Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 109/2021-15
Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr Janem Koberou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 12 940 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 700 Kč od 26. 4. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 240 Kč od 26. 4. 2017 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 700 Kč od 26. 4. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 240 Kč od 26. 4. 2017 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 12 940 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci řízení uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce ve výši 21 240 Kč, skládající se z jistiny ve výši 12 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 9 240 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet týdně po 354 Kč, přičemž první splátka měla být uhrazena 8. 11. 2016 a další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec se podle smluvních podmínek stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaný splácel nepravidelně. Žalobkyně proto dosud uhrazenou částku ve výši 8 300 Kč vydělila týdenní splátkou 354 Kč, čímž vypočetla, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel dluh v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobkyně tak nastala ke dni 25. 4. 2017 a datum prodlení ke dni 26. 4. 2017. Žalovaný ničeho neuhradil, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou.
2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci řízení uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč v den uzavření smlouvy v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku ve výši 21 240 Kč v 59 týdenních splátkách po 354 Kč. První splátka byla splatná dne 8. 11. 2016 a následující splátky vždy do 7. dnů od předchozí splátky. Dlužná částka se přitom skládala z jistiny (12 000 Kč) a poplatku (9 240 Kč), skládajícího se z úroku (1 560 Kč), poplatku za administrativní činnost (2 400 Kč) a poplatku za hotovostní inkaso splátek (5 280 Kč). Z čl. 4 odst. 2 smluvních podmínek vyplývá, že v případě prodlení dlužníka, ztrácí dlužník výhodu splátek a celý dluh se stává splatný. (smlouva o peněžité zápůjčce číslo). Žalovaný neplatil splátky řádně a včas, přičemž z dluhu uhradil toliko
8 300 Kč a nadále mu zbývá uhradit 12 940 Kč (platební historie). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 12 940 Kč před podáním žaloby (předžalobní upomínka ze dne 22. 8. 2019, včetně podacího archu).
5. Soud žalobkyni vyzval, aby doplnila svá tvrzení o tom, zda a jakým způsobem byla zkoumána úvěryschopnost žalovaného a současně, aby tato svá tvrzení osvědčila listinnými důkazy. Žalobkyně se k výzvě soudu nijak nevyjádřila ani nezaslala žádné listinné důkazy, a to i přes skutečnost, že jí výzva soudu byla řádně doručena dne 29. 6. 2021 do její datové schránky.
6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon č. 257/2016 Sb. ), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
7. Nejvyšší soud ČR v rozsudku pod sp. zn. spisová značka uvedl, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence. V neposlední řad chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu tímto zákonem, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech.
8. Soud uzavřel, že tvrzená smlouva mezi žalobkyní a žalovaným ze dne datum je svou povahou smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , přičemž žalobkyně nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splatit. Pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nezbytným minimem alespoň prokázání pravidelných měsíčních příjmů spotřebitele, a to i v případě úvěrů menšího rozsahu (ať již potvrzením zaměstnavatele, pracovní smlouvou či výplatní páskou, výpisem z běžného účtu, daňovým přiznáním atd.), a porovnání měsíčních obvyklých příjmů spotřebitele s jeho obvyklými prokázanými, tvrzenými či v místě a čase obvyklými měsíčními výdaji. Čím vyšší je poskytnutá částka úvěru, tím pečlivěji musí věřitel zvažovat jaké„ nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace“ musí od spotřebitele získat tak, aby mohl odpovídajícím způsobem jeho úvěryschopnost posoudit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka). Vzhledem k tomu, že žalobkyně shora uvedeným požadavkům nedostála, stala se spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatnou, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalovaný předmět úvěru prokazatelně převzal, a proto je povinen jeho neuhrazenou část žalobkyni vrátit v souladu s § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Nad to soud podotýká, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl.
9. S ohledem na skutečnost, že žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, avšak na jejich vrácení do data splatnosti 25. 4. 2017 uhradil pouze částku 8 300 Kč, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení částky 3 700 Kč představující jistinu úvěru poníženou o její uhrazenou část. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho dalšího ani po výzvě k plnění, je proto povinen uhradit žalobkyni zbývající jistinu ve výši 3 700 Kč včetně úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, na něž žalovaný uhradil toliko částku 8 300 Kč, přičemž jejich zbývající neuhrazená část se tak stala ke dni 25. 4. 2017 splatnou. S ohledem na dané soud rozhodl o této části nároku žalobkyně tak, jak uvedeno ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku.
10. Naopak žalobkyni se nepodařilo jakkoliv prokázat, že by dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného úvěr splatit. Svým jednáním způsobila dle citovaných zákonných ustanovení neplatnost spotřebitelské smlouvy a vyjma bezdůvodného obohacení ve výši 3 700 Kč nemá na zbývající část svého uplatňovaného nároku právo, tedy konkrétně na částku ve výši
9 240 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru, stejně jako na zákonný úrok z ní vyplývající. S ohledem na tento závěr, soud ve výroku pod bodem II. tohoto rozsudku žalobní nárok v rozsahu 9 240 Kč se zákonným úrokem z této částky od 25. 4. 2017 do zaplacení zamítl.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že nepřiznal žádnému účastníkovi řízení náklady řízení, neboť žalovaný byl sice v řízení úspěšnější, avšak žádné náklady mu v řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.