Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
20 C 203/2020-63
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 23 869,17 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši % ročně od 29. 5. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.
II. Co do částky 4 769,17 Kč a kapitalizovaného úroku 5 766,19 Kč, úroku 29,88 % ročně z částky 23 166,19 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 407,27 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 23 869,17 Kč se žalobní návrh zamítá.
III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích 170 Kč na soudní poplatek do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši % ročně od 29. 5. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 4 769,17 Kč a kapitalizovaného úroku 5 766,19 Kč, úroku 29,88 % ročně z částky 23 166,19 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 407,27 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 23 869,17 Kč se žalobní návrh zamítá.</b> <b>III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích 170 Kč na soudní poplatek do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se žalobou podanou proti žalované dne 4. 8. 2020 domáhal zaplacení částky 25 599,38 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 441,86 Kč, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 4 879,90 Kč a dále od 31. 7. 2020 do zaplacení smluvní úrok ve výši 29,88 % z částky 23 550,44 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 599,38 Kč. Uvedl, že uzavřel dne 23. 10. 2019 se žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo v rámci které jí byl následně poskytnut revolvingový úvěr do výše 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý revolvingový úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrové smlouvě, tedy ve výši 3,28 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná úvěrový rámec vyčerpala, splatila pouze 2 400 Kč, která byla započítána na úrok, jistinu a poplatky dle splátkového kalendáře. Žalovaná porušila svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, proto žalobce využil svého oprávnění, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. K jeho zesplatnění došlo ke dni 14. 5. 2020 a dopisem z téhož dne žalobce vyzval proto žalovanou ke splacení dlužné částky. Žalovaná na výzvu k úhradě nereagovala a žádnou částku neuhradila. Žalovaná částka 25 599,38 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 23 550,44 Kč (tato se rovná rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad, které byly započteny na jistinu, tedy o plnou částku úvěru, která byla poskytnuta a nebyla uhrazena), dále z poplatků za pojištění ve výši 218,94 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 330 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Při zjišťování úvěruschopnosti žalobce vycházel z toho, že žalovaná žije v podnájmu, má 2 děti, je na mateřské dovolené s příjmem 18 700 Kč, je svobodná. Vycházel ze životního minima jednoho dospělého člena domácnosti a životního minima na dvě vyživované děti. Provedl lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Vycházel dále z tzv. credit scoringu, kdy jsou zkoumány věky, vzdělání, zdroj příjmu klienta, počet jeho dětí, rodinný stav, způsob bydlení apod.
2. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. Žalované byla doručena žaloba do vlastních rukou dne 6. 11. 2020, nevyjádřila se k ní, ve věci zůstala zcela pasivní.
3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 19. 4. 2021, č. j. 20 C 203/2020-59 bylo k návrhu žalobce řízení zastaveno co do částky 1 730,21 Kč, kapitalizovaného úroku 1 769,79 Kč, úroku 29,88 % ročně z 164,25 Kč od 13. 11. 2020 do zaplacení a z 220 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z 272,09 Kč od 13. 11. 2020 do zaplacení, z 638,12 Kč od 16. 12. 2020 do zaplacení a z 820 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Předmětem řízení tak zůstala částka 23 869,17 Kč včetně kapitalizovaného úroku 5 766,19 Kč, úroku 29,88 % ročně z 23 166,19 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 407,27 Kč a zákonného úroku z prodlení 10 % ročně z 23 869,17 Kč.
4. Na den 7. 5. 2021 bylo ve věci nařízení jednání, z něhož se zástupce žalobce omluvil, žalovaná se k němu bez omluvy nedostavila. Předvolání jí bylo doručeno do vlastních rukou dne 7. 4. 2021. Soud proto jednal v její nepřítomnosti ve smyslu § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).
5. Ze smlouvy číslo ze dne 23. 10. 2019 vč. úvěrových podmínek a dohledání informací o činnosti klienta, bylo zjištěno, že uvedeného dne byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 25 000 Kč a výši měsíční splátky 3,28 % z úvěrového rámce (minimálně tedy 820 Kč), roční úroková sazba byla dohodnuta 29,88 % ročně a celková částka splatná spotřebitelem 29 046 Kč Součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky. Adresa žalované byla uvedena ve smlouvě v obec, ulice a číslo. Účastníci se dohodli na měsíčním poplatku 19 Kč za sms info a na smluvní pokutě 500 Kč pro případ prodlení s úhradou splátky. Měsíční příjem žalované, tehdy na mateřské dovolené, byl uveden ve výši 18 700 Kč čistého, vyživovací povinnosti měla dvě.
6. Z úvěrové zprávy a opisu výpisu proplacení smlouvy číslo soud zjistil, že žalovaná dne 17. 10. 2019 požádala o splátkovou kreditní kartu s úvěrovým rámcem 10 000 Kč, poskytnuto jí nakonec bylo 25 000 Kč, žádné jiné finanční závazky žalované nalezeny nebyly.
7. Z výpisu čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná vyčerpala celý úvěrový rámec a byl zjištěn celkový dluh ve výši 30 921,14 Kč, z toho jistina činí 23 550,44 Kč, uhrazeno bylo pouze 2 400 Kč (2x 820 Kč a 1 x 760 Kč), když na jistinu bylo započteno 1 449,56 Kč. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná uhradila dne 12. 11. 2020 částku 1 500 Kč, ve dnech 15. 12. 2020 a 15. 1. 2021 vždy 1 000 Kč.
8. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že předmětem podnikání žalobce je mj. poskytování spotřebitelských úvěrů.
9. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 14. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 28 994,79 Kč nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy. Ta jí byla odeslána na adresu uvedenou ve smlouvě dne 18. 5. 2020, jak vyplývá z podacího archu. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 5. 6. 2020 byla vyzvána právním zástupcem žalobce k zaplacení dlužné částky v celkové výši 29 475,04 Kč do 7 dnů s upozorněním na možné soudní řízení. Dle podacího archu jí tato písemnost byla odeslána též na adresu uvedenou ve smlouvě dne 8. 6. 2020.
10. Dle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že poskytne úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Dle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Dle § 588 věta prvá o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
15. Dle § 2993 věty prvé o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
16. Po provedeném řízení a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo dne 23. 10. 2019 k platnému uzavření smlouvy, na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky splácet v měsíčních splátkách ve výši 3,28 % z úvěrového rámce, minimálně tedy 820 Kč. Své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila, ač vyčerpala celou částku 25 000 Kč, splatila pouze 820 Kč, 760 Kč a 820 Kč, celkem tedy 2 400 Kč a splátky přestala hradit, v důsledku čehož žalobce využil svého oprávnění a požadoval splacení celé dlužné částky, o čemž žalovanou informoval dopisem ze dne 14. 5. 2020. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní upomínku. Teprve po podání žaloby uhradila ve 3 splátkách 3 500 Kč.
17. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015-39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
18. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 z.č. 257/2016 Sb. by (zejm. vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
19. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
20. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
21. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobce si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřil měsíční výdaje žalované i její příjmy, když výdaje neověřil žádné, ač je zřejmé, že tyto musí být v tisícových položkách (bydlení, strava, ošacení výdaje spojené s dětmi aj.). Při zjišťování jejích výdajů je nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele a nelze vycházet jen ze statistických předpokladů. Žalobce si dle soudu nepočínal řádně a s odbornou péčí tak, jak předpokládá zákon o spotřebitelském úvěru.
22. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného. Vycházení z nějakých statistických údajů není dle soudu řádné ani dostatečné, když je třeba vycházet z individualit každého spotřebitele. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 25 000 Kč, na kterou bylo žalovanou uhrazeno pouze 2 400 Kč a 3 500 Kč, celkem tedy 5 900 Kč. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, tj. na 19 100 Kč, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2993 Obč.Z.), a na úroky z prodlení v zákonné výši z této částky ode dne následujícího po termínu 14 dnů od sepsání výzvy stanoveného ve výzvě ke splacené celého úvěru z 14. 5. 2020, tedy od 29. 5. 2020, a to ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
23. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 4 516 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 291,52 Kč od 1. 4. 2020 do 15. 5. 2020, co do zákonného úroku z prodlení z částky 3 585,52 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II.).
24. S návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalobce uhradil soudní poplatek ve výši 1 024 Kč. Jelikož elektronický platební rozkaz nebyl vydán, žalobce měl v souladu s položkou 2 bod 2. a položkou 1 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků doplatit ještě 256 Kč. Jelikož však došlo k částečnému zpětvzetí žaloby a soudní poplatek z nyní žalované částky činí 1 194 Kč, byla uložena žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek pouze ve výši 170 Kč Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. O
25. nákladech řízení příslušelo rozhodnout ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. ve prospěch procesně výrazně úspěšnější žalované, když toto bylo stanoveno i s ohledem na požadované úroky z prodlení a úroky jako pětinásobek ročního plnění. Žalobce tak požadoval 75 498,92 Kč, přiznáno mu bylo 28 646,90 Kč, tj. pouze 38 %. Žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku IV.
26. S ohledem na skutečnost, že tato lhůta byla požadována v žalobním návrhu a s ohledem na výši žalované částky soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do l5 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích, a to písemně ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí - exekuci.