Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 181/2021-46
Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní JUDr. Evou Bučkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 9 120 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky
částka s úrokem v kapitalizované výši částka, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky
částka od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem v kapitalizované výši [částka], s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka], s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), soud v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky částka zahrnující jistinu ve výši částka a souhrnný poplatek (úrok, administrativní poplatek, odměna za hotovostní inkaso splátek) ve výši částka spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka, se smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení z titulu Smlouvy o půjčce ze dne datum.
3. Žalobkyně i žalovaný vyslovili souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, když soud shledal dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. , že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.
4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne datum byla mezi právní předchůdkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o půjčce číslo v hotovosti, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši částka zahrnujícím úrok ve výši částka, administrativní poplatek ve výši částka, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši částka, a pojištění ve výši částka splatit v 58 týdenních splátkách ve výši částka. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti (Smlouva o půjčce ze dne datum). Žalovaný zaplatil celkem částku ve výši částka (vyjádření žalobkyně, přehled plateb). právnická osoba pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, podací lístek ze dne datum). Předžalobní upomínkou ze dne datum vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do datum (předžalobní upomínka ze dne datum, podací lístek ze dne datum).
5. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla hodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr dle údajů o jeho příjmech a výdajích v předložené formulářové listin ě nazvané Karta zákazníka – hodnocení bonity/žádost o úvěr, kde byl uveden příjem žalovaného ve výši částka a průměrné měsíční výdaje ve výši částka. Jako podklady pro posouzení bonity klienta byla u příjmů zaškrtnuta pracovní smlouva a výplatní pásky, u výdajů nebylo zaškrtnuto nic. Žalovaný v Kartě zákazníka uvedl, že žije v nájmu, je svobodný a nemá žádné zápůjčky ani úvěry u společnosti právnická osoba, ani u jiné společnosti. Podpisem stvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů. Žádné jiné listin y předloženy nebyly.
6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
7. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Při právním hodnocení skutkového stavu má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit sjednaný úrok, odměnu za administrativní činnosti a hotovostní inkaso splátek v celkové částce částka, a to v 58 týdenních splátkách ve výši částka.
9. Soud má za to, že nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To však právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila. Žalobkyně sama uvedla, že vycházela z informací získaných od žalovaného v Kartě zákazníka a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, a to pracovní smlouvou a výplatními pásky. Tyto listin y však soudu nedoložila.
10. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z., v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti, je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z., v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
12. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele, kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí, byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
13. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí obzvláště ten, kdo získá majetkových prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Při absenci závěru o uzavření smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi účastníky posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalovaný
se obohatil bez právního důvodu na úkor žalobkyně. Žalovaný obdržel částku částka, přičemž žalobkyni dosud na dluh uhradil částku částka, kterou soud započetl jako plnění na jistinu a žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši částka.
16. Jestliže je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy o úvěru. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.
17. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena.
Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku.
18. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ze dne datum k zaplacení dlužné částky nejpozději do datum. Počínaje dnem datum je žalovaný v prodlení. Počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
19. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit úrok z prodlení z částky částka pouze za období, kdy byl žalovaný se zaplacením v prodlení od datum v požadované výši 8,05 % ročně. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
20. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. náleží žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly bráněním svého práva u soudu. Žalovanému žádné náklady řízení prokazatelně nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.