Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 252/2020-70
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
se sídlem, ulice a číslo, PSČ obec a číslo
sp. zn. spisová značka
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného, země
o zaplacení 55 714,30 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 775 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od 19. 11. 2017 do zaplacení a částku 29 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně od 8. 2. 2018 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 5 890,60 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 790,66 Kč, s kapitalizovaným úrokem 1 076,36 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 621,52 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a s úrokem 28 % ročně z 6 621,52 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, co do částky 16 048,70 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 3 476,20 Kč, s kapitalizovaným úrokem 2 936,75 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 29 498,58 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a s úrokem 28 % ročně z částky 29 498,58 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích 557 Kč na soudní poplatek do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 775 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od 19. 11. 2017 do zaplacení a částku 29 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně od 8. 2. 2018 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 5 890,60 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 790,66 Kč, s kapitalizovaným úrokem 1 076,36 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 621,52 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a s úrokem 28 % ročně z 6 621,52 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, co do částky 16 048,70 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 3 476,20 Kč, s kapitalizovaným úrokem 2 936,75 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 29 498,58 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a s úrokem 28 % ročně z částky 29 498,58 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích 557 Kč na soudní poplatek do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se proti žalovanému návrhem doručeným soudu dne 30. 10. 2020 domáhala zaplacení částky 55 714,30 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba IČO, a žalovaným došlo dne 24. 9. 2016 k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo (dále jen„ smlouva1“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Poskytovatel zápůjčky posoudil úvěryschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Majetkovou situaci žalovaného ověřil zejména pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní/podnájemní smlouvou. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit 8 807 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 724 Kč, s úrokovou sazbou 28 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy, odměnu za zpracování a doručení 1 250 Kč a částku za administrativní činnost 5 833 Kč. Celkovou částku úvěru a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 314 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 18. 11. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný uhradil splátku naposledy dne 20. 12. 2016, celkem uhradil 5 225 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní výzva mu byla zaslána. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení 10 665,60 Kč skládající se z dlužné jistiny 6 621,52 Kč a poplatků 4 044,08 Kč, dále kapitalizované úroky 1 076,36 Kč, kapitalizované úroky z prodlení 790,66 Kč, úroky 28 % ročně a zákonné úroky z prodlení z 6 621,52 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení.
2. Dále žalobkyně tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba IČO, a žalovaným došlo dne 14. 12. 2016 k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo (dále jen„ smlouva2“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Poskytovatel zápůjčky posoudil úvěryschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Majetkovou situaci žalovaného ověřil zejména pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní/podnájemní smlouvou, informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit 25 421 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 5 172 Kč, s úrokovou sazbou 28 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy, odměnu za zpracování a doručení ve výši 6 860 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 13 389 Kč. Celkovou částku úvěru a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 924 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 7. 2. 2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný uhradil splátku naposledy dne 27. 12. 2016, celkem uhradil 1 000 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní výzva mu byla zaslána. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení 45 048,70 Kč skládající se z dlužné jistiny 29 498,58 Kč a dlužných poplatků 15 550,12 Kč, kapitalizované úroky 2 936,75 Kč, kapitalizované úroky z prodlení 3 476,20 Kč, úroky 28 % ročně a zákonné úroky z prodlení z 29 498,58 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení.
3. Kopie dokladů žalovaného nemá žalobkyně ani její právní předchůdkyně k dispozici. Ty byly pouze předloženy při sjednávání a uzavírání smlouvy,
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ve věci ničeho neuvedl. Žalovaný shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručeny na jeho trvalou adresu na Slovensku dne 13. 5. 2021, resp. 19. 5. 2021.
5. Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 24. 9. 2016 (smlouva1), tabulkou umoření, zákaznickou kartou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba se žalovaným uzavřela uvedeného dne smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit je v 60 pravidelných týdenních splátkách po 314 Kč Celkem měl žalovaný zaplatit částku 18 807 Kč, která se skládala z poskytnutých prostředků 10 000 Kč, úroků ve výši 1 724 Kč, poplatku za zpracování a doručení 1 250 Kč a poplatku za komfortní splácení 5 833 Kč. V případě, že byla u měsíčního režimu sjednána úhrada celkové dlužné částky v 60 splátkách, činila výše zápůjční úrokové sazby 28 % p.a. Článek 18 umístěný uvádí, že smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy oběma stranami do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnosti smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Při jednání s poskytovatelem úvěru měl tvrdit a doložit žalovaný, že pobírá starobní důchod 14 985 Kč, že odhadl své měsíční výdaje na 7 000 Kč, nevyživuje jinou osobou, je ženatý a splácí poskytovateli úvěru již 5 576 Kč měsíčně, že bydlí v nájemním bytě či domě a zápůjčku potřebuje z důvodů neočekávaných výdajů. Dané skutečnosti měl poskytovatel úvěru zjistit z výpisů z účtu, výměru důchodu a občanského průkazu. Žalovaný uhradil celkem 5 225 Kč, přičemž k úhradám nedocházelo řádně a včas.
6. Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 14. 12. 2016 (smlouva2), tabulkou umoření, zákaznickou kartou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba se žalovaným uzavřela uvedeného dne smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit je v 60 pravidelných týdenních splátkách po 924 Kč Celkem měl žalovaný zaplatit částku 55 421 Kč, která se skládala z poskytnutých prostředků 30 000 Kč, úroků 5 172 Kč, poplatku za zpracování a doručení 6 860 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení 13 389 Kč. Na druhé straně smlouvy byla ujednána zápůjční úroková sazba jako pevná po celou dobu trvání smlouvy ve smyslu článku 18 Smluvních podmínek a uplatňuje se jako roční úroková sazba. V případě, že byla u týdenního režimu sjednána úhrada celkové dlužné částky v 18 splátkách, činila výše zápůjční úrokové sazby 28 % p.a. Článek 18 umístěný až v jejím závěru na čtvrté straně smlouvy, uvádí, že smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy oběma stranami do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnosti smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Při jednání s poskytovatelem úvěru měl tvrdit a doložit žalovaný, že pobírá starobní důchod 15 906 Kč, že odhadl své měsíční výdaje na 8 000 Kč, nevyživuje jinou osobou, je ženatý a splácí poskytovateli úvěru již 5 594 Kč měsíčně, že bydlí v nájemním bytě či domě a zápůjčku potřebuje z důvodů neočekávaných výdajů. Dané skutečnosti měl poskytovatel úvěru zjistit z výpisů z účtu, výměru důchodu a občanského průkazu. Žalovaný však v rozporu se smlouvou poskytnuté prostředky řádně nesplácel, uhradil pouze 1 000 Kč, jedinou splátku učinil 21. 12. 2016.
7. K úhradě dlužných částek vč. úroků a úroků z prodlení byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 12. 3. 2020 odeslanou mu dle podacího lístku dne 13. 3. 2020.
8. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem postupitele ze dne 14. 6. 2018.
9. Žalovaný neprokázal, ba ani netvrdil, že by na svůj dluh něčeho uhradil či že by jeho závazek již zanikl.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen„ Obč.Z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 1879 Obč.Z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
15. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinného do 30. 11. 2016, o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
16. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Dle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Dle § 588 věta prvá Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
19. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
20. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy1, na základě které žalovaný obdržel peněžité prostředky ve výši 10 000 Kč, které se zavázal splácet se sjednaným poplatkem a kapitalizovaným úrokem v pravidelných týdenních splátkách po 314 Kč Poslední splátku měl žalovaný uhradit dne 18. 11. 2017. Žalovaný uhradil na splátkách celkem 5 225 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku postoupením. Soud danou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru a nikoli jako smlouvu o zápůjčce (ač je tak nazvána).
21. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy2, na základě které žalovaný obdržel peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet se sjednaným poplatkem a kapitalizovaným úrokem v pravidelných týdenních splátkách po 924 Kč Poslední splátku měl uhradit 7. 2. 2018. Jedinou splátku žalovaný uhradil dne 21. 12. 2016 a uhradil tak pouze 1 000 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku postoupením. Soud danou smlouvu posoudil též jako smlouvu o úvěru a nikoli jako smlouvu o zápůjčce (ač je tak nazvána).
22. Uzavřené smlouvy byly posouzeny jako spotřebitelské, v níž žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, vystupovala v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření každé předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. V případě smlouvy1 byl aplikován zák. č. 145/2010 Sb. , v případě smlouvy2 pak zák. č. 257/2016 Sb. Při posuzování pak poskytovatel úvěru vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015 -39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
23. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
24. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
25. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
26. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, si pro účely posouzení úvěruschopnosti v obou případech nedostatečně ověřila měsíční výdaje žalovaného. Při zjišťování jeho výdajů je nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. Náklady na bydlení v nájemním bytě či domě, které se pohybují v řádech tisíců (i kolem či přes 10 000 Kč) nebyly nijak podloženy. Pouze tvrzené výdaje žalovaného ve výši 7 000 Kč resp. 8 000 Kč bez jejich doložení je nedostatečné a jeví se podhodnocené. V souhrnu tedy žalobkyně měla k dispozici pouze doklady o příjmu, když vycházela z výměru důchodu, nijak však neověřovala ani nevyžadovala doložení listin týkajících se jeho výdajů.
27. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, resp. zákony, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy2 v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, stejně jako v případě úvěrové smluvy1 ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru.
28. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v prvním souzeném případě částku 10 000 Kč, na kterou bylo žalovaným uhrazeno pouze 5 225 Kč. Dle smlouvy1 měla poslední splátka být uhrazena 18. 11. 2017. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, tj. na 4 775 Kč, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2993 Obč.Z.), a na úroky z prodlení v zákonné výši z této částky ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky dle smlouvy, tj. od 19. 11. 2017 do zaplacení ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
29. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 5 890,60 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 790,66 Kč, s kapitalizovaným úrokem 1 076,36 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 621,52 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a s úrokem 28 % ročně z 6 621,52 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, soud žalobu zamítl.
30. V případě smlouvy2 pak byl ze stejného důvodu návrh žalobkyně důvodný také pouze zčásti, a to co do částky 29 000 Kč úroky z prodlení v zákonné výši z této částky ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky dle smlouvy, tj. od 8. 2. 2018 do zaplacení ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný obdržel od poskytovatele úvěru částku 30 000 Kč a uhradil pouze 1 000 Kč, byl shledán povinným uhradit žalobkyni pouze rozdíl mezi těmito částkami.
31. Ve zbytku, tedy co do částky 16 048,70 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 3 476,20 Kč, s kapitalizovaným úrokem 2 936,75 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 29 498,58 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a s úrokem 28 % ročně z částky 29 498,58 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, musel být návrh žalobkyně zamítnut.
32. S návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 2 229 Kč. Jelikož elektronický platební rozkaz nebyl vydán, byla žalobkyni v souladu s položkou 2 bod 2. a položkou 1 bod 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků uložena povinnost doplatit ještě 557 Kč (výrok III.).
33. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. V této věci byl procesně úspěšnější žalovaný (počítáno vč. pětinásobku ročního plnění ohledně úroků a úroků z prodlení) a měl tak právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši. Jelikož žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku IV.
34. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. , když nebyly shledány důvody pro jiný postup.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, a to ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.