Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 41/2021-49
Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2 660,78 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 660,78 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 204,39 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 660,78 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně, JUDr. Ing. jméno příjmení, titul za jménem, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 660,78 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 204,39 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 660,78 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně, JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], advokáta.
1. Žalobkyně podala dne 25. 1. 2021 žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 660,78 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, IČO (dále jen původní věřitel), uzavřela s žalovaným smlouvu o účtu číslo na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet (dále jen„ Smlouva“). Součástí Smlouvy byly také Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba a dle Smlouvy byl žalovaný rovněž povinen platit právní předchůdkyni ceny za poskytnuté služby a produkty v souladu s jejím platným sazebníkem. Na předmětném účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek a žalovanému tak vznikla jednak povinnost tento zůstatek vyrovnat a druhak hradit z částky tohoto nepovoleného zůstatku úrok z prodlení dle Oznámení původního věřitele (ve výši zákonné sazby). Nepovolený debetní zůstatek však přes upomínky učiněné ze strany obec anonymizováno žalovaným vyrovnán nebyl, a proto původní věřitel převedl pohledávku na zaplacení nepovoleného debetního zůstatku dne 2. 5. 2018 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky s úroky. K tomuto dni činil nepovolený debetní zůstatek částku 2 660,78 Kč a úrok z prodlení částku 46,56 Kč. Nepovolený debetní zůstatek byl ode dne následujícího po převedení i nadále úročen úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalovaný byl o skutečnosti převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměn výzvou ze dne 2. 5. 2018 a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2019, s účinností od 1. 3. 2019, žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne 25. 3. 2019 Ani za období od postoupení pohledávky nebylo na předmětnou pohledávku ničeho zaplaceno a žalobkyně tak požaduje příslušenství pohledávky rovněž za období od postoupení pohledávky. Žalovaný nárok se tak sestává z jistiny ve výši 2 660,78 Kč, úroků z prodlení ve výši 204,39 Kč, kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky a dále zákonných úroků z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2 660,78 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení. Žalovaný do dne podání žaloby na výše uvedený dluh nezaplatil ničeho, přestože byl dne datum předžalobně upomenut.
2. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.
3. Na základě účastníky předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dne datum byla mezi původním věřitelem, jako bankou a žalovaným jako klientem uzavřena rámcová smlouva o finančních službách (Smlouva), v jejímž rámci byla uzavřena smlouva o účtu č. bankovní účet, který byl žalovanému otevřen k tomuto dni. Dle Smlouvy jsou její součástí Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba (účinné od 1. 7. 2016) a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že se s nimi seznámil a souhlasí s nimi (dále jen VOP, viz Smlouva). Dle čl. 6 VOP je právo ukončit smlouvy výpovědí nebo odstoupením upraveno ve VOP, příslušných smlouvách, případně v příslušných právních předpisech. Dle čl. 7 VOP byl v případě prodlení klienta (žalovaného) původní věřitel oprávněn k účtování úroku z prodlení ve výši uvedené v jeho ceníku nebo v zákonné výši. Dle čl. 9 v případě vzniku nepovoleného záporného zůstatku na sjednaném účtu, vzniká dluh, který je úročen příslušnou úrokovou sazbou a vedle této může být účtována i smluvní pokuta (náklady za prodlení). Dle čl. 13 Ceníku původního věřitele účinnému od 17. 7. 2017 činí náklady spojené s prodlením částku 300 Kč za 10 dní v prodlení, 900 Kč za 40 dní v prodlení a 900 Kč za 70 dní v prodlení (příslušná pasáž Ceníku). Dopisem ze dne 2. 5. 2018 vyzval původní věřitel žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši (vč. úroku) 2 707,34 Kč a současně žalovaného informoval o vypovězení smlouvy o účtu a dalších dohod o službách souvisejících s účtem (dopis ze dne 2. 5. 2018). Žalovaný byl v rámci tohoto dopisu rovněž informován, že dlužná pohledávka byla tohoto dne převedena na evidenční účet původního věřitele č. bankovní účet. Nepovolený (a neuhrazený) záporný zůstatek na předmětném účtu žalovaného č. bankovní účet pak vznikal od prosince 2017 (- 820,78 Kč), kdy postupně docházelo k jeho navyšování, i vlivem účtovaných nákladů za prodlení. Žalovaný dlužil právní předchůdkyni žalobkyně k 1. 3. 2019 (datum postoupení pohledávky) na jistině částku 2 660,78 Kč a na úroku z prodlení částku 204,39 Kč (výpisy z účtu žalovaného od 1. 12. 2017 do 31. 1. 2018, sestava ZUV anonymizováno). Dne 28. 2. 2019 byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě se žalobkyně s účinností k 1. 3. 2019 stala novým věřitelem žalovaného (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2019 včetně dohody o úplatě ze dne 28. 2. 2019, přílohy č. 1 – Seznam pohledávek a přílohy č. 7 – potvrzení o zaplacení kupní ceny). Původní věřitel žalovanému dopisem ze dne 25. 3. 2019 oznámil postoupení pohledávky žalobkyni a současně jej upozornil, že ke dni postoupení činí dlužná částka (vč. úroků) 2 865,17 Kč (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 3. 2019 včetně podacího lístku). Žalobkyně žalovaného předžalobně vyzývala k úhradě dlužné částky, přičemž mu stanovila náhradní lhůtu k plnění do datum (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum včetně podacího lístku ze stejného dne).
4. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne datum rámcovou smlouvu o finančních službách, přičemž v jejím rámci byla uzavřena smlouva o účtu č. bankovní účet. Na tomto účtu žalovaného pak došlo v období 1. 12. 2017 – 31. 1. 2018 ke vzniku nepovoleného záporného zůstatku, který nebyl ani přes výzvy žalovaným uhrazen a právní předchůdkyně žalobkyně tak dopisem ze dne 2. 5. 2018 odstoupila od smlouvy o účtu a všech souvisejících dohod a požadovala zaplacení celkové dlužné částky nepovoleného záporného zůstatku a úroků z prodlení v zákonné výši. Z právního hlediska soud tuto situaci posoudil analogicky s ujednáním o kontokorentním úvěru (§ 2665 , § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , dále jen o.z.), když ve prospěch žalovaného (a na jeho účet) byly fakticky poskytnuty peněžní prostředky ve výši záporného zůstatku, přičemž žalovaný byl následně, shora uvedenou výzvou, vyzván k jejich vrácení a zaplacení úroků (§ 2399 odst. 1 o.z.). Žalovaný však ničeho neuhradil, a to ani na výzvu žalobkyně po postoupení pohledávky. Ze strany žalovaného nebylo tvrzeno a tedy ani prokázáno, že by svůj závazek, vyplývající ze shora uvedeného právního stavu, plnil řádně a včas nebo že by na dlužnou pohledávku vůbec něčeho zaplatil. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě zcela vyhověl a rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.
5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. , kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Dále žalobkyni přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen a.t.) ve výši 600 Kč za celkem 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), včetně paušální částky náhrady v celkové výši 300 Kč jako náhradu advokátových výdajů za tyto úkony ve smyslu § 14b odst. 5 a.t., vše s připočtením 21 % sazby DPH ve smyslu § 14a a.t. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb. ) a jedná se o úhradu dlužné částky ze záporného zůstatku na účtu, kdy v obdobných žalobách žalobkyně většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaných a detailů týkajících se např. výše plnění. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobkyní zastoupenou jejím právním zástupcem řádově v desítkách či spíše stovkách obdobných případů, spočívajících v tom, že žalovanému vznikl na účtu záporný zůstatek, který nebyl uhrazen. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi) tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru a podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby. Aplikace ust. § 14b citované vyhlášky je tak dle názoru soudu zcela namístě. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení žalobkyni částka 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.
6. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem ve stanovených lhůtách, může se žalobkyně po jeho právní moci domáhat výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.