Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 102/2021-27
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 11 200 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 1 200 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 11 200 Kč od 26. 1. 2019 do 1. 6. 2020 a zákonného úroku z prodlení z částky 1 200 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 023,20 Kč,
do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 1 200 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 11 200 Kč od 26. 1. 2019 do 1. 6. 2020 a zákonného úroku z prodlení z částky 1 200 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 023,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11 200 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ anonymizováno“), a žalovaným dne 12. 12. 2018, případně z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
2. V podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) žalobkyně tvrdila, že anonymizováno uzavřela s žalovaným dne 12. 12. 2018 smlouvu o úvěru (dále též jen„ smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, která jí měla být vrácena do 25. 1. 2019, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 200 Kč. Žalovaný poskytnutou částku po uvedeném datu splatnosti nevrátil.
3. K procesu uzavření smlouvy žalobkyně tvrdila, že anonymizováno poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Žalovaný dále uvedl číslo svého bankovního účtu, odsouhlasil znění rámcové úvěrové smlouvy a zavázal se odeslat ze svého bankovního účtu odměnu za vytvoření uživatelského účtu ve výši 1 Kč dle čl. 4 anonymizováno úvěrové smlouvy. Žalovanému bylo přiděleno klientské číslo anonymizováno číslo a jako variabilní symbol identifikující veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto buď klientské číslo, nebo číslo úvěru. Žalovaný následně uhradil odměnu za vytvoření uživatelského účtu ve výši 1 Kč ze svého výše zmíněného bankovního účtu na bankovní účet žalobkyně. Připsáním této platby byla registrace žalovaného dokončena a žalovanému vzniklo právo žádat přes webové rozhraní anonymizováno o poskytnutí konkrétního úvěru, a to vždy pomocí uživatelského jména a hesla. Žalovaný zaslal anonymizováno žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet byla na mobilní telefon žalovaného zaslána SMS zpráva s aktivačním kódem, který nakonec žalovaný zadal ve svém uživatelském účtu (příp. vyplněním formuláře jednotlivé smlouvy o úvěru na webových stránkách anonymizováno ze svého uživatelského účtu). Žalovaný návrh smlouvy akceptoval zadáním akceptačního kódu z SMS zprávy (příp. vyplněním formuláře jednotlivé smlouvy o úvěru na webových stránkách anonymizováno ze svého uživatelského účtu) a anonymizováno úvěr žalovanému vyplatila ze svého firemního bankovního účtu vedeného u bankovního ústav u jméno příjmení příjmení na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet vedeného u bankovního ústav u anonymizována dvě slova, a to pod variabilním symbolem odpovídajícím klientskému číslu, číslu smlouvy nebo rodnému číslu žalovaného. Smlouva o úvěru nebyla sjednána písemně, avšak její text včetně Rámcové úvěrové smlouvy žalovaný na svém uživatelském účtu ve webové službě anonymizováno odsouhlasil (v opačném případě by úvěr nemohl být poskytnut). K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu anonymizováno na bankovní účet žalovaného (ze kterého byla dříve převedena platba ve výši 1 Kč). anonymizováno identifikoval platbu úvěru uvedením klientského čísla.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. Oba byli k prvnímu jednání konanému dne 13. 9. 2021 řádně předvoláni, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny.
6. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že anonymizováno odeslala v prosinci 2018 na účet žalovaného částku 10 000 Kč (prokázáno jednotlivou smlouvou o úvěru číslo ze dne 12. 12. 2018, výpisem z běžného účtu ze dne 31. 12. 2018 č. výpisu 2018).
7. Naopak prokázána nebyla tvrzení žalobkyně o procesu uzavírání„ smlouvy o úvěru“ mezi anonymizováno a žalovaným (tak, jak jsou popsána v odst. 3 výše). K celému tvrzenému procesu kontraktace sestávajícímu z mnoha kroků žalobkyně doložila pouze vyplněné formuláře rámcová smlouva o úvěru číslo ze dne 12. 12. 2018 a jednotlivá smlouva o úvěru číslo ze dne 12. 12. 2018, jež žalovaným nejsou vlastnoručně podepsány, u místa pro podpis je uvedeno jméno a příjmení žalovaného, datum, čas a„ elektronicky podepsáno“.
8. S ohledem na prokázanou skutečnost, že žalovanému byla vskutku poukázána na jeho účet od VS částka 10 000 Kč, jakož i na údaje vyplněné v jednotlivé smlouvě o úvěru číslo ze dne 12. 12. 2018 a skutečnost, že žalobkyně má k dispozici fotografii občanského průkazu žalovaného a jeho výplatní pásku však lze dospět k závěru, že s vysokou pravděpodobností došlo k uzavření tvrzené smlouvy mezi anonymizováno a žalovaným prostřednictvím dálkových komunikačních prostředků.
9. Z jednotlivé smlouvy o úvěru číslo ze dne 12. 12. 2018 se přitom podává, že se anonymizováno zavázala poskytnout žalovanému 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal zaplatit anonymizováno za poskytnutí této částky poplatek 1 200 Kč, a to jedinou splátkou splatnou 25. 1. 2019. Poskytnutí částky 10 000 Kč žalovanému bylo v řízení prokázáno (viz odst. 6. výše), žalovaný přitom soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a vrácení částky obdržené od anonymizováno netvrdil.
10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:
11. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a směrnice 2008 číslo, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo (dále jen„ směrnice“).
12. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. VS a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z.
a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které VS poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem 1 200 Kč do 25. 1. 2019 VS vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu.
20. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, neboť VS poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet.
21. anonymizováno měla ze zákona povinnost úvěruschopnost zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Je nutné, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru při poskytování úvěrů zkoumal přiměřeným způsobem reálnou a celkovou majetkovou situaci spotřebitele a k tomuto požadoval doložit příslušné listin y. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ve spojení s judikaturou anonymizováno dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl anonymizováno dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další), čl. 8 směrnice a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle anonymizováno dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019,
sp. zn. III. ÚS 4129/18 , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena nebo nikoli. S ohledem na citovaný nález proto soud musí zkoumat, zda poskytovatel úvěru prověřil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, tj. bez ohledu na to, že je v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru zakotveno, že tak činí jen k námitce spotřebitele (totéž konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo anonymizováno právnická osoba proti anonymizováno).
22. Žalobkyně neprokázala, že VS řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. V žalobním návrhu zcela obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla ze strany anonymizováno prověřována prostřednictvím databází, dále doložením potvrzením o příjmu a porovnáním příjmové a výdajové stránky dlužníka, což je vyobrazeno v kartě klienta (výpis z IT systému VS s údaji o uzavřené úvěrově smlouvě). K výzvě soudu stran splnění této zákonné povinnosti žalobkyně dne 15. 4. 2021 (na č. l. 13) uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ze strany„ žalobce“ prověřována prostřednictvím databáze příjmení. V době poskytnutí úvěru neměl žalovaný jakékoliv dluhy. Schopnost splácet úvěr dovozuje žalobkyně také z karty klienta, kde je zaznamenán údaj o stálém příjmu žalovaného a jeho měsíčních výdajích.
23. Takové vysvětlení nepovažuje soud za dostačující. Jak byla žalobkyně zcela jasně upozorněna ve výzvě soudu ze dne 21. 4. 2021 na č. l. 11, úplnost skutkových tvrzení nelze nahrazovat poukazem na předložené listinné důkazy. Žalobkyně měla povinnost rozhodné skutečnosti nejprve tvrdit (břemeno tvrzení) a pak je prokazovat (břemeno důkazní). Soud není oprávněn zhojit absenci vylíčení rozhodujících skutečností v návrhu jejich dohledáváním v předložených listinných důkazech. Jelikož žalobkyně nevysvětlila soudu konkrétní postup, jak anonymizováno vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného, jakými úvahami se řídila, z jakých konkrétních údajů vyšla, jak jednotlivé údaje získala a ověřila, jaké výpočty provedla, nesplnila žalobkyně povinnost tvrzení, pročež není co předloženými listinami prokazovat (zcela obecná tvrzení jimi prokazovat nelze).
24. Zástupce žalobkyně se nedostavil k ústnímu jednání, k němuž byl řádně předvolán, čímž se sám připravil o možnost procesního poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. III. ÚS 2848/10 , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 ). Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Poskytnutí spotřebitelského úvěru bez řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se s ohledem na cíle předmětné právní úpravy a výše citovanou judikaturu zjevně příčí dobrým mravům, pročež je předmětná smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z.
25. Z neplatné smlouvy nevzniklo anonymizováno právo na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 200 Kč s odpovídajícím příslušenstvím; co do těchto částek je tak žaloba bez dalšího nedůvodná.
26. Jelikož je posuzovaná smlouva o úvěru neplatná, žalovaný se na úkor anonymizováno bezdůvodně obohatil o částku 10 000 Kč, neboť ve smyslu § 2991 o. z. obdržel plnění bez právního důvodu (smlouva byla neplatná absolutně, tedy od počátku), a je povinen žalobkyni, na kterou anonymizováno své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z. (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 5. 2020, včetně přílohy číslo ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26. 5. 2020), toto bezdůvodné obohacení vydat v rozsahu, ve kterém ke dni vydání rozsudku trvá, tj. ve výši dosud nesplacené jistiny 10 000 Kč. Proto soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl co do 10 000 Kč.
27. Soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , neboť ohledně této částky je žalovaný s plněním své povinnosti v prodlení. Jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná ujednání o splatnosti, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. Soud proto žalobkyni úrok z prodlení přiznal až od 2. 6. 2020, tj. ode dne následujícího po dni, kterým uplynula lhůta splatnosti stanovená v žalovanému prokazatelně odeslané předžalobní upomínce (upomínka byla odeslána dne 26. 5. 2020, podle domněnky doby dojití zakotvené v § 573 o. z. došla do sféry dispozice žalovaného dne 29. 5. 2020, od tohoto data počala běžet v upomínce stanovená 3denní lhůta k plnění, jež uplynula 1. 6. 2020, a od následujícího dne byl žalovaný v prodlení - prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 26. 5. 2020, podacím lístkem hybridní pošty ze dne 26. 5. 2020).
28. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení klíčových otázek vymezených výše.
29. Jak už bylo řečeno, poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. soud poskytuje pouze u jednání. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, o možnost být soudem řádně poučena o riziku neunesení svého břemene tvrzení a břemene důkazního ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného se sama připravila. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupena advokátem.
30. Uvádí-li žalobkyně ve své omluvě z jednání, že v případě, že bude soud potřebovat doložit další důkazy či objasnit další skutková tvrzení, je připravena je doložit písemně, přehlíží, že soud poučuje podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. toliko u jednání v přítomnosti účastníka řízení, vůči němuž poučení směřuje. V usnesení ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 , Nejvyšší soud uzavřel, že„ ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“
31. Ve zbývajícím rozsahu proto soud ze shora popsaných důvodů žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že výrokem III. přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu 78 % nákladů řízení z částky 6 440 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 11 200 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (zástupce uvedl, že není plátcem DPH). Předmětem řízení bylo 11 200 Kč s příslušenstvím, žalobkyně však byla úspěšná jen co do cca 89 % předmětu řízení (žaloba byla zamítnuta ohledně 1 200 Kč s příslušenstvím), žalovaný byl úspěšný co do 11 % předmětu řízení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. se od úspěchu žalobkyně odečítá úspěch žalovaného (vzájemné nároky na náhradu nákladů řízení soud započte), žalobkyně tak má nárok na náhradu 78 % nákladů řízení, jež činí 5 023,20 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně.
33. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách,
může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (exekuce).