má jedno nezaopatřené dítě. Žalovaný dále uvedl, že je zaměstnán jako dělník ve právnická osoba anonymizována dvě slova s čistým měsíčním příjmem

ve výši 25 000 Kč a s celkovými měsíčními náklady ve výši 2 600 Kč. S žalobkyní lze souhlasit pouze v tom, že posoudila příjmové poměry žalovaného. Pokud jde o výdajové poměry žalovaného, pak tyto výdaje již právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala. Právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalovaného, že jeho měsíční výdaje činí toliko 2 600 Kč, což podle názoru soudu neodpovídá skutečnosti, že žalovaný je otcem nezaopatřeného dítěte. Žalobkyně za této situace měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů. Žalobkyně tudíž měla postupovat podle § 84 odst. 1 ZoSÚ a vyžádat si od žalovaného příslušné doklady, na základě kterých by si výdaje žalovaného verifikovala. Toto zjevně žalobkyně neučinila a při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla ze závěru, že volné zdroje žalovaného jsou dostatečné a ničím svá tvrzení nedoložila. K tomu je nutné dodat,

že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

Soud je přesvědčen, že řečené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ, který je s odkazem

na § 78 ZoSÚ v tomto i přísnější. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr,

že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zcela nedostatečně.

27. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Z pouhého prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích nelze dojít k závěru, že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného a poskytla mu spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala jeho výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

28. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem

na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému

peněžní prostředky ve výši 140 000 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil.

Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 133 521 Kč (140 000 – 6 479) také vrátit (výrok I.). Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

29. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úrok z prodlení podle o. z. ve výši stanovené ,

a to od 15. 6. 2021 do zaplacení, tedy ode dne následujícího po dni, kdy se žaloba prokazatelně dostala do dispozice žalovaného.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 366,50 Kč.

Tyto náklady by v plné výši sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 587 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 139 668,72 Kč sestávající z částky 6 700 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v  a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % Kč. Soud ovšem zdůrazňuje, že co do procenta úspěšnosti posoudil v neprospěch žalobkyně výjimečně i zamítnutí úroků z prodlení i úroků, neboť mimo jiné soud posuzoval předmět nároku po právní stránce zcela odlišně (jako bezdůvodné obohacení) a co do příslušenství se jedná o nikoli zanedbatelnou částku. Navíc má soud za to, že tato částka 14 366,50 Kč je zcela odpovídající k uhrazení odůvodněných nákladů žalobkyně. příjmení jiné soud uvádí, že další dva úkony (písemná vyjádření ve věci) soud nepovažuje za účelně vynaložené, daná podání obsahoval skutečnosti, které měly být uvedeny již v žalobním návrhu.

31. Lhůta pro splnění povinnosti uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena delší než zákonná ( ) a to s přihlédnutím k absolutní neplatnosti smlouvy

i skutečnostem zjištěným ze spisu (výše splátek, předpokládané možnosti žalovaného).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může

se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.