Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
29 C 191/2021-41
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5 095 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % p. a. od 13. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do požadavku, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 595 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 095 Kč ve výši 10 % p. a. od 4. 8. 2019 do 12. 10. 2020, dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 595 Kč ve výši 8,25 % p. a. od 13. 10. 2020 do zaplacení a dále co do rozdílu zákonné sazby úroku z prodlení ve výši 1,75 % p. a. z částky 3 500 Kč od 13. 10. 2020 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 556,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % p. a. od 13. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá, co do požadavku, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 595 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 095 Kč ve výši 10 % p. a. od 4. 8. 2019 do 12. 10. 2020, dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 595 Kč ve výši 8,25 % p. a. od 13. 10. 2020 do zaplacení a dále co do rozdílu zákonné sazby úroku z prodlení ve výši 1,75 % p. a. z částky 3 500 Kč od 13. 10. 2020 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 556,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno].
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 17. 5. 2021 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 5 095 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 12. 2020 mezi právnická osoba právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 4. 7. 2019 úvěr ve výši 3 500 Kč, který se žalovaný zavázal splatit nejpozději dne 3. 8. 2019. Dlužná částka sestává z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 3 500 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 491,44 Kč a úroku stanoveného dle čl. II. 2. b smlouvy ve výši 103,56 Kč. Úvěrová smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena online. Žalovaný návrh smlouvy zaslané právním předchůdcem žalobkyně akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 4. 7. 2019. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, kterým si strany zvolily rodné číslo žalovaného. Úvěr byl žalovanému poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným dosud uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr k datu splatnosti. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 9. 10. 2020.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nerozporoval.
3. Na výzvu soudu dle ust. § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následku nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud tedy rozhodl ve věci v souladu s ust. § 115a o. s. ř. bez jednání.
4. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.
5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Mezi právnická osoba anonymizována dvě slova, IČO, a žalovaným byla dne 4. 7. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno číslo, v níž se právnická osoba anonymizována dvě slova jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému spotřebitelský úvěr ve výši 3 500 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit s úrokem ve výši 103,56 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 491,44 Kč do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru, tedy dne 3. 8. 2019. Žalovanému byl úvěr poskytnut převodem na jeho bankovní účet č. bankovní účet dne 4. 7. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 12. 2020 přešla žalovaná pohledávka na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 9. 10. 2020. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne 9. 10. 2020 výzvu k úhradě před podáním žaloby, ve které vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
8. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.
9. Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
17. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k závěru, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována, když na ni předmětná pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena na základě výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek. Žaloba je však důvodná pouze částečně.
18. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na základě které byly žalovanému poskytnuty na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 3 500 Kč a žalovaný se zavázal uhradit původnímu věřiteli poskytnutou jistinu ve výši 3 500 Kč do 3. 8. 2019.
19. Soud se v prvé řadě zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Z listinných důkazů předložených žalobkyní nebylo možno učinit závěr o tom, že bylo prokázáno, že by původní věřitel před uzavřením smlouvy s žalovaným nahlédl do jakýchkoliv dostupných evidencí k zjištění ekonomické situace dlužníka, byť tvrdila, že prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet realizovala, a to lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Žalobkyně v této souvislosti nepředložila žádné listinné důkazy a výslovně již v podaném návrhu na vydání EPR uvedla, že k tomuto ani nenavrhuje žádných dalších důkazů. Takové tvrzené posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud považuje za zcela nedostačující. K tomu soud dále uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
20. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud předmětnou smlouvu o úvěru považuje za absolutně neplatnou z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.
21. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyni tak vznikl nárok pouze na uhrazení poskytnuté jistiny ve výši 3 500 Kč, žalovaný přitom dle tvrzení žalobkyně neuhradil ničeho. Aktuální dlužná jistina tak činí 3 500 Kč. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem tak soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení uvedené jistiny spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty pro úhradu dlužné částky dle předžalobní výzvy ze dne 9. 10. 2020, tedy od 13. 10. 2020 (lhůta stanovena v rozsahu 3 dnů od 9. 10. 2020, tj. do 12. 10. 2020). Ve zbytku žalobního nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II. rozsudku), a to jak do požadavku na zaplacení jistiny, tak úroků, nad rámec výrokem I. přiznaných částek.
22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci převážný procesní úspěch, náleží jí náhrada nákladů řízení určená podle míry jejího procesního úspěchu, který činí 37,38 % (úspěch žalobkyně 68,69 % - úspěch žalovaného 31,31 % = 37,38 %). Při plném procesním úspěchu by žalobkyni náležela náhrada nákladů řízení 1 489 Kč. Tato částka sestává z odměny 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 7 a § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tyto tři úkony právní pomoci po 100 Kč dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., 21% DPH ze součtu těchto částek ve výši 189 Kč dle ust. § 137 odst. 2 o. s. ř. a zaplaceného soudního poplatku 400 Kč. Podle míry procesního úspěchu tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení 556,60 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátu žalobkyně. Lhůta k plnění byla určena jako třídenní dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Podmínka stanovená v § 142a o. s. ř. pro přiznání náhrady nákladů byla splněna. Podmínky pro aplikaci ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly rovněž splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko údaje o datu uzavření smlouvy, výši závazku, datu splatnosti, datu výzvy a kvantifikaci žalobního nároku) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.
23. Lhůta k plnění ve výroku I. a II. tohoto rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.