Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 191/2021-20

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 15 936 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 061,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně jdoucím od 22. 4. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku zamítá, a to co do:

-) částky ve výši 1 040,67 Kč

-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 516,98 Kč

-) kapitalizovaného úroku ve výši 4 506,80 Kč

-) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019

do zaplacení

-) úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení

-) co do částky 772,67 Kč

-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 702,35 Kč

-) kapitalizovaného úroku ve výši 1 842,95 Kč

-) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 061,33 Kč od 7. 12. 2019

do zaplacení

-) úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 3 061,33 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 562,89 Kč, a to

do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 061,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně jdoucím od 22. 4. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se ve zbytku zamítá, a to co do: -) částky ve výši 1 040,67 Kč -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 516,98 Kč -) kapitalizovaného úroku ve výši 4 506,80 Kč -) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení -) úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení -) co do částky 772,67 Kč -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 702,35 Kč -) kapitalizovaného úroku ve výši 1 842,95 Kč -) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 061,33 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení -) úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 3 061,33 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 562,89 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 26. 3. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky

15 936 Kč, sestávající ze dvou nárokovaných částek ve výši 12 102 Kč a 3834 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 516,98 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 506,8 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč

od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019

do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 702,35 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 842,95 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky

3 061,33 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 3 061,33 Kč

od 7. 12. 2019 do zaplacení. V této žalobě uvedla, že společnost právnická osoba,

IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným 2 smlouvy o půjčce, z nichž odvozuje dvě nárokované částky uvedené výše. První smlouvu o půjčce číslo s žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 23. 6. 2016. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle této částky i úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu

za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši

3 200 Kč. Dále se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 232 Kč představující poplatek

za doplňkovou službu životního pojištění. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 244 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 3. 8. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušnou splátku uhradil dne 26. 8. 2016 Celkem uhradil pouze částku ve výši 2 050 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 8 000 Kč a na dlužném poplatku částku 4 102 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do zaplacení a dále právo na úhradu úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ode dne postoupení pohledávky na žalobkyni do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalovaný

ani přes výzvu žalobkyně na dlužnou částku s příslušenstvím ničeho neuhradil. Druhou smlouvu o půjčce číslo uzavřela právní předchůdkyně s žalovaným dne 11. 4. 2016. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle této částky i úrok za půjčené peněžní prostředky

za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 455 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč. Dále se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 129 Kč představující poplatek za doplňkovou službu životního pojištění. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 43 týdenních splátkách po 188 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena

na 6. 2. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušnou splátku uhradil dne 26. 8. 2016 Celkem uhradil pouze částku ve výši 4 250 Kč, ze které na jistinu uhradil částku ve výši 1 938,67 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 3 061,33 Kč a na dlužném poplatku částku 772,67 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky

do zaplacení a dále právo na úhradu úroku ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny ode dne postoupení pohledávky na žalobkyni do zaplacení.

2. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě informací získaných od žalovaného, kdy takto získané informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům, které jí poskytl žalovaný. Následně získané a ověřené informace zanesla do tzv. zákaznické karty. Žalovaný úplnost a pravdivost poskytnutých informací stvrdil svým podpisem. Teprve po vyhodnocení těchto informací právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela předmětnou smlouvu. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě dostatečných informací od něj získaných, rovněž žalovaný stvrdil svým podpisem.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Podle , (dále jen „ “), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 23. 6. 2016 smlouvu o zápůjčce číslo jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce a na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s poplatkem (zahrnujícím úrok, poplatek za životní pojištění a odměny za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek) ve výši 4 102 Kč, celkem tedy částku 12 102 Kč, v 58 týdenních splátkách po 244 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Výpůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 23,72 % ročně (prokázáno citovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru a citovanými smluvními podmínkami). Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil do sjednaného dne splatnosti pouze částku v celkové výši 2 050 Kč. Tato částka byla započtena na úrok (1 120 Kč) a na úhradu nákladů na sjednání a správu úvěru (930 Kč).

Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 a podacím lístkem). Dne 22. 2. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou zaslanou právním zástupcem žalobkyně a byl vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději

do 9. 3. 2021. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě této výzvy (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 22. 2. 2021 a podacím lístkem). Dále bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne

11. 4. 2016 smlouvu o zápůjčce číslo jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce a na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s poplatkem (zahrnujícím úrok, poplatek za životní pojištění a odměny za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek) ve výši 3 084 Kč, celkem tedy částku 8 084 Kč, v 43 týdenních splátkách po 188 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Výpůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 20,98 % ročně (prokázáno citovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru a citovanými smluvními podmínkami). Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil do sjednaného dne splatnosti pouze částku v celkové výši 4 250 Kč. Tato částka byla započtena na jistinu (3 061,33 Kč) a na úhradu nákladů na sjednání a správu úvěru (772,67 Kč). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 a podacím lístkem). Dne 22. 2. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou zaslanou právním zástupcem žalobkyně a byl vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději

do 9. 3. 2021. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě této výzvy (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 22. 2. 2021 a podacím lístkem).

6. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud ze shora uvedené smlouvy zjistil,

že žalovaný podpisem této smlouvy stvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila jeho úvěruschopnost, a to na základě informací od něj získaných, které byly zaneseny do jeho zákaznické karty. Ze smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí shora uvedené smlouvy o zápůjčce, soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že právní předchůdkyni žalobkyně poskytl úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku, zároveň žalovaný prohlásil, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku podle předmětné smlouvy. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky

na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně na dlužnou částku s příslušenstvím ničeho neuhradil.

7. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávanou zápůjčku splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

8. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že sám žalovaný při uzavření předmětné smlouvy stvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila jeho úvěruschopnost, a to na základě informací od něj získaných, které byly zaneseny do jeho zákaznické karty, současně také stvrdil, že právní předchůdkyni žalobkyně za tím účelem poskytl úplné, přesné a pravdivé údaje a dále prohlásil, že je schopen poskytnutou zápůjčku splatit. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. -149). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 z. s. ú., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení,

např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015,

č. j. -39). Pouhé prohlášení žalovaného o tom, že je schopen předmětnou zápůjčku splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jeho majetkových poměrů zcela nedostačující. Závěr o tom, že ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného způsobem shora uvedeným skutečně došlo, nelze učinit ani na základě„ potvrzení“ žalovaného obsaženého v předmětné smlouvě o zápůjčce. Byť žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně informace o majetkových poměrech žalovaného řádně zjišťovala i ověřovala, k této skutečnosti neoznačila, ani nepředložila jediný důkaz.

9. Podle , (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání

ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel,

který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené

o 8 procentních bodů.

13. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle věty druhé , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

15. Podle § 3 písm. b) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona věřitelem rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

16. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . Jeho ustanovení pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

19. Ústavní soud ČR přitom v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , zdůraznil,

že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

20. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

21. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné zápůjčku žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou.

22. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 15 000 Kč, kterou jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný

na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně

ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla právní předchůdkyni žalobkyně, potažmo žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 11 061,33 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl,

a to v souladu s  a o. z. včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši stanovené ode dne doručení žaloby, tj. od 22. 4. 2021,

do zaplacení, přičemž ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Pokud splátky zápůjčky byly započteny nejen na jistinu, ale i na další nároky vyplývající z ujednání neplatné smlouvy o zápůjčce (úroky, poplatky atd.), jde o bezdůvodné obohacení na straně příjemce těchto plateb. Bez procesní aktivity žalovaného (uplatnění bezdůvodného obohacení jako obrany do výše žalované částky, vzájemný návrh) však soud ve sporném řízení nemůže jakkoli zohlednit tyto uskutečněné platby, byť z neplatného právního důvodu.

23. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle , když neshledal důvod pro její prodloužení.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 562,89 Kč, přičemž tato částka představuje 69,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,4 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle

a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 936 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může

se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.