Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
9 C 59/2021-180
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šárovcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 40 775,42 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 486 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 12. 5. 2021 do zaplacení, do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 289,42 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 057,09 Kč od 4. 3. 2021 do 11. 5. 2021 a z částky 11 571,09 Kč od 12. 5. 2021 do zaplacení, a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 13 860 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 486 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 12. 5. 2021 do zaplacení, do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 289,42 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 057,09 Kč od 4. 3. 2021 do 11. 5. 2021 a z částky 11 571,09 Kč od 12. 5. 2021 do zaplacení, a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 13 860 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 4. 3. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 775,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 057,09 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 13 860 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení s tím, že dne 14. 5. 2020 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo na jejímž základě vyplatila žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit 72 měsíčními splátkami po 309 Kč, splatnými vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, celková splatná částka činila 22 225 Kč (12 000 jistina úvěru, 10 225 Kč smluvní úrok - úroková sazba 23 % ročně). Účastníci dále sjednali doplňkové služby, a to dle žalobkyně na výslovnou žádost žalovaného: doplňková služba anonymizováno s cenou za službu 160 Kč měsíčně (služba zahrnovala možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání), doplňková inkasní služba s cenou 50 Kč měsíčně. Žalovaný sjednané splátky úvěru řádně a včas nehradil, neboť se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 12. 2020 (celková výše této splátky činila 519 Kč - splátka úvěru s úrokem 309 Kč, poplatek za službu anonymizováno 160 Kč, poplatek za inkasní službu 50 Kč). Žalovaný uhradil šest splátek v celkové výši 3 114 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných částek (upomínka z 20. 12. 2020 zpoplatněna částkou 300 Kč, upomínka z 5. 1. 2021 zpoplatněna částkou 500 Kč) a upozornila ho na možnost zesplatnění úvěru a hrozící smluvní pokuty. Žalovaný ani poté dlužnou částku nezaplatil, a proto žalobkyně úvěr dopisem z 21. 1. 2021 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši 40 823,38 Kč, kterou tvořila jistina úvěru 11 504,73 Kč, smluvní úrok 8 867,97 Kč, neuhrazená cena inkasní služby 3 300 Kč (66 splátek po 50 Kč), neuhrazená část doplňkové služby anonymizováno 10 560 Kč (66 splátek po 160 Kč), náklady na upomínání 800 Kč, smluvní pokuta za prodlení 36,03 Kč, smluvní úrok z prodlení 2,05 Kč a smluvní pokuta 5 752,36 Kč (50 % dlužné jistiny úvěru). Žalobkyně se žalobou nedomáhala zaplacení smluvní pokuty za prodlení ve výši 36,03 Kč a smluvního úrok z prodlení ve výši 2,05 Kč, zohlednila rovněž vzniklý přeplatek 9,64 Kč; celkem tak žalobkyně požadovala zaplacení částky 40 775,42 Kč. Žalovaný dlužnou částku ani částečně neuhradil.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba mu byla doručena dne 10. 5. 2021.
3. Se souhlasem účastníků rozhodl soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky bylo soudem zjištěno z
e-mailové zprávy odeslané žalobkyní žalovanému, ve spojení s potvrzující platbou žalovaného ve výši 10 Kč a zaslanou kopií jeho občanského průkazu a cestovního pasu. Uvedená e-mailová zpráva žalobkyně obsahovala smluvní ujednání účastníků, a to smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo ze dne 14. 5. 2020 (dále jen„ Smlouva“) a její přílohy č. 1 až č. 7 (přílohou č. 4 byla smlouva o inkasní službě, přílohou č. 6 byla smlouva o zřízení doplňkové služby anonymizováno, včetně žádosti žalovaného o zřízení inkasní služby a žádosti žalovaného o poskytnutí doplňkové služby anonymizováno). V těchto listinách žalovaný uvedl svůj účet pro vyplacení úvěru č. bankovní účet (jedná se o shodný účet žalovaného, z něhož byla zaplacena potvrzující platba částka). Výše sjednaného úvěru činila 12 000 Kč a smluvní úrok za poskytnutí úvěru byl účastníky sjednán pevnou částkou 10 225 Kč (bod 4.9 Smlouvy). Žalovaný se Smlouvou zavázal splácet úvěr měsíčními splátkami po 519 Kč (309 Kč jistina a úrok, 50 Kč inkasní služba, 36 Kč odklad splátek, 62 Kč přerušení splácení pro nemoc, 62 Kč přerušení splácení pro ztrátu zaměstnání); celkem měl žalovaný uhradit 72 splátek, počínaje dnem 15. 6. 2020. Dále byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného s úhradou, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (bod 5.3 písm. c) Smlouvy), poplatky za upomínky činily dle ujednání účastníků částka za první upomínku, 500 Kč za druhou upomínku (bod 5.4 Smlouvy). Přílohou Smlouvy byly informace o spotřebitelském úvěru (příloha č. 2), v nichž bylo mimo jiné uvedeno, že úroková sazba činí 23 % ročně, RPSN 38,9 % ročně, splátka úvěru bude 509 Kč měsíčně se splatností k 15. dni v měsíci, celkem žalovaný zaplatí 22 225 Kč v 72 splátkách.
5. Ze smlouvy o inkasní službě, jakožto přílohy ke Smlouvě, pak soud zjistil, že cena této služby činila 3 600 Kč a měla být žalovaným zaplacena ve splátkách po 50 Kč měsíčně, splatných spolu se splátkou úvěru. Jednalo se o volitelnou službu, na základě které měla žalobkyně inkasovat jednotlivé splátky úvěru, včetně poplatků, přímo z bankovního účtu žalovaného, přičemž pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného inkasního poplatku (bod 2.10 a 2.11 smlouvy o inkasní službě).
6. Přílohou č. 5 Smlouvy byl dotazník k posouzení bonity žalovaného, jakožto žadatele o úvěr, z něhož soud zjistil, že žalovaný měl být svobodný, bez vyživovací povinnosti, měl být zaměstnán ve společnosti právnická osoba jako dělník, a to s pracovním poměrem na dobu neurčitou. Údaj počátku jeho pracovního vztahu nebyl uveden, nejvyšší dosažené ukončené vzdělání žalovaného nebylo zjišťováno. Žalovaný nevlastnil žádné nemovitosti, měl příjem pouze ze zaměstnání ve výši 14 877 Kč (výplatním termínem měl být 15. den v měsíci), osobní náklady žalovaného měly činit 6 800 Kč měsíčně a náklady na bydlení 3 000 Kč měsíčně.
7. Přílohou č. 7 Smlouvy byla smlouva o zřízení doplňkové služby anonymizováno. Z této smlouvy pak soud zjistil, že se jednalo rovněž o volitelnou službu v ceně částka, která měla být žalovaným hrazena ve splátkách po 160 Kč měsíčně, a to společně se splátkou úvěru. Služba anonymizováno zahrnovala možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace žalovaného, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání.
8. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně soud zjistil, že žalovaný dne 14. 5. 2020 uhradil tzv. potvrzující platbu ve výši částka, a to ze svého bankovního účtu č. bankovní účet, na který rovněž žádal o vyplacení úvěru.
9. Totožnost žalovaného byla žalobkyni při uzavírání Smlouvy doložena kopií občanského průkazu žalovaného a kopií jeho cestovního pasu, žalobkyně ověřila platnost dokladů a jejich případné zcizení (s negativním výsledkem).
10. Z dopisu žalobkyně ze dne 14. 5. 2020 pak soud zjistil, že žalobkyně potvrdila žalovanému vyplacení úvěru a opětovně uvedla instrukce týkající se jeho splácení – úvěr měl žalovaný splácet částkou 519 Kč měsíčně, první splátka měla být uhrazena do 15. 6. 2020, poslední splátka pak 15. 5. 2026; jednotlivé splátky byly splatné vždy k 15 dni v měsíci.
11. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně č. bankovní účet soud zjistil, že žalobkyně vyplatila dne 14. 5. 2020 na účet žalovaného částku 4 610 Kč (výše úvěru činila 12 000 Kč, byla však ponížena o částku 2 400 Kč představující administrativní náklady žalobkyně související s poskytnutím úvěru). Částka 4 990 Kč z poskytnutého úvěru byla vyplacena na účet žalobkyně za účelem doplacení předchozího úvěru žalovaného; doplacení tohoto předchozího úvěru bylo soudem zjištěno rovněž z potvrzení žalobkyně o doplacení úvěru vystaveného dne 14. 5. 2020.
12. Ze smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo ze dne 12. 5. 2020, včetně příloh, potvrzení o vyplacení úvěru a výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalovaný uzavřel se žalobkyní ještě jednu smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr 5 000 Kč (fakticky na účet vyplaceno jen 4 000 Kč), úrok měl dle této smlouvy činit 4 260 Kč a celkem při řádném splácení měl žalovaný vrátit částku 9 260 Kč, a to 72 měsíčními splátkami po 216 Kč (včetně plateb za služby), počínaje dnem 15. 6. 2020.
13. Z formuláře výpisu z úvěrového účtu žalovaného ke smlouvě číslo ze dne 12. 5. 2020, zpracovaného žalobkyní, pak soud zjistil, že úvěr z 12. 5. 2020 byl doplacen v rámci navýšení, u možnosti navýšení je uvedeno„ Ne (špatný status)“, žalovanému byla rovněž uložena smluvní pokuta. Dle přehledu plateb měla být splacena jistina 5 000 Kč, ale nikoli další platby – úrok 4 260 Kč, inkasní služba 1 440 Kč, podpora 1 080 Kč, 1 872 Kč a 1 872 Kč, celkem měl dluh žalovaného ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 12. 5. 2020 činit 10 524 Kč.
14. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 1. 4. 2020 do 30. 4. 2020 soud zjistil, že žalovanému byla na účet připsána mzda ve výši 14 605 Kč dne 7. 4. 2020, počáteční zůstatek na účtu žalovaného činil 6,54 Kč, konečný zůstatek pak - 21,49 Kč.
15. Z výpisu z insolvenčního rejstříku ke dni 12. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného, žalovaný nebyl veden jako dlužník. Rovněž tak nebyl zjištěn žádný záznam týkající se žalovaného v Centrální evidenci exekucí a v Nebankovním registru, dotazy byly žalobkyní provedeny rovněž dne 12. 5. 2020.
16. Z výplatního lístku žalovaného za březen 2020 pak soud zjistil, že mzda žalovaného činila 14 605 Kč čistého (zasláno na účet).
17. Žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala o zaplacení dlužné částky, což soud zjistil z upomínky č. 1 ze dne 20. 12. 2020, která byla dle poštovního podacího archu žalovanému odeslána téhož dne, a dále z upomínky č. 2 ze dne 5. 1. 2021, která byla dle poštovního podacího archu žalovanému odeslána rovněž téhož dne.
18. Z dopisu žalobkyně ze dne 21. 1. 2021 soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 3. 3. 2021. Z poštovního podacího archu pak soud zjistil, že zesplatňovací dopis byl žalobkyní odeslán dne 21. 1. 2018.
19. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 14. 5. 2020 Smlouvu o úvěru - žalovaný svůj souhlas se Smlouvou a jejími přílohami vyjádřil zaplacením potvrzující platby ve výši částka ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalobkyně; totožnost žalovaného byla dále žalobkyni prokázána kopií jeho občanského průkazu a cestovního pasu, které rovněž žalobkyni zaslal. Na základě takto uzavřené Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč (úvěr byl vyplacen částečně na účet žalovaného – částka 4 610 Kč, částečně byl použit na úhradu nákladů souvisejících s úvěrem – částka 2 400 Kč, a částečně pak na úhradu předchozího úvěru poskytnutého žalobkyní žalovanému – částka 4 990 Kč), žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 10 225 Kč. Žalovaný na svou žádost uzavřel se žalobkyní také smlouvu o poskytnutí doplňkové služby anonymizováno, kdy za tuto službu se zavázal zaplatit poplatek 11 520 Kč, a to ve splátkách po 160 Kč měsíčně, splatných spolu se splátkou úvěru. Dále pak k žádosti žalovaného byla mezi účastníky uzavřena smlouva o inkasní službě, za kterou se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 3 600 Kč, a to v měsíčních splátkách po 50 Kč, splatných spolu se splátkami úvěru. Splátky úvěru, zahrnující splátku jistiny a smluvního úroku a sjednaných služeb anonymizováno a Inkasní služba, činily dle Smlouvy 519 Kč měsíčně a byly splatné k 15. dni v měsíci, první splátka měla být uhrazena do 15. 6. 2020, poslední splátka pak 15. 5. 2026 (žalovaný se zavázal celkem žalobkyni vrátit částku 22 225 Kč v 72 splátkách). Žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy vycházela z toho, že žalovaný je svobodný, bez vyživovací povinnosti, je zaměstnán ve společnosti právnická osoba jako dělník, a to s pracovním poměrem na dobu neurčitou; údaj počátku jeho pracovního vztahu nebyl zjišťován, rovněž tak nebylo žalobkyní zjišťováno nejvyšší dosažené ukončené vzdělání žalovaného. Žalovaný nevlastnil žádné nemovitosti, měl mít příjem pouze ze zaměstnání, a to ve výši 14 877 Kč, jeho osobní náklady měly činit 6 800 Kč měsíčně a náklady na bydlení 3 000 Kč měsíčně. Tyto údaje sdělené žalovaným nebyly ze strany žalobkyně nijak ověřovány, žalovaný nepředložil potřebné doklady, které by údaje dokládaly. Žalovaný nebyl veden jako dlužník v insolvenčním rejstříku, žádné záznamy pak nebyly k jeho osobě zjištěny ani v Centrální evidenci exekucí a v Nebankovním registru. Mzda žalovaného za březen 2020 činila 14 605 Kč (skutečně vyplaceno na účet žalovaného), zůstatek na účtu žalovaného před poskytnutím úvěru činil 6,54 Kč, resp. ke dni 30. 4. 2020 byl záporný a činil - 21,49 Kč, výplatní termín žalovaného byl k 15. dni v měsíci. Žalobkyně poskytla žalovanému ještě jeden úvěr před uzavřením Smlouvy, a to dne 12. 5. 2020, přičemž tento předchozí úvěr byl splacen úvěrem poskytnutým žalovanému následně dne 14. 5. 2020 na základě Smlouvy. Sama žalobkyně ve svých interních podkladech týkajících se prvního z úvěrů nedoporučovala navýšení úvěru žalovanému z důvodu špatného statusu. Žalovaný zaplatil žalobkyni na základě Smlouvy celkem šest splátek, tedy částku ve výši 3 114 Kč. Žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala o zaplacení dlužné částky, naposledy byl žalovaný k zaplacení vyzván dopisem žalobkyně ze dne 21. 1. 2021, odeslaným 21. 1. 2021, kterým byl zároveň úvěr zesplatněn, žalovaný byl vyzván k zaplacení do 3. 3. 2021.
20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se mimo jiné určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
23. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
26. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
27. V daném případě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 12 000 Kč, aniž by před jeho poskytnutím náležitě posoudila úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, resp. bylo prokázáno, že toto posouzení provedla nedostatečně, přičemž pokud by i takto nedostatečně zjištěné údaje byly skutečně náležitě odborně posouzeny, musela by žalobkyně dospět k závěru, že požadovaný úvěr částka nelze žalovanému poskytnout, neboť žalovaný není schopen jej splácet. Žalobkyně tedy musela dospět k důvodným pochybnostem o tom, že žalovaný bude schopen svému závazku dostát a úvěr splácet tak, jak bylo ve Smlouvě ujednáno. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neměla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč s měsíční splátkou 519 Kč poskytnout. Žalobkyně nezkoumala před poskytnutím úvěru faktické výdaje žalovaného, jejich posouzení provedla čistě formálně, výdaje nebyly ze strany žalovaného nijak doloženy, žalobkyně si údaje neověřila. Zejména pokud jde o výdaje na bydlení a energie, neboť uváděná částka 3 000 Kč měsíčně je nepřiměřeně nízká a nepochybně měla být dále zkoumána, když žalovaný takto nízké výdaje ničím nevysvětlil (takovéto výdaje by byly možné např. v případě bydlení s rodiči nebo na ubytovně částečně hrazené zaměstnavatelem, nic takového však nebylo ze strany žalovaného uváděno a žalobkyně toto nijak blíže neověřovala). Výdaje žalovaného nebyly nijak konkretizovány a doloženy; nebylo ani doloženo, že je skutečně zaměstnán a jeho pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou, úvěr byl poskytnut na základě jedné výplatní pásky a jednoměsíčního výpisu z účtu. Navíc z výpisu z bankovního účtu žalovaného za duben 2020 bylo zcela zřejmé, že žalovaný nemá žádné volné finanční prostředky, resp. že dokonce účet přečerpal do nepovoleného debetu, neboť počáteční zůstatek na jeho účtu činil 6,54 Kč, na konci dubna 2020 měl na účtu zůstatek - 21,49 Kč, přičemž termín výplaty měl být až 15. den v měsíci. Nebylo tak zřejmé, z jakých peněz žalobce uspokojoval své základní životní potřeby po dobu dalších 15 dnů, tj. do termínu výplaty dne 15. 5. 2020. Naopak bylo zcela zřejmé, že žalobce nedisponuje žádnými volnými finančními prostředky, které by mu umožnili hradit sjednané splátky úvěru ve výši 519 Kč měsíčně (a to navíc po dobu šesti let), resp. o tomto musela žalobkyně nabýt důvodné pochybnosti, a bylo proto na místě, aby žalobkyně poměry žalovaného a jeho skutečnou schopnost úvěr splácet více prověřila; nic takového však žalobkyně neučinila.
28. Pokud tedy i přes uvedená zjištění žalobkyně úvěr žalovanému poskytla, pak je třeba uzavřenou Smlouvu o úvěru hodnotit jako neplatnou, a to dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Postupem podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru pak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 486 Kč. Tato částka představuje fakticky žalovanému vyplacenou částku 9 600 Kč (4 610 Kč a 4 990 Kč; žalovanému nebyla vyplacena celá sjednaná výše úvěru 12 000 Kč, ale částka snížená o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 400 Kč, přičemž však k tomuto poplatku nelze přihlížet, neboť Smlouva byla shledána neplatnou), ponížená o částku uhrazenou žalovaným – žalovaný zaplatil 3 114 Kč. Žalovanému bylo dále uloženo zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 486 Kč od 12. 5. 2021 do zaplacení (žalovanému byla žaloba doručena dne 10. 5. 2021, dlužnou jistinu byl proto povinen vrátit žalobkyni dne 11. 5. 2021, což však neučinil a od následujícího dne je v prodlení).
29. Ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 289,42 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 057,09 Kč od 4. 3. 2021 do 11. 5. 2021 a z částky 11 571,09 Kč od 12. 5. 2021 do zaplacení, a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 13 860 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta. Úrok z prodlení nebylo možné přiznat žalobkyni od dřívějšího data, neboť nebylo prokázáno, že by se žalovaný dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení před 12. 5. 2021. Rovněž tak nebylo možné žalobkyni přiznat požadovaný smluvní úrok, neboť byl sjednán ve Smlouvě, která je neplatná.
30. Pokud jde o další listinné důkazy, a to znalecký posudek číslo ze dne 7. 5. 2018 zpracovaný znalcem příjmení jméno příjmení, včetně příloh, zprávu zveřejněnou na internetových stránkách Člověk v tísni, auditní zprávu produktu spotřebitelský úvěr zpracovanou Institutem aplikovaného práva z. s., licenci žalobkyně pro poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů, sdělení ČNB k dotazu žalobkyně na posuzování úvěruschopnosti a Přílohu A – metodiku a vysvětlivky k vyhodnocení úvěruschopnosti klienta zpracovanou žalobkyní, pak se soud těmito důkazy blíže nezabýval, neboť v daném případě byla žaloba částečně zamítnuta proto, že ze strany žalobkyně nebyla náležitě a s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalovaného, a Smlouva byla shledána neplatnou. Uvedené důkazy nebyly způsobilé zpochybnit učiněná zjištění soudu týkající se úvěruschopnosti žalovaného, resp. nebylo možné z nich zjistit nic, co by prokazovalo, že žalovaný byl způsobilý úvěr splácet. Bylo tak zcela nadbytečné se uvedenými listinnými důkazy blíže zabývat.
31. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalovanému, jehož neúspěch ve věci byl pouze v nepatrné části, žádné náklady řízení nevznikly.
32. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena delší v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (věta za středníkem), a to tři měsíce od právní moci rozsudku. Soud takto rozhodl s ohledem na výši dlužné částky a prokázanou neplatnost Smlouvy o úvěru, při respektování ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.